Zemřelo mi miminko

Napsat příspěvek
Velikost písma:
308
29.1.10 23:05

Náhlá smrt kojenců se děje bez příčiny i když si přinesou maminky mimino domů až p očase. Nikdo jim ještě nevysvětlil proč to tak je.

Leni co tvůj manžel? Mluvíte o tom spolu?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
308
29.1.10 23:05

tam mělo být miminko, omlouvám se

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10054
29.1.10 23:17

Kanárko - ani zdaleko nejsem ještě v pohodě, pořád je to moc čerstvé. Ale já se v tom nemůžu plácat, protože bych se zbláznila.
Leni - já měla taky chuť všechno rozmlátit, ty dětské věcičky vyházet, spálit… Je to asi normální.
A co psycholog?
Já se klidně přiznám, že číslo na psychiatra nosím pořád u sebe.
Navíc já mám tu výhodu, že už jedno dítko mám. To je pro mě v tuhle chvíli strašně moc důležitý.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1609
29.1.10 23:22

Holky s manželem o všem mluvíme, brečíme spolu, vše spolu. Tak moc bych se chtěla s Venouškem rozloučit a jít dál, dál pro další miminko, které si s manželem moc přejem. Vím, že se s Venouškem jednou setkám. Nikdy na něho nezapomenu, vždyt ho mám ve svém srdíčku. Holky chci Vám moc poděkovat, jak mi dodáváte sílu. Je to úleva někomu říct co třeba zažil to samé, nebo má pochopení. Je to něco jiného než s manželem. Vím, že se taky moc trápí a má o mě veliký strach. Tak jsme si navzájem oporou. Ale psát si tady mi je velkou úlevou. JEN KDYBYCH BYLA TAK SILNÁ JAKO JSTE VY. Lenka

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
308
29.1.10 23:28

Holčičky, máte to obě moc těžké. Jedna jste o krok dál, to ty Potápko, ale je jasné, že toto je největší tragedie co se vám mohla přihodit.Říci jít dál je těžké, ale co jiného se dá dělat. Leni možná odborná pomoc, alespon o tom mluvit s odborníkem by mohlo trochu pomoci. Já vám holky nemám co nabídnout, jen jste mne svými příběhy oslovily a cítila jsem s vámi tu bolest.Věřím v něco a to něco mi dává sílu v životě. To něco si každá musí najít v sobě, aby jí to pomohlo a fungovalo. Ale já to nezažila a nemohu víc utěšit, ikdyž bych moc ráda. Asi by ti Leni pomohlo najít odpovědi na tvé otázky, ale to je dost těžké.
Našla jsem tuto adresu a je tam možná alespon nějaká opdověd na to proč..ale musíš hodně odpočívat a najít v sobě sílu aby tě to nezničilo
 http://www.detskestranky.cz/…_kojencu.htm

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
308
29.1.10 23:30

Leni ty jsi silná!!Já ne mne se to nestalo. Jen mne tvůj příběh dojal a cítila jsme že ti musím napsat, tak se nezlob pokud jsem ti dala ten pocit, že se mi to také přihodilo, já bych byla na tom jako ty…TY JSI SILNÁ!!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
308
29.1.10 23:30

Leni ty jsi silná!!Já ne mne se to nestalo. Jen mne tvůj příběh dojal a cítila jsme že ti musím napsat, tak se nezlob pokud jsem ti dala ten pocit, že se mi to také přihodilo, já bych byla na tom jako ty…TY JSI SILNÁ!!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10054
29.1.10 23:38

Leni - neboj, on přijde den, kdy ti najednou bude líp. Sice jen o trošišku, ale toho se chyť a pak už to bude jen a jen lepší.
Já už teď brečím „jen“ večer a i to je pro mě ohromný úspěch.
Zkus se něčím zaměstnat, ono to sice nepřestane bolet, ale budeš muset zase myslet na něco jiného.
Kanarko - já byla totálně v hajzlu před vánoci. Vánoce nemám ráda už dloho, ale letos to teda bylo něco. Ale prostě jsem se upnula k tomu, že 1. bude líp. Je to totální kravina, ale jak se to datum blížilo, tak mi fakt bylo líp.
Leni - klidně to zkus. Upni se k tomu, že třeba na Valentýna se s Venouškem rozloučíš a zkusíš jít dál.

Mimochodem to psaní tady taky pomáhá. Mě hrozně pomohly holky v mé domovské diskusi, už jen proto,že spolu o Boříkovi mluvíme vlastně pořád.
A pak taky ta dr. co mě rodila, protože ten její přístup byl fakt úžasný.Vůbec jsem na tohle měla štěstí a možná i díky tomu, jsem na tom dneska relativně dobře.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1609
29.1.10 23:50

KANARKA jsem ráda, že si píšem a díky bohu, že jsi to nezažila taky. Víš tu odbornou pomoc nechci, nevim proč asi k tomu nejsem moc důvěřivá. Víš, bojímse vycházet i ven sama. Všeho se bojím, bojím se lidí, nechci nikam chodit, chci být jen doma s manželem. Byla jsem vždy tak stašně veselá i co jsem ještě chodila na prohlídky s Venouškem do porodnice tak nám říkali, věčně usměvavá paní Majerová, nebo jsou tady pohodáři Majerovi. prostě jsem byla štastná, že nosím miminko, které budu vychovávat. měla jsem krásné těhotenství úplně celé.A ted! Jen bolest, prázdnota, sedim doma a brečím a všeho se bojím. Nevím kdy budu aspon trochu jako dřív. Musim jít dál, ale ta Lenka co čekala Venouška tak ta odešla s ním. Ta už se nikdy nevrátí. Ted je tady jiná Lenka, která musí mít sílu jít dál, dál životem, který jí čeká.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1609
29.1.10 23:57

POPTÁVKO tolik moc tě obdivuji, že jsi to vše dokázala. Jsi tak moc statečná. Ale já si jen představím jak se loučím s venouškem a přes slzy ani nevidím. Bože je to tak těžký. Jak jsi to jen mohla dokázat. Tak dlouho mi trvalo než jsem otevřela Venouškův pokojíček abych vše uklidila, ale já to dokázala. Bylo to hrozné, ale já to dokázala. Třeba na toho Valentýna to dokážu, je to den zamilovaných a já se rozloučím s milovaným synem. Bojím se, strašně moc se toho bojim. Lenka

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10054
30.1.10 00:04

Už jsi ten pokojíček vyklidila? To tak to je přeci zase ohromný krok dopředu.
A nemusíš se s Venouškem loučit, jen ho popros, aby jsi mohla jít dál.
Mě to trvalo strašně dlouho a přiznám se, že jsem to musela udělat sama. Manžel byl na Silvestra v noci v práci a já tu seděla jak blb s urničkou a vyprávěla a vyprávěla a prosila a brečela a tak snad celou noc. Ale i to vybrečení se je hrozně důležité.

A že nechceš mezi lidi? Já nevím, jak se cítíš, ale já si připadala jako masový vrah. Když jsem vyšla ven, tak všichni utíkali, jen aby nás nemuseli potkat. Jak kdyby to, že nám umřelo miminko, byla nějaká nakažlivá nemoc. Bylo to strašný, bylo mi to hrozně líto, bylo mi zle, špatně jsem viděla, pořád jsem se motala - všechno od nervů. I dneska se vyhýbám situacím, kde bych mohla potkat někoho, kdo řekne: kdepak máte miminko? Jenže tohle jsou situace, kterým se nedá vyhnout a zase: když tohle zvládneš, zase je to krok dopředu.
Já teda tohle zrovna moc nezvládám :andel:

A sice jsem se rozloučila s Boříkem, ale pořád je tu se mnou a vždycky bude. Vždyť je to můj syn, kde jinde by měl být než u mě hluboko uložený v srdci.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
215
30.1.10 00:07

venoušek

čauky Leni! je mi moc líto, co se ti stalo, po přečtení všech příspěvků tady brečím jak želva :cry: . Mně potkalo to stejné co tebe, ale bohudík v 7 týdnu těhotenství. I tak jsem z toho byla hodně dlouho špatná, být ve Tvé situaci tak bych se asi zbláznila. Mně už se naštěstí miminko narodilo a na to první co nebylo už jsem skoro zapomněla. Jsi moc silná!! Hodně odpočívej a zkus se z toho co nejrychleji dostat. Určitě by Ti pomohlo kdybys co nejrychleji znovu otěhotněla, ale hlavně se na to příliš neupínej. Držíme Ti pěstičky. Lucka a Petulák

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
308
30.1.10 00:19

Leni, to že se bojíš jít ven a bojíš se všeho, je úzkost, deprese, ztráta, je to přirozená reakce na to co se ti přihodilo. Nechceš se konfrontovat s lidmi a nechceš aby tě litovali. Venku na tebe čekají pohledy lidí a bude se ti zdát, jak říkají - to je ta co jí umřelo dítě…zní to strašně,ale je pravda, že okolí nereaguje vždy adekvátně, ale někdy to tak není, ale my to tak vnímáme.Pokud nechceš nevycházej, nebo jdi na večerní procházku s manželem, jen se tak projít a vyčistit si trochu hlavu.
Pokud k nějakému odborníkovi nechceš chodit, tak se k tomu nenuť. Jen kdyby někdo ti doporučil někoho dobrého tak to můžeš zkusit. Nemusíš hned brát léky, ale jen si o tom povídat. Možná později to půjde. Teď když chceš být doma bud doma, to je tvoje bezpečné místo. Je dobře že máš manžela, který tě má rád a bojí se o tebe. Jsou případy kdy manželství po takové události ztroskotá, a nebo je to naopak víc ztmelí. To bude váš případ! Pozitivní na tom je, že o tom s tebou manžel mluví, že se neuzavírá do sebe, je to asi vyjímečný chlap!!!Spolu to překonáte, řekni mu, že to cheš překonat a že jsi ráda, že ho máš. On je také zraněný, ale dříve se sebere a tobě tím pomůže. Vašíčka máš k sobě připoutanýho a jeho dušička ještě neodešla,nemůže. Pokud ho nemůžeš nechat odejít, je stebou. V srdíčku ti opravdu zůstane navždy. Ale ted můžeš opravdu si sním povídat, ještě ho tedy pryč neposílej. Neuvidíš ho, ale on tě vnímá. a slyší tě.Nemusíš mluvit nahlas, jen v myšlenkách. Vše co by jsi mu chtěla říci tak mu pověz, tvé strachy, obavy, jak ho potřebuješ, ale že víš že už bude muset brzy jít, ještě 13 dní pak by jsi ho měla pomalu nechat jít. Ale bude se za tebou vracet do snů a bude ti posílat znamení, třeba motýlka, to budeš cítit. Druhé miminko přijde až budeš připravená a pustíš ho k sobě. Ted se do ničeho nenut s Venouškem vnitřně komunikuj. Představ si jak vedle tebe leží a drž za ruku manžela. Vím, že by jsi chtěla objímat Venouška, a cítit ho fyzicky, to je na tom to nejtěžší. Pokud možno každý den zapal doma svíčku (ale ohlídej si že ji vždy sfoukneš!)a nech plynout myšlenky na Vašíčka, bude tam s tebou. Leničko budu muset jít spát, jdu zítra na UZ, hormonálně stimuluji a jdu na kontrolu. Takže abych tam moc nezívala. Přeji ti klidnou noc a aby ti bylo brzy lépe.Dobrou

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
308
30.1.10 00:27

Potápko, krásně se vyspi a děkuji za tvou důvěru. Zase brzy si popovídáme.

Dobrou

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10054
30.1.10 00:31

Kanárko - s tím povídáním jsi mi připomněla. Někdy je mnohem jednodušší všechny ty naše smutky říct cizímu člověku.
Jo a jak jsi na tom s anděli? Podle toho co píšeš - motýlci a tak, bych řekla, že andělské karty ti asi říkají hodně že? :wink:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty