Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky. Jestli si chceš popovídat, já mám opravdu dost problémů a malé miminko k tomu… Na ktere jsem sama… Depresi ze spousty věcí taky, klidně mi napiš do zpráv. Věř, že Tě pochopím… Mám spoustu věcí stejně…
Mam to stejne, o to hur, ze ani ty kamaradky nemam, vsechno jsou hlavne pratele manzela. A pritom si nemyslim, ze bych byla spatny clovek. Jen jsem tak neskutecne nezajimavy clovek, ze nemam co lidem okolo sebe nabidnout. ![]()
Oslava pre 200 lidi opravdu není nic, co by se dalo nazvat standardem, z toho si vrásky nedělej
skutecnych přátel tam nejspíš mnoho nebude
zkus se naučit radovat z maličkostí, pokud si tlustá zhubni (nebo to aspon zkus), i to ti muže udělat radost. A opravdu se vše netočí jen kolem krásy zvenčí, ta je často povrchní a mizivá. Zkus si vážit sama sebe, nesrovnavej, nepřemýšlej nad ostatními. Je to tvůj život, když se ti nelíbí, tak s tím něco udělej ![]()
@Anonymní píše:
Mam to stejne, o to hur, ze ani ty kamaradky nemam, vsechno jsou hlavne pratele manzela. A pritom si nemyslim, ze bych byla spatny clovek. Jen jsem tak neskutecne nezajimavy clovek, ze nemam co lidem okolo sebe nabidnout.
No tak to jsme dvě, přítel má kamarádů spoustu, já po X stehovanich v Praze asi dva lidi, spíš známé… Jsem z toho smutná dost… Je nás víc
Neber vážně to, co vidíš na sociálních sítí. Většina spokojených lidi nemá potřebu sdílet fotky rodiny, domu nebo auta. Nemuzes si být nikdy jistá, zda nemaji auto na leasing, bydlení na hypotéku a dovolenou na půjčku
My jsme na tom po finanční stránce dobře, materiálně nám nic nechybí. Práci nemám spatnou. Kamarády máme skvělé, i když jen pár opravdových, ale nemají moc čas, takže je vidím jednou za sto let a spíš si píšeme, jenže to osobní kontakt nenahradí a tak je mi po nich často smutno. Vzhledově nejsem žádná krasava, ale zabít se kvůli tomu nehodlám. Chlap je skvělý, dítě občas na zabití. Mně občas na rodičáku hrabe z izolace a nonstop zápřahu, protože nemáme hlídací babičky. Skoro každý má něco ![]()
Zakladatelko, nevím, v jaké sociální bublině se tvé kamarádky pohybují, ale málokdo má svatbu o 200 lidech, natož narozeniny. Neporovnávej se s takovými lidmi a za druhé, ty štastné životy znáš jen z venku, znáš jen tu část, co chtějí, aby vidělo okolí a co ukazují pomocí fotek. To, co je doopravdy pod tím, vědí jen ony samy. Pokus se změnit to, co změnit můžeš a netrap se tím, co změnit nemůžeš.
@September88 píše:
Ahojky. Jestli si chceš popovídat, já mám opravdu dost problémů a malé miminko k tomu… Na ktere jsem sama… Depresi ze spousty věcí taky, klidně mi napiš do zpráv. Věř, že Tě pochopím… Mám spoustu věcí stejně…
Jen vám chci říct, že toto je hezké gesto od vás. Ne vždy se to tu vidí ![]()
Asi takhle, měla jsme jednu kamarádku, které jsme zavidela, vždy se prezentovala jako dokonalá matka, manželka, muž polobuh, rodina slušná, velký barák, auta nocé, věčně dovolená u moře, v zimě na horách, značkové hadry, my obyč rodina, nemáme dluhy, ale vyjdeme jen tak, neco malo našetříme, obleční jedno uza čas, spíš když nutnost, obyč značky, na dovcu v létě musíme šetřit a vybíráme spíš levnou, at neutrácíme, tak nejaký kemp u moře a vačit sami, jednou za čas do hotelu a strava občas v restauraci, hádky doma běžně, nic vážného, ale žádná idylka, já stahaní matka, neurotická, unavená, je toho moc, muž do večera v práci atd..
a pak jsme jednou zjistila, že ta její prezentace je jen naoko, vše mají na hypo, leasing, naspořeno moc nemají, utrácejí nad své možnosti a ted jak byla korona je to dohnalo..ty dovolené taky často na pujčku nebo za poslení peníze a vrátí se a nula na učtu, to samé značky oblečená..nemjí špatné přijmy, ale neumí hodpodařit a toto vše stojí neco a žijí nadoraz a ted jak byla korona..přiznala, že mají problémy, do toho se šušká, že její manžel, meho manžela kolega jen na jiné pozici má neco s jinou kolegyní a doma se prý jen hádají, děti večně cpou prarodičům, pre ona nedává 2 děti atd..takže ta idylka je někdy jen naoko, víš..
Hele od tohohle se musíš odprostit. Najít si to svoje dobré. Pořídit třeba domácího mazlíčka. Já měla krizovku při korone, že nemáme barák s trampolínou a bazének a víš co? Kluk na trampolíně sám nebo se mnou být nechce a máme je tu v parku. V zoo dostal hysterak z mlhoviště a večer ho za řevu rychle omeju zinkou. A nemusím řešit kytičky, sekání a natírání plotu. Žijeme celkem v blahobytu a znám krásnou holku, která má podle mě dokonalej život, ale ona zas řeší neskutečný číčoviny jako že má ošklivý prsa (a chtěla by ty moje) a je schopna kvůli tomu vyhrotit dovolenou, nebo vídám na takový krásný zahradě třeba invalidní vozík…
Neznáme Tě, ale minimálně umíš napsat smysluplný a gramaticky správný text, což taky není úplým standardem 😀
Zakladatelko, nikdy nevidíš do kuchyně lidem, kterým teď tak závidíš. Ani oni nežijí idylický život bez problému, frustrací a podobně. Ty vidíš jen to, co jsou ti ti lidé ochotni ukázat, a málokdo veřejně prezentuje to, že je třeba nemocný, trápí ho partner, děti se ve škole špatně učí nebo že je třeba sadista, a trhá mouchám křidýlka.
S tou ošklivostí to taky nebude určitě taková tragédie. Já neznám mladou ženu, která by byla od přírody vyloženě šeredná. A když už to není žádná sláva, tak v dnešní době se dá skoro všechno vyřešit. Tlouštíci mohou za rok dva zhubnout a vysportovat se, opelichané vlasy se dají prodloužit a zahustit, hnusné zuby lze vybělit, srovnat nebo nahradit novými, vrásky vyhladit, prsa zvětšit nebo zmenšit… takže buď se přijmi taková, jaká jsi, nebo val do posilovny, do parku a salonu krásy, kde už s tebou něco udělají
Každý hledá něco lepšího a přitom si neuvědomuje, že to nejlepší má třeba přímo před sebou. Někdy holt přes samé stromy není vidět les ![]()
Ahoj, chci se už trochu vykecat. Závidím ostatním, ne ve zlém, že bych jim to nepřála, ale spíš si vždycky uvědomím, jak nicotný můj život je a jsem nešťastná. Kolem mě jsou všichni úspěšní - vlastní bydlení, hezké auto, exotické dovolené a drahé oblečení. Já žiju průměrně, většinu z toho nemám, muselo by to být na dluh a na to se necítím. Jsem celkem introvert, mám jen pár kamarádek a vždycky závidím známým velkolepé oslav narozenin pro 200 lidí a tak, já bych tolik lidí dohromady nedala, myslím, že jich tolik ani neznám, natož abych jim stála za to chodit slavit moje narozeniny.. Každý kolem má šťastnou rodinu, úžasného manžela. Nejvíc ale závidím jiným ženám vzhled, já opravdu vypadám strašně. Jsem tlustá, ale hlavně jsem celkově ošklivá, není to zanedbání nebo tak, prostě mi nebyla dána krása do vínku. Neumím se s tím vším srovnat, koukám kolem sebe, jak ostatní žijou život, který bych chtěla žít já a upadám do čím dál větší deprese.