Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah jak na houpačce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
10.6.16 11:16
- Citovat
- Upravit
10.6.16 11:21
@nostress píše:
Obojí je možné. Nechala bych tomu volný průběh. Vím ze zkušeností některých mých klientek, nebo i kamarádek, že pokud ony začaly měnit přístup vůči partnerovi, tak se to automaticky jakoby „přeplo“ do jiného módu, a ti chlapi se začali chovat taky jinak. Někdy ještě jde zachránit i vztah, záleží podle toho, jak moc si stihli navzájem ublížit, ale často to opravdu končí rozchodem.Ale ani to nemusí být zase až taková tragédie. Vždy záleží na tom, jak si žena zabezpečí další fungování bez partnera. Není dobré zbrklé rozhodování. Jestli by jsi chtěla od něj odejít, nech si čas na přípravu. Najdi si dobrou práci, třeba i za cenu rekvalifikace, zjisti, jaké možnosti ubytování jsou v nabídkách, aby měly děti blízko školu, a pod.Taky není na škodu odkládat si bokem nějaké peníze. Pokud by to dopadlo dobře, můžete si za ně dopřát třeba hezkou dovolenou, když ne, budeš potřebovat do začátku peníze na nájem, a pod.
To je dobrá rada, taky si odkládám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.16 11:23
@nostress Děti máme kluka(10let) a holku(7let). Mají ho moc rádi a já ho jako tátu mám také ráda, chová se k nim hezky. I když je pravda, že začíná být alergický na některé moje výchovné metody a najust začíná dělat extrémy. Syn je mi chováním víc podobný a z manžela cítím, jak na něj začíná být stejně tvrdý jako na mě. Někdy až moc. Velký problém vidím v tom, že děti chodí do školy a mají kamarády ve vesnici, kde bydlíme(v domě po jeho babičce-jeho domě) a tím, že bych se odstěhovala, musela bych z toho děti vytrhnout. Bylo by toho na ně moc-cizí prostředí, škola, najednou jen se mnou. Všechna jejich jistota pryč. Asi to vidím moc dramaticky, ale je m i do breku. Takhle jsem to nikdy nechtěla. Kéž by jsme si k sobě ještě našli cestu, nechci to dětem udělat 
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
10.6.16 11:29
A taky se rozvodu bojím proto, že si najde partnerku a já neunesu, že moje děti budou s nějakou cizí ženskou.
Tak to u vás ještě není tak hrozné. Až ti tohle přestane vadit a budeš ráda, že máš kam jít, tak to bude ta pravá chvíle pro rozchod.
Vykazuješ znaky týrané a závislé ženy. @nostress ti radí dobře. 
- Citovat
- Upravit
10.6.16 11:37
@Anonymní píše:
@nostress Děti máme kluka(10let) a holku(7let). Mají ho moc rádi a já ho jako tátu mám také ráda, chová se k nim hezky. I když je pravda, že začíná být alergický na některé moje výchovné metody a najust začíná dělat extrémy. Syn je mi chováním víc podobný a z manžela cítím, jak na něj začíná být stejně tvrdý jako na mě. Někdy až moc. Velký problém vidím v tom, že děti chodí do školy a mají kamarády ve vesnici, kde bydlíme(v domě po jeho babičce-jeho domě) a tím, že bych se odstěhovala, musela bych z toho děti vytrhnout. Bylo by toho na ně moc-cizí prostředí, škola, najednou jen se mnou. Všechna jejich jistota pryč. Asi to vidím moc dramaticky, ale je m i do breku. Takhle jsem to nikdy nechtěla. Kéž by jsme si k sobě ještě našli cestu, nechci to dětem udělat
Tak to máte děti poměrně velké, to je už na pohodu. Pokud by i došlo na stěhování, můžeš najít bydlení co nejblíže vašeho nynějšího bydliště. Rodiči
budete už napořád, to se nemění rozchodem partnerů. Tátu by mohli navštěvovat kdykoliv, nebo si je může brát na víkendy, prázdniny, dovolené, a pod. Čas běží, děti půjdou za chvíli stejně někam studovat, takže to bych taky nebrala tak tragicky. Možná budeš překvapená, ale znám hodně případů, kdy se to po rozvodu uklidnilo na tolik, že i děti si pochvalují, jak to je super, když už nemusí poslouchat neustálé hádky rodičů. Ale to je jenom coby-kdyby. Nakonec
to může být všechno jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.16 11:38
Holky díky moc za postřehy a rady-mám pocit, že jsem na to sama a když jsem v tom už tak dlouho, neuvědomuju si určité podstatné věci. Asi jsem na něm opravdu závislá a nechávám se sebou manipulovat. Snadno mě zpochybní a já pak nevím nic. Jen si uvědomuju, že se sebou už musím začít něco dělat, protože v tom vztahu jsme už oba strašně dlouho nespokojený(já nešťastná). Jsou sice ještě světlé chvilky, ale hned po nich následují zase propady o krok zpět. A to mě ničí. Jen se musím sebrat a dát se dohromady, protože momentálně nejsem vyrovnaná a nemůžu dělat velká rozhodnutí.
