Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzpomínky na babičku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.12.22 20:45
Vzpomínky na babičku
Ahoj,
je to téma pro pobavení i pro zavzpomínání na své milované lidi. Máte nějaké nezapomenutelné zážitky na své babičky? Nebo i dědečky?
Já třeba nevymažu z paměti vzpomínky na svou krásnou a milovanou babičku a její smysl pro spravedlnost. Bylo mi asi 14 let - těžký puberťák a babička po mě chtěla, abych si na koloběžce sjela kopeček, který si sjížděli moji malí šestiletí bratranci. Abych jako nebyla ochuzena o velký zážitek. 
Takže jsem za velkého aplausu celé návsi sjela na koloběžce asi 10 metrů a myslela jsem, že se hanbou propadnu 
…
nebo abych se netáhla s „těžkým“ nákupem - deset rohlíků a 40 deka salámu - jsem si musela vzít tašku na kolečkách… 
nebo aby mě „neškrtily“ těsné plavky, tak jsem si musela vzít o čtyři čísla větší plavky mojí mamky, které na mě „neesteticky“ a naprosto „asexuálně“ plandaly…
Babička to vždycky myslela mooooc dobře, ale jaksi jsem to tehdy nedokázala ocenit.
A taky jsem tehdy nedokázala ocenit její dary v podobě „výbavy“, kterou mi nadělovala každé Vánoce asi od deseti let… .
Ale byla to jinak super baba a dnes s odstupem času se směju a s láskou vzpomínám… 
Jak vzpomínáte vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.12.22 20:50
@Bafonek píše:
Ahoj,je to téma pro pobavení i pro zavzpomínání na své milované lidi. Máte nějaké nezapomenutelné zážitky na své babičky? Nebo i dědečky?
Já třeba nevymažu z paměti vzpomínky na svou krásnou a milovanou babičku a její smysl pro spravedlnost. Bylo mi asi 14 let - těžký puberťák a babička po mě chtěla, abych si na koloběžce sjela kopeček, který si sjížděli moji malí šestiletí bratranci. Abych jako nebyla ochuzena o velký zážitek.
Takže jsem za velkého aplausu celé návsi sjela na koloběžce asi 10 metrů a myslela jsem, že se hanbou propadnunebo abych se netáhla s „těžkým“ nákupem - deset rohlíků a 40 deka salámu - jsem si musela vzít tašku na kolečkách…
nebo aby mě „neškrtily“ těsné plavky, tak jsem si musela vzít o čtyři čísla větší plavky mojí mamky, které na mě „neesteticky“ a naprosto „asexuálně“ plandaly…
Babička to vždycky myslela mooooc dobře, ale jaksi jsem to tehdy nedokázala ocenit.
A taky jsem tehdy nedokázala ocenit její dary v podobě „výbavy“, kterou mi nadělovala každé Vánoce asi od deseti let…
Ale byla to jinak super baba a dnes s odstupem času se směju a s láskou vzpomínám…
Jak vzpomínáte vy?
Taky vzpomínám na babičku. Ve spodní přihrádce ve skříni, mezi ručníky, měla v naškubané srsti čerstvě povitá koťátka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kolicek95
6.12.22 21:11
Tý jo, je to hrůza, ale asi ani nemám. Když jsem se narodila, byla jedna babička už smrti, dědeček umřel, když mi byly tři měsíce, další dědeček ve 4 letech a poslední babička, když mi bylo 23. Viděla jsem ji tak jednou, dvakrát ročně. Byla hodná, měla jsem ji ráda, ale vlastně vzpomínku nemám takřka žádnou. Moc si s námi nikdy nehrála, četla nudné knihy bez obrázků a nejraději si povídala s dospěláky. Nejvíc se mi vryl do paměti moment, když umírala, když jsme se byli rozloučit. Umřela pět hodin poté, co jsme odjeli. Paradoxně silnější vzpomínky mám na toho dědečka, kterého jsem zažila. Jak jsem se ho nejprve bála a pak jsem zjistila, že je hrozně fajn a těšila jsem se na další prázdniny. A pak za měsíc v září umřel. Dodnes si pamatuji, jak zazvonil ten telefon na chodbě, kdy nám to strejda volal.
- Citovat
- Upravit
6.12.22 21:19
@Kolicek95 píše:
Tý jo, je to hrůza, ale asi ani nemám. Když jsem se narodila, byla jedna babička už smrti, dědeček umřel, když mi byly tři měsíce, další dědeček ve 4 letech a poslední babička, když mi bylo 23. Viděla jsem ji tak jednou, dvakrát ročně. Byla hodná, měla jsem ji ráda, ale vlastně vzpomínku nemám takřka žádnou. Moc si s námi nikdy nehrála, četla nudné knihy bez obrázků a nejraději si povídala s dospěláky. Nejvíc se mi vryl do paměti moment, když umírala, když jsme se byli rozloučit. Umřela pět hodin poté, co jsme odjeli. Paradoxně silnější vzpomínky mám na toho dědečka, kterého jsem zažila. Jak jsem se ho nejprve bála a pak jsem zjistila, že je hrozně fajn a těšila jsem se na další prázdniny. A pak za měsíc v září umřel. Dodnes si pamatuji, jak zazvonil ten telefon na chodbě, kdy nám to strejda volal.
Tak na dědečka mám taky vzpomínku, jak se se mnou honil kolem sena… Takový ten stojan na sušení sena. A jak mi dával oblizovat na talířku vanilkový cukr, nebo si se mnou dělal bunkr v kuchyni pod stolem…
A jako dospělá jsem se dozvěděla, že tento - mnou milovaný dědeček - byl docela rodinný despota… 
se mi tomu ani nechtělo věřit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
luccifera
6.12.22 21:24
Mam babi s dedou porad na zivu a musim rict, ze jsou to asi jedini dva lidi u kterych si nevzpominam na zadnou krivdu (byt domnelou) ani nejake detske zklamani. Vzdycky odmala byli strasne fajn, spravnaci co nezkazi legraci. Jsou pokrokovi, tolerantni… takovych lidi jako oni moc neni a mam obrovske stesti, ze jsou tu s nami oba takto dlouho a jsou tu i pro me deti. Vzpominky mam vesmes hezke, na oslavy a Vanoce, jak jsem kolikrat nemela do ceho pichnout a kamosi nemohli ven, tak jsem drapla kolo a jela za nima. Kdyz jsem potrebovala klid na maturitu, tak jsem se tam nastehovala na cely svatak a babicka me obskakovala. Cele prazdniny jsme k nim chodili na obedy a babi se o nas starala. Prala bych kazdemu tak skvele prarodice, jake mam ja.
- Citovat
- Upravit
6.12.22 21:31
Měla jsem jen jednu babičku. Ostatní prarodiče se nedožili tak, abych si je pamatovala.
Babička byla opravdu jak od Němcové. Je v mém srdci a bude až do smrti.
Byla to ta pravá prázdninová babička, s domem, králíkama, drůbeží a velkou zahradou.
Jsem prý po ní, podobou i povahou a je to pro mně čest.
Nejvtipnější zážitek co si vzpomenu…chodila jsem jí i sobě půjčovat knihy do knihovny. Už jsem odcházela na autobus s plnou taškou knih a babička na mě volá z okna „Počkej, je tu ještě ten Shakespeare“ takhle jak to píšu dodnes si díky tomu pamatuju nazpaměť jak se Šejkspír píše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.12.22 21:46
Stojím v kuchyni u stolu, nemůže mi být víc jak 8 let, asi jsem měla narozeniny a bába mi podává velkou zčernalou vařečku, u ulomenou polovinou „pádla“. S tím, že to byla její oblíbená vařečka na povidla a matka ji o mne zlomila, když mne za něco trestala. Tak mi jí dává, abych si pamatovala, že mám být hodná.
Nebo mi vrátila vyrobené přání k Vánocům, že není dost hezké a chce ho, až se budu víc snažit…
Měla svá oblíbená vnoučata a méně, já byla to méně.
- Citovat
- Upravit
6.12.22 21:46
Moje babička skvěle vařila. Milovala nás. I když to neuměla moc dát najevo. Kupovala nám samé laskominy. Když jsem byla už dospělá, hrozně ráda se nechala ode mě vozit autem po nákupních centrech.
Když jsem večer začala, že má hlad, šla mi dělat míchaná vajíčka na másle v takovém málem rendlíku.
A děda to byla báseň. Jezdil do lesa, tam vyhlídl malé hříbečky a pak mě tam druhý den vzal, abych si je našla.
Mám spoustu vzpomínek, krásných.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.22 21:53
@alisekR to s těmi houbami dělával můj tatínek. Nejdřív se mnou a potom i s mými dětmi jako dědeček. Ale on věděl co kde roste, byl vášnivý houbař. Poslal nás jestli tam náhodou nebude houba a okolo jak jim říkal bratříci. Byli tam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.22 22:00
@Anonymní píše:**
Stojím v kuchyni u stolu, nemůže mi být víc jak 8 let, asi jsem měla narozeniny a bába mi podává velkou zčernalou vařečku, u ulomenou polovinou „pádla“. S tím, že to byla její oblíbená vařečka na povidla a matka ji o mne zlomila, když mne za něco trestala. Tak mi jí dává, abych si pamatovala, že mám být hodná.
