Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah jak na houpačce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.6.16 07:36
No na konci sis odpověděla sama 
nezbývá, nez držet pěsti a uklidit te tim, ze to se stává v hodně vztazích
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.16 07:41
Přesně jak píšeš - dej se sama do kupy, pak řeš zbytek… napsala jsi, že bys rozvod nezvládla - ale zvládla, stejně, jako to zvládají tisíce dalších.. on to není konec světa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanney
10.6.16 09:16
Použití plurálu je dost alarmující. Jak můžeš mluvit za druhého? Měla bys být víc konkrétní, aby ti někdo mohl napsat nezávislý pohled na věc, takhle to vypadá na běžnou manželskou krizi nebo ti tolik začala vadit manželova odlišnost? Těžko radit, třeba to překonáte.
- Citovat
- Upravit
10.6.16 09:48
To se stává téměř v každém vztahu, že přijde nějaká krize.Je to důsledek dlouhodobých neřešených problémů, které se „zametaly pod koberec“. Ze začátku to bývá tak, že zamilovaný člověk ani nechce vidět ty chyby na partnerovi, hodně si ho idealizuje, pak přijdou zpravidla děti, které zaberou veškerý čas, čili opět není prostor na nějaké hlubší řešení problémů, a z toho roste dlouhodobá nespokojenost buď jednoho, anebo obou partnerů. Pak už stačí ta pověstná „poslední kapka“, a bouchne to jako papiňák. Ty neshody mezi vámi nevznikdy přes noc, trvalo do několik let, takže nemůžeš čekat, že odezní jen tak, mávnutím kouzelného proutku.Je dobré, že začínáš u sebe. Zapracuj na svém sebevědomí, dej se dohromady psychicky, zajdi si na kosmetiku, ke kadeřnici, do fitka, a pod. Nebo začni chodit mezi jiné lidi, třeba na jazykový kurz, nebo jinam, to je jedno. Náš život přeci nestojí a nepadá s jedním chlapem.On když uvidí, že se chováš jinak, zkrátka jako sebevědomá žena, která nemusí škemrat o chlapovu pozornost, a není na něm závislá, ale chová se jako partnerka, uvidíš sama, že i jeho chování se vůči tobě začne měnit. Doporučuji přečíst si knížku „Proč chlapi milují potvory, a hodným holkám zůstanou oči pro pláč.“Držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.16 10:28
@nostress Díky moc. Nejhorší je, že si nějak začínám uvědomovat(nebo teď mám ten pocit), že až se dám do kupy a najdu zase trochu toho sebevědomí(dřív jsem ho měla-s ním jsem ho dost ztratila),tak od sebe možná půjdeme. Nevím, třeba se mýlím a je ve mě teď moc sebelítosti, ale tak nějak teď cítím, že mě jako partner hodně zklamal a nevím, jestli si ho budu umět ještě po tom všem vážit. Bude to ještě asi dlouhá cesta, ale už i připouštím, že bychom mohli žít spokojený život i odděleně.
- Citovat
- Upravit
10.6.16 10:48
@Anonymní píše:
@nostress Díky moc. Nejhorší je, že si nějak začínám uvědomovat(nebo teď mám ten pocit), že až se dám do kupy a najdu zase trochu toho sebevědomí(dřív jsem ho měla-s ním jsem ho dost ztratila),tak od sebe možná půjdeme. Nevím, třeba se mýlím a je ve mě teď moc sebelítosti, ale tak nějak teď cítím, že mě jako partner hodně zklamal a nevím, jestli si ho budu umět ještě po tom všem vážit. Bude to ještě asi dlouhá cesta, ale už i připouštím, že bychom mohli žít spokojený život i odděleně.
