Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smarja.To bude telenovela.Mmch naprosto ti anonym je k ničemu. Tady te musí poznat každý. K věci: bud profesionální, chlap te očividné nechce.
Jéééé, to je hezké, těším se na pokračování a moc držím palce ![]()
Napiš mu to…vysvětli…a čekej…víc udělat nemůžeš. Pokud se do cca 2-3 týdnů neozve, je to v pr…víc bych se asi nesnažila.
Ahojky, sdelis co bylo duvodem sporu a co znamena, ze jsi reagovala ostre?
Jen osobní poznámku - já jsem chlap, jsem narozený ve znamení Ryb - a to buď ráda, že ses takhle nerozhádala s Rybou. To bys teprve něco viděla a zažila (někdo to holt na ty Ryby prásknout musel
).
Co bych dělala na tvém místě nevím, každopádně můj bývalý je vodnář, rozešli jsme se kuli blbosti z mé strany, je to už x let a moc dobře vím, že mi do dneška neodpustil. Bydlí přes 100km daleko, zázrakem se seznámil s mou kamarádkou, chvíli tu s ní bydlel, kuli ní jsme se tak nějak snažili bavit, ale už to nešlo, z jeho strany je tam velká tlustá čára, tečka, vykřičník. Přestože už jsem vdaná a mám děti, má v mém srdci zvláštní místo, ale vím, že už z nás nebudou ani kamarádi, nejde to…
Já mám vodnáře doma (4 roky), poslední dobou to nemám jednoduché, zlobí mě zdraví a to hodně.. a tak jsem nevrlá, protivná, urejpaná a lehce po něm vyjedu.. jsem si vědoma že je to kolikrát i neprávem, a zatím musím zaťukat, je skvělej, chápe to, a zatím se ani jednou neurazil
takže podle mě to vodnářem zas tolik nebude, protože se mnou je teď fakt občas k nevydržení..
Anonym IČ
Napsala bych mu ze je vůl a ze jeho ego a ješitnost jsou za hranicemi vesmíru a ať se nechová jako malé dítě co mu vzali hračku neboť život má jen jeden a ty sakra vis o čem mluvíš. Já jsem vodnář a rozhodně nedělám tlusté cary
Neruš… já jako divák milující dokumenty takový film o řezbáři ocením..
no a vy dva? on je zarputilý a urážlivý a místo aby vyslechl a naslouchal hýčká své ego.. vážně ho potřebuješ? tak krutého a nesmiřitelného? ![]()
No ja s jedním vodnářem žiju už celkem dlouho a můžu ti říct někdy to není jednoduché, už jsem se s ním naučila žít
, oni mají opravdu v povaze, že jak se jich něco dotkne, tak se to někde uvnitř uloží a těžko si je člověk získá zpět. Můj muž nesnáší, když se na něj vyvíjí nátlak, na vše musí mít dostatek času si promyslet.
Pokud si ty sama výbušná a nezvládneš tolerovat jeho nálady, tak ruce pryč, kašli na to
.
@Jura007 píše:
Jen osobní poznámku - já jsem chlap, jsem narozený ve znamení Ryb - a to buď ráda, že ses takhle nerozhádala s Rybou. To bys teprve něco viděla a zažila (někdo to holt na ty Ryby prásknout musel).
Můj táta je ryba a na chlapa je dost klidný, občas zvýšil hlas, ale to bylo asi tak všechno. Ani hádat se moc neumí, záleží na lidech, na znamení moc nevěřím. To jen tak mezi řečí ![]()
@Anonymní píše:
Já mám vodnáře doma (4 roky), poslední dobou to nemám jednoduché, zlobí mě zdraví a to hodně.. a tak jsem nevrlá, protivná, urejpaná a lehce po něm vyjedu.. jsem si vědoma že je to kolikrát i neprávem, a zatím musím zaťukat, je skvělej, chápe to, a zatím se ani jednou neurazil![]()
![]()
takže podle mě to vodnářem zas tolik nebude, protože se mnou je teď fakt občas k nevydržení..Anonym IČ
Já si tedy taky myslím, že se znamením to až tak úplně nesouvisí. Já mám kamarádku Vodnářku a větší pohodářku neznám, kdysi jsme se také pohádaly dost v podstatě mojí chybou, několik let jsme spolu nemluvily a dnes jsme zase kamarádky.
Ahoj holky, po smrti partnera jsem se těžko seznamovala. Prostě to nešlo, bolest byla velká. Konečně jsem potkala na taiči milého kluka, který chodil cvičit se mnou. Začali jsme spolu chodit. V září jsem se s ním ale ostře pohádala. Měla jsem důvod. Reagovala jsem ostře - teď už s odstupem vím, že to bylo proto, že jsem byla rozjitřená uvnitř - prostě po smrti partnera reaguji na určité věci citlivěji. Pokusila jsem se omluvit, ale jako Vodnář prý udělal za mnou tlustou čáru, nereaguje. Nechci být vlezlá, to nemá smysl. Nabralo to ale spád - pracuji jako režisérka )točím dokumenty) a najednou, což jsem nečekala, v práci schválili natočení dokumentu o tomto klukovi (je umělecký řezbář). Nečekala jsem to, prostě jsem asi před rokem předložila námět na natočení dokumentu a nechala to být. Napsala jsem mu to, ale nereagoval. Jeho sestra mi napsala email, vysvětlila mi, že on doteď bere naši hádku jako osobní útok. Já se jako žena vtírat nebudu. Přijde mi ale škoda, aby o něm ten dokument neudělali, i kdyby to točil někdo jiný - bez ohledu na naše spory (jenže taky vím, že nikomu z kolegů se asi nebude chtít točit nevýdělečnou věc, o řezbáři betlémů…). Dnes už jsem byla tak unavená z celé té věci, že jsem připravila email do práce šéfovi, že chci ten dokument zrušit. Ale ještě jsem ho neodeslala, pořád mám pocit, že dělám chybu. 1) Honza si ten dokument zaslouží, bez ohledu na naše spory 2)Nikoho jiného jsem nehledala, pořád cítím, že ho mám ráda
. I režisérky dokumentů se zamilovávají
. Možná si od toho podvědomě slibuji, že při natáčení se zase dáme dohromady…Je Vodnář, ti prý málokdy odpouštějí. Co vy, odpustil vám někdy Vodnář? Co byste dělaly na mém místě? Já ten email prostě neodklikla - tím bych všechno skončila, a já nějak nechci…Jsem jak dítě, jak puberťačka, co…Takových příběhů jste už tu četly
. Tak se nezlobte!
Dík!
