Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Anebo mozna prave uvidis, ze se nic tak strasneho nestalo, ze ty vycitky jsou vetsi v tvoji hlave nez je zapotrebi. Jak bych to zkusila, stejne ted nedelas, ze nic a trapi te to. ![]()
Než se začneš babrat v blbostech, podívej se na to, kolik jíš bílkovin. Zkus si vyvážit jídelníček tak, abys jich měla dost. Může to být úplné jednoduše to, že Ti vždycky po nějaké době začnou chybět a chytne Tě vlčí hlad. Pak do sebe házíš kdeco, jen aby toho bylo hodně. Doplňuj bílkoviny do jídelníčku průběžně. Mohlo by se to významně zlepšit. Zkus přidat třeba jedno vařené vejce denně, zvlášť po sportu se hodí.
A nemůžu to být PMS? Taky mám kolikrát záchvaty jezeni. Narozdíl od tebe se nijak nehlídam.
Ty negativa z dětství být můžou. Stačí, že si z tebe kdysi někdo utahoval nebo dělal rádoby legraci a už to tam někde budeš mít.
Já se třeba od devíti let nevazim. Naposledy v těhotenství a to jen protože to bylo nutné.
Důvod? Strýc my při vážení šlapal ze zadu na váhu. Dospělí se tomu pak smáli. Nikdy jsem totiž nepatřila mezi štíhlé děti.
Měla bys zhubnout! Pohybu jsem měla myslím dost ale jídelníček neměl nikdo chuť u nás upravovat. Takže jak jsem měla jako hubnout? Když jsem dospívala tak si mě zase dobírali za saláty. Něco jako : no jo, držíš linii. Toho se nenajíš.
Už se tím nezabívam! Buď jsem měla špatný svědomí, že jim nebo že si hraju na Grofku. Za to mi to nestojí.
@Anonymní píše: Více
Je pravda, že dřív to bylo strašné, jak se dospělí chovali k dětem. Za mě bylo také to stejné. Jsem ráda, že ta doba pokročila.
To znám také. Když večer děti usnou, tak bych občas mohla vyjíst celou lednici.
Když mám večer chuť na sladké, tak si dám proteinový pudink nebo pěnu. Je to chuťově dost sladké, ale málo kalorické a bez přidaného cukru díky umělým sladidlům. Pomůže to zahnat chuť na sladké a doplní bílkoviny. ![]()
Taky se přidám. Vím čím to je, ale je mi to celkem k ničemu.
Psychlog říkal, že jsem nedomazlený. Náprava v podstatě neexistuje.
Někdy to dám, jindy ne.
@Sadman píše: Více
pro někoho „nudný“ znamená bezpečně známý, jistý, pochopitelný a klidně plynoucí.
Může to být rozházený inzulin. Každé jídlo začni zeleninou, pak tuky a bílkovina sacharidy na konec. Po jídle 10 minut chůze. Mě to takto pomáhá. Chutě tím zmizely. Nikdy nejez sacharidy samostatně.
To, co mě k tomu napadá, už tu vlastně všecko zaznělo: začínat jídlo zeleninou nebo bílkovinami, sacharidy až pak. Po každém jídle trochu pohybu. Zamezuje to velkým výkyvům inzulínu, které pak můžou způsobovat to, že potřebuješ jíst.
Překontrolovat jídelníček, jestli jíš pravidelně a máš dostatek. Jinak si tělo říká, že potřebuje, a musíš pak hodně najednou sníst.
Zkus si zapisovat deníček - co ten den děláš, co a kdy jíš a zapisuj si tam, kdy tě to chytlo. Třeba vypozoruješ nějaký vzorec (spouštěč), který tě zatím nenapadl.
To, že jak píšeš, nemáš důvod ke stresu, protože všechno je ok, ale neznamená, že v tom stresu nejsi. Stres není o tom, co je nebo není objektivně stresující, ale jakou má kdo vlastní míru, co zvládne. Takže se spíš zeptej sama sebe, jestli jsi ve stresu, jestli nemáš nějaké příznaky chronického stresu - ať už zdravotní problémy nebo horší spánek atd.
A v neposlední řadě to může být hormonální. Výkyvy hormonů tohle taky můžou dělat.
Pokud jsi hubená, sportuješ, můžeš být podvyživená nebo mít podváhu. To taky může být důvod.
A ještě jeden tip - než to sníš, tak si sedni a sepiš si na papír, co chceš sníst. Tím vznikne určitý odstup a čas, ve kterém to možná zvládneš a když to na tom papíře uvidíš, tak to nesníš.
Nemáš naopak moc málo sacharidů nebo obecně živin vzhledem k výdeji těch dnech, kdy si myslíš, že jíš správně? To by vysvětlovalo chutě na sladké jednou za pár dní.
Nejlepší pomoc je terapie. Ono tohle hodně mají lidé, kteří se v dětství naučí emoční nepohodu řešit jídlem - tak jako se to někdo naučí pitím, kouřením, fetem, nákupama… A potom tím dost trpí ti, co mají právě ukázkovou „pevnou vůli“ v ostatních směrech v životě. Zkrátka pokud se v jedné oblasti moc škrtíte a šlapete si po krku, v jiné vám to bude téct mezi prsty a nebudete to moct ovládat… Doma můžete udělat alespoň to, že si začnete uvědomovat, na jaký pocit reagujete. Možná ho zvládnete zpracovat a vyřešit i sama…
@Silverine247 nezkusila, protoze se stydim i sama pred sebou. V tu chvilku vypnu a jakoby u toho nejsem. Mam strach, ze kdyz to uvidim na kalorie tak ty vycitky sama neunesu, lepsi je pro me delat, ze nic. To je spatne, to vim, proto o tom tady pisu, ale i to byl boj.