Obojí je možné. Nechala bych tomu volný průběh. Vím ze zkušeností některých mých klientek, nebo i kamarádek, že pokud ony začaly měnit přístup vůči partnerovi, tak se to automaticky jakoby „přeplo“ do jiného módu, a ti chlapi se začali chovat taky jinak. Někdy ještě jde zachránit i vztah, záleží podle toho, jak moc si stihli navzájem ublížit, ale často to opravdu končí rozchodem.Ale ani to nemusí být zase až taková tragédie. Vždy záleží na tom, jak si žena zabezpečí další fungování bez partnera. Není dobré zbrklé rozhodování. Jestli by jsi chtěla od něj odejít, nech si čas na přípravu. Najdi si dobrou práci, třeba i za cenu rekvalifikace, zjisti, jaké možnosti ubytování jsou v nabídkách, aby měly děti blízko školu, a pod.Taky není na škodu odkládat si bokem nějaké peníze. Pokud by to dopadlo dobře, můžete si za ně dopřát třeba hezkou dovolenou, když ne, budeš potřebovat do začátku peníze na nájem, a pod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.16 10:50
Teď se ale už sebelituješ, musíš se dát do kupy. A potom si říct priority, opravdu ti bude líp bez něj? Pokud ne, tak rozchod nebude dobrá volba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.16 10:57
@nostress Máš pravdu, tak nějak vím, že v tom přístupu k němu je ten největší problém. Takže až se mi podaří na tom zapracovat, ani bych se nedivila, že bude pak spokojený. Já se sebou pravděpodobně taky, ale jestli i sním-kdo ví. Už mě to taky napadlo, začít přemýšlet, kam bych šla a jak s dětma. Velký problém ale vidím v tom, že muž je mstivý a dokáže být fakt krutý, děti miluje a chtěl by střídavou péči(a tu já moc nechci). Bojím se, že bude pak kopat kolem sebe a vytahovat argumenty, že chce děti u sebe, já že jsem psychopat, co chodí k psychiatrovi a léčím se s depresemi(na děti to vliv ale nemá, trápím se s tím sama a navenek jsem pro všechny optimistka).Prostě jak jsem ho už poznala, bojím se, jak zareaguje-už mě hodněkrát v afektu řekl, ať si teda konečně zabalím a vypadnu(k mámě apod)-bydlíme v domě po jeho babičce. A taky se rozvodu bojím proto, že si najdu partnerku a já neunesu, že moje děti budou s nějakou cizí ženskou. No, je toho moc, čeho se bojím, budu se s tím muset srovnat..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.16 11:01
@Malto píše:
Teď se ale už sebelituješ, musíš se dát do kupy. A potom si říct priority, opravdu ti bude líp bez něj? Pokud ne, tak rozchod nebude dobrá volba.
Vím, je toho ve mně moc. Vím, že to není zdravé a správné. Snad mi doktor pomůže najít správnou cestu-sama to fakt nezvládám. Protože teď nejsem schopna si odpovědět, jestli ho vůbec ještě miluju. Nenávidím každopádně…je v tom moc emocí a ublížení, potřebuju se s tím sama srovnat.
- Citovat
- Upravit
10.6.16 11:07
@Anonymní píše:
@nostress Máš pravdu, tak nějak vím, že v tom přístupu k němu je ten největší problém. Takže až se mi podaří na tom zapracovat, ani bych se nedivila, že bude pak spokojený. Já se sebou pravděpodobně taky, ale jestli i sním-kdo ví. Už mě to taky napadlo, začít přemýšlet, kam bych šla a jak s dětma. Velký problém ale vidím v tom, že muž je mstivý a dokáže být fakt krutý, děti miluje a chtěl by střídavou péči(a tu já moc nechci). Bojím se, že bude pak kopat kolem sebe a vytahovat argumenty, že chce děti u sebe, já že jsem psychopat, co chodí k psychiatrovi a léčím se s depresemi(na děti to vliv ale nemá, trápím se s tím sama a navenek jsem pro všechny optimistka).Prostě jak jsem ho už poznala, bojím se, jak zareaguje-už mě hodněkrát v afektu řekl, ať si teda konečně zabalím a vypadnu(k mámě apod)-bydlíme v domě po jeho babičce. A taky se rozvodu bojím proto, že si najdu partnerku a já neunesu, že moje děti budou s nějakou cizí ženskou. No, je toho moc, čeho se bojím, budu se s tím muset srovnat..
Tak to ale prostě je. On bude mít partnerku, ty partnera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padme93
10.6.16 11:09
Nesváděla bych vinu na něj, že on tě nechápu, on na tebe kouká svrchu, on tě nepodporuje. Takhle se k sobě chováte navzájem. nemůžeš po něm chtít, aby se on změnil, když ty sama se neměníš - sama jsi přiznala, že se věčně navzájem osočujete.
- Citovat
- Upravit
10.6.16 11:11
@Anonymní píše:
@nostress Máš pravdu, tak nějak vím, že v tom přístupu k němu je ten největší problém. Takže až se mi podaří na tom zapracovat, ani bych se nedivila, že bude pak spokojený. Já se sebou pravděpodobně taky, ale jestli i sním-kdo ví. Už mě to taky napadlo, začít přemýšlet, kam bych šla a jak s dětma. Velký problém ale vidím v tom, že muž je mstivý a dokáže být fakt krutý, děti miluje a chtěl by střídavou péči(a tu já moc nechci). Bojím se, že bude pak kopat kolem sebe a vytahovat argumenty, že chce děti u sebe, já že jsem psychopat, co chodí k psychiatrovi a léčím se s depresemi(na děti to vliv ale nemá, trápím se s tím sama a navenek jsem pro všechny optimistka).Prostě jak jsem ho už poznala, bojím se, jak zareaguje-už mě hodněkrát v afektu řekl, ať si teda konečně zabalím a vypadnu(k mámě apod)-bydlíme v domě po jeho babičce. A taky se rozvodu bojím proto, že si najdu partnerku a já neunesu, že moje děti budou s nějakou cizí ženskou. No, je toho moc, čeho se bojím, budu se s tím muset srovnat..
