Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím proč dal setrvavat ve vztahu, kde si dva lidi nerozumí a mají každý jiný náhled na život. ![]()
No jelikož se jako otec nechoval nikdy, tak proč s ním kvůli dítěti být, když už dítě je? ![]()
Ahoj, nechci ti radit co máš a co nemáš dělat. Myslím si, že jsi na to dost velká holka. Ale napíši ti jeden příběh a rád bych, aby jsi otevřela oči zapřemýšlela nad svým stavem, potažmo životem, který teče jako voda.
Chlapovi 34, ženě 33: to byl čas kdy se potkali a zamilovali se do sebe.
chlapovi 35, ženě 34: vztah se vyvíjí slibně, oba se mají rádi, setkávají se o víkendech. Občas i přes týden. K sobě to mají cca 55 km. Chlap dostal nápad si přistěhovat k sobě svou vyvolenou i s jejím synkem, kterému bylo cca 12 roků, Bydlela u rodičů v jednom pokojíku i s klukem.
On, nechtěla by jsi se přistěhovat?
Ona, nemůžu, kvůli synovi. Má tady kamarády, musel by si zvykat na nové
On, základku tady může dochodit a kamarády si najde nové.
Ona tak až dokončí tuto třídu
Chlapovi 40, ženě 39: do této doby probíhá komunikace o společném bydlení podobně a důvodů proč nemůže je mnoho a hodně zajímavé. Například, syn by musel ráno brzy vstávat.
Chlapovi 44, ženě 42: kluk úspěšně dokončil základku a je vyučen. Našli si společné bydlení. Chvíli na to žena umírá. Chlap neví co má dělat, zařizuje vše potřebné.
Chlapovi 46: našel si novou ženu 47: seznámili se a je jim spolu fajn. Žena má dítko ve věku 10 roků, doma není spokojená, ale přesto „nemůže“ odejít. Z podobných důvodů jako předešlá žena. Tady předpokládám, že chlap to po roce vzdá a ona si bude říkat, Nebyl to ten pravý, když nás opustil. Ještě že nás opustil dřív, než jsme se sestěhovali. Ale neuvědomuje si důvod, proč to udělal. Chlap zjišťuje, že je docela vážně nemocen.
Co jsem tím chtěl napsat? Jen to, že život utíká velmi rychle a nikdo z nás neví, co se může přihodit. Žij život podle svého tak, aby jsi byla především spokojená sama se sebou a na nic nečekej.
Hustý… ![]()
Pro zakladatelku: přečtěte si to co jste napsala a představte si, že to psala cizí osoba. Co byste jí poradila?
@Anonymní píše:
Dobrý den, budu moc ráda za názory, koneckonců stává se, že víc hlav víc ví…Jsem s partnerem necelé 4 roky. Máme jeden a půl ročního chlapečka. Náš vztah byl vždycky velmi komplikovaný, seznámili jsme se v umělecké branži, mně bylo krátce po dvacítce, od byl o deset let starší. Ze začátku mě naprosto facsinoval, zamilovala jsem se. Časem se ukázalo, že je závislý na alkoholu a i gamblerství. Hodně jsem se mu snažila pomáhat, když se rozhodl léčit. Nečekaně jsem otěhotněla a tím se mi změnil život (jak jinak). Stala se ze mě máma na plný úvazek a naprosto to miluji. V čem se ale cítím naprosto ztracená je náš vztah s partnerem. On s pitím přestal, ale nestal se z něho táta a partner, s kterým by mi bylo dobře. Abych to upřesnila, já jsem teď mamka, kterou baví vymýšlet výlety, legrácky, bojovky, v létě k moři a v zimě na hory a mezi tím spoustu legrace. Můj muž se upnul k víře, je vážný, veškeré tyto moje kratochvíle bere jako jakýsi nesmyslný konzum. Necítím se s ním dobře. Ale je to táta mého syna a nevím, co mám dělat.
No, mě jen napadlo......
Ty vymýšlíš program, výlety a tak. Ale to se přece nevylučuje s vírou, ne? K jaké víře se upnul? Co se týká konzumu, měli bychom se zamyslet všichni, víra nevíra. Myslím to obecně, nevím, jak žijete vy.
@elena.78 píše:
@martasesekHustý…
Pro zakladatelku: přečtěte si to co jste napsala a představte si, že to psala cizí osoba. Co byste jí poradila?
to píše život sám.
Není to vymyšlené, jen hooodně zkrácené. :/
@Anonymní píše:
On s pitím přestal, ale nestal se z něho táta a partner, s kterým by mi bylo dobře. Abych to upřesnila, já jsem teď mamka, kterou baví vymýšlet výlety, legrácky, bojovky, v létě k moři a v zimě na hory a mezi tím spoustu legrace. Můj muž se upnul k víře, je vážný, veškeré tyto moje kratochvíle bere jako jakýsi nesmyslný konzum.
…kdyby radsi trochu chlastal, co? Marna slava, s mirnejma alkoholikama je vetsi sranda.
Tak ho nekdy vytahni na pivo. Treba tu cestu k alkoholu opet najde a vse s v dobre obrati.
Život je příliš krátký na to aby jsi ho strávila s někým, s kým být nechceš..
Navíc pokud se do výchovy prcka nijak neangažuje, tak synovi rozhodně chybět nebude.. právě naopak..
Všechno se bude stupňovat a samozřejmě se to bude podepisovat i na tobě a tvoji psychice.. to vážně chceš?
Ukončit to a jít nějak, kde se budeš cítít dobře a to i kvůli dítěti. Biologický otec opravdu nemusí být ten nejlepší táta.
Dobrý den, budu moc ráda za názory, koneckonců stává se, že víc hlav víc ví…Jsem s partnerem necelé 4 roky. Máme jeden a půl ročního chlapečka. Náš vztah byl vždycky velmi komplikovaný, seznámili jsme se v umělecké branži, mně bylo krátce po dvacítce, od byl o deset let starší. Ze začátku mě naprosto facsinoval, zamilovala jsem se. Časem se ukázalo, že je závislý na alkoholu a i gamblerství. Hodně jsem se mu snažila pomáhat, když se rozhodl léčit. Nečekaně jsem otěhotněla a tím se mi změnil život (jak jinak). Stala se ze mě máma na plný úvazek a naprosto to miluji. V čem se ale cítím naprosto ztracená je náš vztah s partnerem. On s pitím přestal, ale nestal se z něho táta a partner, s kterým by mi bylo dobře. Abych to upřesnila, já jsem teď mamka, kterou baví vymýšlet výlety, legrácky, bojovky, v létě k moři a v zimě na hory a mezi tím spoustu legrace. Můj muž se upnul k víře, je vážný, veškeré tyto moje kratochvíle bere jako jakýsi nesmyslný konzum. Necítím se s ním dobře. Ale je to táta mého syna a nevím, co mám dělat.