Žijeme v trvalém stresu

Anonymní
4.7.21 06:09

Žijeme v trvalém stresu

Omlouvám se za anonym a za zařazení do tétokategorie, nevím, kam to vlastně patří :lol:
Já i manžel jsme takoví odmala docela pomalí, ne moc akční, introvertní, nemáme skoro žádné přátele. Zájmy v posledních letech, co máme rodinu, moc nestíháme. Tedy já vůbec a manžel tak na 20 %. Děti jsme si pořídili dobrovolně stejně jako starší dům, zahradu, nějaké to zvířectvo - kočky (ty jsou tedy nalezenci a pořídili si spíše ony nás :mrgreen: ), psa, slepice. Nic super náročného, co by lidi běžně nezvládali a to jak finančně, tak fyzicky a organizačně.
My to v podstatě dáváme, ale je to dost na krev. Jednak muž musel kvůli covidové krizi zrušit firmu a teď vydělává asi o třetinu méně a je časově neflexibilní. Takže žijeme z ruky do huby a jsme rádi, že nějak platíme hypotéku a jídlo. A pak děti mají milión alergií a intolerancí, takže musím každý den vařit z poměrně drahých ingrediencí a jídlo v restauraci nebo jídelně pro nás nepřipadá v úvahu.
Už víc než 4 roky jsme jen doma, skoro nikam nejezdíme a to ani na výlet. Když velmi výjimečně někam jedem, děti to nikdy ani neocení, většinou brečí, perou se, jsou protivné, nebaví je to (aquapark, zoo, hrad, jeskyně…). A o to větší je zase stres.
Manžel pořád pracuje buď v zaměstnání nebo na domě respektive zahradě. Ve zbylých pár hodinách týdně se věnuje svému koníčku. Jakékoliv činnosti kolem rodiny ho obtěžují a probíhají stylem honem rychle ať už je to z krku a můžu se věnovat… (momentálně je to rekonstrukce garáže). Občas mu řeknu, že mi chybí taková ta pohoda jen si sednout, vypít kafe, projít se, zrelaxovat. Prý to až v důchodu. Včera šel výjimečně misto mě se psem a šla s ním i nejstarší dcera. Prý celou dobu po obou jen křičel honem rychle ať už jsme doma…to jsem si uvědomila, že tohle je u nás vlastně norma. :oops:
A já nejsem o moc lepší, taky si neumím zorganizovat práci a jsem hlavně super pomalá, neefektivní a nešika, takže i když ráno vstávám v 5 a chodím spát o půlnoci a furt něco dělám, pořád nestíhám, kolikrát je tu hrozný binec nebo pořádně nestihnu uvařit nebo nakoupit…
Prostě pořád jedem v zápřahu a když z nějakého důvodu musíme dělat něco navíc, např. přijede návštěva nebo děti mají oslavu, tak jsme následně úplně vyšťavení, protože jsme nestihli co jsme měli a musíme resty dohnat druhý den. A pak je ještě větší nervozita.
Asi jsme prostě zjistili, že jsme dost neschopní na takový život, i když to byl náš sen.
Fakt mě štve, že jsme tak neschopní, že dětem neumíme zajistit pořádné dětství, zážitky, přátele. Dětem je 6, 4 a 1,5.
Já bych se i přesunula do bytu, ale muž o tom nehodlá diskutovat, protože mu současný život vyhovuje a neshledává v něm žádný problém. :nevim:
Myslíte, že je to OK a až budou děti větší, přirozeně se to dá víc do pohody nebo na tom musíme nějak cíleně zapracovat?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
19804
4.7.21 06:21

Nemyslím, že je to ok. Ty děti to prostě ovlivní, „poškodí“. Čekat, až budou větší, jde možná pro vás, ale ne pro ně. Také máme tři malé děti a dům, ale situace/atmosfera je u nás úplně jiná. Na tvém místě bych osekala co nejvíce práci na zahradě, co nejvíce si zrobotizovala domácnost a pokud by muž pokračoval ve svém zvláštním přístupu k dětem, tak bych s nimi sama odešla do bytu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19804
4.7.21 06:26

A tedy asi ziju v jiné sociální bublin, ale nevidím kolem sebe moc rodin se 3 dětmi, kočkami, psem, slepicemi… To šlo možná dřív, když se lidé starali pouze o dětské základní potřeby a jinak žily děti v tlupe jiných děti na ulici. Máme kolem sebe hodně rodin se 3 dětmi, ale bez té otrociny kolem zvířat a zeleniny/ovoce na zahradě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6
4.7.21 06:39

Dnes je problém se postarat o jedno děcko natož o 3.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.7.21 06:39

@Cuddy Robotizace domácnosti je krásná představa, ale nedovedu si představit, kde na takové vybaveni sehnat peníze. Jsme rádi, když každý měsíc vyjdeme s penězi.
Kromě zvířat, které jsou pro nás členy rodiny a děti je milují, a mini zeleninové zahrádky (brambory, kořenová zelenina) na zahradě nic neděláme. Garáž už je nutnost, protože celé 4 roky, co tu bydlíme, skladujeme všechno zahradní náčiní v chodbě mezi kuchyní a obývákem. :zed: Manžel vše dělá sám, shání levný stavební materiál, protože máme málo peněz, všechno to prostě trvá. Se zhoršením naší finanční situace po manželově změně práce se to vyhrotilo, alespoň tak to vidím já.

  • Citovat
  • Nahlásit
12929
4.7.21 06:55

Hele, venuj se dětem a psovi, zkus to zorganizovat tak, abys s nimi aspoň hodinu, dvě, trávila čas. Nebo jim dej něco tvořit umerne věku. Běžte každý den na procházku.
Nemohl by muž najít lépe placenou práci?
Mne přijde škoda, abyste prodali dum. Tvoj muž je ale hrozně, měl by se uklidnit a v klidu dát aspoň procházku

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
186
4.7.21 06:58

Vybrali jste si prostě těžkou cestu - 3 děti, barák a žádná extra dobrá finanční situaci.
My jsme s přítelem taky v jednom zapřahu, nicméně přiznávám, že někdy dáváme přednost tulení se, relaxovani, společnému odpočinku před neumytýma hrncema. Samozřejmě, že je nakonec umyju, ale později nez bych měla. Pro mě je trávení času s druhým priorita
Je potřeba zapracovat na té vzájemné blizkosti, promluvit si s manželem o tomhle…
Kdo chce najde si čas vždycky, objímání a vyznavani lásky nebo hraní si s detmi nemusí trvat 5 hodin.
Myslím, že tohle tě trápí primárně
Promluvit vážně se manželem

Příspěvek upraven 04.07.21 v 07:00

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1701
4.7.21 06:58

Tak prostě slev ze svých požadavků. Máte malé děti a 3, musíš se jim věnovat. Kdybyste měli jedno, zase by to bylo jiné. Nezbývá vám než vydržet než půjdeš do práce a přineseš nějakou kačku.
Možná si fakt jen neumíš tu práci zorganizovat…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21458
4.7.21 06:59

Nabrali jste si toho prostě moc. Proč si někdo super pomalý a nešikovný pořídí tři děti, dům a zvířata? To prostě nechápu. Co z toho všichni máte? Děti z dětství nic, vy akorát stres a nemáte čas ani sami na sebe. Nebaví to ani jednoho z vás, ale měnit to nebudete, tak co na to říct :nevim: jediný koho je mi líto jsou ty děti, otce obtěžují, ty to nezvládáš a ony sedí doma na zadku. To budou jednou vzpomínky jak víno.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9836
4.7.21 07:04

Nemám pocit, že jste pomalí a že toho máte málo. Jinak bych se teda vykašlala na hrady a jeskyně, ty dvě mladší děti toto ještě neocení.
Pokud jde o zbytek, máte toho prostě moc. Rekonstruovat barák a mít malé děti je prostě totální nerozum a ještě navíc tři.
Co má teď manžel za zaměstnání a jak fungoval, pokud jde o rodinu předtím?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
94
4.7.21 07:05

K té sebeorganizaci - napiš si seznam věcí, které chceš ten den (nebo ještě lépe celý týden) udělat a opravdu je udělej. Když budeš mít přehled, co je potřeba udělat, můžeš si to postupně odškrtat a nebudeš toho na sebe zbytečně nabalovat hodně v jeden den. Jakmile denní příděl splnis, sedni si a dej si v klidu kafe, být by to znamenalo, že to bude uprostřed nepořádku z jehož úklid máš napsaný na další den.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.7.21 07:09

Myslím, že je chyba tak málo spát. Když jsem nevyspalá, jsem taky pomalá a nešikovná. Myslím, že když se člověk vyspí, stihne toho za 14 hodin rozhodně víc, než nevyspalý za 19.