Neboj se, strach je špatný rádce. „Pes který štěká, nekouše“. On jenom s tebou
manipuluje, protože ví, že teď jsi v hodně věcech na něm závislá. Když se vymaníš z jeho vlivu - nejlépe za pomoci solidního psychologa, tak budeš vnitřně silná, a on nebude mít na tebe páky. Chce to opravdu čas, nic
neuchvátej. Jak velké máte děti? Hodně chlapů „straší“ manželky se střídavou péčí, a když dojde na věc, tak najednou o ni nemají zájem. S jeho další partnerkou bych si teď opravdu nedělala vrásky. Je velmi málo pravděpodobné, že by některá cizí žena prahla po tom, aby se starala o dvě cizí děti. A i kdyby, pokud jsou děti už větší, tak bych se toho taky nebála. Nechala bych ho klidně vyniknout. Ty by jsi měla zatím čas a prostor pro sebe, a svoje aktivity.
Třeba to bude naopak, co když si ty najdeš nějakého muže na úrovni, to by panáček asi těžko vydýchal, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.16 11:16
@MilijonDolarBejby Já vím, to je život. Ale momentálně jsem přesvědčená, že už žádného partnera chtít nebudu. Vždycky jsem byla zvyklá být spíš sama, tohle manželství je pro mě první opravdový vztah(dlouho jsem k sobě nechtěla někoho pustit) a potom, co jsem konečně pustila mám pocit, že už ani nechci. Nejlíp se vlastně cítím, když jsem sama a smutno mi nebývá. Smutno mi spíš někdy bývá z partnera..
- Citovat
- Upravit
10.6.16 11:21
@nostress píše:
Obojí je možné. Nechala bych tomu volný průběh. Vím ze zkušeností některých mých klientek, nebo i kamarádek, že pokud ony začaly měnit přístup vůči partnerovi, tak se to automaticky jakoby „přeplo“ do jiného módu, a ti chlapi se začali chovat taky jinak. Někdy ještě jde zachránit i vztah, záleží podle toho, jak moc si stihli navzájem ublížit, ale často to opravdu končí rozchodem.Ale ani to nemusí být zase až taková tragédie. Vždy záleží na tom, jak si žena zabezpečí další fungování bez partnera. Není dobré zbrklé rozhodování. Jestli by jsi chtěla od něj odejít, nech si čas na přípravu. Najdi si dobrou práci, třeba i za cenu rekvalifikace, zjisti, jaké možnosti ubytování jsou v nabídkách, aby měly děti blízko školu, a pod.Taky není na škodu odkládat si bokem nějaké peníze. Pokud by to dopadlo dobře, můžete si za ně dopřát třeba hezkou dovolenou, když ne, budeš potřebovat do začátku peníze na nájem, a pod.
To je dobrá rada, taky si odkládám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebovala bych se poradit, co si myslíte, jestli to má východisko. Jsme spolu 11let, máme dvě děti a jsme úplně rozdílní. Svého času nás to přitahovalo, ale posledních několik let je to věčný boj. Máme se rádi, ale denně narážíme na nedorozumnění, jsme oba vztahovační a skoro ve všem teď oba vidíme útok toho druhého. Vyplavávají na povrch staré křivdy, výčitky a nejhorší je, že si to nejde vyříkat, máme na to prostě odlišný pohled a názor. Každý to cítíme jinak.Do poradny jsme chvíli chodili, ale nějak nám to moc nedalo. Nejhorší je, že si asi uvědomujeme, že jediným velkým pojítkem jsou děti, které oba milujeme a oni nás. Pro manžela není rozvod tak bolestivé řešení jako pro mě, já v tom vidím konec světa, mám poslední dobou deprese a nezvládla bych to. A moc mě bolí, jak samozřejmě by na rozvod v některých chvílích přistoupil, po těch letech(a po všem hezkém, co jsme taky prožili).Tak nějak cítím, že pro mě nechce mít žádné pochopení, je nekompromisní a já se pak cítím ublíženě a neumím se naučit se k němu chovat líp. Takže je to takový bludný kruh-chováme se k sobě oba chvíli hezky, pak jeden něco řekne, druhý v tom vidí výčitku, začne se bránit, druhý taky a už zas bojujeme
Manžel už do poradny nechce, já jsem teď objednaná k psychiatrovi a psychologovi(kvůli narůstajícím depresím). Taky mě mrzí, že na to nebere ohled, ale spíš na mě kouká jak na blázna a že si vymýšlím..hodně to bolí. Možná k tomu ty mé nálady taky přispívají, uvědomuju si to a proto to chci řešit, ale on místo aby mě podpořil, kroutí hlavou, že se chovám jak blázen a malé dítě. Nebere mě vůbec jako rovnocenného partnera, cítím, že na mě kouká zvrchu. Vlastně ani nevím, co bych chtěla slyšet, vím, že se nejdřív potřebuju dostat sama do kupy a postavit se na vlastní nohy.Pak snad bude všechno jasnější a budu se umět správně rozhodnout. Prosšla jste si některá taky něčím podobným? Díky moc