Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuješ dál posilovat vlastní sebevědomí, vlastní pocit hodnoty a toho že jsi dost dobrá na to, aby tě lidi měli rádi.
stejně tak to chce riskovat komunikaci s novými lidmi, zkoušet nové věci, učit se riskovat odmítnutí a neúspěch.
Pořiď si tuhle knihu, ať víš, jak to vypadá, když se necháš ovládnout svou úzkostí a necháš ji rozjet do velmi hlubokých levelů.
https://obchod.portal.cz/…isle-vztahy/
Pokud se ti nebude dařit vlastními silami, zvaž vstup do psychoterapie.
@Anonymní píše:
Dává mi najevo lásku, že mu na mě záleží, snaží se.. no v dnešní době naprostý poklad
Tak se chovej tak, aby i on měl pocit, že narazil na zlatý poklad. Ženská, která nevydrží chvilku sama, chlapovi asi dlouho imponovat nebude. Učte se být k sobě otevření a nevyhýbat se konfliktním tématům, později se vám to bude oběma hodit. Pro dlouhodobý vztah stejně není důležité, jak moc souzní vaše názory, ale jak jste schopni se vyrovnávat s konfliktními situacemi. Ve spoustě vztahů je na povrchu klid a sluníčko, ale pod povrchem to vře. Taky pochop, že když není s tebou, tak prostě není s tebou a neotravuj, když to není nic důležitého
Se neboj! ![]()
Závislost na partnerovi opravdu existuje, ale nedoporučuji. Mějte trochu svůj svět, koníčky, kamarády, zábavu. Jinak za chvíli budete nešťastni oba dva.
Mam to podobne, kor kdyz jsem otehotnela. Jsem rizikova. Pritel se stara o me a o vse momentalne. Je to prvni clovek ke kterymu cejtim strasne moc a neumim si predstavit ho ztratit. A kdyz chce jit s kamarádama na pivo tak hned mam blbou naladu, co kdyz mi ho nekdo vezme, necha se uchlacholit, opije se a neuděla nejakou blbost. Taky me napada vsemozne. Vim, ze si zaslouzi jit treba na pivko, drink. Ale ja se hned zacnu bat, jako obcas neco na ten styl prohodim ae vim, ze se mu to nelibi. Jsem si jista, ze me miluje. Popravde taky premejslim jak se s tim poprat. Konicku mam dost ale diky tehu nezmuzu nic, tak o to vic tomu nechtene propadam. Upnula jsem se na nej asi taky a ztm to drzim v sobe a uklidnuje me, ze nedela zadny blbosti a fakt je se mnou stale doma. Ale jak nekam jde, no tak uz to ve me jede. My spolu tedy bydlime. Zkus asi fakt neco delat, zabavit se. Ale je jasny, ze to nejde celej den, stejne to v cloveku bude hlodat.
Ahoj všem,
mám rok vztah (můj první vážný..) a mám pocit, že jsem na příteli čím dál tím víc upnutější (závislá?) a nějak nevím, jak se z toho začarovaného kruhu dostat.
Nejsem na to zvyklá vždy jsem byla spíš sama a ostatní jsem od sebe držela dál aby mě nikdo další nemohl zklamat (nemam moc dobré zkušenosti jak z přátelství, tak i když jsem měla někoho radši..)
Přítel je naprosto skvělý až na to, že jsme si párkrát vyměnili názory jsme za ten rok neměli žádné větší nedorozumění či něco podobného. Dává mi najevo lásku, že mu na mě záleží, snaží se.. no v dnešní době naprostý poklad - já toto všechno vím a právě proto se bojím, že bych o to mohla přijít a mám potřebu neustálé kontroly a strachu. Mám díky tomu již několik měsíců neustále špatnou náladu, protože když spolu nejsme (což je většinou od pondělí do pátku protože se vídáme hlavně o víkendech zatím - bydlíme každý jinde a do toho ještě práce..) tak mám hlavu plnou myšlenek co vše by se mohlo pokazit apod.. Když vidím, že byl online a ihned mi neodepsal na zprávu začnu šílet co je v nepořádku..
Prosím nemáte někdo radu co s tím?
Děkuji moc.. nechci celý vztah tímto zkazit, tak hledám nějaké řešení, jak být v pohodě:)