Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Závislost na cigaretách
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.9.06 12:59
Závislost na cigaretách
Ahoj holky,
potřebovala bych poradit v jedné, pro mě dost nepříjemné, záležitosti.
Jsou to dva roky, co jsem přestala kouřit. Kouřila jsem asi tak 8 let a to docela dost, mívala jsem i období, kdy jsem byla schopná vytáhnout až dvě krabičky denně, průměrně bych však řekla že tak ta půl až krabička cigaret denně (stejně je to hodně). Před dvěma roky jsem přestala úplně náhle, jakoby sama od sebe, docela mě to i překvapilo, neboť jsem nikdy nepatřila k těm, co se pokoušeli přestat. Začala jsem ale chodit s mým manželem, on nekouřil nikdy, takže asi i to hrálo roli, že jsem si s ním prostě nezapálila a jednoho jsem zjistila, že prostě nekouřím. Pak přišly takové menší krizičky v tak dvou až tříměsíčních odstupech. Vždy jsem měla hodně chuť na cigaretu, ale odolala jsem, za celé ty dva roky jsem měla pouze dvě cigarety. Obě během toho prvního roku a ani jednu jsem nedokouřila celou, protože mi to po takové době prostě nechutnalo.
Nyní, po dvou letech, mám ale opravdovou krizi, projevuje se psychická závislost, s miminem pracuju, stíhám domácnost, mám strašnou tchýni a svou mámu jsem přes rok neviděla (je v zahraničí a prostě zatím nevyšlo dostat se za ní nebo naopak), všichni příbuzní a kamarádi daleko, zkrátka je toho na mě hodně, ne že bych se nějak sesypávala, ale prostě mám nezřízenou chuť na to cigáro. Vím, že je to jen o psychice, že mi prostě najednou chybí ten rituál zapálení cigarety, který by přišel večer po náročném dni, že bych prostě jen mohla stát na balkóně, čučet do blba a přitom si „vychutnat" cigáro. Kolikrát jsem už v takovém stavu, že si říkám, že se na to vykašlu a koupím si alespoň nějaké ty extra lehké, kdy člověk v podstatě ani neví, že kouří, ale pak samozřejmě přijdou výčitky a že proč bych to dělala a tak… Možná se to nezdá, ale je to opravdu hodně těžké a já jsem s hrůzou zjistila, že jsem schopná věnovat této záležitosti strašnou spoustu času a zároveň mě naprosto dere zjištění, že jsem prostě a jednoduše závislá a že to řeším dokonce dva roky po tom, co jsem přestala kouřit…
Zajímalo by mě, zda máte někdo podobnou zkušenost a jak jste to řešily…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.9.06 13:13
ahojky
tak ja mam podobnou zkusenost, byla jsem dost velky kurak ( krabicka denne ), kdyz jsem nasla na testu // prestala jsem ze dne na den a uz se k tomu nevratila.
Pamatuji si obdobi, kdy delfinek v noci prudil kazdou hodinu, rozcilovala me tchyne, chybela mi ta chvilka jit si sednou na terasu, zapalit cigarko a dat si nohy nahoru. Mas pravdu, ze to je hodne o tom pocitu 
A jak jsem to vydrzela, hm fakt nevim, mozna to bylo tim, ze jsem doma nemela cigarety, nechtelo se mi pro ne jit.
Ted uz to je 3 roky co nekourim a fakt uz se mi nestyska
drzim palce at to zvladnes podle svych predstav
magrat a delfinek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 13:14
Ahoj,
taky to znam. Kourila jsem pet let. Potom jsem v tehu prestala kvuli drobkovi.
Obcas mam taky silenou chut, ale vzdy si predstavim, co bych kvuli te jedne cigarete musela vsechno udelat, abych nesmrdela detem a neprisel na to manzel, ktery je moc hrdy na to, ze jsem prestala. Predstava, ze kvuli jedne cigarete budu muset minimalne cela do sprchy, obleceni do pracky, atd. atd…No, vice namahy nez poteseni…
Asi jsem moc nepomohla, ale nejsi v tom sama…
Terik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 13:39
VÁCLAVE nezoufej. Já jsem taky kouřila skoro 10 let .Loni v dubnu jsem s tím sekla,ale taky občas ta chuť na mně přijde. Ale já to teda zatím nemám při krizi,ale když někam vyrazím „mezi lidi“.Prostě jako za starých časů,když jsme ještě neměly mimča.
