Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Maminky, prosím poradtě mi,nevím jak na dceru, teď měla 4 roky.. a je to neskutečné.. ja to nedávám
ráno se probudíme.. říkám pojďte jdeme se převlíknout začne ječet, že se převlíkat nebude, snažím se ji domlouvat, že se rano převlikame, abychom si neumazali pyžamko, nic.. musím říct pojď se převlíct počítám do 3 nic.. musím opravdu zařvat Natálie pojď si převliknout to pyžamo a honem.. začne brečet, že se převlíkat nechce, ale jde se převlíknout.. Bohužel tak to máme u všeho.. ráno nachystám snídani.. dneska jsem měli vaječinu začne ječet ja nebudu jíst vajíčka nemám ráda, ja chci párek, řeknu párek byl včera pojď se najíst.. brek, že nebude jíst.. dobre odnáším jídlo..
snažím se být důsledná a to co řeknu platí a nepolevit.. ale bez mého řevu se to neobejde.. mám doma ještě půl roční mimino.. a skoro pořád mi ječí oba
manžel měl vánoce volno tak teď pracuje od rána do večera..
jdeme na procházku začne ječet, že nechce čepku, říkám čepku musíš mít aby Ti nebylo zima na ouška, jekot, že čepku nechce.. říkám pojd si vybrat, která by se ti libila.. vybere si, ve čtvrtce procházky brek, že nechce tu čepku, že chce jinou, řev, že už na procházce nechce být.. procházku dokončíme z řevem samozřejmě..
během dne slychávám naražky, nemám tě rána, nechci tě, běž pryč, už tě nechci vidět,.. dneska mě dostala na procházce už s tebou nechci bydlet..
Holky poraďte mi prosím.. Ty vypjaté situace jsou skoro pořád..
když mimino spí říkám pojď jdeme stavět kostky ne nechci, jdeme si hrát s domečkem to mě nebaví, a co by jsi chtěla dívat se na televiziv ten moment bych ji nejraději nařezala, ale snažím se napočátat do 10.. ale ječím skoro pořád
Nařezat a naučit úctĕ k rodiči. A vážit si toho co má. Jinak z ní vyroste rozmazlený človĕk.
@JayLee píše:
ty jo si vůbec nedokazu představit asi jaky to musí bytvšak ja rada jsem ani nevis jak když to ctu
a preslo to pak casem?
![]()
Poslední tři týdny jo.jak jsem psala už výš. Trochu jsem upravila přístup. K mimču se choval vždycky dobře ale mně proste začal ignorovat.Tak snad je to na Dobrý cestě. Známý to meli taky tak s příchodem mimina. rikala jsem si.ze takhle by se nás jířa nikdy nechoval a ejhle.bylo to tu. studena sprcha by tomu dala akorát tak korunu.
Ráno bych nachystala oblečení, nařídila budíček třeba na sporáku (aby byla vidět posunující se ručička). Řekla bych Oblíkni se, nebo až zazvoní budíček, oblíknu tě sama. Když by zazvonil, oblíkla bych hrubě, aby to pro ní nebyla ta příjemnější varianta. Snídaně neexistuje v pyžamu, jen oblečená. „Chceš-li si povídat, budeme si povídat venku, tam je miminko v kočáře potichu. Když chceš domů, tak jdem, ale doma se musím věnovat i miminu, nebudu moc si s tebou tolik povídat.“ ČAsem zjistí, že prostě venku příjemně pokecáte. Na výběr dvě čepice, ale vybranou mít na hlavě bude, tečka. Řev neřešit, neposlouchat, až se uklidní, můžem se v klidu domluvit. Mám taky čtyřletou, navíc s chápáním telátka, ale tohle zvládá bezpečně. Když ti řeknu, že ti podle mě přerůstá přes hlavu, tak asi tak 65% zakladatelek s podobným problémem začne kopat kolem sebe. Tak to napíšu jinak- mít takovéto dítě doma, tak mám pocit, že jsem cosi nezvládla. A rozhodně bych to dál netolerovala, nechat si roze.srat den dítětem, to ne.
@Ali-Ali Když dítě nebude jíst, tak se mu stáhne žaludek, po pár týdnech takového režimu už nebude mít hlad skoro nikdy a maminka si klidně vezme na svědomí, že je dítě dlouhodobě podvyživené… no nevim, jestli je to z hlediska výchovy a péče to nejlepší.
Zakladatelko, moc s ní diskutuješ. Tyhle ofuky s čepicí na mě syn zkoušel, když mu byl asi rok a půl. Tvoje holčička je podle mě trochu zabržděná, chová se jako dvouletá. Chodí do školky?
Nechala jsi to zajít příliš daleko, je rozmazlená, ale souhlasím s tím, že nařezání by asi pomohlo a pokud říká, že s tebou nechce bydlet, tak jí řekni, ať si tedy jde. Postavit ji na pár minut za dveře a nechat ji tam by jí prospělo. Předpokládám, že se jí u vás nic špatného neděje.
@kacz píše:
@Ali-Ali Když dítě nebude jíst, tak se mu stáhne žaludek, po pár týdnech takového režimu už nebude mít hlad skoro nikdy a maminka si klidně vezme na svědomí, že je dítě dlouhodobě podvyživené… no nevim, jestli je to z hlediska výchovy a péče to nejlepší.
@kacz píše:
@Ali-Ali Když dítě nebude jíst, tak se mu stáhne žaludek, po pár týdnech takového režimu už nebude mít hlad skoro nikdy a maminka si klidně vezme na svědomí, že je dítě dlouhodobě podvyživené… no nevim, jestli je to z hlediska výchovy a péče to nejlepší.
dlouhodoba podvyziva je fakt neco jineho nez kdyz dite nesni snidani.
a mimochodem mam doma dite, ktere dlouhodobe neji. a to na takove urovni, ze to resili dva pediatri i psycholozka. mame za sebou dva roky boje. vim jake to je, kdyz dite nesni cely den treba vubec nic nebo kdyz breci hlady a stejne jist nechce.
nicmene myslim, ze k tomu ma dite zakladatelky asi daleko, protoze jinak by to asi zminila.
@Ali-Ali tak to nevíme, jestli nejí nic anebo jí snídani, z mé zkušenosti v tom výrazně pomohla školka, můj syn taky moc nechtěl obědy a po nástupu do školky před druhým rokem se „rozjedl“, opravdu to mělo vliv na apetit a jí mnohem líp i doma. Já bych to nezlehčovala, jestli dítě opakovaně třeba celý den nic nesní, tak to fakt není normální…
@jahuhudka a čeho bys tím dosáhla? Jaké je tam výchovné sdělení? Dítě sice hlady nepojde, ale má to vliv na růst a vývoj.
@kacz píše:
@Ali-Ali tak to nevíme, jestli nejí nic anebo jí snídani, z mé zkušenosti v tom výrazně pomohla školka, můj syn taky moc nechtěl obědy a po nástupu do školky před druhým rokem se „rozjedl“, opravdu to mělo vliv na apetit a jí mnohem líp i doma. Já bych to nezlehčovala, jestli dítě opakovaně třeba celý den nic nesní, tak to fakt není normální…@jahuhudka a čeho bys tím dosáhla? Jaké je tam výchovné sdělení?
sorry, ale ja jsem fakt nepostehla, ze by si zakladatelka stezovala na to, ze dcera neji dostatecne, ze ma problemy s vyzivou nebo tak neco. to ze dite rve, ze nechce na snidani vajicka fakt neni o dlouhodobe podvyzive.
pokud diteti nachystam jidlo, o kterem vim, ze ho bezne ji a nema s nim problem a ono zacne brecet, ze chce neco jineho, tak fakt neni reseni, bezet udelat neco jineho. a to ani pokud ten problem s vyzivou ma. natoz kdyz jinak ji v pohode.
@Anonymní píše:
Maminky, prosím poradtě mi,nevím jak na dceru, teď měla 4 roky.. a je to neskutečné.. ja to nedávám
ráno se probudíme.. říkám pojďte jdeme se převlíknout začne ječet, že se převlíkat nebude, snažím se ji domlouvat, že se rano převlikame, abychom si neumazali pyžamko, nic.. musím říct pojď se převlíct počítám do 3 nic.. musím opravdu zařvat Natálie pojď si převliknout to pyžamo a honem.. začne brečet, že se převlíkat nechce, ale jde se převlíknout.. Bohužel tak to máme u všeho.. ráno nachystám snídani.. dneska jsem měli vaječinu začne ječet ja nebudu jíst vajíčka nemám ráda, ja chci párek, řeknu párek byl včera pojď se najíst.. brek, že nebude jíst.. dobre odnáším jídlo..
snažím se být důsledná a to co řeknu platí a nepolevit.. ale bez mého řevu se to neobejde.. mám doma ještě půl roční mimino.. a skoro pořád mi ječí oba
manžel měl vánoce volno tak teď pracuje od rána do večera..
jdeme na procházku začne ječet, že nechce čepku, říkám čepku musíš mít aby Ti nebylo zima na ouška, jekot, že čepku nechce.. říkám pojd si vybrat, která by se ti libila.. vybere si, ve čtvrtce procházky brek, že nechce tu čepku, že chce jinou, řev, že už na procházce nechce být.. procházku dokončíme z řevem samozřejmě..
během dne slychávám naražky, nemám tě rána, nechci tě, běž pryč, už tě nechci vidět,.. dneska mě dostala na procházce už s tebou nechci bydlet..
Holky poraďte mi prosím.. Ty vypjaté situace jsou skoro pořád..
když mimino spí říkám pojď jdeme stavět kostky ne nechci, jdeme si hrát s domečkem to mě nebaví, a co by jsi chtěla dívat se na televiziv ten moment bych ji nejraději nařezala, ale snažím se napočátat do 10.. ale ječím skoro pořád
ahoj. No upřímně musíš to mít těžké. Za mě bych to dělala asi takto. Vzteká se? Nechat jí být nevšímat si a až příjde ona, že po tobě něco chce tak taky ji nevyhovět. Ať pozná, že když ona neudělá to co po ní požaduješ tak ty jí taky nevyjdeš vztříc. Na vztekání bych nereagovala vůbec, nechala jí se vztekat a šla do jíné místnosti. Nechce jíst co nachystáš? Fajn aŤ nejí, ale nic jiného do dalšího jídla bych jí nedala. Však hlad by jí donutil to se neboj. Chceš s jí vzít na procházku a ona nechce čepici? No tak bych s ní nikam nešla. A kdyby měla třeba na té procházce slíbenou třeba zastávku v cukrárně a díky sobě o to přišla tak taky si myslím, že by jí to během chvilinky došlo. Že ti řekne, že s tebou nechce bydlet? Tak bych jí jakože sbalila batůžek a v klidu řekla tak tady máš batůžek a můžeš jít bydlet kam chceš a uvidíš jak by otočila. Takto to třeba na nás praktikovala naše mamka a můžu říct, že ani jedna (jsme tři holky) si už takové věci nikdy nedovolila, taky jsme na ní zkoušely takovéhle věci. A když jsme si třeba dovolily být k tomu ještě hubaté tak nás jednoduše chytla stáhla kalhoty a pěkně na holou nám nařezala a víc se s náma nebavila a my si už nedovolily ani ceknout. Prostě neustoupila. A teď? Dovolím si říct, že jsme všechny slušně vychované (sice těm dvoum je jedné 11 a druhé
ale může s nima jít kamkoliv a ví, že třeba nějaké scény nehrozí. Zkus prostě jak ona na tebe ty na ní a uvidíš
@kacz píše:
@Ali-Ali tak to nevíme, jestli nejí nic anebo jí snídani, z mé zkušenosti v tom výrazně pomohla školka, můj syn taky moc nechtěl obědy a po nástupu do školky před druhým rokem se „rozjedl“, opravdu to mělo vliv na apetit a jí mnohem líp i doma. Já bych to nezlehčovala, jestli dítě opakovaně třeba celý den nic nesní, tak to fakt není normální…@jahuhudka a čeho bys tím dosáhla? Jaké je tam výchovné sdělení? Dítě sice hlady nepojde, ale má to vliv na růst a vývoj.
Dosáhla bych toho, že by se mnou moje malé dítě nemávalo jak se mu líbí. I ono by bylo ve větší pohodě s jasně stanovenými mantinely. Pokud se s dítětem moc diskutuje, tedy si má vytvářet svoje hranice samo, je ukňučené. Zajímavé je, že děti co mají jasnou výchovu takové nejsou ( a opravdu to nejsou uťáplé chudinky) svoje děti jsem nikdy neuhodila, stačil tón hlasu aby pochopily kde mají hranice, občas sem je vytrestala viz psáno výše.
Den co den tu jsou stejné diskuze, dítě v nepohodě celý den ukňourané a všechny jsou vychovávány tím, že s nimi rodiče diskutují a nemo očekávají že si dítě stanoví hranice samo
@jahuhudka píše:
Dosáhla bych toho, že by se mnou moje malé dítě nemávalo jak se mu líbí. I ono by bylo ve větší pohodě s jasně stanovenými mantinely. Pokud se s dítětem moc diskutuje, tedy si má vytvářet svoje hranice samo, je ukňučené. Zajímavé je, že děti co mají jasnou výchovu takové nejsou ( a opravdu to nejsou uťáplé chudinky) svoje děti jsem nikdy neuhodila, stačil tón hlasu aby pochopily kde mají hranice, občas sem je vytrestala viz psáno výše.
Den co den tu jsou stejné diskuze, dítě v nepohodě celý den ukňourané a všechny jsou vychovávány tím, že s nimi rodiče diskutují a nemo očekávají že si dítě stanoví hranice samo
Hele, u nás mají kluci mantinely jen fakt základní, nemají extra přísnou výchovu. Já na to fakt nejsem, asi se zbytečně moc vciťuju do nich, jak se cítí oni…
Ale ukňučení mi nepřijdou. Ve školce staršího chválí, že je šikovnej, chce hodně pomáhat učitelkám a paradoxně mu hrozně vadí, když někdo daný pravidla porušuje…
Není to tak, že by je zkoušel porušovat, někam posouvat, i když doma má volnější výchovu…
Naopak ve staré školce ho dokonce chválili, že když mu řeknou, že má jít uklízet, tak hned jde, uklízí i po cizích dětech, že je vidět, že je z domu zvyklej, což v té době zrovna nebyla tak úplně pravda…
![]()
@kate02 Ale já taky děti nesekýrovala od rána do večera. Ale ani jsem s nimi nevedla diskuzi na téma co je a není pro ně dobré
V maličkostech jsem se nerozčilovala, ale rozhodování bylo na mě (manželovi) ne na dítěti.
Kde nepomůže Komenský musí pomoct Frištensý, říkával můj dědeček. Chci říci, že doma hodně vysvětlujeme, domlouváme a snažíme se po dobrém. No a pokud to nejde tak jedna, dvě přes zadnici to jistí. U našich dětí to funguje spolehlivě. Nejsem žádný despota ale poslední slovo mám já. U těch starších právo veta. A dospěláci jsou zodpovědní sami za sebe tak je to jasné. ( pokud se zeptají řeknu jim svůj názor, ale rozhodnutí je na nich). Věkově 3roky - 23 let. Myslím, že jsou slušně vychovaní, života schopní a mají dobré vzdělání ( starší pochopitelně).
@Ali-Ali píše:
sorry, ale ja jsem fakt nepostehla, ze by si zakladatelka stezovala na to, ze dcera neji dostatecne, ze ma problemy s vyzivou nebo tak neco. to ze dite rve, ze nechce na snidani vajicka fakt neni o dlouhodobe podvyzive.
pokud diteti nachystam jidlo, o kterem vim, ze ho bezne ji a nema s nim problem a ono zacne brecet, ze chce neco jineho, tak fakt neni reseni, bezet udelat neco jineho. a to ani pokud ten problem s vyzivou ma. natoz kdyz jinak ji v pohode.
s tímto s tebou absolutně souhlasím. Od manžela syn to na nás taky zkoušel. Vzala jsem ho do obchodu ať si vybere co chce na večeři to mu koupila, doma dala na stůl a on si kousnul a už to nechce a chce něco jiného. No mě by z toho mohl šlak trefit a manžel dělal to, že mu prostě běžně prošlo na talíři na večeři i čtyři pět druhů jídla než se uráčil najíst. Jenomže teď jak už máme svojí dcerku, která byť má rok sní cokoliv se jí dá a nikdy se mi nestalo, že by něco nechtěla tak to prostě dělat přestal a už mu to neprojde. Teďkom tu u nás byl tři dny. Včera na oběd byla játra. Nám jsem dělala smaženou s cibulí a dcerce játrovou omáčku a kolínka. Dostal na výběr vybral si to co jsem dělala malé. Fajn. Dostal na talíř a už se v tom nimral, přitom játru u nás jedl už hodněkrát, játrovou omáčku také a víme, že jí normálně jí. Snědl kolínka, játru si nacpal do pusy a že jde čůrat a naplyval jí do záchodu, tak dostal od manžela vynadané a ten den žádné sladké. Večer jsem mu mazala rozhlík a dala mu vybrat jaký chce salám mohl si vybrat z vysočiny, dietního, pivního nebo šunky. Vybral šunku, ale seděla jsem u něj do té doby než snědl. Pak chtěl kakao, tak jsem mu ho udělala jednou se napil a zase vymýšlel, že chce čaj. No prostě ho nedostal. Ráno mu manžel namazal zase rohlík se sýrem a salámem, který chtěl, odešel z kuchyně a jak se vrátil tak tvrdil, že snědl a chtěl zas něco jiného a manžel našel ten rohlík naplyvaný v odpadkovém koši, protože vyhazoval plínku od dcerky a tak už prostě za to dostal na zadek. Víme, které jídla fakt nejí a nemá rád tak ty mu samozřejmě nedáváme, ale když něco chce to se mu dá a začne vymýšlet tak už prostě smůla