Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@Izzz píše:
A znáte někoho cca do 35let, kdo nemá děti, protože nemůže? Mě připadá, že CARy si poradí se všim a všichni ty děti nakonec maj. Spousta peněz, nervů, slz…ale nakonec ty děti maj.
Já teda osobně ne. Ale ono je to těžký, asi bych si taky radši hrála na kariéristku a všem říkala, jak si užívám dovolených atd. než abych všude vytrubovala, že nemůžu mít děti. A už vůbec ne třeba, že je nemůže mít partner.
Já nevím, znám jednu paní co se vdávala pozdě, dítě potratila a žádné do dneška nemá. Když k ní přijedem není zlá, závistivá ani zapšklá, žije si svůj život s manželem a i když je jí určitě líto že děti nemá tak se k vůli tomu k těm mojim nechová zle. Naopak je to pro ně hodná teta.
@Izzz Určitě si myslela nad 35 let
Jinak se hlásím jako první ![]()
Já jsem podle doktorů v pořádku a děti nemám a dneska už vím, že ani mít nebude (nějak na to nemám ten správný věk), nemyslím si že jsem zapšklá, mám ráda i děti svých kamarádek a vychovala jsem kluka svýho dnes už asi expartnera, učím, takže děti jsem v životě moc chtěla i jsem se snažila pro to dost udělat, ale prostě to nevyšlo. Žít se s tím dá, prostě se musí, ale na druhou stranu chápu ženský, který se s tím nesmíří a jsou z nich prostě nerudný ženský, hlavně když se Vás někdo zeptá na děti a vy mu říkáte, že žádný nemáte, tak Vás to šíleně bolí! A doba před vánocema je snad ta nejhorší!
Takže za mě ano, dá se s tím žít a já se snažím aby se mi žilo dobře, ale to neznamená, že mi v životě nebude nic chybět i když se to snažím nějakým způsobem si vynahradit! Jo a pesana mám už třetího
a není to rozhodně náplast na dítě!
@Lucienkaaa nikdy jsem mu to nevyčetla a nikdy jsem mu nic nenaznačila. ba naopak, před jeho rodinou, kteří by to nerozdejchali, jsem vinu vzala na sebe. A vubec jsem ani na sekundu neuvažovala že bych ho kvuli tomu opustila. Toto není pro mě důvod k rozchodu a to že má problem za to on nemůže, tak není ani co vyčítat.
@Anonymní píše:
Nečetla jsem všechno až do konce, ale musím souhlasit s Evelína 1221.
Díky tomu, že já od svých snad 15 let toužím po dítěti a s partnerem se o něho snažíme víc jak 7 let, tak na mě osobně to mělo velký dopad. Jsem uzavřená, když některá s mích kamarádek otěhotní, tak aniž bych si to uvědomila, tak automaticky přestávám s ní komunikovat(a to některé mají třeba 5 leté dítě a já ho neviděla). Nedokážu se podívat ani na cizí kočárek a teď jsem se nachytala, že ani v televizi nesnesu filmy, kde je někdo těhotný, hned přepínám. Klidně mě za to odsuďte. Strašně mě tyto stavy trápí a i jsem si našla psychologa, ke kterému bych chtěla zajít, protože je to nesnesitelné a pro všechny kamarádky, které mě znali jako vysmátou a nikdy nezamračenou, jsem teď jedna velká záhada.
Zakladatelka
je to uplne normalni. to zazije snad kazda neplodka.
@Lucienkaaa ps. zdravotní stav nás obou znám velice dobře, proto to vím a jelikož máme za sebou IVF a KET tak toho vím víc než dost
@Pudloslava tak to si mě uklidnila, myslela jsem že mi z toho všeho hráblo.
@Anonymní píše:
MOc si vážím všech názorů, ať jsou jaké koly. U nás je asi největší problém, že se sekl partner, který je, ikdyž je to sprosté hlavní příčinou početí(nemá skoro žádné dobré spermie), před 3 měsícema, jsem sice po KET otěhotněla ale v 7tt potratila. Sekl se, vypadalo to že se semnou i rozejde, jen abych byla šťastná a dítě mohla mít s někým jiným, což nechci. Adopce je taková ta poslední možnost. Pejska mám a jsem na něho hodně upnutá, ale nenahrazuje mi dítě. Prodat dům, faj, ale kdo nám za něj zaplatí tolik, aby jsme pokryli dluh, který jsme si kvůli němu udělali a kam pak jít?. Vím i že možností je spousta, však jste mi je tady všechny vyjmenovali. Všude je ale to „ALE“. Když to vemu kolem a kolem, tak mám 2 možnosti, buď se smířit s osudem a jít dál a nebo čekat, že se třeba naši politici zamyslí nad českou populací a dají do zákona že IVF je plně hrazená pojišťovnou
![]()
![]()
. Bohužel jsem jedna z těch, které jsou stvořené pro děti a smíření s touto situací momentalně vidím černě. Ještě že je ten čas, ten to snad všechno zpraví za mě.
Ještě jednou všem děkuji za názory.
Zakladatelka
No já sem asi potvora, ale v tomhle případě bych se s chlapem zkusila domluvit že si najdeš podobného milence
.nikdo se to nikdy nemusí dozvědět..
Snad si tady za to něco neslíznu ![]()
@Anonymní píše:
@Lucienkaaa nikdy jsem mu to nevyčetla a nikdy jsem mu nic nenaznačila. ba naopak, před jeho rodinou, kteří by to nerozdejchali, jsem vinu vzala na sebe. A vubec jsem ani na sekundu neuvažovala že bych ho kvuli tomu opustila. Toto není pro mě důvod k rozchodu a to že má problem za to on nemůže, tak není ani co vyčítat.
Tak to je dobře
Asi to beru hodně osobně. Říkám si, jak by bylo mě, kdyby mi to partner vyčítal. Stačí, že si to vyčítám sama
A s těma těhotnýma kamarádkama tě naprosto chápu. Moje švagrová je v 6.-7. měsíci a já jí viděla za tu dobu asi dvakrát. Když se setkáme, tak dokážu normálně komunikovat a být milá. Ale rozhodně jí nevyhledávám. Kamarádky co mají malá mimča se snažím občas navštívit, ale někdy to pak doma obrečím ![]()
Navíc chlap tě muže za 10 let opustit a pak už bude pozdě a budeš litovat ![]()
@Kamča.dalmatinka
neslízeneš, alespoň odemně ne. Si mě tím rozesmála ![]()
Zak.
Tak žádost o adopci můžete podat a jen tak mimochodem čekat na miminko…a přesto můžete zkoušet otěhotnět spolu.
Anoymní, to že máš za sebou IVF a KET nic neznamená. Všechny vyšetření na světě určitě nemáš
Chci tím jen říct, že věci se mění i zdravotní stav a k tomu se může kdykoliv přidružit něco dalšího, co jen nikdo zatím nevyšetřil. Znám z vlastní zkušenosti ![]()
Mám kamarádku, děti mít nikdy nebude, zdravotní důvody, otěhotnět může hned, ale problém by byl s ní. A žije celkem spokojeným životem, samozřejmě touha po dítěti byla, zjišťovala co se dá, ale to riziko je velké, občas ji to přepadlo že ji to bylo líto, toužila, teď už je smířená docela. Rozhodně není zapšklá a zlá, návštěvy ji domů jezdí i s dětma ona chodí tam kde se děti vyskytují
na 100% smířená není, byla by skvělá máma, tak je aspoň skvělá teta.
Myslím že se dá žít hezký život i bez dětí, akorát k tomu smíření se s osudem musí dospět každý sám. Že máš tyhle stavy k dětem a kamarádkám s dětmi je normální, nemáš se za co stydět. A líbí se mi jak se stavíš k mužově problému, pokud ti není třeba 38 tak ty 3 roky klidně počkej a pak třeba přistoupí na dárce, oni chlapi mají na všechno moře času, my ženy máme rádi všechno naplánované a co nejdřív.