Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravá míra pomáhání rodičům/tchánovcům
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.2.13 21:17
- Citovat
- Upravit
1.2.13 21:18
V pořádku to je, když s tím souhlasí oba manželé a nevadí jim to. Jinak to normální není. Na prvním místě je nová rodina a pak až širší příbuzní (do které chtě nechtě rodiče a tchánovci už patří). Jaderná rodina je otec, matka a děti.
Když jde o nemoc, věk, nebo nutnou situaci, popř. pomoct (např. my pomáháme sušit seno), neřeknu popel a ráda udělám, zařídím, vyřídím. Ani nákup jednou za týden mi nevadí. Ale musí být mez!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.13 21:38
Tak v tom případě nastavit meze. Pomoc ano, ale ne, že si písknou a ty poletíš. Máš svou rodinu a o tu se v prvné řadě musíš starat.Ta je na prvním místě. Rodičovstvo by si měli uvědomit, že máte svůj život. Ale pokud už tato vaše „pomoc“ trvá nějakou dobu a oni si na to zvykli, tak to bude hodně těžké si je teďka z toho krku sundat. Budeš ta nejhorší, když odmítneš, je ti to jasné. Pokud teda párkrát řekneš, že to opravdu nejde a oni to nepochopí, tak pak přímá rozmluva a modlit se, že to přijmou.
Moji rodiče jsou mladí, manžela jsou starší, ale mají svůj život, takže o nich víme tak 1 do měsíce, ale babička…sice čiperka, ale jakmile se jí něco neudělá hned, tak je zle a ona si to zařizuje sama, pak samozřejmě rypákuje, že na ni kašleme. Ale to je jen její stařecký vrtoch. Prostě když něco chce, tak to nejde na lusknutí. Lidi chodí do práce a mají domácnost, že. Tak to děláme s celou rodinou obráceně. Jedeme na velký nákup, zavolá se jí, jestli nechce jet s náma. Samozřejmě že nikdy neodmítne, důchodce,klasika.Jde o vzájemnou toleranci a respekt.My jsme taky rodina, co drží hodně při sobě, ale prostě navzájem si nehledíme do talířů a nevyužíváme se. prostě si pomáháme, když je potřeba.Toť můj postřeh
@Anonymní píše:
A nemají žádnou nemoc nebo pohybové omezení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.13 21:40
@Anonymní píše:
A nemají žádnou nemoc nebo pohybové omezení.
To je o chlapovi a Tobě, jak si to zařídíte.
Jak nebudete zajedno vy dva, těžko s tím hneš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.13 21:43
@Talunka Ten stařecký vrtoch „mít to hned“ má manželova babička taky. A bohužel, pomalu ale jistě se to začíná projevovat i u tchýně, naštěstí to nějak tak korigujeme v rámci vzájemné komunikace… A s nákupem to děláme ÚPLNĚ stejně, voláme když jedeme a NIKDY neodmítne. 
Koukám, je to vesměs všude v rodinách stejný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.13 22:11
Z mé vlastní zkušenosti:
Můj bývalý přítel byl takto závislý na babičce a ona na něm. Vychovávala ho,fajn.Ale jezdil tam každý den. Po-Ne. Takže jsem víkendové dopoledne trávila sama, i obědy. Někdy i odpoledne, protože babička potřebovala posekat trávu, uhrnout sníh, nasekat dřevo-a to vždycky v tu chvíli, kdy zavolala, protože za 5 minut by bylo pozdě. Akce v letákách-jezdilo se v den akcí, ráno, když se otevíral obchod, protože by se to pak nedostalo.
Měli jsme třeba jet na celý den do Prahy, do Zoo. Mělo se vyjet brzo ráno, abysme si to užili. Samozřejmě při ranním vstávání-telefon-XY, měl bys odvézt tu trávu pro králíky, ať nezatuchne. Já to nezvládnu.-Vnuk se během vteřiny oblékl a odvážela se tráva. Neřekl ani, že to dneska nejde, až zítra. Já samozřejmě znechucená, snídala sama a pomalu i obědvala sama a na celé zoo hodila bobek! Musela jsem to chápat, protože ho babička vychovala.Fajn…nějaký čas jsem to snášela, protože paní byla stará. Když jsem jednou u ní věšela záclony, tak mi řekla:-XY se musí o mě starat, já jsem ho vychovala a dala vystudovat. Musí mi to vrátit.-Vypleštila jsem oči. A jen jí řekla:-Babi, ale to se od vás nemusel stěhovat, když je tady každý den. a to ale není moc fér. Já bych ho chtěla doma.Tam neudělá nic, protože je věčně tady. Má svůj život, vždyť je to dospělý chlap. A nemáte jen jeho, máte dceru a vnučky.-Babi na mě koukla a řekla vnukovi:-Ona mě nemá ráda! Nechce abys mi pomáhal.-Já se nezmohla ani na slovo. Buďte hnusní na 80ti letou stařenku. Samozřejmě jsem doma dostala přednášku, že jí to nesmím takhle říkat, že je citlivá, že je to jeho maminka, protože ta jeho zemřela. Nějak jsme si to vyříkali, udělali nějaký kompromis, ale i tak mi to bylo pořád nepříjemné vědět, že je vše přizpůsobené staré paní. Z dovolené jí volal den, co den. Když jsme dojeli po desti dnech, tak mu řekla, že bysme už neměli na tak dlouho jezdit, že byla v baráku sama a že není nic podělaného. Poslední kapka byla, když jsem měla havárku. Ze zadu auta do mě napálil kluk, půl auta na kašu, mě prdly airbagy, takže já rozražený ret, naražený nos, od pásů jelita…paráda. Ale přežila jsem to. Policajti zavolaní. Tak jsem volala příteli se slzami v očích, co se mi stalo, že ho potřebuji. A víte, co mi řekl? Jestli nejsi nějak moc zraněná, tak zavolej taťkovi, aby mi pomohl, protože je s babičkou na půdě a třídí staré věci. A než by slezl, sundal babičku, umyl ji od pavučin a převlékl se, tak by to otec stihl dřív. A že se mu mám pak ozvat.Co na to říct, že? Já ještě stihla zavolat otci, a pak si jen pamatuju ten bílý fuj pokoj v nemocnici a vyplašené rodiče. Prostě jsem zkolabovala! Tím nárazem, šokem to ve mě udělalo paseku, ale dorazila mě odpověď po telefonu. V nemocnici jsem byla vcelku dlouho, protože se ve mě rozjely nějaké úzkostné stavy a byla na práškách. XY jsem jen zavolala, že jsem v nemocnici, že žiji, ale že ke mě nikdo nesmí, jen rodiče. Když jsem našim ve zkratce řekla, proč u mě není XY, tak to vyřešili po svém. Vzali mi od něho věci, do nemocnice ho za mnou nepustili. Když mi napsal sms-Proč?- Má odpověď-Kvůli té šílené pupeční šňůře, která tě spojuje s babičkou. Nikdy nebudeš mít svůj život, pokud ji nepřetrhneš. Všechno má své meze. Promiň, ale nemůžu být s někým, pro koho budu vždy jen ta, co nemá ráda jeho babičku.-
Takže-na příliš spjaté rodinné vztahy pozor! Prostě to chce opravdu nastavit určité meze! Jak bych asi dopadla, kdybych s ním měla rodinu?
- Citovat
- Upravit
1.2.13 22:16
@Davdan Předcházet tomu, že pro ně nic neděláme a předejít tomu, než si něco namyslí sami a nám se to nebude hodit
Jo a ještě se u nás zavedlo to, že jí říkáme, že v rodině jsou 4 auta, tzn. nebude říkat jen těm stejným. To se jí neřeklo naplno, ale když už třeba volá po třetí našim, aby s ní zajeli tam a tam, tak jí taťka diplomaticky řekne:„A dcera není doma? Mě se to zrovna moc nehodí, za hodinu mám klienta.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.13 23:20
Anonymní 22:11
A šlo s ním vůbec něco dělat? Jako plánovat budoucnost a tak? A jak jsi to dlouho vydržela? Na to jsi asi nedošla hned ze začátku, že je to otrok bábi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.2.13 08:43
Anonymní 22:11
Znám skoro identický případ, akorát rodiče toho mládence žili. Jen babička (maminka jeho maminky) se na něj po smrti dědečka šíleně upnula, až ho to doslova zničilo - nedokázal odejít, aby jí tím neublížil, ale ani nemohl snést to dusivé sevření, tak si raději vzal život 
.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.2.13 11:56
No, vlastně ani ne.Je to profi muzikant a ještě ke všemu učí hudbu. Takže on už sám o sobě je tak nějak deformovaný. Budoucnost plánovat nešlo, protože se všeho bál. Spíš se teda podle mě bál, jak by to dělal s babičkou. Já už chtěla děti, bio. hodiny se ozvaly.Jsem ráda, že se tomu tak nestalo. A ze začátku mi to přišlo hrozně milé, že se tak stará o babičku-matku. Líbila se mi ta jeho ochota. A ze začátku vztahu nechce nikdo dělat problémy. Teď, když ho potkám, tak se tváří, jakoby on byl takový ten ten světec a vlastně tenkrát všechno bylo v pořádku. Od toho našeho rozchodu měl 2 nějaké slečny. Utekly, kdo ví, proč. Jestli kvůli tomu samému problému, tak už bych mu doporučila psychiatra! A jak tenkrát řekla naše babička:Je to škaredě, ale dokud bude jeho babička žít, nikdy nebude mít vlastní život. A kdo ví, jak to pak sám zvládne.
