Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah s maminkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
redbulka
15.5.16 23:10
- Citovat
- Upravit
15.5.16 23:13
@redbulka
Studuji obor, kde se učíme právo, rodinné právo apod. A v den, co jsme se toto učili, jsem to řekla jen tak ze zajímavosti mamce, nikam jsem tim nemířila a stejně jsme skončili v hádce, protože jsem nevděčná a podobně. Moji rodiče jsou jinak opravdu skvělí, jinak mě ve všem (myslím si) podporují, nenadávají mi za známky, nic, asi bych nedokázala na ně podat žalobu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.16 23:15
@redbulka ano,ale málokteré dítě podá žalobu o výživné na své rodiče, pokud byl odchod jeho rozhodnutím a dokáže se samo uživit, resp s přispěním partnera. Obvykle panují vztahy, kdy rodiče automaticky přispívají, na školu, na ubytování. Pokud jsou vztahy špatné, nedá se domluvit, málokdy to jde soudní cestou.
Já jsem soudní jednání zažila, šlo jen o zvýšení výživného, povinný rodič se mnou nikdy nežil, takže vztah nula, jinak než soudně to nešlo. A příjemné to nebylo teda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.16 23:27
Hele a zeptám se otevřeně..CHová se ktobě od mala takhle divně.. nechtěla ptřeba kluka,,a narodila jsi se ty, když se k synovy chová pěkně a na tebe prdí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.16 23:28
@patricie2014
Právě že chtěli holčičku. A od mala se ke mně chová takhle zvláštně, nikdy nechválila, už jako malá, když jsem jí donesla obrázek jsem slyšela jen „hm“ nebo nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.16 23:30
Kolikrat je vztah matka dcera velmi komplikovany…nekdy muze matka na dceru treba podvedome zarlit…moje mamka me taky nikdy nedokazala pochvalit, podekovat, dat poradne najevo city, ale moje mamka mela velmi tezke detstvi, tak to beru tak, ze ji to nemel kdo naucit…ale je pravda, ze urcite byla rada ze jsem ji doma pomahala, alespon mi nenadavala, ze nic nedelam apod…ted je z ni skvela babicka a pomocnice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.16 23:40
@Anonymka33 Vypadá to, jako by měla tvoje mamka vůči tobě nějakou averzi, kterou možná sama nechápe 
O vztahu matka - dcera už toho byly popsány stohy, pro mnohé matky je mnohem komplikovanější vztah k dceři, než k synovi..
U vás určitě pomůže tvé osamostatnění, vyletění z hnízda, až to jednou nastane. Do té doby se snaž nějak zatnout zuby a přežít se vztyčenou hlavou, protože nic moc jiného asi nenaděláš..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.16 23:41
@Annapavelkovaml Nikdy jsem se s ní o tom nebavila a ani mi o tom nic neříkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.16 23:53
A co třeba jednoho krásného dne kdy bude maminka doma jí pozvat třeba na kafe, nebo lítačka po obchodech jet si udělat takovej holčičí den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.5.16 23:55
Pošlu to anonymně, protože je to hodně osobní. Nečetla jsem diskuzi, takže jen čistě za sebe.
Vykašli se na snahu zavděčit se mámě! Odstřihni se, alespoň citově, a hned! Vím, o čem píšu. Moje máma měla těžký život, vybrala si špatného partnera, velké finanční starosti, soudy,… Měla mě a pak ségru. Já byla vždy ta klidnější, nosila jsem skvělé známky, netoulala jsem se po nocích (na rozdíl od ségry, která se prvně opila, ještě jí nebylo 15, a kolem 15 ji mamka naháněla po nocích venku). Nebyla jsem svatá, to ne, ale byla jsem takové to dítě, o které rodič nemusí mít strach. Přesto jsem se máme nikdy nezavděčila. Ten úklid, to u nás bylo naprosto stejné! Např. „Proč jsi ten hrnec nedala vedle?“ (jako by těch 10 cm bylo zásadních).
Velmi brzy, během studia na VŠ, jsem se odstěhovala, vdala, založila rodinu. (I proto, abych z toho pekla vypadla.) Moje sestra stále žije u mámy doma. Mám skvělého muže, príma děti (starší už je ve škole a daří se mu, samé jedničky), přesto jsem pořád špatná. Mému muži pravidelně vykládá, že nechápe, jak se mnou vydrží, že je svatý, že je chudák a podobně. Je ke mně jedovatá a zlá i před ostatními, nejen v soukromí. Ve chvíli, kdy se mě prvorozený v druhé třídě zeptal, proč je na mě babička tak zlá, se to ve mně konečně zlomilo. Konečně jsem pochopila, že jí se nikdy nezavděčím. Ať udělám, co udělám, vždy budu špatná. Prostě to má v sobě, něčím ji dráždím, možná mi závidí, že mám spokojené manželství (když jí se to její tak tragicky nevyvedlo), nevím. Ale odmítám to řešit. Chce být hnusná? Fajn, ale na jiné. Nevídám se s ní, nevolám jí, kontakt omezen na svátky a narozeniny, a to často jen na sms. (Podotýkám, že promluvit si s ní jsem zkoušela jak já, tak můj muž, tak i manželovi rodiče, ale vždy jen odkývala, že přestane říkat, jaký je můj muž chudák, ale nevydržela to ani do druhého dne a už mě zas před kdekým pomlouvala.)
Obávám se, že tvoje máma je z podobného těsta. Pokud se od ní citově neodstřihneš, budeš se roky trápit. Mně to trvalo víc než deset, patnáct let. 
Nenech to dojít tak daleko. Hraj na ni divadlo, jak jsi z úklidu zničená, vyjmenovávej jí, co všechno jsi udělala, abys jí vzala vítr z plachet, ale hlavně nečekej, že to někdy ocení. Jestli je jako ta moje, neocení to nikdy. A jestli se neodstřihneš teď, bude to jen horší, tvé děti uvidí, jak se k tobě chová, a poznamená je to.
Je mi líto, že je máma taková, přála bych každému milující mámu. Ale pokud ona sama se sebou nechce něco dělat, ty ji nezměníš. A jediné, co dělat, aby ses neutrápila, je citově ji odstřihnout a nic hezkého od ní nečekat. Hodně sil. 
- Citovat
- Upravit
16.5.16 09:02
@Anonymka33 Jsem sice starší, ale moje máma byla a je totéž, jako bonus u nás byly surové tělesné tresty, často absolutně bez důvodu, prostě si jen máma potřebovala vybít zlost. Můj brácha je taky pro ni číslo jedna. Absolutně neracionálně ho zbožňuje. Strašně moc jsem doufala, že se to jednou změní (byla jsem o tom přesvědčená, že jí dokážu, že jsem dobrá), ale nikdy se to nezměnilo. Pořád všechno dělám špatně. Snažila jsem se jí léta zavděčit, v podstatě až podlézat a jako trpící dítě v dospělým člověku stále toužím po pochvale nebo uznání. Ale řekla jsem si dost. Nemá to smysl. Stále s tím bojuju, abych už se znova nesnažila a nebyla zklamaná. Zatím se držím. Můj vztah k ní je milý, zdvořilý. Ale sama v sobě jsem si zakázala se o něco ve vztahu k ní snažit. Hrozně mi to ubližovalo. A tobě radím totéž. Mě to bolí pořád a hodně, ale vzala jsem si z toho to dobré. Nikdy se tak nechovat ke svým dětem. Být oběma milující mámou, co by se pro ně oba rozdala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kattynka000
16.5.16 12:11
@Anonymka33 píše:
@Kattynka000
Děkuji. U nás to naštěstí až takové není, myslím si, že moje mamka je jinak moc super a hodná ženská, jen já podle ní furt všechno dělám špatně nebo nic nedělám a nebo jsem nevychovaná. A upřímně jsem vděčná, že to je u nás takovýhle, jsou na tom lidi mnohem mnohem hůř. Viz. tvůj manžel.
Manžel říká, že na všem zlém je něco dobrého, aspoň nějaký dobrý přísun, že to má (a že sakra dobře víme, o čem mluvíme) takže on to bere tak, že ona mu přesně ukázala, jaký on nechce nikdy být a co přesně nikdy nedovolí, aby prožili jeho děti, takže díky tomu strašnému dětství, které měl (bylo toho mnohem víc) je z něj naprosto úžasný partner a vím, že z něj bude i naprosto úžasný táta 
Jako svou maminku nazývá tu mojí, biologickou prostě nemá a nikdy neměl. Teď chce zkusit zkontaktovat svého otce, protože na něj matka nakydala tolik špíny, že ho poznat ani nechtěl, ale ukázalo se, že vše byly opět jen lži.. Prostě je to celkově zlá ženská, co jen kopala kolem sebe a vylévala si to na synovi. Že jí zemřel vnuk s ní vůbec nehlo a ještě zvládla být hnusná a dál podrážet svému synovi nohy, takže pro mě takový člověk nemá v mém životě absolutně žádné místo
Na tvém místě bych se zkusila hned co budeš moct postavit na vlastní nohy.. Jsou bohužel lidi, kterým se nikdy nezavděčíš a co vždy u nich budeš ta, která za vše může a k ničemu dobrému není 
- Citovat
- Upravit
16.5.16 13:58
Problém není v tobě, problém je v matce. A to jednoznačně. Jak z toho ven je jiná otázka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.16 21:55
Obvykle mají matky na dcery vyšší nároky, než na syny (stejně tak otcové na syny). Ačkoli jsou naši rodiče naprosto úžasní, je to v naší rodině vidět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.17 18:21
VŠ se dá zvládnout i při brigádě. Já sama tak mám dvě VŠ.
A o přístupu mamky - Mluvíš mi z duše. Já jsem to zazivala taky. Odstěhovala jsem se, jak nejdřív to šlo. Vždycky jsem zavidela kamarádkám, že mají mámu jako nejlepší kamarádku. A teď?
Když přijedu k našim, tak si mamka váží toho, že jsem přijela.
Držím ti pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
do 26 let, pokud řádně studuješ, jsou vaši povinni tě živit; kdybys s nimanebydlela, tak ti musí přispívat na živobytí a studia. Pokud to nepůjde domluvou, tak soudně, protože nejsi výdělečně činná, tak si nebudeš muset platit právníka, který podá žalobu k soudu o výživné pro tebe.