  • Citovat
  • Nahlásit
687
4.7.21 07:17

Důrazně radím - zpomalte. Mám děti v podobných intervalech, do toho jsme přesně ve věku, jak je máš ty, rekonstruovali velký dům svépomocí, manžel měl k tomu náročnou práci. Nestojí to za to. Já teda jsem zase prokrastinátor, jakmile se už do něčeho pustím, tak to odsýpá, ale přinutit se je leckdy náročné. Za mě by bylo důležité mít doma jakžtakž uklizeno (což s 3mi dětmi je záhul) a věnovala bych se dětem. Protože ten čas uteče strašně rychle (moje už jsou teď v pubertě a společně strávený čas se výrazně eliminuje - už mají svoje zájmy, kamarády), teď dokud jsou malí, tě potřebují nejvíc. To jestli bude hotová práce na zahradě, je vcelku nezajímá. Takže osekejte činnosti, které nejsou nezbytně nutné a udělejte si pohodovější režim, kde se furt někam nespěchá. To je pro ně větší deviza než třeba mít zavařené okurky za cenu hnusné atmosféry a stresu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35053
4.7.21 07:22

Na výlety na hrady, zámky a jeskyně jsou ty dvě mladší děti ještě malé. I to nejstarší úměrně vyspělosti, někdo z toho v tomto věku už něco má, jiný ne. Já osobně bych pro šestileté dítě volila pohádkový program uzpůsobený věku.
U více dětí různého věku je aspoň občas normální, že se rodina rozdělí a starší děti mají program s tátou.

Máte toho moc, hlavně dlouhotrvající a pomalá rekonstrukce vás vyčerpává. Do toho zahrada, i když malá. Co se týče bordelu doma, děti ho prostě udělají. Nedá se tomu vyhnout. Nezbývá, než průběžně uklízet a co nejdřív zapojovat děti. Na nějaký velký samostatný úklid jsou ale ještě malé.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4.7.21 07:30

Ahoj, já v tomhle vyrůstala. Statek, furt se něco muselo, máma si na chvilku lehla a hned to bylo špatně. Babička s dědou také zvyklí na neustálou práci. Když jsem se učila na maturitu a vypracovávala jsem si na PC otázky, otec říkal, ať jdu udělat to a tamto…dříví, uklízení, čištění bot, zametání chodníku, dej králíkům…

No…a teď mám dvě děti a manžela bordeláře. Jsem v jednom kole, pořád musím něco dělat, všechno musí být hotové, dokonalé…pořád jsme ve spěchu, zjistila jsem, že pospíchám i když nemusím. Už si to dokážu uvědomit a zvolnit. Řeknu si, kam spěcháš? Autobus jede v tolik, máš času tolik, vše jsi si připravila…

Máme velký dům, velkou zahradu a do bytu bych nešla, studuji VŠ, teď mě čekají státnice, k tomu co bylo bylo…online synova škola, moje online škola, online kroužky…manžel naopak má práce víc a víc, já mu dělám účetnictví…ráda bych do práce, ale zvykli jsme si na flexibilitu, resp. manžel si na ní zvykl a za současné situace to asi ani není vhodné. Jsme bez hlídání. Doma bordel, ale jsem utahaná jak prase.

Manžel se snaží, nechává mi volné některé víkendy tak, že se postará o děti…uvaří, vykoupe, výlety, hraní…přes týden je vyzvedává ve školce a škole, pokud stíhá. Upeče bábovku, udělá palačinky…

Co s tím? Já sama nevím. Chodím na terapie (z jiného důvodu), ale pomáhá mi to uvědomit si spoustu věcí. Chce to na víkend vypnout telefon, počítač a být jen tak spolu… jenže dokud nechce ten druhý, tak to asi moc fungovat nebude. My si s manželem dáváme prostor pro koníčky…upřímně, s takovým chlapem, co máš doma, bych nebyla ani minutu. A chce to taky nebýt takový pedant na úklid, to je pak najednou času… :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat