Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vezmu to tak, jak píšeš a bez souzení.
Pokud s penězi vycházíte, vydělává manžel dost. Budeš ho muset tedy strpět.
Ze hry bych ale vyřadila tu rodinu, která ti ještě mentálně nakládá… minimálně na čas, protože tohle fakt nepotřebuješ.
A budeš to teda muset vydržet, jak se zdá, s dojížděním do školek, škol, se vše ještě zhorší.
Zaměřila bych se tedy na vztah s manželem a na to, aby pochopil, co se děje. Jinou možnost nemáš, protože jako samoživitelka bys to nedala už vůbec.
A to jste si nějak nedomluvili předem? Když budete mít tolik dětí, kdo se o co bude starat?
Nebo partner tvrdil, že se bude taky starat a jen vydělává? ![]()
Manžel musí pochopit, že s tímto postavením se mu nemůžeš rovnat. Tedy chodit do práce a ještě ve velkém zajištovat domácnost. Máš můj obdiv, já bych při tolika dětech padla na hubu. Bud´si vezmeš půlúvazek a manžel pomůže, nebo ještě zůstaneš nějaký čas doma. Na plný úvazek už ty nemůžeš stíhat a mít svůj komfort.
Je v tomhle směru sobecký…
Kdybychom měli pět dětí a finančně to utahli, vůbec bych o práci neuvažovala. Máme jenom dvě a i tak plánuji pracovat max na půl úvazku. Pokud manžel chce, abys pracovala, bude muset přiložit ruku k dílu. V opačném případě budeš muset být doma až do samostatnosti děti.
@Anonymní píše: Více
S pěti dětmi, zvládáte výborně. Protože manžel nepomůže, tak asi jen zkusit práci na částečný úvazek, třeba úklid, sezónní brigády. Podle toho, co je v okolí a na co máte vzdělání. Držte se, ještě pár let to bude těžký.
@Dahlia0409 na počtu dětí jsme se domluvili a starat jsme se měli oba, abych časem tu práci zvládla. Bohužel lidé se mění a dopadli jsme takhle.
@Anonymní píše: Více
Jsi sobec a nechce se ti pracovat. ![]()
Zato jsi nechtěla bydlet v bytě, ale jít do baráčku za městem. ![]()
Tvá vina. ![]()
@Eva2610 ruku k dílu přiloží, jak jsem psala výš. Buď vůbec nebo tím stylem, něco tam naškrábej a pak to odevzdej. Nehledě na to toho nejmladšího neobstará vůbec. Tohle je bohužel odzkoušené a pochybuju, že by se zázrakem ze dne na den změnil.
Jestli jste se domluvili, že budeš doma, pečovat o děti a on najednou obrátil. Hledá na tobě mouchy. Tak má krizi. Takže buď manželská poradna. A hledat řešení.
A proč si ten úřad práce nevyřešíš přes datovou schránku? ![]()
Jsi vůbec digitálně gramotná? ![]()
A taky toho může mít prostě plné brýle, že roky vše táhne sám. Ať se stará on o děti a ty buď hlavní živitel rodiny stejnou dobu, kterou byl on.
@NoNameTJJM píše: Více
A o kolik dětí se pomáhal starat? O čtyři a páté bojkotuje?
@André Helmutovsky já nemám žádnou potřebu jít do baráku za městem, ani děti ne. To je manželův nápad a nechce slyšet jiný názor. My jsme spokojení tam, kde jsme.
Kdyby se mi nechtělo pracovat nenastupovala bych do práce. Celkem ráda bych „tebe“ viděla, jak budeš chodit do práce a děti necháš většinu prázdin bezprizorně doma. Určitě by to skvěle fungovalo.
Zdravím všechny, jsem v situaci, kdy se starám o pět dětí do 13 let (děti jsou po sobě). S jedním jsem ještě šest měsíců na rodičáku. S vyjímkou jednoho kroužku obstarávám vše kolem dětí sama nebo dochází do kroužků sami. Poseldní dobou mi manžel neustále předhazuje, že si na sebe nevydělám, protože neustále sedím doma. Jsem doma, ale obstarávám celou domácnost a i vše kolem dětí. Donutil mě se jít zaregistrovat na úřad práce, takže ještě docházím na úřad práce a byla jsem i na pohovoru a to vše s 3letým synem, který se do školky nedostal. Syn možná ještě bude doma i nad rámec rodičáku, má několik potrvaniných alergií a ve školce mi řekli, že se jim ho nechce moc příjmat než z něj bude předškolák (a podmínky zajištění stravy stanovené školkou také nejsou zrovna ideální).
Před osmi měsící jsem nastoupila do práce na plný úvazek, která mě bavila a šla mi. Bohužel jsem musela po dvou týdnech ještě ve zkušební době skončit. Protože chození do práce, mě nezbavilo ostatních povinností. Měla jsem výpomoc (moje sestra), ale ta to nezvládla, protože toho bylo hodně a manžel se skoro neangažoval. Navíc nejmladší měl v té době noční děsy, takže jsem těch čtrnáct dní s vyjímkou víknedů spala maximálně 3 hodinny denně, pak šla do práce, následně učení s dětmi, domácnost a ještě uvařit nejmladšímu a oběd pro sebe a nejstarší dceru. Po odchodu ze zaměstnání jsem nic jiného nehledala a jsem doma, abychom vše zvládli.
Moje rodina je s námi v kontaktu a já bych od nich potřebovala, aby se za mě občas někdo z nich postavil. A ne tam stál a poslouchal, že jsem neschopná se uživit. Chci tak moc? Když zvednu hlas já, manžel se mi vysměje do obličeje, že si jen stěžuju a kńourám, takže ani nemám moc prostoru poznament, že se mi něco nelíbí, protože to on bude ingnorovat.
Prosím o omezení komentářů, že jsme si neměli dělat tolik dětí, děti byly plánované a s penězi vyjdeme. Zároveň to není o tom, že se mi nechce do práce, ale raději bych šla do práce, až budou děti starší a postarají se o sebe více. Manžel nikdy s nimi úkoly psát nebude a když tak, tím stylem, že je mu jedno, jestli je to dobře nebo špatně.
Jako bonus, se možná budeme za 18 měsíců stěhovat mimo město a bude potřeba, aby děti do školy a školky dojížděly. Manžel neplánuje, že by je vozil a čeká, že se děti obstarají sami. Dítě do školky, ale samo docházet nemůže. Nemá ani možnost přizpůsobit pracovní dobu tomu, abych mohla já pracovat.
Pomohlo by mi slyšet názor třetí strany, nemůžu si pomoc, ale nepřijde mi, že bych neustále fňukala a nic nedělala.
Omlouvám se za anonym, chodí sem příbuzní.