Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevíte, může kamarádka začít mít podivné chování kvůli tomu, že mám druhé dítě a k tomu holčičku? Ona má jen kluka. Její manžel nechce druhé, má z prvního manželství. Říkala, že by chtěla taky holčičku. Potkáváme se denně na hřišti a její syn chtěl k nám a ona řekla, že pokud neskočí z okna - já na ni koukala, jako že běžně moje děti skáčou z okna nebo co. A druhý den se urazila, že jsem se ji zeptala, zda nechtějí zajít se podívat do vedlejší vesnice na turnaj na koních, když sedíme denně na hřišti a ona se otočila a nemluvila se mnou. Tak jsem přemýšlela, proč se tak divně chová a napadlo mě toto. Začala mluvit hodně s jednou, co má stejný osud. Když jsem byla těhotná, tak se chovala normálně. Ale urážet se nad otázkou, zda nechtějí jít se podívat na koně mi přijde divné. Může to tím být? Kluci si rozumí, tak mi přijde škoda, nějak spolu nemluvit.
Ja bych se ji zeptala. Tady ji do hlavy stejne nikdo nrvidi.
Je to mozne, ale co ti brani v tom se ji zeptat na rovinu a uvidis - treba je na tebe nastvana kvuli uplne necemu jinemu
-" vis co zensky dovedou"
![]()
@Osmanka proč by měla závidět a mít komplexy? třeba tě jen nemá moc ráda, no ![]()
@Osmanka píše:
Nevíte, může kamarádka začít mít podivné chování kvůli tomu, že mám druhé dítě a k tomu holčičku? Ona má jen kluka. Její manžel nechce druhé, má z prvního manželství. Říkala, že by chtěla taky holčičku. Potkáváme se denně na hřišti a její syn chtěl k nám a ona řekla, že pokud neskočí z okna - já na ni koukala, jako že běžně moje děti skáčou z okna nebo co. A druhý den se urazila, že jsem se ji zeptala, zda nechtějí zajít se podívat do vedlejší vesnice na turnaj na koních, když sedíme denně na hřišti a ona se otočila a nemluvila se mnou. Tak jsem přemýšlela, proč se tak divně chová a napadlo mě toto. Začala mluvit hodně s jednou, co má stejný osud. Když jsem byla těhotná, tak se chovala normálně. Ale urážet se nad otázkou, zda nechtějí jít se podívat na koně mi přijde divné. Může to tím být? Kluci si rozumí, tak mi přijde škoda, nějak spolu nemluvit.
Nezlob se, ale fakt nevíme
.
Na podivné chování své kamarádky se budeš muset zeptat jí samotné.
Možné to je. Já mám zkušenost z té strany, kde není dáno. Mám doma chlapečka a přišla jsem o holčičku. Naštěstí tedy já s přáteli vycházím, ale přiznám se, že když mi kamarádka oznámila, že čeká holčičku, ačkoli jsem ji to přála, potřebovala jsem čas se s tím smířit. Naštěstí kamarádka chápala mou bolest a tak přede mnou nějak extra těhotenství nerozebírala a teď už se těším, jak si její holčičku sama pochovám. Ale chápu, jak snadné by bylo se tomu pocitu závisti podat a zničit tak přátelství a syna připravit o kamaráda.
Já nevím teda. Teď cituji W. Stone Dávejte si pozor, jaké prostředí si vyberete, protože vás bude formovat, buďte opatrní, jaké přátele si zvolíte, protože budete jako oni.Jsme náchylní přebírat pocity ostatních, ale na druhou stranu pomáhá porozumět těm kteří negativní emoce zažívají. Mezi šťastnými, spokojenými je nám lépe.
No pokud je to kvůli malé, tak to může mít vnitřně a právě, že to neřekne. Ptala jsem se ji a ona mi řekla, že ji vadí, když se ji ptám na výlet za koněma, když mají doma tetu a musí domů po školce. Na hřišti jsme byli stejně do 19hod. od 16hod. No prostě mi řekla kravinu. A podle mě ji žere něco vnitřně. O tetě jsem nevěděla, tak mi přišlo divné se kvůli tomu urazit. Její manžel se k nám chová zcela normálně, syna si bere na hraní na hřiště, aby si měl jejich syn s kým hrát, ale ona…
No já jsem taky asi divná, mě taky třeba někdo vadí, ale na hřišti se bavím s každým a když má syn kámoše, tak tu rodinu oželím, pokud tedy by to nebyl houmles, zdrogovaní apod.
Prostě si myslím, jestli to nemůže mít v sobě nějakou závist a pak vyhledává malichernosti, co ji hned nadzvednou. K nám chodí běžně synovi kámošové si hrát a bez problému a on k někomu zase, prostě co dělat, když prší. Tak mě napadlo, zda někdo nemáte s tímto zkušenost. Fakt mě překvapila s větou, že k nám může pokud nevypadne z okna. TO jsem fakt přemýšlela, že tentokrát se urazím já, jenže já toto chování neuznávám a druhý den byl problém s těma koněma a to už jsem se ji ptala a měla jsem i na jazyku, zda jsem se spíš neměla urazit já, když si myslí, že u nás děti pravidelně vypadávají z okna. No asi jsem trošku chlap
.
@donaga píše:
Nikdo druhému do hlavy nevidí. Ale kdyby měla být pravda, že je tam něco kvůli tvému mateřství s holčičkou, tak bych předpokládala, že se to bude odrážet v oblasti starostí i o druhé dítě, starostí o holčičku, a že se tam budou projevovat „kyselé hrozny“.
Tohle co popisuješ mi přijde spíš na nějaký jiný důvod.
Ohledně zdraví jsme to už měli taky - minulý rok se mnou najednou nemluvila po té, co jsem se ji zeptala, zda byl její syn na odběru krve, když neujde z domu do školky 200m ve 3letech a musí ho vozit a nosit. Myslela jsem to dobře, zda nemá nedostatek železa a není třeba unavený kvůli tomu. Řekla jsem ji, že našim dětem pediatrička dělala už odběry jen tak. S jinýma kamarádkama běžně si poradíme ohledně zdraví a oblečení. A ona mi na to, že je ale pí.. ta lékařka, když jen tak píchá děti. A nemluvila se mnou.
Pokud je to opravdu kamarádka, tak se jí na rovinu zeptej, jestli ji něco trápí nebo má s tebou nějaký problém. Opravdu pro ni může být těžké vidět, jak jsi spokojená s druhým dítětem, protože jí to připomíná, že ona by chtěla taky a nejde to. Stalo se mi s mojí nejlepší kamarádkou něco podobného, ale naštěstí mi to dokázala na rovinu říct a vysvětlit mi, proč si dočasně drží odstup. Za čas se to spravilo a teď se normálně vídáme.
Jestli je to jenom pískovišťová známá, tak to hoď za hlavu a najdi si jinou, holt ses asi okoukala nebo už si s tebou nerozumí tolik jako dřív, má jiné známé a jimé zájmy, to se holt stává, že z každé známosti není přátelství až za hrob.
@trpaslinka píše:
Možné to je. Já mám zkušenost z té strany, kde není dáno. Mám doma chlapečka a přišla jsem o holčičku. Naštěstí tedy já s přáteli vycházím, ale přiznám se, že když mi kamarádka oznámila, že čeká holčičku, ačkoli jsem ji to přála, potřebovala jsem čas se s tím smířit. Naštěstí kamarádka chápala mou bolest a tak přede mnou nějak extra těhotenství nerozebírala a teď už se těším, jak si její holčičku sama pochovám. Ale chápu, jak snadné by bylo se tomu pocitu závisti podat a zničit tak přátelství a syna připravit o kamaráda.
Jejda, to je hrozné v roce. Snad se ti ta holčička zadaří a vrátí se. Držím palce.
@Kassy píše:
Pokud je to opravdu kamarádka, tak se jí na rovinu zeptej, jestli ji něco trápí nebo má s tebou nějaký problém. Opravdu pro ni může být těžké vidět, jak jsi spokojená s druhým dítětem, protože jí to připomíná, že ona by chtěla taky a nejde to. Stalo se mi s mojí nejlepší kamarádkou něco podobného, ale naštěstí mi to dokázala na rovinu říct a vysvětlit mi, proč si dočasně drží odstup. Za čas se to spravilo a teď se normálně vídáme.
Jestli je to jenom pískovišťová známá, tak to hoď za hlavu a najdi si jinou, holt ses asi okoukala nebo už si s tebou nerozumí tolik jako dřív, má jiné známé a jimé zájmy, to se holt stává, že z každé známosti není přátelství až za hrob.
Není to nějaká velká, prostě se kluci seznámili v miniškoličce, jsme se denně potkávali, chodili stejnou cestou, hráli si na hřišti, přešli spolu do jedné třídy ve školce, chtějí se navštěvovat. Asi kluky nechám si hrát a její výjevy budu pouštět z hlavy. Když tak si poslechnu na sebe nějakou narážku.
@Osmanka v roce ne. „naštěstí“ už na konci těhotenství. Teď po roce a půl očekávám dalšího potomka. A ačkoli maličko doufám v holčičku, už mě to přechází a budu ráda za cokoli nejen zdravého, ale i živého. Ale prostě vím, jaká touha po holčičce může být a jak snadné by bylo se tomu poddat. Takže já si myslím, že by to opravdu mohl být důvodem té Tvé známé, proč se Ti začala vyhýbat.
@trpaslinka
Jsem taky potratila v 10tt. Pak syn, to jsem oplakala přejíc si holčičku a pak jsem měla problémy v testech u dalšího těhu v těch ve 12tt, tak jsem si vybrečela genetický ultrazvuk v 16tt a tam mi řekli, že je vše v pořádku a že zda chci vědět pohlaví, tak jsem řekla, že jo a prý že je to holčička. Tak jsem pak řvala dojetím před nemocnicí jako bych dopadla špatně. Možná nervy pracovaly, jak jsem tam šla, zda nepůjdu znovu na potrat, tak jsem tam šla a doufala, že je to v pořádku a ne ve dvojnásobné štěstí
.
Držím palce, ať se ti též splní sen. Akorát ta moje růžová vysněná holčička odmítá sukně, nejraději má modrou a tepláky a všude vylézt - rozhodně ne princezna
.