Závislost na dceři

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Anonymní

30.8.12 09:33

načítám...

Závislost na dceři

Zdravím všechny.
Už název diskuse vypovídá o tom, v čem si myslím, že je problém. Mám roční dcerku a přijdu si jak šílená. Nejdu bez ní nikam, snad už ani na wc :roll: nikomu jí nesvěřím na hlídání a když jsem to jednou udělala (2hod-nákup) byla jsem celá nesvá a strašně spěchala domů. Poslední dobou mám pocit, že se má závislost zhoršuje, nemám žádné přátelé, kromě manžela, který pracuje každý den do večera, vlastně nemám nikoho. S rodiči se vídáme jednou za čas na oběd či odpolední posezení..
Nemůžu bez dcery být, nechci nikam chodit, jak ostatní říkají abych si odpočinula :roll:
Poslední týden mám hrozné sny :,( v těch snech se maličké vždy něco stane.. copak je tohle normální? Budím se s takovým strachem a pak už nemůžu spát, sedím nad postýlkou a pozoruji ji jak spinká, jak dýchá…
Už dle mého názoru to začíná překračovat určitou mez, malá se pro mě stala vším co je důležité, ale o to hůř vlastně to jediné. Na ničem jiném mi už vůbec nezáleží, jen aby měla své nažehlené komínky ve skříni, aby měla každý den dost ovoce, zeleniny a dost pila. Když pláče jsem z toho tak neskutečně nešťastná… Přitom když byla úplné miminko tak jsem jí nechávala sic s těžkým srdcem, ale i vyplakat. Teď? jen pípne už jsem u ní :nevim: vůbec nevím co se to se mnou děje… asi jsem se jen chtěla vypsat a třeba se ozve někdo kdo prožívá to samé, nebo kdo to prožíval a dokázal to potlačit alespoň do hranic normálnosti.. Jelikož už teď mě děsí chvíle, že bych se měla vrátit do práce, nebo by malá měla jít do školky a to jí je teprv (pro mě spíš už) rok.. děkuji

Citovat
Upravit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

lasička1

8935

622

30.8.12 09:45

načítám...

To už je skoro úzkost, cop prožíváš. Opravdu cítíš, že je tato závislost nezdravá. Zkus se domluvit s manželem, aby pohlídal občas dceru a snaž se jít sama, třeba na prochízku. Zpočátku půl hodinu, potom čas prodlužuj. POkud by si cítila, že se stav horší, tak vyhledej odborníka. Je dobře, že si to sama uvědomuješ, to je dobrá cesta k nápravě.

načítám...
Citovat
Zmínit

Jaja87

6391

30.8.12 09:48

načítám...

@Anonymní píše:
Zdravím všechny.
Už název diskuse vypovídá o tom, v čem si myslím, že je problém. Mám roční dcerku a přijdu si jak šílená. Nejdu bez ní nikam, snad už ani na wc nikomu jí nesvěřím na hlídání a když jsem to jednou udělala (2hod-nákup) byla jsem celá nesvá a strašně spěchala domů. Poslední dobou mám pocit, že se má závislost zhoršuje, nemám žádné přátelé, kromě manžela, který pracuje každý den do večera, vlastně nemám nikoho. S rodiči se vídáme jednou za čas na oběd či odpolední posezení..
Nemůžu bez dcery být, nechci nikam chodit, jak ostatní říkají abych si odpočinula
Poslední týden mám hrozné sny v těch snech se maličké vždy něco stane.. copak je tohle normální? Budím se s takovým strachem a pak už nemůžu spát, sedím nad postýlkou a pozoruji ji jak spinká, jak dýchá…
Už dle mého názoru to začíná překračovat určitou mez, malá se pro mě stala vším co je důležité, ale o to hůř vlastně to jediné. Na ničem jiném mi už vůbec nezáleží, jen aby měla své nažehlené komínky ve skříni, aby měla každý den dost ovoce, zeleniny a dost pila. Když pláče jsem z toho tak neskutečně nešťastná… Přitom když byla úplné miminko tak jsem jí nechávala sic s těžkým srdcem, ale i vyplakat. Teď? jen pípne už jsem u ní vůbec nevím co se to se mnou děje… asi jsem se jen chtěla vypsat a třeba se ozve někdo kdo prožívá to samé, nebo kdo to prožíval a dokázal to potlačit alespoň do hranic normálnosti.. Jelikož už teď mě děsí chvíle, že bych se měla vrátit do práce, nebo by malá měla jít do školky a to jí je teprv (pro mě spíš už) rok.. děkuji

Ahojky z toho si nic nedelej, ale moc to neprehanej, myslim tim ze kdyz sotva kvikne aby jsi tam neletela, to neni dobry…Ja malyho chvilicku necham abych vedela zda to je akutni nebo ne, a kdyz se me ozve 3× 4× tak za nim jdu.Dam mu napit, dam dudlika a haja dal… Jinak by se dalo taky rici ze jsem na nem zavisla, ze malinko na nem vysim …Ale zase kdyz potrebuji neco vyridit, tak mi ho moje babicka pohlida, vim ze to zvladne… Uz jsem klidnejsi. Zacatky byly hrozny ale vim ze nas syn (17.mes.) to zvlada suprove, je hodne hlidany nejak okolo 1 roku, mozna i driv je hlidany, ani si na me nevzpomene …Je uzasnej..A ja jsem rada ze si muzu vyridit to co potrebuji…Nedavno jsem se vdavala, moje babicka si ho brala na noc aby jsme si to uzili na plno, mela jsem obavy, ale zbytecne, malej to opet zvladl krasne…Slunicko nase. :srdce: :srdce: Kdyz ho davam nekomu, nasim, moji babicce, jsem v klidu…I kdyz chvili jsem nervozni ale prejde me to po chvili. Az pujde do skolky, budou to pro me asi taky muka, asi i slza ukapne, ale praci mam jistou a do skolky bude muset jit jako kazdy jiny ditko..Takze snad i toto zvladneme… :potlesk:

načítám...
Citovat
Zmínit

jenny.fields

26574

121

30.8.12 09:57

načítám...

Zakladatelko Pokud máš pocit, že už se ti to vymyká z rukou a chtěla bys s tím něco dělat, tak mi napiš SZ, nabídnu ti pomoc(viz můj podpis).
Jinak bych řekla, že je to do určité míry úplně normální, ale pokud to začne vadit tobě či tě to nějak omezovat, tak je čas s tím něco dělat.

načítám...
Citovat
Zmínit

Nikamu

30.8.12 10:26

načítám...

Ahoj, já jsem taky tak trohu závislá na synovy, je mu 8měsíců a byla jsem bez něj jednou na nákupu jednou na pokec u kamarádky cca na 1hodinu a dvakrát na posezení s přáteli když malej usnul a hlídala moje mamka. Vždycky jsem odcházela s těžkým srdcem a celou dobu co jsem bez něho tak jsem nervózní a nemyslím na nic jiného jen abych byla zase s ním. Přitom byl vždy hodnej a nikdy nebrečel je to náš :andel: a odloučení nese lépe než já. V listopadu se chystám do kina a bude to nejdelší odloučení tak jsem zvědavá jak to zvládnu a mám výčitky že ho nechám tak dlouho beze mě.