Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Janča6 píše: Více
já jsem si až před chvílí všimla, že už nebyli v omezené rychlosti. ALe i tak mi připadalo zbytečné předjíždět za každou cenu, za překročení rychlosti. Klidně se mohl zařadit zpět, když už ten před ním jel rychleji.
@eumedon píše: Více
už píšu výš, blbě jsem četla, myslela jsem, že jste ještě v té snížené rychlosti. ALe i tak bych se vrátila zpět.
@eumedon píše: Více
Ty jsi inženýr?
dojel jsi až na tu Moravu? Bo tady nepřežiješ! ![]()
@vokishka píše: Více
Zpět jsem se zařadit nemohl, protože v pravém pruhu nebylo volno - bylo tam to auto, které začalo zrychlovat v okamžiku, kdy jsem ho začal předjíždět.
Povolenou rychlost nepřekročil žádný z nás.
@vokishka píše: Více
No, ale on v podstatě jel neustále vedle mě. Jak můžu vědět, jestli by mě tam pustil? ![]()
@jege píše: Více
No,… uvažuju, jestli to nebyl takový ten ty, který z té kdesi vzadu povolené rychlosti nechce zrychlovat, dokud vidí někoho v levém pruhu… ![]()
Ale proč potom závodí s tím posledním. Já jsem čekal dost dlouho myslím, až v levém pruhu ve zpětném zrcátku nikoho neuvidím, měl dost příležitosti zrychlit, protože to poslední auto, co nás předjelo, se zařadilo v bezpečné vzdálenosti před něj a rychle se vzdalovalo.
Za námi jel autobus, ten odbočoval na Kunratice a v levém pruhu nikdo, takže jsme tam zůstali sami dva.
Vypadalo to, že se probral a uvědomil si, že jede zbytečně pomalu až v okamžiku, kdy jeho SUV předjížděl důchodce s Renaultem Clio.
Příspěvek upraven 07.07.25 v 20:27
Já jsel včera Ostrava - Znojmo a zpátky, docela jsem spěchal a neviděl jsem nic, co by stálo za řeč. Za ty roky za volantem není na silnicích moc věcí, co mě dokáže rozhodit. Jedu si tu svou a neřeším, co blbnou ostatní. Dbám na to, abych neudělal něco špatně já, hledím si toho svého. A pak se snažím předvídat chování ostatních a jet tak, abych měl čas na případnou reakci.
Co se týká toho bránění předjíždění, tak na dálnici bych to neřešil. Nemám problém zrychlit a dotyčnému ujet. Pokud by ale chtěl vyloženě závodit, tak na první odpočívce zastavím, ať si může najít jinou oběť.
Ale za volantem se zásadně nerozčiluju, nesoudím ostatní. Každý jsme totiž nějací a nikdo neví, kdo co bude potřebovat dělat za volantem někdy on a zrovna to povede k takovému chování. A pak prostě bude zase potřeba tolerance ostatních vůči mě.
Jen technická-když mám slabé auto, lepší postup je podřadit, šlápnout na to a pak se řadit doleva. Nikoliv jet doleva a tam se teprv rozjíždět.
K dotazu, opravdu nevím co by s videem policajti dělali.
Jestli si dotyčný honil ego a bránil v předjíždění, nebo se jen vzpamatoval a bez postranních úmyslů se rozjel normální rychlostí nikdo nezjistí.
@Petr-33 píše: Více
No, to já taky.
Ale ta cesta byla něco mezi 600 a 700 km dlouhá a když jedu po dálnici, nechce se mi jet 77 na stotřicítce.
Předjíždím zásadně tehdy, když v levém pruhu za sebou nikoho nevidím, nebo velmi daleko. A to proto, že mne někdo může dojet a vytrubovat, že zdržuju.
Kdyby jel přede mnou devadesát, tak ho nepředjíždím, klidně pojedu devadesát taky. Ale 77 je příliš pomalu a chtěl jsem zůstat v levém pruhu co nejkratší dobu, než mne dojede někdo, kdo bude chtít jet rychleji, než já. Právě proto, abych nezdržoval.
@neumisa píše: Více
Víš jak to je … Coby kdyby … Za mě každopádně nic, co by se muselo hrotit.
Taky bych si pomyslela, že je to ču. rák a jela bych dál. ![]()
Pitomci jste oba. On tě měl nechat předjet a ty, když jsi viděl, co je to za vola, jsi měl snížit rychlost a nechat ho odjet. Nechtěla bych vás potkat ani jednoho.
Kdyby s tebou chtěl závodit, tak nejede jenom 120
. Ale minimálně 170.
@eumedon píše: Více
když trochu zpomalíš a on pojede dál, tak se snad zařadíš.
@Kryptozoo píše: Více
Při předjíždění podřazuju. 77 jedu samozřejmě na čtyřku. Jenže jsem musel ze 77 akcelerovat na 121, abych ho mohl předjet.