Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hledej hospic hned.
LDNka (pokud neni nejaka vyjimecne dobra) je hruza.
Existuji i mobilni hospice, domaci pece, neni to nerealne starat se doma, kdyz ma jit „jen“ o mesice. Zalezi na lokalite, kde jste.
Ja vim, ze jsi z toho ted na hromade, ale situaci nezmenis a hroucenim nezlepsis. Co muzes zmenit, je zbyla kvalita zivota a spolecne straveny cas, i kdyz ona uz bude „vypadat blbe“( no a co!!).
Drzim palce, at se zvladnes hecnout, vzit si to za sve a dotahnout to tak, aby sis pak nemusela nic vycitat.
To je mi moc líto. Přeji vám hodně síly. Hlavně se držte, musíte být silná i hlavně kvůli dceři
Drž se a posílám moc moc síly.
Bude to šílený, silná být musíš, kvůli dcerce. To ale víš.. Život je těžkej a nespravedlivej. Je mi to líto ![]()
**@Lucie_Sx
Máma na te LDNce pracovala - její bývala kolegyně teď pracuje jako staniční na stanici kde leží, takže je celkem v klidu. Mamka ani právě nechce ke mě, spis by rada nějaký dům pro seniory, kde jsou i zdravotnické služby pro imobilní pacienty
lékař mi doporučoval Cestu domu a nějaký luxus v Praze Michli… Já bydlím kus od Prahy, tady upřednostňují klienty z okolí a místní nemocnice. Jak mamka bude vypadat vím přibližně podle táty, nicméně to je to nejmenší. No, mám ještě čas cca dva měsíce, než začnou tlačit buď na umístění nebo domácí péči, ta bude samosebou 24/7 což nevím jak bych s malou dala, přes den dobrý prostřídat se s mobilním hospicem, ale co v noci
ach jo, pořad na mamku myslím, jak to asi nese, co se ji honí hlavou a nejhorsi jsou ty zdrcující až bolestivé stavy úzkosti, dávám medunku, abych spala alespoň par hodin… dekuju za reakci
U nás k převozu babičky k nám ze strany manžela nedošlo. Umřela mnohem dříve. Tyhle stavy jsou nevypočitatelné. Tehdy měla dcera 8 let mladší byly necelé dva roky.
Rok a něco před tím nám manželova babička hodně pomohla. Manžel měl rovněž rakovinu a ona dělala co mohla, aby mu nic nechybělo. Měl jí cestou do nemocnice a z nemocnice. Byla mezipřistáním mezi nemocnicí a naším domovem. Manžel u ní nabíral sílu před a po chemoterapii. Potom dorazil domu a pečovala jsem já. K tomu malé miminko a téměř čerstvá školačka.
Chtěla jsem babičku k nám, vůbec jsem neřešila, jak to udělám, protože jsem věděla, že jí to musím vrátit. Bohužel jsem neměla možnost.
Je vysoká pravděpodobnost, dle toho co píšeš, že ta doba, kdy to bude těžké by moc dlouho netrvala.
Promiň, pokud je můj příspěvek troufalý, ale je ze života.
@Anonymní píše:
Máma na te LDNce pracovala - její bývala kolegyně teď pracuje jako staniční na stanici kde leží, takže je celkem v klidu. Mamka ani právě nechce ke mě, spis by rada nějaký dům pro seniory, kde jsou i zdravotnické služby pro imobilní pacientylékař mi doporučoval Cestu domu a nějaký luxus v Praze Michli… Já bydlím kus od Prahy, tady upřednostňují klienty z okolí a místní nemocnice. Jak mamka bude vypadat vím přibližně podle táty, nicméně to je to nejmenší. No, mám ještě čas cca dva měsíce, než začnou tlačit buď na umístění nebo domácí péči, ta bude samosebou 24/7 což nevím jak bych s malou dala, přes den dobrý prostřídat se s mobilním hospicem, ale co v noci
ach jo, pořad na mamku myslím, jak to asi nese, co se ji honí hlavou a nejhorsi jsou ty zdrcující až bolestivé stavy úzkosti, dávám medunku, abych spala alespoň par hodin… dekuju za reakci
Neni to 24/7, ze bys nemohla ani nikam na chvili odejit. To pujde.
Nebo ten hospic, ale fakt to res hned, bude vsude plno, neni uplne jednoduche neco najit.
Treba ti ta organizace pomuze, mas cinnost, cil.
Ono už teď je složité mamku kamkoliv umístit - jediný kdo se mi ozval s kladnou odpovědi byl řád Boromejskych sester z Rep ( to je ale taky LDN, tam by mamka musela jít buď z nemocničního lůžka nebo z domova…) a pak tedy ten luxus z Michle 80.000,– měsíčně
naklady podle netu, kolik bychom doplaceli my budu zjišťovat tel a po domluvě se sociální… určitě zkusím tu Cestu domu, tam by snad šlo i za nemocným dojít a byt s nim na pokoji až do konce ![]()
@Anonymní píše:Promiň, pokud je můj příspěvek troufalý, ale je ze života.
Vůbec není troufalý, dekuju i za tvůj pohled a názor ![]()
Nechcete se zajet osobne podivat a prokonzultovat to k tem Boromejkam? Na Repich jsem chvili bydlela, znam to tam a ony pomahaji i v nemocnici Na Frantisku v Praze ( doufam, ze to tam jsou Boromejky) a ja i moje okoli mame jen same vyborne zkusennosti.
@Lucie_Sx píše:
Neni to 24/7, ze bys nemohla ani nikam na chvili odejit. To pujde.
Nebo ten hospic, ale fakt to res hned, bude vsude plno, neni uplne jednoduche neco najit.
Treba ti ta organizace pomuze, mas cinnost, cil.
Bohuzel to je 24/7. A jeden clovek to nezvladne. Musi jich byt vice na prostridani.
Holka, drž se.
Mě maminka umřela na rakovinu když bylo dcerce 3,5 let, jsem taky jedináček. U ní to bylo tak rychlé, od diagnózy týden, ale trápila se půl roku.
Pamatuju si ty stavy zoufalství po nocích do teď. Ty stavy úzkosti, bezmoci, zoufalství. Přes den jsem se musela držet kvůli dceři, po nocích jsem jen brečela, nespala, byla myšlenkami s ní.
Bohužel když bylo po, rozjely se mi šílené úzkosti. Takže jestli máš možnost, klidně bych se poradila s psychologem.
Myslím na Vás. ![]()
Příspěvek upraven 10.01.22 v 08:47
Je mi to moc líto
za mě můžu vřele doporučit Cestu domů. Vloni na jaře onemocněl můj dědeček, mamka si ho vzala k sobě, skončila v práci a starala se o něj. Vypomáhali jsme všichni, jak bylo v našich možnostech. Na konci léta se podařilo zajistit Cestu domů, poskytli polohovací postel, jezdili pomáhat, byli k dispozici kdykoliv 24/7. Moc nám v posledních týdnech pomohli. Dědeček nás opustil doma ve spánku, obklopen svou rodinou. Posílám hodně sil
![]()
Přeji hodně sil!!! Tohle je opravdu moc těžké, obzvlášť ještě když máš doma prcka. Mně loni zemřela sestra, také na rakovinu. Byla ale u nás do poslední chvíle. Šlo to, protože doma byla ještě mamka, tak jsme se střídaly a k tomu k nám chodila každý den ještě zdravotní sestra z domácí péče, což sestře docela pomohlo i psychicky. Nejlepší by pro maminku bylo, kdyby mohla být s Vámi, ale je mi jasné, že pokud se staráš o tak malé dítě, bude to sice komplikované, ale rozhodně lepší než, aby maminka své poslední měsíce, dny trávila někde sama bez svých nejbližších. Nedovedu si představit, že by to takto bylo s moji sestrou. Každopádně, ať to rozhodnete jakkoli, cítím s Vámi… ![]()
@cecetka píše:
Bohuzel to je 24/7. A jeden clovek to nezvladne. Musi jich byt vice na prostridani.
To ja moc dobre vim, ze to je na jednoho cloveka moc.
Ale neni to 24/7 ve smyslu, ze by nemohla pro dite do skoly, na nakup apod.
A pokud sezene nejakou domaci peci (zalezi na lokalite), zase je to pak o hodne snazsi.
Ahoj všem, trochu doufám, ze mi pomůže se vypsat eventuálně i přečíst něco od Vás v reakcích. V listopadu 2020 byla matce diagnostikována rakovina, proběhla operace, ozařování, zůstala stomie… Otec, který byl tou dobou po své rakovině už 18 bez obtíží to velice špatně nesl, nevím, jestli až tak špatně, ale nejpravděpodobněji se mu po lednu 2021 vrátila. Zemřel v červenci, ještě to není celých půl roku a aktuálně se vrátila nemoc i mamce a je na LDN
Jsem jedinacek, mám tříletou dceru a domu si ji opravdu vzít nemohu. V pátek mi lékař oznámil, ze léčba by byla kontraproduktivní, postup budou brzdit léky a mamce zbývají měsíce života, jak kvalitní budou záleží na umístění… mám se pohlížet po hospicech, až přijde zlom, bude to prý rychle
Nějak to nemůžu ustát, udychat, nespim, pořad se točím v myšlenkách u nich, musím se kvůli malé premahat a tohle mě čeká ještě nějaký čas. V téhle době covidove ani navštívit mamku nemůžu a mám výčitky, sice si volame, nicméně mě se vždycky po chvíli zlomí hlas a ještě utěšuje ona mě
když jsem si ji chtěla vzít domu alespoň na Vánoce, odmítla, domnívám se, ze sama dobře vi, jak je na tom a nechtěla abychom ji v tomhle stavu videli (zhubla na 42kg) Děkuji za přečtení