Anonymní 8:43
Tak to je hrůza! Někteří lidé jsou zvláštní, až moc zvláštní. Kdo ví, do jaké míry to ten můj bývalý ustojí. A nedokážu si představit, až jeho babička umře. On opravdu zůstane sám, protože si nedokáže udržet vztah, ve kterém by se pak mohl realizovat.
@Talunka píše:
Anonymní 22:11
A šlo s ním vůbec něco dělat? Jako plánovat budoucnost a tak? A jak jsi to dlouho vydržela? Na to jsi asi nedošla hned ze začátku, že je to otrok bábi.
- Citovat
- Upravit
2.2.13 13:52
Já si osobně myslím, že pokud jsou rodiče schopní, měli by být co nejvíc co nejdelší dobu soběstační. Občasná výpomoc hlavně s těžkými pracemi, nebo příležitostné nákupy to je jiná a to beru.
Všimněte si totiž, že starší člověk, čím víc trénuje mozek a tělo, tím delší dobu na tom světě vydrží v dobré kondici. Co je pro staršího člověk nejhorší, je sednout na zadek a starejte se o mě. Ochabnou svaly, ztratí se chuť do života a to je začátek konce. Proto někdy zbytečné obskakování ať rodičů nebo tchánovců spíš napáchá škody.
Jedna moje babička se v 70ti nastěhovala k dceři z vesnice do 7.patra do paneláku na sídlišti. Schopný člověk, který plel zahrádku, topil si a chodil na nákupy, během dvou let tak zchátral, že nám z toho všem bylo smutno, brzy umřela. Naproti tomu moje druhá babička má 80 let, žijí s dědou v baráčku, starají se malé hospodářství, uklízí si kolem sebe a i babička říká, že to ji udržuje při životě. S těžkými pracemi pomáháme, dovezeme k dr. a jsme moc rádi, že je babička jakž takž čiperná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.6.13 12:46
Ahoj lidi, ozivuji diskusi. Nasla jsem zajimave info, ktere sem vkopiruji. Poslete ho prosim dal i pratelum. Muj pripad je jiny-mama ma tak nizky duchod, ze se z toho neda zit. Bracha je pravnik, ma mercedes,lux.byt atd. a neda ji ANI KORUNU.Ja sama ziji v najmu, mam jen zivotni minimum, jsem navic dlouhodobe nemocna. Pravnik mi poslal toto. Treba se to nekomu bude hodit, doctete az dolu.Co Vy na to?
§ 87
(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.
(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.
Povinnost starat se o ně nastává tehdy, když jsou rodiče nemohoucí, respektive nemají dostatek peněz na svou obživu. Tak to říká zákon o rodině v paragrafu 87. Rodiči, který pomoc opravdu potřebuje – starobní či invalidní důchod má velmi nízký, nestačí mu na zajištění základních osobních potřeb – musí jeho potomek zajistit slušnou výživu.
Ovšem nepředstavujte si, že pod pojmem slušná výživa je myšlena jen strava. Je sem zahrnuto i zabezpečení odpovídajícího bydlení, oblečení, zdravotní péče včetně zajištění sociálního a kulturního vyžití.
Pokud v rodině vyrostlo více dětí, vyživovací povinnost se týká každého z nich. Nedělí se však rovným dílem. Podle zákona každé z dětí „plní vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí“. Pokud se nedokážou dohodnout, určí, jak velký rozsah vyživovací povinnosti bude každý ze sourozenců plnit, SOUD.
Soud, který o přiznání výživného rozhoduje, sleduje především majetkové poměry dětí i rodičů, jejich příjmy i například vlastnictví nemovitostí. Zabývá se též kvalitou vztahů mezi rodiči a dětmi, například tím, jak rodiče plnili svou vyživovací povinnost k dítěti v jeho dětství, dospívání a studia.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ne.
Ptám se vás proto, že právě nevím, zda je slušné odmítnout, ale když zavolají, že za půl hodiny někde musí být, ať je tam odvezu a berou jako samozdřejmost, že to udělám…
Máme malé dítě, máme svoje programy… MHD jezdí MAX po 12ti minutách, zastávka je trochu dál, asi 8 minut od bytu, ale i tak. 
Na baráku jim děláme tak 5 hodin týdně, oni někdy ani né tu půl hodinu. Proč by ale taky, že???