Závidím velkou rodinu

Anonymní
15.2.21 08:19

Závidím velkou rodinu

Chci se vypovídat i když vím, že s tím stejně nic nenadělám. Mám jedno dítě, možná výhledově časem bude i druhé, ale.. já jsem jedináček, muž sice ne, ale má bratry v zahraničí a vztahy nic moc, širší rodinu tady on nemá vůbec (vidíme je cca jednou do roka) a já sice jo, ale vidíme se jen svátečně. Přátele máme, ale jednak rodina je rodina a druhak skoro nikdo nemá děti ve věku našeho syna. Strašně závidím známým, když si přidávají třeba fotky z rodinných sešlostí, kde je 10-20 dětí podobného věku, prostě ty děti to mají strašně fajn a mě to mrzí hlavně skrz syna, že on je takový samotář.. :( v září už pujde do školky, tak aspoň něco, no..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
15.2.21 08:36

Chápu tě.

Jako dítě jsme sice neměla ideální dětství, ale byla jsem obklopená babičkama a dědečkama. Měli o mě zájem, jezdila jsme k babičce na 2-3 týdny v létě, spala pod stanem, s dědou hrála karty, strejda nás zlobil a házel do sudu…byla tam s námi i sestřenice s bratrancem.

S druhou babičkou a dědou jsme bydlela v jednom domě. Hodně věcí mě naučili. Pomáhala jsem v hospodářství krmit zvířata, babička mi zpívala…

Ve stejné vsi jsme měla i pradědečka a prastrýce a pratetu, u nich jsem také často byla na návštěvě.

Moje děti mají ve stejném městečku babičku s dědou. Nemají zájem. Bydlí od nás 500 metrů a raději jezdí na chalupu. Nikdy neřekli, že vezmou děti do cirkusu, nebo na hřiště apod. dědeček jednou hlídal syna, on nadšený, že si s dědou prohlídne knížku o veteránech - děda seděl zády k němu, koukal do PC a hrál karty, syn sám u puštěné televize.

Druhá babička chodí ještě do práce, ale ta aspoň zájem má, i když bydlí daleko, dokud to šlo, navštěvovali jsme jí. Přespávat u ní děti nemůžou, není kde, má velmi malý byt. Druhý dědeček, ten super, moc se nevídáme, ale děti má rád a vždy jde s nimi za zvířátky, vezme je autem na pole apod. Děti se tam vždycky těší. o velké rodinné sešlosti si i bez Covidu mohu nechat jen zdát.

Děti jsou prakticky jen s námi a mrzí mě, že nikdy nepoznají, jaké je to mít velkou rodinu a o co víc, zajímající se… :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.2.21 08:45

Ale to je vždycky náhoda, děti ve stejném věku. Manžel má 3 sestry, všecky bydlí blízko, jedna má jen jedno dítě o 12 let starší, než naše nejstarší, druhá děti nemá a třetí má malé prťata, takže k našim dětem taky nic. A můj brácha zůstal sám.
To rodinné sešlosti jsou málokdy idyla, tam se nesnáší švagrové, tam ti vadí švagr, tam brácha, tam je averze jiná, málokdy je to ideální.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.2.21 08:45

Velka rodina nezaruci hodne deti. Manzel ma 4 bratry, vsichni maji stale partnerky/manzelky, a deti ma jen ten co bydli v Australii, ostatni nic. Ja mam sestru a taky nema deti.

  • Citovat
  • Nahlásit
62248
15.2.21 09:07

Můj muž má 3 sourozence a přestože bydlí všichni v okolí, tak se vůbec nestykaji.. Takže asi tak.. Mnohem víc se scházíme např se sousedy..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24278
15.2.21 09:09

My sice tu širší rodinu poměrně velkou a stýkající se máme, ale dětí je jen 5. Z toho 2 moje a sestřenice/bratranci jsou od mého staršího +6 a -6 let.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2716
15.2.21 09:09

My jsme na tom stejně, já tedy ze tří děti, manžel taky. Moje sestry mají již dospělé děti, manželovi sourozenci nemají zájem o kontakt. Já mám děti 3, hodně si spolu vyhrají…obklopili jsme se se stejně starými kamarády, kteří mají také děti…z vlastní iniciativy vymyslíme dětem program. Karneval, soutěže, opékání…je to fajn. Zkus najít podobné smýšlející přátelé :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1878
15.2.21 09:12
@Anonymní píše:
Chci se vypovídat i když vím, že s tím stejně nic nenadělám. Mám jedno dítě, možná výhledově časem bude i druhé, ale.. já jsem jedináček, muž sice ne, ale má bratry v zahraničí a vztahy nic moc, širší rodinu tady on nemá vůbec (vidíme je cca jednou do roka) a já sice jo, ale vidíme se jen svátečně. Přátele máme, ale jednak rodina je rodina a druhak skoro nikdo nemá děti ve věku našeho syna. Strašně závidím známým, když si přidávají třeba fotky z rodinných sešlostí, kde je 10-20 dětí podobného věku, prostě ty děti to mají strašně fajn a mě to mrzí hlavně skrz syna, že on je takový samotář.. :( v září už pujde do školky, tak aspoň něco, no..

Ale to si do toho promítáš sebe samotnou. Synovi to vadit nemusí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.2.21 09:13

Nevím jestli velká rodina něco zaručí. Snad jedině větší množství interakcí mezi členy. Ale nutně to neznamená, že ty interakce budou kladné.
Já bych asi mohla rict, že jsem z velké rodiny. Mám 2 sourozence, strýc má také 3 děti (ty jsou ale o dost mladší než my se sourizenci). A vztahy jsou na bodu mrazu. Rozhodně nejsou takové, jako měla naše máma se svým bratrem a sestřenicemi a bratranci. Jednak je to tím, že jsme se rozjeli všude možně po světě a pak taky v dnešní době není tolik času, jako za dob minulých, kdy většina lidí končila v práci mezi 14-16 hodinou.
Mrzí mě to, ale neudělám s tím nic. Snažím se, aby aspoň můj vztah s dítětem byl v pořádku a pokud bude mít rodinu, abych byla schopná jim pomoct.

  • Citovat
  • Nahlásit
19732
15.2.21 09:17

Měla bys napsat, že závidíš velkou rodinu s dobrými vztahy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24938
15.2.21 10:02

Nás je spousta, ale stejně se nevídame, i když máme i docela podobně staré děti. Už se to dávno rozdělilo do těch menších rodinných okruhů ( moje mamka je ze 4 dětí, mám 9 bratranců a sestřenic). Když jsem byla malá, tak jsme se ještě hodně vídali, byly velké oslavy, sešlosti, u babičky hlavně. Já jsem měla k sobě o 8 měsíců mladší sestřenici, do 19 let jsme se vidaly často, byla jako sestra. Jenže pak jsme šly každá na jinou školu, jiné město, založily jsme rodinu a už jsem ji dobře 7 let neviděla.
Já mám bráchu, nemá děti. Sestru vidím párkrát za rok, má už dospělé dítě.
Přátele taky moc nemáme, ze školy už jsme dávno, práce se měnila, stěhování..každý má svoje starosti a času málo.
Manžel má sestru, ale taky v jiném městě. Ale je fajn, že když se sejdeme, tak máme 6 dětí 2-15 let. Tak vánoce jsou pěkné třeba.
Ne vždycky se dá udržovat klan. Ne každý má kolem sebe partu přátel. Natož s podobně starými dětmi. Některé moje kámošky, spolužačky mají děti 10+, některé ještě batolata.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15.2.21 10:19
@Anonymní píše:
Chci se vypovídat i když vím, že s tím stejně nic nenadělám. Mám jedno dítě, možná výhledově časem bude i druhé, ale.. já jsem jedináček, muž sice ne, ale má bratry v zahraničí a vztahy nic moc, širší rodinu tady on nemá vůbec (vidíme je cca jednou do roka) a já sice jo, ale vidíme se jen svátečně. Přátele máme, ale jednak rodina je rodina a druhak skoro nikdo nemá děti ve věku našeho syna. Strašně závidím známým, když si přidávají třeba fotky z rodinných sešlostí, kde je 10-20 dětí podobného věku, prostě ty děti to mají strašně fajn a mě to mrzí hlavně skrz syna, že on je takový samotář.. :( v září už pujde do školky, tak aspoň něco, no..

Byt samotarem neni nic spatneho, ci snad nemoc, kterou byste mela lecit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
577
15.2.21 11:27

Když me neco mrzi, rikam si, ze jsou na tom lidi i hůř, a to me tak nejak povzbudi abych se netrapila. Mas muze, mas deti. Nekdo nema ani to. Opustene deti s detskych domovů by byly rady za mamu s tatou. Malokdo ma stesti, ze ma vse co chce. Bud rada za to co mas, dokud to mas. Neni to samozrejmost :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
925
15.2.21 15:09

Myslim, ze neni az tak caste, ze by pocetna rodina automaticky znamenala seslosti, kde se lide stastne usmivaji, i kdyz se nefoti.

V tom je vyhoda pratelstvi, ze si muzes vybudovat okruh tech, s nimiz jsi na stejne vlne, nebyli ti „prideleni“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat