Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak buď mu napíšeš ať ti ty věci předá a budeš muset počítat s nějakou scénou a ustát jí a nebo můžeš požádat někoho o pomoc, zda by to u něj nevyzvedl ![]()
Zoufalé doufání o návrat a vyvěšování společných fotek asi nebudu komentovat. Lidi jsou různí a kolikrát jim ani slušné vysvětlení nepomůže. Lepší je to nechat být, smazat kontakty, zablokovat profily a doufat, že ho to přejde…
Tak nechce ti je dát nebo ses ho ani nezeptala? To je dost podstatný rozdíl
Tak ať přemlouvá. Jedním uchem tam, druhým ven. Normálně bych si ty věci vyzvedla
Normálně bych tam zašla (pokud si netroufáš sama, tak si vezmi někoho s sebou) a ten servis a další své věci si prostě vzala… jakýpak copak…
@Popokatepetla píše:
Tak nechce ti je dát nebo ses ho ani nezeptala? To je dost podstatný rozdíl
Presne. Pokud se zakladatelka o nich nezminila, jak mu to ma docvaknout?
Zkusila bych se s ním domluvit na vyzvednutí věcí a vzala si s sebou doprovod. A doufala bych, že „sesypat“ se a rozbrečet před cizím chlapem / něčí maminou pro toho dotyčnýho nebude atraktivní volba. ![]()
Pro věci si normálně zajdi - domluvi se, kdy přijdeš, zajdi tam s někým, nebav se s ním o ničem co není běžné konverzační téma, odnes si to.
Pokud ti vadí jeho aktivity na sociálních sítích, tak si ho zablokuj, to samé můžeš udělat v mailu a nebo v telefonu. Dokud na jeho pokusy o kontakt budeš nějak reagovat, tak on v tom pochopitelně bude pokračovat. V okamžiku kdy ho začneš důkladně ingorovat, tak toho téměř jistě nechá. Pokud ne, tak to pak řeš dokumentováním jeho obtěžování a s policií.
V okamžiku kdy jasně řekneš ne, nastavíš hranice a budeš je držet, tak se od sebe snad konečně osvobodíte.
Tak jestli něco chceš, musíš si o to říct ne? Řekni, že si pro ně přijedeš a jed tam s kámoškou třeba.
Je trochu blbý tohle řešit po půl roce, proč mají to neudělala hned? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, radši anonymně, nerada bych, aby si to dotyčná osoba spojila se mnou.
Už je to zhruba půl roku, kdy jsem vztah ukončila. Nebyla prostě jiná možnost, znáte to, nejdříve vadí drobnosti a pak stačí jedna věc a řeknete dost. V té chvíli, kdy jsem slovo rozchod vyslovila, se urazil a řekl, že se mu rozpadlo srdce na milion kousků a začal skoro až brečet. Takové jakoby citové vydírání. Byla jsem chladná a on se nezmohl na nic, jen začal urážet celou moji rodinu. Prý: Promiň, že to nechápu, protože nejsem tvůj bratr, který má dva tituly.
Jak pak pakuji věci, tak člověk na plno věci zapomene. Řeknu si, že v životě přijdu o více. Jenže pár těch drobností, které u něj zůstaly, je opravdu hodně cenných…třeba zděděný rodinný servis na Vánoce…mamka mi řekla, že to nemám řešit, že je to jen věc. Ale chápete, ten pocit no. On ty věci nechce vrátit, respektive jsem mu ani nepsala, protože s ním nechci mít nic společného. Tehdy mě napadlo, že by mu mohlo docvaknout, že bych je chtěla. Jenže tam je ten kámen úrazu: Vidí naději, že se pro ně vrátím a bude mě přemlouvat.
S rozchodem se stále nesmířil, ani po půl roce, neustále na sociálních sítích vyvěšuje naše společné fotky. Mě už se z toho dělá špatně, ale nevím, co mám dělat.
Budu ráda za jakoukoliv radu.
Po půl roce??? Kapánek s křížkem po funuse, nemyslíš?
Já kdysi tahal kamaráda z podobných sračeek, jemu takové peklo dělala jeho exmanželka a vyřešilo se to tak, že jsem po věci šel s ním. Viděla nás spolu oba, tak si nic nedovolovala a on si vzal co potřeboval.
Ahoj holky, radši anonymně, nerada bych, aby si to dotyčná osoba spojila se mnou.
Už je to zhruba půl roku, kdy jsem vztah ukončila. Nebyla prostě jiná možnost, znáte to, nejdříve vadí drobnosti a pak stačí jedna věc a řeknete dost. V té chvíli, kdy jsem slovo rozchod vyslovila, se urazil a řekl, že se mu rozpadlo srdce na milion kousků a začal skoro až brečet. Takové jakoby citové vydírání. Byla jsem chladná a on se nezmohl na nic, jen začal urážet celou moji rodinu. Prý: Promiň, že to nechápu, protože nejsem tvůj bratr, který má dva tituly.
Jak pak pakuji věci, tak člověk na plno věci zapomene. Řeknu si, že v životě přijdu o více. Jenže pár těch drobností, které u něj zůstaly, je opravdu hodně cenných…třeba zděděný rodinný servis na Vánoce…mamka mi řekla, že to nemám řešit, že je to jen věc. Ale chápete, ten pocit no. On ty věci nechce vrátit, respektive jsem mu ani nepsala, protože s ním nechci mít nic společného. Tehdy mě napadlo, že by mu mohlo docvaknout, že bych je chtěla. Jenže tam je ten kámen úrazu: Vidí naději, že se pro ně vrátím a bude mě přemlouvat.
S rozchodem se stále nesmířil, ani po půl roce, neustále na sociálních sítích vyvěšuje naše společné fotky. Mě už se z toho dělá špatně, ale nevím, co mám dělat.
Budu ráda za jakoukoliv radu.