Vztah s nejlepším kamarádem?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
36
29.11.21 11:53

Vztah s nejlepším kamarádem?

Zdravím, můj příběh je trošku komplikovaný, ale snad se tu najde někdo, kdo by mi dokázal poradit nebo alespoň pochopit mou situaci.
Studuji na VŠ a přes tehdejšího přítele jsem se seznámila minulé léto s jeho spolužáky/kamarády (studují stejnou fakultu, ale jiný obor).
Hodně jsem si tam sedla s jedním z jeho spolužáků, dá se říct, že jsme si od první chvíle měli o čem povídat (měli jsme stejné záliby, humor). S přítelem jsem se zhruba rok zpátky (zima 2020) rozešla, jelikož žije v zahraničí a pandemie nám neumožnila se stýkat, zůstali jsme přátelé, v kontaktu jsme dodnes.
Po rozchodu s přítelem mi bohužel v zápětí (ani ne měsíc) zemřel takřka nejbližší člen rodiny a já se najednou neměla komu „vyplakat na rameni“. V tu dobu jsme se nějak více začali bavit se zmíněným spolužákem expřítele a musím říct, že mi opravdu pomohl. Zachoval se velice citlivě, snažil se hodně si se mnou povídat a ten smutek nějak zahnat. Musím říct, že nás oba tento zážitek velice sblížil a stali jsme se velice dobrými přáteli, začali jsme si pravidelně volat (bydlí v jiném městě a VŠ byly celou dobu zavřené), svěřovat se jeden druhému. Myslím si, že za toho třičtvrtě roku naše přátelství jen upevnilo. Letos v září bylo možné zahájit prezenční výuku a my jsme se konečně mohli vídat častěji, podnikat různé akce, výlety atd.
Musím však říct, že od první chvíle, kdy jsme se začali vídat „fyzicky“ je tam z obou stran evidentně něco více. Očividně je z obou stran velká chemie a ikdyž se jí oba snažíme nějak potlačit, zkrátka to nejde (několikrát jsme se políbili, hodně se objímáme).
Nicméně teď k samotnému dotazu.
I přesto, že s tímto blízkým kamarádem jsme tzv. na jedné vlně, perfektně si rozumíme snad ve všem (politika, záliby, životní postoje) a je tam evidentně i fyzická přitažlivost, já zkrátka s ním nechci vztah.
Obecně nejsem moc vztahový člověk (již zmíněný expřítel byl jediný můj dosavadní vztah), vyhovuje mi být samostatná, na nikoho se nemuset vázat/spoléhat/ohlížet. Děti nechci, takže žádná „nutnost“ vztahu v tomto ohledu také není.
Takže to, že nechci vztah není ani tak v tomto konkrétním muži, jako spíše v mém odporu ke vztahům obecně. Druhá věc je, že se jednoduše zdráhám ztratit nejlepšího kamaráda, naše přátelství má pro mě asi větší cenu, než potenciální vztah.
Nicméně mi pořád vrtá hlavou, jak moc ho miluji, ačkoliv si všechna proti dokážu logicky zdůvodnit, ty city zkrátka nezmizí a mě to moc trápí.
Několikrát jsme se o tom spolu bavili a on to cítí úplně stejně, bojí se ztráty našeho přátelství.
Kamarád navíc studuje velice náročný obor, plánuje stáž v zahraničí, kde by chtěl eventuálně dostudovat a zůstat tam natrvalo, takže i to je samozřejmě překážka pro potenciální vztah.
Stalo se vám někdy, že jste se zamilovali do někoho, s kým jste ale ten vztah nemohli/nechtěli mít? Nevím, co i o svých citech myslet, jsem opravdu zmatená. Omlouvám se komplikovaný dotaz a děkuji předem za jakékoliv rady, postřehy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
338
29.11.21 11:56

Samozřejmě e to tebe zamilovaný, jestli ho máš orpavdu ráda utni to a po nějaé době si najde normální vztah

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12231
29.11.21 12:16

Já si myslím, že přátelství nezachráníš. Věřím, že on by s tebou chtěl být, ale jen, aby o tebe nepřišel, tak ti tvrdí něco jiného tak, aby to bylo podobné tvému smýšlení. Jen bych to chtěla říct, že teď máš na vztahy takový názor, ale za pat let bys mohla litovat, že jsi ho nechala jít. Možná nad tím moc přemýšlíš. Kolik lidí by dalo nevím co za to, najít někoho, s kým si bude takhle rozumět. Po pár letech je vztah hlavně o tom přátelství. Jste mladí, vždyť nikdo neříká, že se hned musíte brát a zakládat rodinu :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
41812
29.11.21 12:16

@babeandbae
Míň přemýšlejte a víc konejte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10862
29.11.21 12:18

No to neni lehke rozhodovani. Ja bych to zkusila nez pozdeji litovat, ze jsem to nezkusila aspon.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
514
29.11.21 12:18

Byla bych k němu upřímná, právě proto, ze ho máš ráda. Pokud nechceš vztah, řekni to jasně a neměň stanovisko desetkrát. Jasno si musíš udělat hlavně ty sama.
Já bych do toho taky šla… do vztahu, nejde o svatbu v kostele, neděláš si celoživotní závazky

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
29.11.21 12:23

@Aduš8 Zdravím a především děkuji za odpověď.
No právě, to mě také napadlo, že opravdu už nikdy nemusím někoho takového najít.
Ale nemyslím si, že by kamarád záměrně zastíral, že mě chce. Opravdu jsme k sobě upřímní od začátku přátelství a o věcech otevřeně komunikujeme. Kdyby se mnou chtěl být, řekne mi to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7021
29.11.21 12:24

@babeandbae zamysli se i nad tím, když ho do vztahu nechceš ty, ze strachu, že o nej přijdeš. Bude ho chtít jiná a přijdeš o něj stejně. Vztah neznamená svatba a děti. Víš prd co te čeká a jestli ho miluješ, tak proč to nezkusit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
29.11.21 12:25

@Karolína13210 Já jsem vždy k němu byla upřímná, nikdy jsem mu neřekla, že ho chci nebo mu nějakým způsobem dělala falešné naděje. Ale máte pravdu v tom, že si to spíše musím vyřešit sama v sobě…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
41812
29.11.21 12:36
@Pidulka1991 píše:
@babeandbae zamysli se i nad tím, když ho do vztahu nechceš ty, ze strachu, že o nej přijdeš. Bude ho chtít jiná a přijdeš o něj stejně. Vztah neznamená svatba a děti. Víš prd co te čeká a jestli ho miluješ, tak proč to nezkusit.

Ona nechce vztah, ale má ho. Je jedno, jak tomu řikají.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2458
29.11.21 12:58

Myslím, že přátelství je stejně v trapu. Pokud to spolu nezkusíte, zůstane to stejně viset mezi vámi a navíc, když se budete často vídat a budete v kontaktu, dříve nebo později se jeden z vás začne poohlížet jinde a začne chodit s někým jiným a ten druhý to ponese blbě. To se vsadím. Ono se to povídá, „nechceme vztah“, když se nikde zatím nevynořil nikdo třetí. Řekla bych, že by přišla pořádná panika, když by si ten chlap, s kterým „nechceš vztah“ začal s někým třetím. :) Jinak samozřejmě je možný, že si sebe vzájemně idealizujete, a soužití by to třeba vyřešilo celkem rychle. A nebo by vám to klapalo. Co ty víš… Osobně pokud víš 100%, že půjde do zahraničí /a ty touto cestou nechceš jít/, stáhla bych se a šla svou cestou. Jednak si ušetříš zlomené srdce a jemu dáš taky volnost. Nebo bych to s ním prostě zkusila. Jinak na prohlášení „nechci děti“ se u VŠ studentky koukám se shovívavým úsměvem. Kolem 30ky, až třeba najednou začneš chtít, je také lepší mít partnera, s kterým se nějaký pátek znáš, než shánět otce ve věku 30 nebo 35+. Pokud myslíš, že děti nechceš nikdy v životě, budiž. Ale i to si myslím nemůže holka mezi 20-25 vědět jistě. Tohle se v životě vyvíjí a mění. Za mě radím zkusit to s ním jako partnerem. Kamarádství už to beztak není a nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
29.11.21 13:21

@Mutlice Děkuji moc za odpověď, asi jste mi zatím poradila nejlépe. K té třetí osobě, z mé strany by tam asi mohly být nějaké výčitky, ale zase mi přijde sobecké někomu bránit ve štěstí. Kdyby si kamarád někoho našel rozhodně mu to přeji, jelikož já mu díky své „volnomyšlenkářské“ povaze dokonalý vztah prostě nedokážu zajistit. S dětmi se má tak, že v rodině máme jisté zdravotní potíže, které těhotenství komplikují (moje maminka otěhotněla až po několikátém umělém oplodnění, předtím potratila, babička 2× porodila mrtvé miminko), moje doktorka mi potvrdila, že mě pravděpodobně čeká ten samý proces a já tak nějak cítím, že nemám potřebu za každou cenu dítě mít. K dětem mám momentálně docela odpor, nedokážu si představit jednou mít vlastní. Možná po 30 to budu cítit jinak, jak zmiňujete, ale spíše bych se v takovém případě uchýlila k adopci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2458
29.11.21 14:13

@babeandbae Pokud jsou tam zdravotní důvody, v té budoucnosti bez dětí, pak ano. Je to možné, že opravdu nikdy tu mateřskou touhu nepocítíš, že už jsi si to nějak nastavila. Ono je to ale těžké, protože jednak je to „příroda“ a také postupně lidi kolem (přátelé, příbuzní atd) dříve nebo později dojdou k rodičovství a pak je to ještě těžší být „jinde“. Neříkám, že to je jediná životní cesta. Každopádně to není téma této diskuze, ale medicína je dnes úplně jinde, než bývala /zvlášť, co se babičky týká/. Ale jak píšeš, to teď není otázka. Být tebou, zkusím to s ním, nebo ho nechám jít úplně. Něco mezi (kamarádství) už bude složité. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23
29.11.21 15:12

Ahoj, budeš později litovat, že jsi do toho nešla. Oba to evidentně cítíte stejně, tak do toho jděte a buďte spolu s tím, že teď můžete trávit čas společně a oba budete vědět, že to jednou skončí, jakmile se vaše cesty nebo priority rozejdou.
Budete mít aspoň životní zážitek a nebudete muset litovat něčeho, co jste neudělali.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10637
29.11.21 22:41

Myslím, že jsi ještě poměrně dost mladá a zbytečně teď moc přemýšlíš. Stejně nikdy nevíš, co bude třeba za deset let. Všechno se ti trochu změní, vnímání vztahů, pohled na děti, na rodinu. Neřeš tak moc co bude a nebude, prostě do toho jdi, nemáš co ztratit. Jak se píše výše, stejně už ten vztah máte, jen to tak nenazýváte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat