Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A rozklicovala jsi, v jakych situacich k temhle zachvatum dochazi? Stres, smutek, uzkost, nuda…? Jak casto k tomu dochazi? Pokud nemas nadvahu, tak co presne te na tom trapi?
@Anonymní píše: Více
Máš emoční přejídání a naučený vzorec, kdy si jídlem něco kompenzuješ… stres, prázdno, únavu, vztek, nudu. Takže by nebylo od věci zajít k psychologovi nebo terapeutovi. Z něčeho to pramenit musí a nezačalo to v lednici, ale v hlavě. Sama si zkus poctivě vysledovat spouštěč, kdy to přichází, po jaké situaci, s jakou emocí, v jaký čas. Dokud neodstraníš příčinu, budeš dál pendlovat mezi přejedením, výčitkami a dalším přejedením. ![]()
@Fitsun ja to taky tak vidim, ze je to v hlave, jenomze nedokazu rozklicovat spoustec. Terapeut me napadl, jenze mi to pripada nepatricne, protoze vlastne nevim, co me trapi. Nic se mi nedeje, mam manzela a deti, praci na castecny uvazek, dum na hypoteku, financne zvladame, mam konicky. Mam naprosto standatni zivot, problemy jen bezne a mela bych byt v klidu.
Můžeš zkusit, že si koupíš kortizolový čaj. Ideálně sypaný. Tam je směs bylinek, které fungují, že nebudeš mít výkyvy nálad, nebudeš mít návaly chutí, nebude lítat hladina cukru. Ale samozřejmě musíš především vyřešit duševní problém, který si neseš.
Přidej pravidelně nějaké cvičení. Zainvestuj do jídelníčku na tělo, který bude nastavený, ať nestrádá tělo.
@Silverine247 prave ze uplne spoustec neznam, asi se to stava pri vsech pocitech, co zminujes. Treba i dvakrat, trikrat tydne, ale nekdy se zase drzim dyl. Jenze kdyz se to stane jednou, je to pak „snazsi“ opakovat. Trapi me to, protoze se stydim, mam pocit selhani a schovavat se tajne s jidlem a jist ho detem neni uplne standartni chovani.
@Anonymní píše: Více
I něžně problémy te můžou vnitřně trápit. Co jednomu nevadí, může být pro druhého opravdu bolestivé.
Mam to taky a taky ten spouštěč zatím nemám. Jw to jak kdy. Naposledy mě vytroubil řidič autobusu, kdyz jsem zajížděla do dvora. A ja pak musela jir na chlebíček (a snědla jsem 3). Ja bohužel obezitu mam. A psychiku v haji. I když se to za poslední rok hodně zlepšilo - chodim pravidelně na terapii
@Anonymní píše: Více
A nemas nejaky problem z detstvi, ze se za jidlo stydis a jis ho tajne, nerikali ti treba rodice at nejis, nebo budes tlusta? Protoze pokud nemas nadvahu, tak to tvoje prejidani muze byt hlavne v tvoji hlave, pokud by to byla takova katastrofa, tak by se to projevilo na postave, ne? Jinak neboj, jist sladkosti detem asi neni uplne standardni chovani, ale kdo nikdy nikomu nic nesezral, at hodi kamenem. ![]()
@Anonymní píše: Více
Nezlob se, ale věta „nic mě netrápí, všechno je v pohodě“ moc nekoresponduje s tím, že tajně zajídáš stavy, které sama neumíš ovládnout. Buď máš problém, který si nechceš nebo neumíš přiznat, jako dlouhodobý stres, tlak na výkon, přetížení z rodiny, nespokojenost, potlačené emoce.. a jídlem to elegantně přetěsňuješ, protože čokoláda je jednodušší než se sebou sednout do ticha a přemýšlet. Anebo ten tvůj vyvážený režim není tak vyvážený, jak si myslíš. Spousta lidí sportuje, myslí si, že ji hodně a dobře, ale reálně málo jí, má malé porce, málo bílkovin, málo sacharidů kolem výkonu a pak se diví, že je večer honí chutě na sladké a lednici vyluxují ![]()
Projela bych si znovu co a kolik toho reálně sníš a pokud tohle není příčina, tak řešit hlavu s odborníkem na pár sezeních ![]()
Trápí mě to stejné co tebe - mým spouštěčem je ztráta blízké osoby. Přišly úzkosti, deprese. První měsíc mi dělalo problém vyjít jen z domu. To už jsem zvládla, ale teď mě víc ovlivňuje právě to přejídání. Aktuálně hledám terapii, ale klasický psycholog mě odkazuje na psychiatra, který se specializuje na poruchu přijmu potravy. A v našem okolí jsou jen soukromníci.
no, je to běh na dlouhou trať
Přidávám anonymně - nechci tento problém ukázat od svojí přezdívkou
@Anonymní píše: Více
Já mám pocit, že si pocit viny navozuješ sama. Protože někdo řekl, že něco nebo něco někomu sežrat, je špatně. Váhu máš ok, moc bych to neřešila. A rozhodně si nic nevyčítala. Nezakazoval ti někdo jako malé čokoládu? Sladkosti?
Každej z nás má někdy žravou.
Já třeba sladký nemusím..ale ujiždím na mase. Jsem schopná chodit ujídat řízky od oběda celý den
váhu mám taky ok.. ![]()
Ale když bude na lince ležet rozbalena čokoláda, sušenky, buchta…tak to tam uschne, musí to sníst chlap či děti..ne že bych si nedala kostičku čokolády, ale tou kostičkou to končí..
Když ale načnu kyselé okurky, abych dala dvě do pomazánky, záplatí to celá láhev.
Takže to není potřeb jíst cokoliv, ale jen to co mi chutná. Díky tomu jsem od rána snědla už 8 blum…jsem nemocná a nachcípaná a to je jediný, co mi dnes jede…
Je pravda, že požírání v mém podání, ovoce, zelenina, maso asi tělu škodí míň než, kdybych jedla chipsy a donuty.
Ale prostě někdy mám hladovou a jindy ne. Nemám to tedy třikráte týdně. Spíš podle hladiny hormonů..
I tak mi přijde, že to hodně řešíš. Nakoupila bych si nějaké zdravější ňamky, co ti chutnají. Třeba mix ořechů, sušené ovoce nebo tak. To si dala stranou pro tyto případy a bez výčitek to snědla. Dobré je mít doma zásobu ovoce, zeleniny, pokud to jíš. Když sníš půl kila hroznového vína, tak se stane co? Nic?
@Silverine247 jo, tak to jsem urcite v detstvi slysela mockrat. To si pamatuju, prestoze jsem nadvahu ani tehdy nemela, ale pamatuju si nejake narazky od rodicu na postavu.
@Fitsun v tech psychickych vecech se poznavam, spis mam pocit, ze nejake pretizeni a stres bych vnimat nemela, protoze objektivne proste neni duvod.
@Anonymní píše: Více
No a je to tady. Ptam se na to, protoze jsem to mela roky taky tak. Kazdy obcas prasi, ale nekdo nema problem sezrat kyblik zmrzliny pred svedky a nekdo ma vycitky z pul kybliku sezraneho na tajnaka. Nekde to mas asi porad v sobe zakorenene. Objektivne ty tvoje zachvaty asi nemuzou byt tak hrozne, kdyz nemas nadvahu. Zkusila sis nekdy ten svuj zachvat prepocitat do kalorii?
Ahoj, je mi to dost trapne, proto anonymne. Jak uz je jasne z nazvu, resim jidlo. Mivam stavy, kdy jim a jim. Ve vyzive se celkem vyznam, jim vyvazene, mam bilkovin i ostatnich slozek, sportuju, vsechno funguje a pak se neco stane a potrebuju jen jist. Nejlip cokoladu, ale vlastne je to jedno, pecivo, studene testoviny od obeda… Nekolikrat jsem detem snedla sladkosti a pak je dalsi den tajne dokupovala s pocity absolutniho selhani a studu pred sebou.
V ostatnich oblastech zivota umim mit pevnou vuli, ale tohle vubec neovladam. Podle me to ani nevyresim s poradcem, umim si sestavit jidelnicek a ani nemam nadvahu, ale zdrave to neni a hodne tim trpim, porad si to vycitam ale pak zase potrebuju mit neco v puse, neco jist.