Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah jak na houpačce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.8.16 12:02
@Anonymní
Tak u nás doma jednou ze společných hodnot je umět komunikovat, tak aby jsme předešli konfliktům. Před 14 dny jsem navrhla, že bychom si mohli, tak jako se to dělá v některých firmách navrhnout cíle, v čem bychom se chtěli ve vztahu zlepšit a během půl roku na tom zapracovat. U přítele by to pro představu bylo, aby se naučil chodit s problémy první, do teď, abych něco zjistila jsem chodila a ptala se jen já a občas byla nemile překvapená 
. A já bych potřebovala zapracovat na svém přístupu, takže když něco přítel navrhne, tak to neschazovat a dříve než zaujmu opačné stanovisko a pro mne lepší,,řešení" si to necham projít hlavou.
Když jsme řešili otázku bydlení, přítel sám v první řadě koukal po bytech a domech blízko našich domovů, protože bral v potaz, že až budeme mít rodinu, tak je fajn je mít kvůli hlídání a udržování vzahů blízko sebe. Jediná moje podmínka byla, abych to měla kousek do přírody. Na bytě jsme se z finančních důvodů shodli vcelku rychle, protože bychom si chtěli užít peněz i jinak než je vrážet do oprav a nákladů na topení atd. A pak partner je zvyklý celý život na byt a tak je pro nás jediné řešení do budoucna chatka s malou zahrádkou, kde se dá postavit bazén a stan, kde bychom si rozdělali ohýnek a něco dobrého ugrilovali, šli se projít po okolí. Z mého pohledu je tento krok důležitý a na daném místě by se oba dva měli cítit dobře, protože když víš, že toto je tvůj domov, tak k tomu i tak přistupuješ a už jen to tě naplňuje. Nehledě na to, že někteří lidé mají tendence své partnery různými kličkami a nátlakem přimět k rozhodnutí, které je proti jejich srsti, prostě nerespektují přání a jdou si bezhlavě za svým, což je chyba. Proto si hledáme partnery, kteří mají podobnou životní cestu, jako my.
Je hezké, že jsi partnerovi oporou. Jenže je naivní myslet si, že muž přizná, že mu něco padá na hlavu. Žena když neví, tak se zeptá. Muž je naprogramovaný, aby si poradil se vším, jen v momentě kdy opravdu neví, přijde a zeptá se. A od ženy očekává, že si jeho snahy dělat velké věci všimne a pochválí ho za to. Na druhou stranu pokud chce muž udržovat teplo rodinného krbu, měl by žít, tak aby produktivně rozdělil čas mezi sebe, rodinu a práci. V momentě, kdy se upne na nějaký svůj projekt a bude mu věnovat více času než rodině, dojde k tomu, že nakonec ztratí vše.
Promiň, pokud to bude více osobní, nemusíš odpovídat…Jaké máte plány nebo sny, které byste si chtěli každý z vás splnit, tak v horizontu pěti let?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.16 12:38
@Laura.Svefi Plány a sny do budoucna? Tuhle otázku si dávám poslední dobou stále častěji a moc bych ji chtěla položit i manželovi, ale bohužel je máme odlišné. Mně trápí poslední dobou deprese, nechuť být a přestala jsem se na cokoliv těšit. Vím, že můj sen je neuskutečnitelný, protože manžel ho nesdílí. Tak bych si alespoň přála se dát v příštích letech zase do kupy, najít jiný cíl, cestu k manželovi a zase lásku k životu. To je můj cíl. Manžel by mi na tuto otázku vyjmenoval desítky prací na domě, které má v plánu udělat. Nevím, jestli je to i jeho sen, prý ho ta práce i nabíjí a těší, ale jsou to jeho dílčí plány do příštích let. Společný cíl bohužel nemáme, já s ním tedy radost z dokonané dílčí rekonstrukce moc nesdílím, když vidím, jaké úsilí nás to stojí. Je to smutné, vím.
- Citovat
- Upravit
18.8.16 17:57
@Anonymní
A jezdíte někam na výlety, třeba i přes noc nebo sednete si občas a příjemně si popovídáte? Já jsem zjistila, že v momentě kdy si s partnerem o něčem pěkně pohovoříme, cítím k němu velkou blízkost a náklonost, spojuje nás to a také dodává pocit jistoty, že vím že tu pro sebe oba jsme. Mám za sebou už jeden osmiletý vztah, kde hodně věcí stagnovalo včetně komunikace. V podstatě jsme seděli doma a koukali na seriály, bývalý nechtěl auto z finančních důvodů, takže na výlety, které jsem měla ráda, jsem si musela nechat zajít chuť. V současné době, mám řidičák, který mi zaplatil z poloviny přítel, cestujeme po celé republice, občas vezmeme na cesty i nějaké to dítko z rodiny nebo kamarády a prostě si užíváme, co nám život přinese.
Bývalý měl spoustu dluhů, které jsem ve výsledku platila já. V momentě, kdy jsem měla skoro zaplacenou letenku do Španělska, přišla složenka na dluh na internet a tak Španělsko padlo. Byla to moje srdcovka, kam jsem se chtěla podívat, byli jsme tam nakonec letos s přítelem. Mým cílem hodně dlouho bylo dostat se do kanceláře, bývalý nebyl zrovna člověk, který by mne v tom podpořil. Můj nynější přítel když jsem hledala minulý rok práci, stál při mne a nevadilo mu, že jdu na poloviční úvazek, ale letos v květnu se mi naskytl další poloviční úvazek. A teď jsem spokojená, protože dělám co mne baví a vím, že mám doma maximální podporu.
Já jsem zase bývalého chtěla změnit v rovnocenného partnera v úklidu a péči o domácnost, z toho jsem se poučila, nejde to v takové míře, jak bych si představovala, proto nynější přítel odnáší pouze odpadky, občas utře prach nebo vysaje 
. U bývalého jsem se mylně domnívala, že uspokojí všechny mé potřeby, ale postupem času jsem si uvědomila, že od toho jsou tu také přátelé a rodina, takže když můj nynější přítel nechce moc mluvit, sjedu si na víkend domů a nezastvím pusu 
.
Na tvém místě bych osobní sny a cíle nenechávala stranou, minimálně můžeš zkusit manžela do nich vtáhnou, alespoň tím, že z toho budeš mít radost a dáš mu šanci ti s jejich plněním pomoci 
. Já říkám, že ve vztahu je zapotřebí zkoušet nové a nové postupy, jako u dětí a zvířat. Vymýšlet nová malá překvapení, třeba já příteli dělám do práce svačinky a občas mu tam přihodím i nějakou tu básničku nebo vzkaz, on z toho má strašnou radost. Udělám mu v sobotu snídani do postele nebo sním jezdím, jako psychická podpora na závody, i když bych mohla být doma a zužitkovat těch 10 hodin jinak…Dnes budeme například pracovat na videu pro jeho sestru, mají s manželem deset let od svatby, tak uděláme sestřih videí a fotek, já přidám nějaký ten vtipný text. Stále máme na čem pracovat, když přijedou děti vymýšlíme jim program. A takhle bych to chtěla zachovat i do dalších let, ale pokud by partner příšel s tím, že ho to už neuspokojuje, tak se na něj zlobit nebudu a pokud by to byla pro něj nepřekonatelná překážka, nezbylo by nám než se rozejít. Obětovat se můžeš, ale jen do určité míry, tak aby jsi nenarušila svoji rovnováhu v životě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.16 18:41
@Laura.Svefi Přeně takový vztah, jaký máte, považuju za ideální, prostě si o všem povídat, naslouchat si, neurážet se, dělat si radosti atd. Ale nějak nám to moc do praxe nejde. Manžel pro samou práci nemá moc čas ani chuť po výletech jezdit. S typem na výlet přijdu vždycky já a ještě mám z něho pocit, že k němu nejsem dost chápavá a komplikuju mu tím celou práci(zdržení apod). Jako jo, většinu jedeme, ale není to takové, jaké bych chtěla. Aby se mu taky chtělo od srdce-jet s námi(máme dvě děti). Spíš cítím, že jede, jen abych mu pak někdy nevyčítala, že nikam kvůli domu nejezdíme 
Prostě na to moc není. Teď čerstvý příklad-leta odkládáme dovolenou letadlem k moři, ještě jsme nikdy neletěli a děti si to moc přály(i já), je to sice dražší(i když jsme nechtěli žádný luxusní hotel ale chatku), ale když je to jen pro jednou(alespoň v dohlednu dalších 5 let určitě), chtěla jsem, aby si to moře a let děti vychutnaly v tom jejich nejkrásnějším věku a ne až z nich budou puberťáci)-nebyl z toho moc nadšený, radši by prostě peníze dal opět do toho baráku 
Nabídla se babička, že připlatí dětem a poletí s nima jen ona-to odmítl. Nakonec letět celá rodina souhlasil, ale spíš proto, že se tím svým odmítnutím nechat děti letět s babičkou dostal trochu do slepé uličky a neuměl to rozumně zdůvodnit. Jasně, rozumný člověk si řekne-stavíte, počkejte rok-dva a můžete letět v klidu a bez stresu až doděláte. Ale my rekonstruujeme většinou svépomocí už 12 let a nejsme ani v půlce, takže předělávat budeme tímhle tempem dalších 10 let(byl to stoletý barák v desítky let neupravovaném stavu-dědictví).A to už s námi děti v tomhle věku opravdu nepoletí. A sama s ním letět asi taky pak ani nebudu chtít, což je hrozné zjištění. No užili jsme si to, nakonec byl z dovolené taky nadšený, ale doma-jen jsem nadhodila na obrázku, to je hezká kuchyň a první co bylo-no to sis měla holčičko rozmyslet dřív, jestli kuchyň nebo dovolenou. Takže mi to teď bude pravděpodobně vpalovat při každé příležitosti celý příští roky. Z toho je vidět, že mu to prostě bylo proti srsti a bude mi to dlouho zas vyčítat 
Fakt jsem z něho bezradná. Ještě před rokem jsem spolu dokázali jet sami třeba na víkend do penzionu(samozřejmě z mé iniciativy-ten kdyby to jednou navrhl, tak mě asi klepne radostí). Ale teď na to nejsou peníze ani vlastně chuť. Příští týden jsou děti pryč, ale nejvíc si odpočinu, když jdu ven sama. Z jeho přítomnosti a tónu poslední dobou mám úplně nevolnost, nedavno začal zas něco vysvětlovat, co jsem udělala zas špatně a já málem běžela zvracet. Teď jak to vidím černé na bílém, to je děsné, kam až jsme to nechali dovést..
- Citovat
- Upravit
18.8.16 20:05
Teď trochu odbočím. V práci mám kolegyni, která je o polovinu starší než já a když je ve stresu, tak i před lidmi na nás na recepci štěká a mě to bylo bytostně něpříjemné, protože nejen že to vypadá blbě před lidmi, co sedí v čekárně, ale také tím nedává možnost to v klidu vysvětlit a vyřešit. Prostě jen přišla, sprdla nás a rázem byla v tahu. Ostatní holky to neřeší, mávnou nad tím ruku a po práci si kolektivně bez dotyčné vylijí společně srdíčko a uleví si. Jenže takové jednání nic neřeší. Takže jednou když opět přišla kvůli nesmyslné věci, jsem také na ní štěkla, že tohle budeme řešit po pracovní době a do konce směny byl klid. Druhý den jsme si promluvili, samozřejmě byla také naštvaná, ale dohodli jsme se alespoň na tom, že já nebudu tolik suverénní a když se něco bude dít, tak to budeme řešit mimo recepci. Prostě když budeš dělat, že ty věci nejsou a nedáš dotyčnému na srozuměnou, že tady je hranice a odtud je mi to nepříjemné, bude si dělat, co chce, protože to bude považovat za správné. A pokud je to ke všemu dlouhodbý proces, tak dojde k tomu, že hlavní otěže, tedy dominance ve vztahu přejde postupně ze statusu MY na status JÁ. Rodina není jen tvůj manžel, ale i ty a děti. To znamená, že se musí brát ohled na přání i ostatních členů. A pokud dlouhodbě rekonstrujete, tak ty penízky nikam neutečou a myslím, že jednou za čas změna prostředí a odproštění od každodenního stereotypu pomáhá utužovat vztahy. U mě se to také střídá, jsou období, kdy ráda vyhledávám společnost, když mám toho dost, radši si sednu ke knížce, prostě vypnu, pak mám chuť jít třeba do kina atd. I co se týká cestování, jak se vztah vyvíjí, tak začínám mít jiné potřeby. Třeba na začátku mi nevadilo, když jsme jezdili jen my dva, pak mi bylo příjemné, když jsme si během cest hodně povídali a teď jsem ráda, když jede někdo s námi a je větší sranda a víc zážitků…Myslím si, že vztah se musí stále udržovat, nemusíme na něm pracovat usilovně každý den, ale průběžně a pořád. Pracovat na tom, aby společné hodnoty měly ve vztahu pořád velkou váhu a byly na prvním místě u obou. Tvůj manžel by si měl rozmyslet, co vlastně chce, chtělo by to trochu šikovně ukázat nebo promluvit do suše, co vše by mohl svými rozhodnutími ztratit, pokud se bude zaměřovat pouze na bydlení a peníze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.16 11:00
@Inaris
Ahoj, dekuji. v srpnu to bylo dva a půl roku.Vim, ze to není nijak závratná doba, za pár let můžu být v diametrálně odlišné situaci, ale zase mám okolo sebe hodně páru, kterým to dlouhodobě klape a já si z toho beru příklad
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.16 11:02
@Inaris
Ahoj, dekuji. v srpnu to bylo dva a půl roku.Vim, ze to není nijak závratná doba, za pár let můžu být v diametrálně odlišné situaci, ale zase mám okolo sebe hodně páru, kterým to dlouhodobě klape a já si z toho beru příklad
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.16 09:06
@Inaris píše:
Podívej, když si s něčím nevím rady, jdu se klidně zeptat odborníka. Takhle jsem před léty navštívila známého známé mých známých, psychologa a vysypala na něho, že se ve vztahu cítím nějak divně a že je - jak na houpačce a že jsem podrážděná atd. Řekl mi jen jednu výbornou věc: tak se k němu zkus chovat tak, jako bys ho nechtěla ztratit. Uvidíš, co to přinese.
Přineslo.
Díky moc za tu radu-zkusit se chovat tak, jako bys ho nechtěla ztratit. Je to pro mě nejcenější rada, jakou jsem dostala 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