- Citovat
- Upravit
10.6.16 14:15
@Anonymní píše:
@MilijonDolarBejby Já vím, to je život. Ale momentálně jsem přesvědčená, že už žádného partnera chtít nebudu. Vždycky jsem byla zvyklá být spíš sama, tohle manželství je pro mě první opravdový vztah(dlouho jsem k sobě nechtěla někoho pustit) a potom, co jsem konečně pustila mám pocit, že už ani nechci. Nejlíp se vlastně cítím, když jsem sama a smutno mi nebývá. Smutno mi spíš někdy bývá z partnera..
No to tě chápu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.16 16:31
Ahoj, možná pozdě ale přeci, také se připojím k této diskuzi. Prošla jsem si stejným peklem, ano skončilo to rozchodem, ale ponaučila jsem se ze svých chyb, zvláště v komunikaci. Nyní ve vztahu nečekám až ten druhý přijde a instinktivně vycítí, jak jsem osamělá, u mužů je to prostě jinak a je jen pár světlých výjimek, které se dokáží vcítit do ženy a pomoci ji. Takže když mám pocit, že víc dávám a partner to nedokáže dost oplatit, přijdu za ním a promluvím mu do duše a čekám, jak se zachová. Třeba před 14 dny jsem přítelovi vážně oznámila, že moje představy fungování v domácnosti se míjejí s realitou a bylo by fajn, kdyby jednou za čas vymyslel nějaký program sám a překvapil mě, protože jedna z vlastností, kterou mne na začátku vztahu ohromil. Včera mi přišla pozvánka a dnes jdeme ven, ani nevím kam a co se bude dít, ale přesto jsem šťastná, jako blecha 
.
Pokud máte nedořešené staré křivdy, to jasně ukazuje na to, že spolu neumíte komunikovat a řešit problémy v jejich prvopočátku a tak máte tendence je stále vytahovat. Ty tady píšeš, že tě nechápe a hájíš zde svoje stanovisko, ale v momentě, kdy budeš o tom druhém smýšlet negativně, tak i k němu budeš přistupovat. Domov má být harmonické místo, kam se budete oba rádi vracet a navzájem si naslouchat a prohlubovat, tak vzájemnou důvěru. Zkus se také zamyslet nad tím, jak reaguješ v konkrétních situacích a třeba pak najdeš i odpověď na to, jak se změnit ve vztahu, protože nejdříve musíš začít u sebe a pak u ostatních. Nikdy není pozdě na změnu, chce to jen dostatek odhodlání a energie 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.16 06:09
@Inaris píše:
Podívej, když si s něčím nevím rady, jdu se klidně zeptat odborníka. Takhle jsem před léty navštívila známého známé mých známých, psychologa a vysypala na něho, že se ve vztahu cítím nějak divně a že je - jak na houpačce a že jsem podrážděná atd. Řekl mi jen jednu výbornou věc: tak se k němu zkus chovat tak, jako bys ho nechtěla ztratit. Uvidíš, co to přinese.
