Život - kde brát sílu?

VERCATOMIK: Děkuju moc za přání , já doufám, že teď po dlouhých letech smůly už nějaké to štěstí přijde.
Na oplátku přeju pohodové těhu a krásné zdravé mimi.
A máš pravdu, že kdo si něco takového neprožije, nepochopí. Ale nestěžuju si, jsem ráda, že žiju a že si můžu užívat lidi kolem sebe, protože láska není jen mezi partnery, má tolik podob a já jsem opravdu šťastná, až si připadám divná, že to tak je. 

S tím psychologem bych počkala. Zakladatelka tu psala před pár dny, že se právě v ten den rozešla s přítelem, to se musí odžít, jako každá pohroma, co přijde. Jasně, že kdyby to trvalo nějak dýl, bylo by rozumné tam zajít a souhlasím, že rozhodně nejsou na místě obavy nebo stud, i když já nikam nikdy nešla, nepotřebovala jsem to, otřepala jsem se dřív, než se čekalo.
Mojí filosofií bylo, že na co se budu hroutit, když stejně budu žít dál a budu se z toho muset dostávat, že to radši rovnou přijmu jako fakt, což se mi prostě nějakým zázrakem dost brzy podařilo. Zakladatelce bych přála, aby nabrala síly a chuť do života co nejdřív a moc držím palce. 

Anonymní odepisovatelka.