Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@-elisa píše:
Zasadne nikdy nereaguji na nic.. jen ted mam chutmam presne dnes 11 mesicni holcicku po 15 letech snazeni.. ani vlastne nevim co poradit kdyz nas to teprv ceka.. jen jsem porad v takove euforii, ze se na malou neumim zlobit.. a to velice dobre znam proplakane noci.. ale porad jsem tak nejak ovlivnena tim jak je vysnena… asi ani nem pravo radit, ale jen si myslim, ze to proste prejde
.. tak doufam, ze mi to nektera z Vas pripomene za rok
Ještě před dvěma měsícema to byla moje nejhodnější holčička…
@dendule4 dala bych ji do skolky. Az bude v kolektivu prestane se vztekat. Dvoulete dite nepotrebuje matku vecne za prdelkou.
@Micink píše:
@dendule4 mám taky dvouletou a je to krutý, doma je zlata, ale venku se valí, vzteka rikm si kde dělám chybu, začla plácat děti, nechce půjčovat hračky, pořad všem říká to je moje.jsem důsledná a čekám kdy to přejde
Jo! Přesně! Když slyším to její „MOJE!“ drtím si ruku, abych jí jednu neplácla
@dendule4 Ale ona je běžné dvouleté dítě
Pracuji s matkami na tomhle tématu velmi často a věř mi, že tohle zažívá spousta z nich.
Je fajn nemít přehnané nároky na sebe ani na to dítě, ono z toho vyroste. Pracovat na sobě, na svých nervech.
@Anonymní píše:
@dendule4 Ale ona je běžné dvouleté dítěPracuji s matkami na tomhle tématu velmi často a věř mi, že tohle zažívá spousta z nich.
Je fajn nemít přehnané nároky na sebe ani na to dítě, ono z toho vyroste. Pracovat na sobě, na svých nervech.
Dneska po záchvatu u sousedky mi sousedka povídá: „Teda ty máš nervy, já už bych jí seřezala!“…ALe k čemu mi to pak je, když jsem vyždímaná jak mop ![]()
My máme to samý, že doma řádí, to jsem si už zvykla, ale venku je peklo…nechce jít za ruku, válí se po zemi, vbíhá do silnice, utíká opačným směrem, nereaguje na zavolání, nereaguje na vysvětlování a domlouvání, zkrátka na nic! ![]()
Přestože jsem velice mírumilovná, tak mi dneska vytekli nervy a dostal na zadek (výsledek samozřejmě žádný). Nedokážu poradit, sama nevim co s tim, jsem zoufalá ![]()
@štěpánka11 píše:
My máme to samý, že doma řádí, to jsem si už zvykla, ale venku je peklo…nechce jít za ruku, válí se po zemi, vbíhá do silnice, utíká opačným směrem, nereaguje na zavolání, nereaguje na vysvětlování a domlouvání, zkrátka na nic!
Přestože jsem velice mírumilovná, tak mi dneska vytekli nervy a dostal na zadek (výsledek samozřejmě žádný). Nedokážu poradit, sama nevim co s tim, jsem zoufalá
@dendule4 Pokud to jde, tak bych co nejvíce využívala různá hlídání, ať si odpočineš. A pak doufat, že to přestane dřív, než u potenciálního dalšího potomka tohle období začne ![]()
@Anonymní píše:
@dendule4 Ale ona je běžné dvouleté dítěPracuji s matkami na tomhle tématu velmi často a věř mi, že tohle zažívá spousta z nich.
Je fajn nemít přehnané nároky na sebe ani na to dítě, ono z toho vyroste. Pracovat na sobě, na svých nervech.
jenze ono je narocne stanovit a hlavne drzet ty hranice mezi tim, co je lepsi ignorovat a z ceho vyroste a mezitim, co je treba zarazit. ja teda mam casto dilema, jestli mam nad necim mavnout rukou a rict si, no co ma na to pravo anebo jestli mam „resit“.
vsem nam je asi jasne, ze napriklad nesmi nikoho bit nebo hazet talirem, jak tu padlo
ale jsou i mene jasne situace. ja bych potrebovala manual ![]()
@dendule4 klasika obdobi vzdoru, ikdyby ses postavila na hlavu bude takova - nez ji to prejde
Unas trvalo cca 3-4 mesice (asi jen)
Prvnich 14dni sem jen jecela, rvala a mlatila ![]()
Pak mi doslo, ze to je k nicemu a uz se ani me neulevilo. rezignovala sem a proste ho nechala byt.
Pri vzteku, placi ho objala a snazila se uklidnit. Kdyz nezabralo lapla za ruku a tahla dom. Nekdy fakt vlacela tech jeho 16kg.
nebo ho odvedla do pokojiku, zavrela a nechala byt.
Kdyz neco chtel, dostal to, ale az potom, co udelal, co jsem chtela ja.
Kdyz zjistil, ze nepovolim a pritom nejecim nejak ho to rychle preslo, az mam strach, ze to prijde znovu.
Ja su silenej cholerik, mela sem zrovna obdobi dopisovani DP, uceni na statnice.Do toho tehotenstvi - unava, nevolnosti, bolesti.
Nekdy sem jen tak sedela na gauci a brecela, ze toto znovu a dvakrat nedam.
O vysvetlovani a premlouvani sem se taky snazila - unas k nicemu.
Nejlip zabralo to obejmuti. Ze mel pocit, ze tu jsem pro nej. Ze ho mam rada a muze se ome oprit kdykoli.
Ted ma teda 2 a 3 mesice a cca 2-3tydny je uplny zlaticko, jako vymenenej.
Takze hodne sil, bude lip a nebo hur?
A kdy přestala spát přes den? Nebylo to náhodou taky před dvěma měsíci? Nechybí jí přece jenom ten denní spánek? Moje dcera se takhle, jak píšeš, projevuje, když je přetažená a unavená. Ona možná nemusí být unavená fyzicky, ale může mít přetažené „nervy“. Prostě podnětů a zážitků je na ten malý mozek za den příliš, dítě to nezvládá zpracovat a začnou ho ovládat emoce. Netvrdím, že to tak být musí, ale je to podle mě jedna z možností. Chová se celý den stejně nebo se to zhoršuje odpoledne a k večeru?
@dendule4 píše:![]()
Mimochodem, taky se snažíme o druhý a dneska jsem si taky říkala jak si proboha k tomuhle mam pořit ještě jedno, že to dřív skončim v blázinci ![]()
U nás je teď taky moje, moje a to je v pohodě - vysvětlím, že to není její a jede se dál. Co je ale horší tak, že se začne vztekat u cvičení (cvičit musíme) a to ať vysvětluji jak vysvětluji, tak ani omylem a začne vřeštět ještě víc. A dneska jsem za to na ni pěkně halekala, ale sama vím, že je to špatně. Asi se budu chodit vyřvat do skříně. Ale už vidím, jak za mnou přijde a řekne ahoj ![]()
Je to v tomhle věku normální, deti zkoušej co všechno maminky vydrzej. Na vztekani a rozcilovani jsem se snažila v klidu vysvětlit, pak jsem odešla dělat běžnou práci. Po chvilce když zjistil ze je bez publika, zklidnil se a přišel. Pokud házel příborem a zlobil u jídla, dala jsem ho spát hladového. Najedl se po spaní. Myslím si, že je dulezite nastavit co nejdřív pravidla. Ted mu budou čtyři roky a je zlatej ![]()