Přineslo. [/citac@Inaris píše:
Podívej, když si s něčím nevím rady, jdu se klidně zeptat odborníka. Takhle jsem před léty navštívila známého známé mých známých
Přineslo.Moc zajímavá rada-pravdivá. Budu na tom pracovat, díky
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.8.16 06:13
@Laura.Svefi píše:
Ahoj, možná pozdě ale přeci, také se připojím k této diskuzi. Prošla jsem si stejným peklem, ano skončilo to rozchodem, ale ponaučila jsem se ze svých chyb, zvláště v komunikaci. Nyní ve vztahu nečekám až ten druhý přijde a instinktivně vycítí, jak jsem osamělá, u mužů je to prostě jinak a je jen pár světlých výjimek, které se dokáží vcítit do ženy a pomoci ji. Takže když mám pocit, že víc dávám a partner to nedokáže dost oplatit, přijdu za ním a promluvím mu do duše a čekám, jak se zachová. Třeba před 14 dny jsem přítelovi vážně oznámila, že moje představy fungování v domácnosti se míjejí s realitou a bylo by fajn, kdyby jednou za čas vymyslel nějaký program sám a překvapil mě, protože jedna z vlastností, kterou mne na začátku vztahu ohromil. Včera mi přišla pozvánka a dnes jdeme ven, ani nevím kam a co se bude dít, ale přesto jsem šťastná, jako blecha
Pokud máte nedořešené staré křivdy, to jasně ukazuje na to, že spolu neumíte komunikovat a řešit problémy v jejich prvopočátku a tak máte tendence je stále vytahovat. Ty tady píšeš, že tě nechápe a hájíš zde svoje stanovisko, ale v momentě, kdy budeš o tom druhém smýšlet negativně, tak i k němu budeš přistupovat. Domov má být harmonické místo, kam se budete oba rádi vracet a navzájem si naslouchat a prohlubovat, tak vzájemnou důvěru. Zkus se také zamyslet nad tím, jak reaguješ v konkrétních situacích a třeba pak najdeš i odpověď na to, jak se změnit ve vztahu, protože nejdříve musíš začít u sebe a pak u ostatních. Nikdy není pozdě na změnu, chce to jen dostatek odhodlání a energie
Také jsem si už uvědomila, že to moje stanovisko nemusí být zrovna to správné-a dlouho jsem si to myslela. Jen jsem díky tomu a díky pohledu manžela, který mi ukázal tak moc zmatená, že už teď nevím vůbec nic. Ztratila jsem tím úplně pořadí všech mých hodnot, svoje jistoty a přesvědčení. Jakoby sebe. Nevím, jestli je to dobře. Díky moc za zkušenosti
- Citovat
- Upravit
17.8.16 07:36
@Anonymní píše:Čím víc budeš nesebevědomá, lítostivá, ublížená, tím víc na tebe bude chlap koukat jako na blázna, a tím si tě bude vážit..
@nostress Díky moc. Nejhorší je, že si nějak začínám uvědomovat(nebo teď mám ten pocit), že až se dám do kupy a najdu zase trochu toho sebevědomí(dřív jsem ho měla-s ním jsem ho dost ztratila),tak od sebe možná půjdeme. Nevím, třeba se mýlím a je ve mě teď moc sebelítosti, ale tak nějak teď cítím, že mě jako partner hodně zklamal a nevím, jestli si ho budu umět ještě po tom všem vážit. Bude to ještě asi dlouhá cesta, ale už i připouštím, že bychom mohli žít spokojený život i odděleně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.16 17:38
Na tvém místě bych odjela na víkend na nějaké oblíbené místo, u mne je to třeba prostředí u babičky, kde mohu dělat vše na co jsem byla dříve zvyklá např. si vezmu knihu na zahradu a strávím tam odpoledne, jdu se psem na několikahodinovou procházku a zamýšlím se nad svým životem, co je ok, co změnit, na čem zapracovat. prubezne si zpracovávám svoje hodnoty a priority, vztah k příteli a ke všem lidem v okolí. Je to můj oddychový čas, kdy cítím jak se vnitřně pročišťuji.. mnoho zen pro klid v domácnosti ustupuje a i když chlap jedna přes čáru, žena není schopna se vůči tomu ohradit a vymezit hranice, a pak ztraci sama sebe..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.16 18:52
@Laura.Svefi Hrozně ráda chodím sama do přírody, se psem, na místa, která mám ráda. To je jediné, co mě dobíjí. Přemýšlím si a utřiďuji myšlenky a je mi dobře. Bohužel mi z toho bývá většinou smutno, když zjišťuji, jak moc jsme si vzdálení a nerozumíme si. Čím víc se snažím jeho činy a chování pochopit, tím víc objevuju úplně cizího člověka, se kterým mám tak málo společného. Asi ne zlého, ale prostě jiného. Teď se snažím nevidět v něm nepřítele(dlouho jsem viděla), ale skvělého tátu našich dětí a najít společnou řeč, abychom spolu pohodově vycházeli a děti měly klidné zázemí. Třeba k sobě časem najdeme cestu i jako partneři, moc bych si to přála. Zatím mi to přijde skoro nemožné, přijde mi, že mu vadí i jak dýchám
- Citovat
- Upravit
17.8.16 20:22
@Anonymní
K tomu, aby vztah fungoval by se v něm měli oba partneři cítit dobře tzn. že budou spokojení v první řadě sami se sebou, budou společně sdílet hodnoty, vytvářet nové podněty k tomu, aby vztah nestagnoval a vzájemně se doplňovat. Předpokladem k tomu, aby nedocházelo ke konfliktním situacím je to, že se oba dobře znají a umí tomu předcházet.
Ve fungujícím vztahu to vypadá, tak že se oba partneři respektují, vzájemně si naslouchají a mají zájem řešit problémy, tak aby došli ke vzájemnému kompromisu, umí se omluvit za své chování, pokud něco přehnali, pravidelně se překvapují něčím malým, vyjímečným, co vybočuje ze stereotypu, často se smějí vtipným vzpomínkám, blízkost a intimita jim nejsou cizí a kromě toho budují i vztahy mimo domov, v rodině a mezi přáteli.
V nevyrovnaném vztahu to vypadá tak, že žena se cítí osamělá, protože nemá oporu ve svém muži, chybí ji dostatek něžností a projevů náklonnosti, necítí se sexy a přitažlivá, začně ji kolísat sebevědomí a její pozitivní energie je tytam. Muž, který byl dříve hýčkán, má pocit, že jeho žena je čím dál náročnější a nelze se jí zavděčit, a ať udělá cokoliv, je vše špatně a tak postupem času jeho aktivita přeroste v nicnedělání, tudíž nemá motivaci udělat ji radost.
A tak začne něco čemu říkám zacyklení, stále se opakující situace, které nemají konce a nelze je efektivně vyřešit, které pracují na bázi akce a reakce. V momentě, kdy se ve vztahu začne jeden měnit, na to druhý zareaguje. Takže když začnou převažovat negativa nad pozitivy, dojde časem k transformaci celého vztahu. Když to uvedu na pravou míru, partner mě zraní tvrzením, že se mnou nepojede na dovolenou, protože jsem toho v životě moc nedokázala a proto se mnou i nechce trávit svůj volný čas. V mém nitru se odehraje spousta reakcí a jedna z nich bude, že partnerovi přestanu věřit a uzavřu se mu. On se bude pokoušet navázat kontakt, ale po čase neúspěchu si bude postupně žít po svém např. se upne na PC hry, od kterých se celý den neodlepí, přestane mít zájem o mou osobu a já začnu podvědomě i reálně vyhledávat lidi, se kterými mi bude dobře a postupně si uvědomím, že partner v mém životě nehraje roli. A takto bych mohla pokračovat do nekonečna.
