Závidím velkou rodinu
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Chápu tě.
Jako dítě jsme sice neměla ideální dětství, ale byla jsem obklopená babičkama a dědečkama. Měli o mě zájem, jezdila jsme k babičce na 2-3 týdny v létě, spala pod stanem, s dědou hrála karty, strejda nás zlobil a házel do sudu…byla tam s námi i sestřenice s bratrancem.
S druhou babičkou a dědou jsme bydlela v jednom domě. Hodně věcí mě naučili. Pomáhala jsem v hospodářství krmit zvířata, babička mi zpívala…
Ve stejné vsi jsme měla i pradědečka a prastrýce a pratetu, u nich jsem také často byla na návštěvě.
Moje děti mají ve stejném městečku babičku s dědou. Nemají zájem. Bydlí od nás 500 metrů a raději jezdí na chalupu. Nikdy neřekli, že vezmou děti do cirkusu, nebo na hřiště apod. dědeček jednou hlídal syna, on nadšený, že si s dědou prohlídne knížku o veteránech - děda seděl zády k němu, koukal do PC a hrál karty, syn sám u puštěné televize.
Druhá babička chodí ještě do práce, ale ta aspoň zájem má, i když bydlí daleko, dokud to šlo, navštěvovali jsme jí. Přespávat u ní děti nemůžou, není kde, má velmi malý byt. Druhý dědeček, ten super, moc se nevídáme, ale děti má rád a vždy jde s nimi za zvířátky, vezme je autem na pole apod. Děti se tam vždycky těší. o velké rodinné sešlosti si i bez Covidu mohu nechat jen zdát.
Děti jsou prakticky jen s námi a mrzí mě, že nikdy nepoznají, jaké je
to mít velkou rodinu a o co víc, zajímající se… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ale to je vždycky náhoda, děti ve stejném věku. Manžel má 3 sestry,
všecky bydlí blízko, jedna má jen jedno dítě o 12 let starší, než
naše nejstarší, druhá děti nemá a třetí má malé prťata, takže
k našim dětem taky nic. A můj brácha zůstal sám.
To rodinné sešlosti jsou málokdy idyla, tam se nesnáší švagrové, tam ti
vadí švagr, tam brácha, tam je averze jiná, málokdy je to ideální.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Velka rodina nezaruci hodne deti. Manzel ma 4 bratry, vsichni maji stale partnerky/manzelky, a deti ma jen ten co bydli v Australii, ostatni nic. Ja mam sestru a taky nema deti.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Můj muž má 3 sourozence a přestože bydlí všichni v okolí, tak se vůbec nestykaji.. Takže asi tak.. Mnohem víc se scházíme např se sousedy..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
My sice tu širší rodinu poměrně velkou a stýkající se máme, ale dětí je jen 5. Z toho 2 moje a sestřenice/bratranci jsou od mého staršího +6 a -6 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
My jsme na tom stejně, já tedy ze tří děti, manžel taky. Moje sestry
mají již dospělé děti, manželovi sourozenci nemají zájem o kontakt. Já
mám děti 3, hodně si spolu vyhrají…obklopili jsme se se stejně starými
kamarády, kteří mají také děti…z vlastní iniciativy vymyslíme dětem
program. Karneval, soutěže, opékání…je to fajn. Zkus najít podobné
smýšlející přátelé 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Chci se vypovídat i když vím, že s tím stejně nic nenadělám. Mám jedno dítě, možná výhledově časem bude i druhé, ale.. já jsem jedináček, muž sice ne, ale má bratry v zahraničí a vztahy nic moc, širší rodinu tady on nemá vůbec (vidíme je cca jednou do roka) a já sice jo, ale vidíme se jen svátečně. Přátele máme, ale jednak rodina je rodina a druhak skoro nikdo nemá děti ve věku našeho syna. Strašně závidím známým, když si přidávají třeba fotky z rodinných sešlostí, kde je 10-20 dětí podobného věku, prostě ty děti to mají strašně fajn a mě to mrzí hlavně skrz syna, že on je takový samotář..v září už pujde do školky, tak aspoň něco, no..
Ale to si do toho promítáš sebe samotnou. Synovi to vadit nemusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nevím jestli velká rodina něco zaručí. Snad jedině větší množství
interakcí mezi členy. Ale nutně to neznamená, že ty interakce budou
kladné.
Já bych asi mohla rict, že jsem z velké rodiny. Mám 2 sourozence, strýc
má také 3 děti (ty jsou ale o dost mladší než my se sourizenci).
A vztahy jsou na bodu mrazu. Rozhodně nejsou takové, jako měla naše máma
se svým bratrem a sestřenicemi a bratranci. Jednak je to tím, že jsme se
rozjeli všude možně po světě a pak taky v dnešní době není tolik
času, jako za dob minulých, kdy většina lidí končila v práci mezi
14-16 hodinou.
Mrzí mě to, ale neudělám s tím nic. Snažím se, aby aspoň můj vztah
s dítětem byl v pořádku a pokud bude mít rodinu, abych byla schopná jim
pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Měla bys napsat, že závidíš velkou rodinu s dobrými vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nás je spousta, ale stejně se nevídame, i když máme i docela podobně
staré děti. Už se to dávno rozdělilo do těch menších rodinných okruhů
( moje mamka je ze 4 dětí, mám 9 bratranců a sestřenic). Když jsem byla
malá, tak jsme se ještě hodně vídali, byly velké oslavy, sešlosti,
u babičky hlavně. Já jsem měla k sobě o 8 měsíců mladší
sestřenici, do 19 let jsme se vidaly často, byla jako sestra. Jenže pak jsme
šly každá na jinou školu, jiné město, založily jsme rodinu a už jsem ji
dobře 7 let neviděla.
Já mám bráchu, nemá děti. Sestru vidím párkrát za rok, má už dospělé
dítě.
Přátele taky moc nemáme, ze školy už jsme dávno, práce se měnila,
stěhování..každý má svoje starosti a času málo.
Manžel má sestru, ale taky v jiném městě. Ale je fajn, že když se
sejdeme, tak máme 6 dětí 2-15 let. Tak vánoce jsou pěkné třeba.
Ne vždycky se dá udržovat klan. Ne každý má kolem sebe partu přátel.
Natož s podobně starými dětmi. Některé moje kámošky, spolužačky mají
děti 10+, některé ještě batolata.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Chci se vypovídat i když vím, že s tím stejně nic nenadělám. Mám jedno dítě, možná výhledově časem bude i druhé, ale.. já jsem jedináček, muž sice ne, ale má bratry v zahraničí a vztahy nic moc, širší rodinu tady on nemá vůbec (vidíme je cca jednou do roka) a já sice jo, ale vidíme se jen svátečně. Přátele máme, ale jednak rodina je rodina a druhak skoro nikdo nemá děti ve věku našeho syna. Strašně závidím známým, když si přidávají třeba fotky z rodinných sešlostí, kde je 10-20 dětí podobného věku, prostě ty děti to mají strašně fajn a mě to mrzí hlavně skrz syna, že on je takový samotář..
Byt samotarem neni nic spatneho, ci snad nemoc, kterou byste mela lecit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Když me neco mrzi, rikam si, ze jsou na tom lidi i hůř, a to me tak nejak
povzbudi abych se netrapila. Mas muze, mas deti. Nekdo nema ani to. Opustene
deti s detskych domovů by byly rady za mamu s tatou. Malokdo ma stesti, ze ma
vse co chce. Bud rada za to co mas, dokud to mas. Neni to samozrejmost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Myslim, ze neni az tak caste, ze by pocetna rodina automaticky znamenala seslosti, kde se lide stastne usmivaji, i kdyz se nefoti.
V tom je vyhoda pratelstvi, ze si muzes vybudovat okruh tech, s nimiz jsi na stejne vlne, nebyli ti „prideleni“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Jsem prvorodička a mám velký strach z porodu
- Nechci mít rodinu ani děti
- Velká diskuze o IQOS
- Jak s rodinou v šestinedělí
- Rodina a nekojení
- Nutkání na velkou i několik hodin po análním sexu
- Týdenní návštěva blízké rodiny
- Zánět zubu v těhotenství, velký strach
Chci se vypovídat i když vím, že s tím stejně nic nenadělám. Mám jedno dítě, možná výhledově časem bude i druhé, ale.. já jsem jedináček, muž sice ne, ale má bratry v zahraničí a vztahy nic moc, širší rodinu tady on nemá vůbec (vidíme je cca jednou do roka) a já sice jo, ale vidíme se jen svátečně. Přátele máme, ale jednak rodina je rodina a druhak skoro nikdo nemá děti ve věku našeho syna. Strašně závidím známým, když si přidávají třeba fotky z rodinných sešlostí, kde je 10-20 dětí podobného věku, prostě ty děti to mají strašně fajn a mě to mrzí hlavně skrz syna, že on je takový samotář..
v září už pujde do školky, tak aspoň
něco, no..