Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Partner, nebo single
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.6.16 10:58
PARTNER NEBO SINGLE
Ahoj všichni na emiminu:)bude to možná delší, možná tomu nebudete rozumět, ale tak zkusit to můžu:-)
Brzo mi bude 27 let (no v srpnu). A právě jsem se ocitla na takovém, dalo by se říci životním mezníku- nevím jak bych to nazvala. Jedná se o to, že jsem se rozešla s přítelem (o 11 let starší).Znali jsme se asi předtím 6 +- let a chodili jsme spolu 2 roky, kdy po roce chození jsem se k němu přestěhovala. Již jsem tady několikrát psala, že si teprve zvykám na nové město, na každodenní život s přítelem, atd. protože, co si budeme nalhávat, něco jiného je chození a něco jiného je sdílení domácnosti. Jenže když jsou problémy, tak jak na potvoru se** prostě všechno. Sotva jsem si nějak zvykla, že jsem vylétla z rodinného hnízda a začala žít s partnerem, přišla jsem náhle nečekaně o práci a ve stejnou dobu potratila (8 týden..těhotenství). A náhle jako by se všechno ve mě zlomilo. Byla jsem podrážděná, nevrlá a prostě sama se sebou jsem nemohla vydržet. Navíc, když žijete v garsonce, kde si nemůžete ani třeba vymalovat, koupit poličku atd..prostě zařídit domácnost, tak to bylo taky mazec. Celé dny jsem seděla u kompu a hledala práci, ono se nechce denně chodit do města, zvlášt, když to tam neznáte… a celé dny jen sedět v tom bytě/pokoji a myšlenky se mi pořád směřovaly na to, že nejsem schopna najít si práci a že jsem potratila…Přítel by pořád v práci, což je samozřejmě v pořádku, nevyčítala jsem mu to. Jenže ta samota byla pro mě šílená a dusila jsem se tam. Ironií je, že mě partner požádal o ruku a já řekla ano, doufala jsem že se ten vztah nějak tím změní posune…rozumíte mi..jenže čím víc jsem si říkala, že je to ted vážný, že si mě chce vzít, tak tím víc jsem viděla ty chyby, to co mi vadí. To, že nemáme pořádně kde bydlet, že přítel nemá ve svém věku ještě autoškolu, že nemáme společné známé, že…že… Takové malé hádky nebo neshody bych ani neřešila, kdybych neměla ty velké problémy..(bydlení, potrat, práce, samota..) nebo že mi úplně vážně ani ne měsíc po zasnoubení řekl, že jsem ****..teda on to spíš zařval, stydím se za to.. (jen proto že jsem ho bouchla do nosu, abyste rozuměli). Ale i to jsem mu odpustila nebo přešla…ale ty pořád se to ve mě hromadilo. Vždyt on v 38 letech musí více chtít se zařídit jak bydlení, auto atd.. více než já…Nevím, jestli, kdyby měl stejně starou partnerku jako je on sám, tak jestli by mu tolerovala to co já jemu. To že mi sliboval, že do tří měsíců budeme bydlet v baráku, a po roce nic… nebo jeho přístup k tomu, že mě na jednu stranu požádá o ruku a na druhou stranu řekne, že je jedno kdy si mě vezme, že přes týden je taky dobrý termín a že on tam ty lidi neptořebuje, protože lidi jsou zlí a nemá k nim vztah. S každým si vyká. Prý lidi nepotřebuje a miluje jen mě…ani nevím co jsem tím chtěla naznačit nebo říct..možná se zeptat na váš názor jestli takovému vztahu dát šanci (tvrdí, že se změnil), nebo začít znovu a překonat ten stav single a začít znovu? Nebo jestli je jen chyba ve mě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.6.16 11:01
No, hlavně by ses měla změnit i ty.. chyba bude asi na obou koncích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
9.6.16 11:04
A co nedělat zatím nic??? Nechat tomu volný průběh??? Pro mě by tedy byl 38 letý muž bez majetku, bez řidičáku, s podnájmem v garsonce, bez přátel a s negativním vztahem k lidem taky nepřijatelný, ale ty jsi třeba jiná.
Co si v klidu najít práci, trošku získat nadhled a čas poznat ho ještě více a pak uvidíš???
- Citovat
- Upravit
9.6.16 11:04
Opravdu nechápu, jak si někdo může myslet, že svatbou se věci sami vyřeší. Nádává ti, tys ho praštila (úmyslně???), očividně spolu nejste schopni komunikovat.
Jaký máš důvod vracet se k někomu, s kým jste si stejně nerozuměli? Není to náhodnou proto, že jsi v nezvyklé situaci, kdy jsi sama a můžeš si dělat co chceš, aniž by ses ohlížela na někoho, s kým bydlíš? Být tebou začnu se věnovat nějaké nové činnosti, pokusím se zapracovat na komunikaci s lidmi, zablokuji si ho všude na sociálních sítích a v mobilu a jdu s životem dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 11:09
Prvně bych si našla práci a začala sama řešit vlastní bydlení, auto apod. Přijde mi, ze ti na hmotných věcech dost záleží, tak se osamostatni. Pak uvidíš, jestli budeš o přítele ještě stát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 11:12
Zapomněla jsem dopsat v tom zmatku, že jsem se vrátila k našim a práci získala nakonec v místě bydliště..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:03
@xavierka píše:
Ahoj všichni na emiminu:)bude to možná delší, možná tomu nebudete rozumět, ale tak zkusit to můžu:-)
Brzo mi bude 27 let (no v srpnu). A právě jsem se ocitla na takovém, dalo by se říci životním mezníku- nevím jak bych to nazvala. Jedná se o to, že jsem se rozešla s přítelem (o 11 let starší).Znali jsme se asi předtím 6 +- let a chodili jsme spolu 2 roky, kdy po roce chození jsem se k němu přestěhovala. Již jsem tady několikrát psala, že si teprve zvykám na nové město, na každodenní život s přítelem, atd. protože, co si budeme nalhávat, něco jiného je chození a něco jiného je sdílení domácnosti. Jenže když jsou problémy, tak jak na potvoru se** prostě všechno. Sotva jsem si nějak zvykla, že jsem vylétla z rodinného hnízda a začala žít s partnerem, přišla jsem náhle nečekaně o práci a ve stejnou dobu potratila (8 týden..těhotenství). A náhle jako by se všechno ve mě zlomilo. Byla jsem podrážděná, nevrlá a prostě sama se sebou jsem nemohla vydržet. Navíc, když žijete v garsonce, kde si nemůžete ani třeba vymalovat, koupit poličku atd..prostě zařídit domácnost, tak to bylo taky mazec. Celé dny jsem seděla u kompu a hledala práci, ono se nechce denně chodit do města, zvlášt, když to tam neznáte… a celé dny jen sedět v tom bytě/pokoji a myšlenky se mi pořád směřovaly na to, že nejsem schopna najít si práci a že jsem potratila…Přítel by pořád v práci, což je samozřejmě v pořádku, nevyčítala jsem mu to. Jenže ta samota byla pro mě šílená a dusila jsem se tam. Ironií je, že mě partner požádal o ruku a já řekla ano, doufala jsem že se ten vztah nějak tím změní posune…rozumíte mi..jenže čím víc jsem si říkala, že je to ted vážný, že si mě chce vzít, tak tím víc jsem viděla ty chyby, to co mi vadí. To, že nemáme pořádně kde bydlet, že přítel nemá ve svém věku ještě autoškolu, že nemáme společné známé, že…že… Takové malé hádky nebo neshody bych ani neřešila, kdybych neměla ty velké problémy..(bydlení, potrat, práce, samota..) nebo že mi úplně vážně ani ne měsíc po zasnoubení řekl, že jsem ****..teda on to spíš zařval, stydím se za to.. (jen proto že jsem ho bouchla do nosu, abyste rozuměli). Ale i to jsem mu odpustila nebo přešla…ale ty pořád se to ve mě hromadilo. Vždyt on v 38 letech musí více chtít se zařídit jak bydlení, auto atd.. více než já…Nevím, jestli, kdyby měl stejně starou partnerku jako je on sám, tak jestli by mu tolerovala to co já jemu. To že mi sliboval, že do tří měsíců budeme bydlet v baráku, a po roce nic… nebo jeho přístup k tomu, že mě na jednu stranu požádá o ruku a na druhou stranu řekne, že je jedno kdy si mě vezme, že přes týden je taky dobrý termín a že on tam ty lidi neptořebuje, protože lidi jsou zlí a nemá k nim vztah. S každým si vyká. Prý lidi nepotřebuje a miluje jen mě…ani nevím co jsem tím chtěla naznačit nebo říct..možná se zeptat na váš názor jestli takovému vztahu dát šanci (tvrdí, že se změnil), nebo začít znovu a překonat ten stav single a začít znovu? Nebo jestli je jen chyba ve mě?
myslím, že by jsi se měla zm, ěnit především ty…je v tobě dost z dítěte, protože posuzovat zda je někdo dobrý partner protože nemá autoškolu a nemá na auto atd je opravdu dětinské…Řešila bych předvším sama sebe, možná i na nějakém kurzu osobnosti nebo tak a pak až bych se třeba otevřela novému nebo st´ávajícímu vztahu. trošku mi to přijde, jakože jsi od rodičů opravdu vylétla moc brzy a nebyla jsi na to ještě připravená. Což není ostuda ale může to tak být. rozhodně bych řešila prvně sebe, poté sama sebe nějak zajistila, aby jsi byla schopný být nezávislá a pak s čistou hlavou řešila někeho dalšího…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:21
Těžko říct. Ale co mi tam u tebe vadí, je ten fakt s autoškolou. Pokud nemá řidičák ve 40 letech, tak to má asi nějaký důvod. A to bys měla respektovat. že zařval sprostě, když jsi ho praštila do nosu, to se nedivím, to je bolest jak prase, přitom nepřemýšlíš.
Nepochopila jsem, proč jsi nemohla koupit poličku.
Jinak celkově bych s ním asi nebyla, nesnáším odkládání věcí, možná za rok, možná za dva a ve skutečnosti nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:25
@jenny.fields píše:
Těžko říct. Ale co mi tam u tebe vadí, je ten fakt s autoškolou. Pokud nemá řidičák ve 40 letech, tak to má asi nějaký důvod. A to bys měla respektovat. že zařval sprostě, když jsi ho praštila do nosu, to se nedivím, to je bolest jak prase, přitom nepřemýšlíš.
Nepochopila jsem, proč jsi nemohla koupit poličku.Jinak celkově bych s ním asi nebyla, nesnáším odkládání věcí, možná za rok, možná za dva a ve skutečnosti nikdy.
Garsonka byla v nemohla jsem nic si tam podle sebe upravit. Jo možná ho to fakt bolelo což chápu ale nemusel tak reagovat. S tou autoškolou jsem mu nikdy nic nevycitala. Jen mě mrzelo že jsme si nemohli jak ostatní nikam zajet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:39
No nepadlo nic o tom, jestli ho milujes, co k nemu citiš?? Podle toho, co jsi napsala, bych šla kazdy jinou cestou. Ocividne se jen bojis být sama, proto s nim zustavas. Ale věřím, že te čeká nekde neco víc bez vsech pochybnosti. Jsi mlada, nemate společne zavazky. Zustavat v necemm jen kvuli strachu z označení singel je nesmysl. Muzes takto přijít s jine, stastnejší příležitosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:41
@Bora-Bora píše:
@jenny.fields no jako pochopitelný důvod vidím jen zdravotní a to by snad řekl, ne?Mě teda chlap bez řidičáku přijde divnej a chlap bez auta v podstatě taky. A to nejsem žádný snob ani zlatokopka, jen to považuju za standart.Bydlení samozřejmě taky.
ZDravotní, bojí se, nemá rád auta, ekologie-může jich být x.
Každopádně já bych taky chlapa bez řidičáku asi moc nechtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:42
@xavierka píše:
Garsonka byla v nemohla jsem nic si tam podle sebe upravit. Jo možná ho to fakt bolelo což chápu ale nemusel tak reagovat. S tou autoškolou jsem mu nikdy nic nevycitala. Jen mě mrzelo že jsme si nemohli jak ostatní nikam zajet…
Záleží na tom, jak je člověk zvyklý mluvit. Já dost jadrně, takže by mi něco takového taky uklouzlo. Je to šokující bolest (obecně), neovládáš se.
No a ty řidičák máš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:42
Co je u vás za problém, když chlap nemá řp? já mám taky chlapa bez řidičáku a vůbec mi to nevadí… řídím já a neřeší se to a určitě to není zženštilý typ chlapa, ba naopak, ale říká, že ho to prostě netáhne, nebaví, že mu to nic neříká…
jinak k problému.. tobě na něm vadí docela dost zásadní věci, které se asi mávnutím kouzelného proutku fakt nezmění 
jsi ještě relativně mladá, takže bych šla asi o dům dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.16 12:44
@xavierka píše:
Garsonka byla v nemohla jsem nic si tam podle sebe upravit. Jo možná ho to fakt bolelo což chápu ale nemusel tak reagovat. S tou autoškolou jsem mu nikdy nic nevycitala. Jen mě mrzelo že jsme si nemohli jak ostatní nikam zajet…
A ty řidičák a auto nemáš proč? Dík, M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