Pokud toho druhého nechceš ztratit, budeš mít zájem o to, co se děje v jeho životě. Když přijde z práce, zeptáš se ho, jak dopadl ten důležitý meeting? nebo jak sis to užil s kolegy v hospodě na pokeru? Co se ti dnes stalo zajímavého? Já svého muže občas překvapím nějakým milým psaníčkem, básničkou a nějakou kravinkou, poděkuju mu za to, že udělal večeři, pochválím, jak mu to sluší. Myslím, že velkou roli také hraje to, že udržuji celou mojí i jeho rodinu pohromadě a se všemi mám velmi hezké vztahy, a on si mne za to váží, protože jak se chovám k ostatním, tak se chovám i k němu. Ví, že mu ráda dám prostor a i sama na nějakou domu jednou za dva měsíce odjedu, aby měl možnost užít si čas sám pro sebe. Dávám mu jistotu, že s ním chci být a že jsem s ním ráda, že všechny naše zážitky jsou jedinečné a nevyměnila bych je za nic na světě, ale také mu dávám najevo, že po svém boku chci mít aktivního kluka, na kterého se budu moci spolehnout a se kterým budeme sehraný tým, protože pro to abych se cítila spokojená je to nezbytné.
Vztah se vyvíjí a s ním i všichni aktéři, takže to co bylo na začátku platné se může rázem změnit a tak je potřeba informace aktualizovat, je to vlastně podnět stále objevovat na tom druhém něco nového. Můj přítel ještě pře půl rokem tvrdil, že by nikdy nechtěl do vedoucí pozice a teď se změnila situace a on o tom začal rázem uvažovat. Sport který měl rád zamýšlí opustit a já jsem mu na to řekla, že je to škoda, ale že ho podpořím v jeho rozhodnutí, ať bude jakékoliv. On mě zase vyslechl, když jsem za ním přišla s tím, že je potřeba v našem vztahu změnit několik věcí, nehádal se se mnou, nesnažil se mne shodit a od té doby se snaží a já tuto snahu oceňuji, protože mi dělá táák dobře 
. Dala jsem mu totiž šanci vše napravit, když jsem mu upřímně pověděla, co mě trápí aniž bych na něj útočila.
P. S. Vše jde napravit, jen musí chtít oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.16 06:57
@Laura.Svefi Je to moc krásně a pravdivě napsané, jen mi to přijde trochu jako pohádka(v našem případě)-už jen v první větě, že partneři spolu sdílejí společné hodnoty-naše společná hodnota je sice u obou hlavně rodina, ale každý máme úplně odlišnou představu např. o tom, kde bydlet a s tím související i celý životní styl(on starý dům se zahradou-má dvě práce, nemá dost času, nutné nákladné nezbytné rekonstrukce a s tím souvisejí velký výdej peněz-kolotoč aby vydělal dost peněz-nervozita a napětí, já menší byt bez dalších velkých závazků-pro něj absolutní nesmysl, nechtěl diskutovat nebo najít kompromis, musela jsem ustoupit a teď mu nedokáži být tou správnou oporou-nebylo to totiž naše společné rozhodnutí). Přijde mi to jak začarovaný kruh, i když trochu už chápu, proč to tak chtěl, odcizuje se mi tím, že se mi třeba nesvěří, že to prostě nedává jak si myslel a je na čase něco změnit. Než by to přiznal, radši padá na hubu. A já nejsem natolik ušlechtilá, abych ho podržela.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@MilijonDolarBejby Já vím, to je život. Ale momentálně jsem přesvědčená, že už žádného partnera chtít nebudu. Vždycky jsem byla zvyklá být spíš sama, tohle manželství je pro mě první opravdový vztah(dlouho jsem k sobě nechtěla někoho pustit) a potom, co jsem konečně pustila mám pocit, že už ani nechci. Nejlíp se vlastně cítím, když jsem sama a smutno mi nebývá. Smutno mi spíš někdy bývá z partnera..