Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko, jak víš, že bys dítě s adhd neměla ráda, nebo ho nezvládla? zkus si vzít dítě do péče, protože to je jediná možnost, jak to zjistit, třeba budeš ta nejštastnější máma, jen to nezjistíš, když ho nevezmeš. a když to budeš cítit jinak, holt půjdeš od toho. hlavně se nevzdávej, lidi, co chtějí děti a nemají je, jsou pak hodně zatrpklí, protože se trápí, nedopust to. ![]()
@Anonymní píše:
Zrovna jsem taky přemýšlela o závisti. Taky mě přepadla.Je to něco podobného. Nezávidím všem. To by se člověk uzáviděl, protože je kolem tolik lidí, kteří jsou hezčí, bohatší, mají lepší bydlení, lepší práci, více pěnez, jezdí na dovolené a já nevím, co všechno. Přepadla mě závist vůči jedné dotyčné. Do práce jezdí docela pozdě a v poledne už je většinou doma. Stihne si nákupy a všechno. Něco si doma pouklidí. Všechno stíhá a je v klídku. Spouštěč je asi to, že se do mě navážela (dost hodně), že nic nedělám, jaktože to nestíhám… Když ale člověk jezdí do práce dřív a vrací se o hodně hodin déle, tak to prostě nejde - nemám na to celé odpoledne. Nechci to tu zbytečně rozebírat. Nemá mě ráda a chová se podle toho ke mně. Takže ji taky nemám ráda. Bohužel se s ní vídám skoro denně.
![]()
![]()
![]()
![]()
Minulý týden si něco koupili - drahého - a chlap všechno zařídil, vzal si na to dovolenou a lítá kolem toho - ona si to vymyslela a on bez řečí lítá. A mě přepadla závist - ne nad tím, co mají - to je mi úplně ukradený, ale to, že ona si odjede, přijede a má vše. Nelíbí se mi, že jsem záviděla. A nezávidím jí běžně - snažím se ji neřešit. Bohužel už jen to, že ji často vídám, mi kazí náladu. Nevím, jak z toho ven.
Třeba ta ex nemá tak spokojený život, jak si myslíš. Jak často ji potkáš a jak často si na ni vzpomeneš? Nevím, co poradit. Samotnou mě rady zajímají.
je to jen v tvojí hlavě, prostě ji z ní vymaž, nezabývej se jí, kašli na ni, no tak má vše, no a? ptala ses jí po čem touží? asi ne, takže nevíš jak to ona má, třeba jí taky něco žere, ale to nevíš, on život u souseda vypadá tak idilicky.
@klafina123 ten smutek nikdy v životě nezmizí. ty myšlenky - jak by vypadalo, jaké by mělo oči…co by říkalo, komu by bylo podobné.
to je něco doživotního. nikdy nemít nebo mít a ztratit..větina lidí by se rozhodl pro mít a ztratit než nikdy nemít, přes evidentní nevýhody této možnosti.
ale moc děkuju.
@suricata píše:
@mirecekblbecek stávám v pět, ale raději jsem na netu nebo venku s děckama, mám pocit, že uklízím furt a nikdy to tu nevydrží, protože mi to ti ničemové hned roztahají. Tak jsem tu sepsala svoje výmluvy a už se o tom nehodlám bavit
Taky nemám doma naklizeno. Čas mám, ale radši si jdu lehnout přes den když děcko spí ![]()
Mám z toho pak lepší pocit, než z uklizeného bytu
![]()
@mirecekblbecek mě by asi vadilo, že to není moje krev, tohle se těžko vysvětluje. říkám tomuhle „věčnému životu“ pokračování nás samých, naší části…buňky mého dítěte jsou i moje, je ze mně…to je asi na těžší filozofii…a na psychologa:) tohle neumím, děti si pochovám ráda, ale svoje..to je něco naprosto jinde.. jen se zeptej, proč je pro mnoha žen adopce problém nbo proč se to považuje div ne za hrdinský čin…
@Anonymní píše:
@mirecekblbecek mě by asi vadilo, že to není moje krev, tohle se těžko vysvětluje. říkám tomuhle „věčnému životu“ pokračování nás samých, naší části…buňky mého dítěte jsou i moje, je ze mně…to je asi na těžší filozofii…a na psychologa:) tohle neumím, děti si pochovám ráda, ale svoje..to je něco naprosto jinde.. jen se zeptej, proč je pro mnoha žen adopce problém nbo proč se to považuje div ne za hrdinský čin…
jsi na to připravená nemít nic? tak si představ že to dítě hlídáš sousedům, kteří vycestovali na pár let, prostě neber to tak tragicky, tomu dětsku bude lépe u tebe, než u nějaké tety, která neví co dřív, není nutné, abys měla dítě ráda na 200 %, stačí na 100,v ustavu to je mnoho procent méně, takže vždy tomu dítěti zachráníš krk, to je to podstatné, nemusíš ho adoptovat, stačí jen péče, není to lepší možnost než být sám?
@mirecekblbecek jo, to zas máš stopocentní pravdu…
jen chci říct, že ta moje vnitřní bolest nikdy nezmizí, i když udělám šťastných deset dětí a je smutný s tím žít
@Anonymní píše:
@mirecekblbecek jo, to zas máš stopocentní pravdu…jen chci říct, že ta moje vnitřní bolest nikdy nezmizí, i když udělám šťastných deset dětí a je smutný s tím žít
chápu, jak to cítíš, prostě to tak je, ale ta bolest může otupit, zmírnit, až ji nebudeš vnímat, dám příklad-mám 3 kluky, chtěla jsem 2 holky, strašně moc, neuměla jsem si ředstavit, že budu mít zase kluka, třetí raubíř
, prostě osud tomu chtěl takto, holku mít nikdy už nebudu, ale tchýně byla strašně proti, abychom měli 3,nemohla to dlouho zkousnout, malému ani jménem neřekla, snad půl roku, já protože jsem cítila tu její zlost, že jsme si v dnešné době pořídili 3,prostě jsem to dítě začla hodně milovat už v břiše, prostě i když jsem brečela jak amina, když mi řekli že zase kluk, jsem postupně díky své hloupé tchýni své dítě milovat více, no dnes si vzpomenu, že bych tak ráda kupovala růžové, ale je to jen povzdech, není to nic srdcervoucího, prostě, když hlava chce, srdce se podvolí, hodně sil, přeji.
Nevím, jestli to tu už někdo psal, ale přestala bych ji řešit. Vůbec všechno, co ma a nemá apod. Evidentně není ona úplně spokojena a šťastná, když Te, pises, nesnáší. To je negativní emoce, kterou cítí člověk, který není stastny a spokojený. Něco ji žere. Kdyby byla tak v pohodě, na Tebe by si ani nevzpomnela a byla bys ji ukradena. Ale očividně nejsi, tudíž bych to tímto uzavřela a začala byt vůči ni nad věci… A ještě k těm dětem. Je to smutné, ze by je člověk chtěl a mít nemůže, ale nesmis se na to tak upínat, tim víc Te to bude trápit a nebudeš šťastná a nedokazes se s tím nikdy smířit. Nejde se na to dívat tak slepě. Zivot se da žít i bez děti. Je jiný, to ano, ale nedá se říct, ze osizeny nebo špatný, prostě jiný. A to, ze lepší je mít a ztratit, než nikdy nemít, s tím naprosto nesouhlasim a lide, co o své dítě přišli by nejspíš také nesouhlasili. Taky jsou lide, co maji děti postižené, co vyzaduji celodenní peci, a to je pak opravdová řehole, znám i takove, takže vim, o čem píšu. Zkus využít život, tak jak můžeš. Cestuj, zářid si pěkně bydlení, bez s mužem na večeři, do kina, kup si co chceš, uzivej si, bez někam s přáteli… Prostě žij a netrao se tim, co prostě nejde. Přejí hodně sil.
@mirecekblbecek to je hezky…dekuju. s tema pranima mit holcicku..to je vecny boj nas zen, ze..:) ja taky vzdy chtela a myslela jsem, ze kluka nedam, nerozdycham.. no co bych ted za nej dala, ze. ty holcicky jsou ale maminkam bliz, to nikdo neupre.
znama na deti 4 a az ctvrte bylo holcicka. taky ji prave moc chtela - a furt kluci, ale ona to nevzdala:D ![]()
Matky s tezce postizenymi detmi znam… je to prace, to ano, ale stastni jsou a nikdy by nerekli, ze by deti radeji nemeli, nikdy!
myslim, ze zivot s postizenym vnimaji hur a strasidelnejc lide, kteri na to koukaji zpovzdali a nevi o tom nic…
bez urazky… (jako by to dite bylo nejake monstrum, ktere vyzduje obetovani. tak to prece vubec neni, ty deti citi radost i smutek a tu lasku davaji stejne jako zdrave deti, takze mama je stastna… a zivot si halt museli zaridit trohu jinak, ale oni uz si zvykli a prijde jim to normalni!
(mama zdraveho zarizuje skolku, krouzky a psani domacich ukolu, mama postizeneho zarizuje misto skolky stacionar, misto krouzku rehabilitace a misto domacich ukolu krmeni a peci - sezere to cca stejne mnozstvi casu jako kdyz mate doma divoke dite s rznymi jinymi problemy.. a laska..ta je u zdravych i postizenych.)
@Anonymní píše:
@mirecekblbecek to je hezky…dekuju. s tema pranima mit holcicku..to je vecny boj nas zen, ze..:) ja taky vzdy chtela a myslela jsem, ze kluka nedam, nerozdycham.. no co bych ted za nej dala, ze. ty holcicky jsou ale maminkam bliz, to nikdo neupre.znama na deti 4 a az ctvrte bylo holcicka. taky ji prave moc chtela - a furt kluci, ale ona to nevzdala:D
Promin, ale tohle je právě názor a pohled tech lidi zvenku. Vim o čem mluvím, mám mentálně postizenou sestru a věr, ze bychom radši všichni zarizovali běžně obyčejné věci, než ty, které musíme. Nehledě na to, ze nikdy nebudeme moc prožít ty bežne radosti a starosti. Tohle opravdu dokáže pochopit jen někdo, kdo si to skutečně prožije. Promin, ale opravdu vim, o čem píšu.
@siminek123 ja mam postizeneho syna. DMO kvadrupareza. 6× denne cviceni…vim o cem mluvim. na dovolenou jezdime, bezne veci zarizujeme, bezne starosti mame taky - jen jine… troufam si rict, ze bezne radosti prozivam, vic si vazime toho co mame, ze se mame radi..s manzelem nas to semklo, neresime blbosti.. ano, je mi to lito. ale bezne radosti mame.
Netvrdim, ze se lide s postiženým dítětem nemůžou radovat ze života. To určité ano, ale je to jiný život. Tak jako je jiný život s dětmi a jiný bez nich. Já jako bezne obyčejné radosti třeba vidím, jít se sestrou do kina, v pubertě na diskotéku, probírat spolu kluky, pak si spolu postěžovat na manželé, vzájemně si pohlidat děti, tohle by třeba těšilo me. Ale každý to ma jinak a chce od života něco jiného. Nejde to vše soudit jednotně. To jen na vysvetlenou.