Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, prosím o rádu, jak nastavit zdravou komunikaci s vlastní matkou.
Moje rodiče se rozvedli, když jsem byla malá. Následně jsme s mámou bydlely u babičky a dědečkovi (jsou to její rodiče). S tátou a rodinou táty jsem se skoro nestýkala, babička a dědeček ho neměli rádi a pokládali překážky (máma také?), poté ten vztah časem prostě vypršel. Bohužel, máma i prarodiče používali přehnaný způsob vychování, přehnaná starostlivost, přehnaná péče, všechno mi bylo zakázáno, strašné scénky doma, když jsem nezavolala včas, zůstala o půlhodiny později u kamarádky, prostě hrůza atd. Takže v 16 letech jsem odjela do Prahy studovat a začala jsem žít normálně. Bezpochybně jsem vděčna mámě a prarodičům za finanční podporu, kterou jsem pobírala od nich v prvních letech života v Praze.
Od té doby uplynulo 12 let. Babička a dědeček věkem zemřeli, máma zůstala sama (měla několik divných vztahů, nyní má ženatého milence). Já jsem zůstala v Praze. Mám stabilní práci, mám partnera a jsem spokojena se svým životem. Ovšem vztah/komunikace s matkou mi nedělá dobře. Máma je nespokojená s tím, že nemáme tak blízký vztah, jak měla ona s babičkou, že jsem na ní „zlá“, tedy nedovoluji ji radit do svého života a nevypravím ji všechny podrobnosti o svém životě. Když si píšeme/ voláme, je to v pohodě, když se bavíme o neutrálních tématech, ale když mi máma vypraví o svých vztazích s milencem, nezajímá mě to vůbec, ale i mámu nezajímá, když ji třeba vypravím o svých zájmech, pracovním úspěchu atd. To by ještě šlo, chápu rozdíl v názorech a zájmech, ale máme větší problémy při návštěvách. Upřímně, snažím se jezdit za ní co nejmíň, maximálně na Vánoce atd. Zkouší manipulovat mnou, vyvolává ve mně vínu, porovnává mně se synem kamarádky, dělá scénky. Bohužel, nemůžu se stavět vůči tomu úplně, pocit víny na mně funguje výborně, a proto nechci za ní jezdit. Do Prahy nechce jezdit ona „kvůli sobeckosti“, my bydlíme v 1+1, není to na přespávání rodičů, zde musím obhajovat svůj a partnerův komfort.
No a jak se blíží léto, začíná pokaždé problém s manipulacemi a pocitem víny. Maminka chce, abych já, případně já+partner, s ní strávili dovolenou. Ideální varianta, abychom všichni tři jeli k moři (když jsem byla malá, rodiče jezdili na dovolenou s prarodiči). Dřív jsem byla ochotna věnovat týden dovolené, abych zajela za matkou, ale teď mám miň týdnů dovolené a nějaké finanční závazky, tedy to prostě nechci. Když ji to sdělím, tak začínají rozhovory o tom, jak bude mamince špatně, co se ji všechno stane, jak bude samotná v cizí země atd. Když sdělím, že někam jedeme my, tak je to špatně, utratíme tam všechny prachy, měli jsme jet na Balaton atd…
Z toho všeho je mi hodně špatně, mám pocity, že ji opravdu opouštím v samotě, že jsem provinilá a zlá na vlastní matku, že jsem nevděčná když se s ní nechci nikam jezdit a nechci ji navštěvovat… Prosím o rádu, jak mám s ní komunikovat, aby náš vztah byl příjemný pro obě strany, bez vydírání a manipulací…? Děkuji
Pridavam se k prispevku Zofie-Sofia, taky nemam radu, jen osobni zkusenost. A reknu ti, ze jsem se v tom placala az do matciny smrti a to mi bylo 48 let. A mozna i kousek dal. Porad mam urcity pocit viny, ze jsem se o ni nepostarala tak, jak bych mela.
To je bohužel problém asi všech dcer narcistických matek. Znám.
Viz kniha:
@Teda18 pro obě strany to nebude nikdy příjemné, tvá matka chce dosáhnout svého a volí citové vydírání, manipulaci apod., bohužel pro ni, toto začalo už v útlém věku, kdy ztratila tvou důvěru (příkazy, zákazy, scénky a divadla) a teď se strašně diví, když si nenecháš zasahovat do života. Pokud s něčím nesouhlasíš, co matka navrhuje, jednoduše odmítni, prostě ne. A nemá asi ani smysl vysvětlovat proč, jsou zkrátka lidé, kteří si stále pojedou to svoje bez ohledu na druhé. Jestli chce na dovolenou, ať jede s tou kamarádkou, s jejímž synem tě porovnává, a bude aspoň spokojená, nebo ať si na ni udělá čas ženatý milenec.
Ja myslím ze tohle nemůžeš vyhrát. Ona má představy které ty nesplňuješ ani kdyby ses rozkrajela. Asi to bude ten typ, kdy i když bys povolila a jela na týden na dovolenou tak příště bude chtít týdny dva protoze kamarádky Pepíček byl taky dva. Za mě - udrzuj kontakt, ale ne na úkor svého pohodlí. Je ti 30, ne 15. Je to pro ni na jednu stranu tezky, chápu že se cítí sama, ale musela počítat s tím ze jednou vyletis z hnízda a vytvoris si svoji rodinu ![]()
Nic nezměníš, bohužel.
Pomáhá jen omezení kontaktu a žít vlastní život.