Nebo mi vrátila vyrobené přání k Vánocům, že není dost hezké a chce ho, až se budu víc snažit… ****Měla svá oblíbená vnoučata a méně, já byla to méně.**
No upřímně… to méně vnouče jsem taky zažila…u druhé babči…
Tak nějak to ve mně vypěstovalo spíš pocit - myslete si co chcete, já vám to stejně všem pěkně natřu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.22 22:14
Také mám pěkné vzpomínky na babičky. Jeden děda umřel před mým narozením a druhý, když mi bylo pět a byl nemluvný, tak si ho jen trošku vybavuji. Ale babičky … ty mi obě vyprávěly příběhy z mládí, každá byla jiná, ale obě jsem měla moc ráda. Vzpomínám na vánoce, jezdili jsme k babičce a jezdila tam i teta s rodinou. Babička si nechala ušít šatovou sukni a mně se moc líbila. Proto se rozhodla, že stejnou nechá ušít i mi. Když jsem dárek rozbalila, nafoukla jsem se, protože jsem si myslela, že je to šatovka po babině. 
Přestože mi to všichni trpělivě vysvětlovali, přesvědčovali mně, i mi babička ukázala tu její, ze ze své pravdy jsem ustoupit nedovedla - i když se mi moc líbila. Přišlo jaro a já v ní musela jít do školky. Chodily jsme se segrou kousek cesty samy, táta nás jen převedl přes cestu. Ale protože jsem šatovku nadále z principu odmítala, táta se plížil za námi a načapal mně, když jsem si ji za prvním keřem sundala. S brekem mně dotáhl do školky, zařídil, že v ní budu celý den. Byla to pro mně hrozná potupa. Ale od toho dne jsem ji ráda nosila. Myslím, že jsem babičce tenkrát zkazila vánoce, už se jí neomluvím, ale snad tam nahoře už dávno ví, že mně to dneska mrzí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.22 22:21
Moji milovanou prababičku mám spojenou s ovocnýma knedlíkama nebo špagetama s pestem k obědu. Taky uzenou makrelou a domácím chlebem k večeři. Hraním dámy, hraním na krám, koukáním na dokumenty.Do cca mých deseti s náma chodila do parku u Ládví na procházku, někdy nás vzdala v Holešovicích do tržnice a jednou do ZOO, Chodili jsme s ní nakupovat do Kauflandu, kde měla u všeho oblíbené značky(přesnou začnu a příchuť šťávy apod.).Učila se s náma, trochu nás motivovala penězma. Když jsme na konci školního roku uměli učivo celého roku, tak nám dala 200kč. Znamenalo to ale umět všechna slovíčka za celý rok, zvládnout diktát, příklady apod..Učila nás básničky a trvala na přesném artikulování. Když chtěla kouřit, tak jsme jí zapalovali celí nadšení cigaretu. A taky mi koupila první tašku do školy. Dnes už její hvězda září na nebi přes dva roky.Bylo jí 95.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.22 22:31
Já (cca 24): Rozešla jsem se s přítelem
Babička (cca 80) empaticky: To mě moc mrzí, co se stalo?
Já: Ehm… je tu někdo jiný
Babičce se šibalsky zablýsklo v očích: POVÍDEJ!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.22 00:05
Asi ma nejstarsi vzpominka vubec. Dedecek si me vzal na koleno a hral se mnou: Takhle jedou pani. Nasi babicce se nesmelo rikat babicka, ale Bába. Protoze to byla poradna zenska. Delala vedouci posty na Senovaznem namesti a nejstarsi vzpominky s ni jsou odtamtud. Pak me ucila plest. Hrali jsme spolu a i s dedou desetnikove zoliky a kostky. Rada varila a pekla. Ja ji pomahala, ale jen pomocne prace. K dulezitym vecem me nepustila. Jezdili jsme tam na nedeli a dostavali krabicku s pecenymi dobrotami s sebou. Na zahrade u babicky a dedy jsme se segrou travili dost casu. Kazda jsme meli svuj zahonek, ktery jsme opecovavali. Jezdit na kole bez pomocnych kolecek me ucil deda. Baba me mela rada takovou tou bezpodminecnou laskou a vzdy se me snazila podporovat. Chodila jsem s ni roznaset postu a pak mi v obchode koupila vzdy neco dobreho. Potom uz ke konci mi deda vzdy nalil stamprdlicku vina, tukli jsme si a on mi vypravel same zajimave pribehy ze zivota. Zazil jeste i meho syna a pro toho mel vzdy pripraveny banan.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.22 00:15
Měla jsem dvě babičky, naprosto rozdílné. Ta od mámy, přísná, k ní se jezdilo pracovat a pomáhat. Druhá od táty, tam jsem trávila ty nejkrásnější prázdniny. Babička si mě posadila před sebe na moped a jeli jsme na nákup, nebo mě jen zavezla k rybníku na koupák. Nebo nám naplnila igelitový pytel senem, a v zimě jsme na něm sjížděli kopec, to byl fičák! Ráda jsem se probírala jejími poklady na toaletním stolku, nejvíc mě fascinovala voňavka „živé květy“, každý večer byla pohádka, a když pršelo, hráli jsme karty o desetniky… taky stále něco šila, pletla, vyšívala, a všechno se snažila mě naučit. Moc mi chybí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
