Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Asi bych přispívat neměla, patřím k těm, co otěhotněli prakticky hned… ale mám známou, která se taky takhle rozhodla. Její manžel absolutně odmítá adopci. Já vím, že bych se o adopci minimálně zajímala, prostě si život bez dětí nedokážu představit. A to jsem věděla, ještě když jsem je neměla děti a teď to vím určitě. Věřím, že adopce není jednoduchá a vím, že si to nedokážu představit, když jsem tím neprošla, ale vím, že bych si jen tak neřekla kašlu na to, budu bez dětí.
Hlavně si myslím, že bych ty periperie s umělým zvládla tak 2× a vzdala to.
@Littlecat23
Jo, když mi bylo 31, taky jsem říkala, že nejsem mateřský typ. Rozumově jsem věděla, že by bylo dobré mít děti, ale necítila jsem to. Ono to u té tvé kamarádky nemusí být konečný stav. A pak může být pozdě. U mě se to zlomilo kolem 34 let, zhruba v době, kdy jsme se rozcházeli s přítelem ![]()
Takže teď je mi 34, jsem sama, rozchod nemám zpracovaný, obecně se hodně těžce seznamuju a ještě hůř zvládám rozchody (po rozpadu prvního vztahu jsem byla totálně zablokovaná vůči mužům pět let), mateřské pudy asi nemám extrémní, ale mám je a vím, že nemám moc času. Často myslím na to, jaké to bude bez dětí, nejen teď, ale třeba ve 40, v 50, ve stáří, často pláču… Jo, vím, můžu si za to sama, ale když o tom zpětně přemýšlím, kde jsem vlastně udělala chybu, tak ani nevím. Nevím, čím to je, že příroda někoho k dětem ponouká ve dvaceti a někoho až hluboko po třicítce, kdy už je třeba pozdě ![]()
Takže taky hodně přemýšlím, jak žít plnohodnotný život bez dětí. Jo, jasně, mám koníčky, cestuju, vzdělávám se, cvičím, mám práci, která mě naplňuje, někdy mám tolik aktivit, že nemám čas myslet na smutné věci, ale zároveň vím, že se je právě tím taky trochu snažím potlačit. Ale jsou tam… Nevím, jestli to třeba bude jiné později - jestli bude lehčí se s tím smířit ve věku, kdy už bude jasné, že je opravdu definitivně pozdě.
Ale myslím, že člověk nemusí žít zbytečný život ani tak, může dělat užitečné věci, pomáhat druhým.
Není to vhodné psát to k téhle diskuzi, vím, čím procházíte, já mám za sebou 13let snažení, IVF pokusů, adopčního řízení, než jsem se dopracovala ke dvěma dětem, takže sakra rozumím všem vašim pocitům. Ale, život bez dítěte se dá žít, dá se naplnit spoustou aktivit, vlastně se dá žít mnohem akčněji než s dětmi. Ale jednou, jednou zůstane člověk sám a opuštěný, nedej bože sám opuštěný a nemocný. Dobrovolně bych do toho nešla, já ne, pokud bych vážně neměla vlastní, časem bych se vrhla jiným směrem, směrem k nevlastním, ale život bez dítěte se ještě dá, stáří bez dětí, to už je pohroma.
Adopci jsme zvažovali, ale nakonec jsme si řekli, že to není naše cesta. Podstoupila jsem umělé oplodnění, ale po prvním pokusu jsem věděla, že takhle dítě na svět přivést nedokážu. Jsem sice mladá, ale to neubírá nic na faktu, že po 5ti letech toho mám opravdu po krk. Takže se naší situaci snažím přijmout, tak jak to je.
Znám dvě ženy, které děti nemají, ta první přišla o přítele před svatbou (tragická nehoda), nyní má přes 50.let. Nikdy ten vztah k cizím dětem nebyl takový mateřský, vždy takový odtažitý, chladný. Druhá (sousedka) je po několika operacích (býv. onkol. pacient), je ji 40.let a vztah k dětem zcela stejný jako ta první, má jinou představu o výchově, u hlídání dětí atd. Moje spolužačka ze základky měla dvě děti, které ji do roku zemřely (nějaká genetická vada, kdyby s manželem měli 10.dětí, tak ani jedno se roku nedožije), tak mají dvě děti adoptované, žijou si šťastně a spokojeně. Já sama mám čtyři děti, ale nevím, nemůžu posoudit jaký by byl život bez dětí, možná volnější, bezstarostnější, kdo ví, jak by fungovalo manželství, pokud by vydrželo. Těžko říct jestli se dá žít bez dětí, pokud je člověk má a nikdy si martyriem snažení neprošel.
@terinka4444 Já si ale nemyslím, že když budu mít dítě, tak mi to zaručí, že budu ve stráří sama. Člověk se může obklopit i jinýma lidma…
@Nikina1 my se taky snazili podobne dlouho, takonec jsme taky museli na IVF a pak se povedlo, nevzdavej to, jsou tu holky po IVF A PORAD SE NEVZDAVAJI! Za sebe muzu rict ze zivot s ditetem je uplne jiny, vic naplnuje, ale nerikam ze bezdetny clovek nemuze zkt stastne.
@Nikina1 píše:
@terinka4444 Já si ale nemyslím, že když budu mít dítě, tak mi to zaručí, že budu ve stráří sama. Člověk se může obklopit i jinýma lidma…
@Nikina1 píše:
Adopci jsme zvažovali, ale nakonec jsme si řekli, že to není naše cesta. Podstoupila jsem umělé oplodnění, ale po prvním pokusu jsem věděla, že takhle dítě na svět přivést nedokážu. Jsem sice mladá, ale to neubírá nic na faktu, že po 5ti letech toho mám opravdu po krk. Takže se naší situaci snažím přijmout, tak jak to je.
Ahoj. Tyto pocity znám. Já sem také nepatřím, protože děti mám, ale první jsem měla v 28 letech a do té doby jsem si kolikrát říkala, že kdyby to nešlo, adopci rozhodně ne. Omlouvám se tímto maminkám, které adoptované děti mají a jsou šťastné.
Já mám kolem sebe 4 případy adoptovaných dětí v různém věku a musím říct, že já bych to nezvládla
a to i přesto, že děti mám od mládí hrozně ráda a vždy jsem s malými dětmi chtěla pracovat (jesle, školka). Máš nějaké koníčky, kterým se můžeš třeba plně věnovat?
@terinka4444 Vidím to úplně stejně jako ty. Přesně na toto téma jsem se bavila s manželem nedávno, že si myslím, že bez dětí je těžké stáří.
On je ale mega rozdíl nemí dítě že se rozhodnu že ho fakt nechci jedno z jakého důvodu, otázka je jetli pak ta osoba nelituje a nebo nemít že to nejde
. my se snažili taky dlouho, adopci jsme nechtěli. osobně bych si dala asi určitý limit do kdy to budeme zkoušet, těžko ted budu říkat jaké by to bylo když nakonec vlastní děti máme
. I bych vyměnila centrum a zkusila kde co než si pak po 40 narozeninách vyčítat že jsme neudělala maximum. ale osoba co po dítěti touží tak ten život bez dítěte nebude brát na 100%, pořád tam bude to ale
napřed bych chtěla vědět v čem je problém apak obešla X doktorů jak by to řešili. mě doktor tenkrát řekl že když mam dělohu tak se dítěte jednou dočkam, u mě byl problém v hormonech takže kluci jsou po dlouhé době stimulací hormonama a valinka se povedla ani nevíme kdy
, dle doktorů zázrak ![]()
Heia- dost možná, že děti jednou bude chtít, nicméně pochybuju. Má teta nikdy děti taky neměla, je jí 53 let, na toto téma jsem se s ní bavila hodněkrát a zkrátka děti nikdy nechtěla a tak je neměla. Takže život bez dětí taky jde a může být smysluplně naplněn
A mít děti, aby pak nebyla ve stáří sama? Sice hezké, nicméně sama nemusíš být ani bez dětí, stejně tak můžeš být sama i když máš děti
o tom to fakt není..
A mít děti, aby pak nebyla ve stáří sama? Sice hezké, nicméně sama nemusíš být ani bez dětí, stejně tak můžeš být sama i když máš děti
o tom to fakt není..
@Littlecat23 píše:
A mít děti, aby pak nebyla ve stáří sama? Sice hezké, nicméně sama nemusíš být ani bez dětí, stejně tak můžeš být sama i když máš dětio tom to fakt není..