Mám asi taky jeden dobrý důvod si nezapálit znova : Má drahá polovička by se se mnou okamžitě rozešla.To mi oznámil,když jsem úspěšně přestala.Je taky nekuřák a strašně to odsuzuje.
Ale ja fakt,jak už tady holky psaly,že ten pocit sednout si,kávička,pohodička a k tomu cigárko mi v hlavě bude asi stejně pořád strašit. 
Moc jsem ti nepomohla,ale ber hlavně v potaz taky svoji zdravotní stránku.Třeba nás ty smrtelné nemoci nepotkají tak brzo …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 13:48
… nebo si zkus říct, že za chvilku bude krabička stát stovku 
Už teď se k tomu dost rychle blížíme, spotřební daň roste a roste. Tak by byla hloupost se k tomu vracet!!
Já nekouřim 5 let a ani si nevzpomenu.
Tak pevnou vůli!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 14:13
Tak predevsim ti moc drzim palce abys to vydrzela 
Jinak pokud je to fakt tak hrozne, co zkusit navstevu u psychologa, ten by ti mozna pomohl najit nejake „bezbolestne“ nahrazeni, aby ses zbytecne netrapila.
Tak hodne sil
Kacica
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 14:30
Taky držím pěsti, zníš tak odhodlaně!
Nestačila by ta kávička jako rituál? Já vím, že to není ono, ale i tak!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 14:53
holky díky moc to jsem potřebovala vědět, že nejsem jediná, kdo takto trpí za svůj rozmar
jinak - také mne hodně odrazuje cena cigaret a rovněž to, že by mi pak smrděly ruce a bylo by to cítit z pusy, z oblečení..
je zajímavé, že mi strašně vadí, když třeba někdo kouří na zastávce, nebo prostě na ulici a fouká to na mě (v tomto případě na mě platí, že odnaučený kuřák je horší jak nekuřák) na druhou stranu ovšem stále řeším svou psychickou závislost..
tak ať všechny vydržíme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 16:04
Václavko taky jsem „odnaučený“ nekuřák, kouřila jsem cca 10 let s přestávkama. V těhu s Kubou jsem přestala úplně, ale když někdy zajdu na skleničku, cigárko si dám. Ale vyměnila jsem závislost za závislost. V poslední době jsem se zamilovala do Lambruska a mám ten samý problém s tím, že když si večer nedám skleničku, mám pocit jako by mi něco chybělo. Nemuísm pít jiný alkohol ani jiné víno, nemyslím si, že bych byla závislá na alkoholu, ale na tom pocitu. Ale v podstatě to neřeším a někdy se stane, že uplyne týden a já zjistím, že jsemsi na milé Lambrusko ani nevzpomněla. Jestli je to cigárko na balkonu nebo sklenička je v podstatě jedno. Na škole jsme měli kantora, který byl psychiatr a ten nám vyprávěl příběh pacienta, který byl závislý na tatrankách, začínal na jedné tatrance denně a postupně se dostal až na x kusů tatranek (nám to tehdy přišlo k smíchu), ale směšné to nebylo, tento muž ve finále kvůli tatrankám spáchal sebevraždu. Nikomu člověk nevidí do hlavy, ale pokud máš pocit, že nezvládáš ne cigarety, ale sama sebe, je lepší se s někým poradit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.06 16:52
Ahooj,
taky jsem hulila jak komín a nechala toho, když jsem zjistila první těhu…
Ted myslim, že budu celý život žít s tím, že si NIKDY nesmím zapálit ANI JEDNU, protože bych do toho spadla zase 
Jinak si zkus jít třeba zacvičit nebo pokecat na kafčo s kámoškou, když tě něco trápí a nebo se tu vypísej, to taky pomáhá!!
Ale radila bych ten pohyb, pokud na to moc nejsi, tak jen zajít někam na válení se po balonu apod…člověk to ze sebe tim pohybem tak nějak vyplaví.....držim palce at odoláš…
Pro mě je to někdy taky těžké, ale nemám ani korunu nazbyt z našeho uzkého rozpočtu, takže mám tak trochu se na co vymluvit…Jsem prostě odhodlaná už nikdy nekouřit!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.06 13:52
Holky, tak musím říct, že mi dík této diskusi připadáte tak nějak lidštější. Já taky přestala pár měsíců před těhu a musím se přiznat, že jsem si minulý týden zapálila s kamarádkou a bylo to fakt hnusný. Motala se mi z toho hlava, udělalo se mi špatně od žaludku, smrděla sem sama sobě, přišlo mi nechutné sáhnout na Šimonka a vůbec ty tři tahy za to nestály. Navíc mě ráno druhý den bolela hlava jak po kocovině.
Fakt je asi lepší nekouřit. Držím všem pěsti. Věra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.06 14:14
Kouřila jsem 15 let fest (krabička denně), přestala jsem, když jsem před dvěma lety otěhotněla. V těhu nebyl problém si nezapálit, byla to moje dohoda s tím nahoře, že když si já nezapálím tak mimi bude v pohodě, když se malá narodila, byla jsem z fyzické závislosti venku. S miminem jsem rozhodně netrpěla syndromem „nevím, co s rukama“ a ušetřené peníze s radostí utrácela po sekáčích za pidivěci a že se za cca 30×60,–=1800,–Kč měsíčně dá něco pořídit.
Když vidím kouřící maminu s kočárkem nebo dokonce těhuli s cigárem dělá se mi zle, snažím se neagitovat jako odnaučenec, ale sleduju, že tlak na nekouření se stupňuje, ceny cigaret šplhají a budou dál, nevím o žádné zdravotní výhodě kouření snad kromě větší odolnosti kuřáků při expozici oxidem uhelnatým.
Rozhodně vydrž nekouřit, to raději nějaký jiný zlozvyk, třeba záliba v dobrém vínku nezní zle (ale opravdu dobrém a ne po kýblech).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.23 23:05
@Vaclavka píše:
Ahoj holky,potřebovala bych poradit v jedné, pro mě dost nepříjemné, záležitosti.
Jsou to dva roky, co jsem přestala kouřit. Kouřila jsem asi tak 8 let a to docela dost, mívala jsem i období, kdy jsem byla schopná vytáhnout až dvě krabičky denně, průměrně bych však řekla že tak ta půl až krabička cigaret denně (stejně je to hodně). Před dvěma roky jsem přestala úplně náhle, jakoby sama od sebe, docela mě to i překvapilo, neboť jsem nikdy nepatřila k těm, co se pokoušeli přestat. Začala jsem ale chodit s mým manželem, on nekouřil nikdy, takže asi i to hrálo roli, že jsem si s ním prostě nezapálila a jednoho jsem zjistila, že prostě nekouřím. Pak přišly takové menší krizičky v tak dvou až tříměsíčních odstupech. Vždy jsem měla hodně chuť na cigaretu, ale odolala jsem, za celé ty dva roky jsem měla pouze dvě cigarety. Obě během toho prvního roku a ani jednu jsem nedokouřila celou, protože mi to po takové době prostě nechutnalo.
Nyní, po dvou letech, mám ale opravdovou krizi, projevuje se psychická závislost, s miminem pracuju, stíhám domácnost, mám strašnou tchýni a svou mámu jsem přes rok neviděla (je v zahraničí a prostě zatím nevyšlo dostat se za ní nebo naopak), všichni příbuzní a kamarádi daleko, zkrátka je toho na mě hodně, ne že bych se nějak sesypávala, ale prostě mám nezřízenou chuť na to cigáro. Vím, že je to jen o psychice, že mi prostě najednou chybí ten rituál zapálení cigarety, který by přišel večer po náročném dni, že bych prostě jen mohla stát na balkóně, čučet do blba a přitom si „vychutnat" cigáro. Kolikrát jsem už v takovém stavu, že si říkám, že se na to vykašlu a koupím si alespoň nějaké ty extra lehké, kdy člověk v podstatě ani neví, že kouří, ale pak samozřejmě přijdou výčitky a že proč bych to dělala a tak… Možná se to nezdá, ale je to opravdu hodně těžké a já jsem s hrůzou zjistila, že jsem schopná věnovat této záležitosti strašnou spoustu času a zároveň mě naprosto dere zjištění, že jsem prostě a jednoduše závislá a že to řeším dokonce dva roky po tom, co jsem přestala kouřit…
Zajímalo by mě, zda máte někdo podobnou zkušenost a jak jste to řešily…
Ahojky Václavko, ja mela stejny problem jako ty, a stejne jsem u cigarety skoncila.🚬 💃,protoze jsem na nikotinu uz zavisla🚬a ty jsi na tom uplne stejne❤️Běž a zapal si cigaretu🚬jinak se budes trapit jako ja🙈A stejne zapalis🚬To ti rikam jako kuracka💃 👠 👠Cim driv si uapalis, budes stastnejsi💃 💃 ❤️ 👠 👠 💋 🚬
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.23 23:22
@Vaclavka píše:
Ahoj holky,potřebovala bych poradit v jedné, pro mě dost nepříjemné, záležitosti.
Jsou to dva roky, co jsem přestala kouřit. Kouřila jsem asi tak 8 let a to docela dost, mívala jsem i období, kdy jsem byla schopná vytáhnout až dvě krabičky denně, průměrně bych však řekla že tak ta půl až krabička cigaret denně (stejně je to hodně). Před dvěma roky jsem přestala úplně náhle, jakoby sama od sebe, docela mě to i překvapilo, neboť jsem nikdy nepatřila k těm, co se pokoušeli přestat. Začala jsem ale chodit s mým manželem, on nekouřil nikdy, takže asi i to hrálo roli, že jsem si s ním prostě nezapálila a jednoho jsem zjistila, že prostě nekouřím. Pak přišly takové menší krizičky v tak dvou až tříměsíčních odstupech. Vždy jsem měla hodně chuť na cigaretu, ale odolala jsem, za celé ty dva roky jsem měla pouze dvě cigarety. Obě během toho prvního roku a ani jednu jsem nedokouřila celou, protože mi to po takové době prostě nechutnalo.
Nyní, po dvou letech, mám ale opravdovou krizi, projevuje se psychická závislost, s miminem pracuju, stíhám domácnost, mám strašnou tchýni a svou mámu jsem přes rok neviděla (je v zahraničí a prostě zatím nevyšlo dostat se za ní nebo naopak), všichni příbuzní a kamarádi daleko, zkrátka je toho na mě hodně, ne že bych se nějak sesypávala, ale prostě mám nezřízenou chuť na to cigáro. Vím, že je to jen o psychice, že mi prostě najednou chybí ten rituál zapálení cigarety, který by přišel večer po náročném dni, že bych prostě jen mohla stát na balkóně, čučet do blba a přitom si „vychutnat" cigáro. Kolikrát jsem už v takovém stavu, že si říkám, že se na to vykašlu a koupím si alespoň nějaké ty extra lehké, kdy člověk v podstatě ani neví, že kouří, ale pak samozřejmě přijdou výčitky a že proč bych to dělala a tak… Možná se to nezdá, ale je to opravdu hodně těžké a já jsem s hrůzou zjistila, že jsem schopná věnovat této záležitosti strašnou spoustu času a zároveň mě naprosto dere zjištění, že jsem prostě a jednoduše závislá a že to řeším dokonce dva roky po tom, co jsem přestala kouřit…
Zajímalo by mě, zda máte někdo podobnou zkušenost a jak jste to řešily…
Také jsem přestala kouřit v září, byla jsem silný kuřák a den ze dne po nemoci, jsem přestala a úplně chápu tvojí chuť, vždycky cigareta spjata s pauzou v praci a nebo na večer s vínečkem, bohužel to řešim zobáním a to taky neni idealni mám pocit prazdnych rukou snad to nějak přejde jinak neprojdu dveřma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
