Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Gladys píše: Života jsem si začala vážit s dětmi. Hodně často myslím na to, v jak bezstarostném světě si žiju, ve světě, kde se neumírá hlady a žízní, na banální onemocnění, že moje děti budou mít alespoň ty základní potřeby vždy zajištěné.
Vážím si hodně toho, jak se o nás tenhle stát stará a často myslím na ty jiné světy, kde být matkou je často velice bolestná záležitost. Nemít co dát najíst dětem, to musí být k zešíleníNějaké mercedesy, dovolené u moře, značkové hadry, drahé koníčky - žijeme v nadbytku, ať se mamonáři zalknou
Tak tak. Přesně to jsem myslela, když jsem psala, že mi došlo, že se mám jako princezna. Moje děti mají co jíst a nejen to, můžu si vybírat, co jim dám. Od státu dostávám peníze, za to, že jsem s nimi doma. Máme střechu nad hlavou, auto. Nic nám nechybí. Když si představím, že právě teď někde umírá nějaké mámě v náručí dítě hladem, opravdu si vážím toho co mám.
@tamata No, ona na jednu stranu k nám přijela na,,léčení", ale na druhou stranu se v tom strašně vyžívá ![]()
Vyžívání se bych nebrala moc vážně, třeba tě chtěla jen „trumfnout“, jak se má vlastně celou dobu skvěle, když vidí, že si žijete pro sebe, máte rodinu…
Pokud to ale myslela vážně, tak šance na odvykačku moc nevidím, tohle nezní, že by chtěla skončit. Spíš jestli se nelekla, jestli si někdo z okolí třeba nestřelil zlatou a nedostala bobky, že by taky mohla rychle nebýt…
Ono léčba až takové závislosti není hned a netrvá ani rok. Věř mi, máme jednoho závislého v rodině. Je to běh na dlouhou a ještě delší trať. To, že Ti říká, jak se má vlastně fajn, je jistá forma obraného mechanismu. A už nastoupila na léčení, nebo jak je to tedy?
@Gladys Možná, já fakt nevím, ale jsem fakt vyřízená po pár dnech s ní. Jako psychicky hlavně..Jinak to jak tu píšete o těch dětech a jídle a státě, tak jsem nad tím taky hodně přemýšlela a člověk se fakt má neuvěřitelně. Ale tato zkušenost mě fakt dostala někam na úplně jiné myšlení..
Kdy jsem si začla vážit života? To snad mi děláte naschvál, tahle témata. Dneska jsem se například dozvěděla, že dcerka - slunce všech sluncí - má v hrudníku nádor, jaký ještě nikdo z nich neviděl…Chová se jinak, vypadá jinak…ani nevím, co napsat. Paradoxně, po těch týdnech neurčitých diagnóz se nám - i dcerce ulevilo, že nepřítel má jméno. Takže asi tak.
@beckie No my jsme ji chtěla zavést na léčení do psych. léčebny, ale její přítel nás tak vyhukal, že jí budou dávat prášky a bude z ní debil. Tak jsme se jí všichni i s tchýní snažili věřit, nakoupili jí hhromady jídla, vitamíny a byla u nás. Celou dobu spala a jen jedla, takže jsme byli přesvědčeni že teda u nás nic nebere, ale včera večer se zbalila a odjela, protože jsem si nechtěla dát po ní Margotku.. Jako myslím že to byla záminka, protože chtěla jet domů, ale fakt nevím.. Dneska tchýni volala celý den, jakože je to v pohodě a dokonce se přijela odpoledne ukázat asi na 5 minut..
Je caste u zavislaku a skoro vzdycky u fetaku, ze si pripadaji jako neco vic. Kdyz to posoudis trochu racionalne, tak krome svych uzasnych stavu, ktere pomalu ci rychleji prestavaji byt uzasne maji vetsinou prd a svuj zivot casto oprou nakonec o ty, kterymi pohrdaji (tahaji z nich penize, pomoc, peci slitovani..). Nemaji zadne opravdove pratele (ale plno kamosu, hlavne kdyz maj fet na rozdavani) zadne opravdove zazitky, zadne vyhlidky a tak, kdo vi jestli jejich pocity nadrazenosti a vyjimecnosti neplynou z toho, jakou ubohost a prazdnotu citi uvnitr. Spousta mladych si zablbne, ale kdyz v tom zustanou, nejde jinak nez zamrznout ve vyvoji podle me. Myslim, ze chapu, cos chtela rict. Ja mam nastesti nejaky dar, ze si odmalicka vazim prirody a klidu - a tim i zivota. Mela jsem i nejake zazitky blizkosti smrti, ty zatoci s clovekem taky pekne
. Moc si vazim a jsem vdecna za sve deti, sveho muze, sve pratele a za to, ze muzem zit v klidu. Jsem rada, ze si lidi jako Ty kladou podobne otazky i ze si tak mlady clovek jako Ty dokaze vazit pokladu, ktere ma
.
@hanka.br. Pane bože, to je mi strašně strašně moc líto
Vlastně nemám ani slov na to co tu píšu.. švagrová si to zařídila sama a malinké slečně to zařídil nespravedlivý osud
Moc mě to mrzí
Ať to co nejlépe zvládnete a přeju hrozně moc zdraví!!
Asi tak, bez léčby to nepůjde. Sami to prostě nezvládnete, to ani náhodou, zvlášt jestli je těžce závislá. Ta odborná pomoc je tam potřeba. Bude dostávat nějaké léky, aby lépe zvládla detox. Nejspíš bude potřebovat i antidepresiva, ale to až později, až se dostaví pocit „prázdna“ a nebude vědět, co bez drog se sebou. Budete ji muset přesvědčit ať nastoupí ústavní léčbu, to je nejlepší cesta.
@hanka.br. píše:
Kdy jsem si začla vážit života? To snad mi děláte naschvál, tahle témata. Dneska jsem se například dozvěděla, že dcerka - slunce všech sluncí - má v hrudníku nádor, jaký ještě nikdo z nich neviděl…Chová se jinak, vypadá jinak…ani nevím, co napsat. Paradoxně, po těch týdnech neurčitých diagnóz se nám - i dcerce ulevilo, že nepřítel má jméno. Takže asi tak.
@beckie Ona to brala,,jen" 3 měsíce tak doufáme že tak hrozně závislá není.. Já fakt nevím..
@beckie Děkuji…Malé je dvacet, ale není o nic větší, než maličké moje dítě…
Jeste k tomu leceni, musi se obvykle pocitat s cekaci dobou - tedy pokud jde o programy pro zavisle. Zadne leky do ni cpat nebudou, doba a pristup je dnes uplne jinde. Nechci byt spatnym prorokem, ale pokud se u vas jen v pohodli spravila, nemusi to mit dlouheho trvani. Vetsinou si po nejake dobe najdou zaminku, neco co je nastve a mohou rict: Jsem se snazila, ale kdyz mi nekdo haze klacky pod nohy, tak to fakt uz neslo vydrzet… Lecit se jinak muze i ambulantne - dochazet do nejakeho centra cca jednou za tyden, byva soucasti i testovani a je moznost resit problemy, ktere vedly k fetovani. Bez toho nebyvaji nahla zlepseni trvala. Jo a ani nahodou bych nedojidala cokoli po fetakovi a davala bych sakra pozor na hygienu, kontakt s detmi apod.