moc krasne 
Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Život bez dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
cher
28.10.13 22:17
- Citovat
- Upravit
Zrzounka
28.10.13 23:37
@Littlecat23 Já souhlasím se vším, co jsi napsala.
Taky mám takovou kamarádku, akorát je jí 36 děti nechce, jsou jí na obtíž (hlavně ty malé), ale zase jim nepřeje nic zlýho. Když byly moje děti malé, tak mi je teda nehlídala (prostě se mimin a batolat tak trochu štítí) a scházet se se mnou chtěla jen bez nich.
Jelikož jsem věděla jaká je celou dobu, co ji znám, tak jsem to respektovala, koncekonců jsem ráda ty děti na chvílu odložila. Zapšklá není. Vždy, když jsem se sešly, tak jim po mně pak něco poslala, dětem nerozumí, tak to občas byla čokoláda pro půlroční mimino, ale většinou nějaký plyšák nebo tak něco. Pochválila aktuální foto dětí, které jsem jí ukázala (neukazovala jsem jí nahé děti, ani upatlané od čokolády, prostě normální fotky) a vždycky říkala, že až budou větší, tak si k nim najde cestu. A to dodržela - dneska je mým rošťákům 5 a 7 let a jak mi je rozmazluje. 
Umí se sami vysmrakt a dojít si včas na wc, tak je občas i někam vezme. Jendou si na mě dokonce počíhali u její domu schovaní v hustým křoví a na chodník nastražili pěněženku na provázku, samozřejmě jsem se nachytala a jakou z toho měli srandu, smáli se mi ještě týden.
Je právnička mluvící třemi cizími jazyky věnuje se psům (ale nemá je jako náradu, má psy celý život), veselá, vtipná a má charisma, vlastně ji tak trošinku obdivuji.
Ale to je případ, kdy vážně děti nechtěla. pro tu, která si je přeje to samozřejmě musí být smutné, ale konec života rozhodně ne.
A s tím psem, nesouhlasím, že by se měli litvat lidi, kteří mají místo dítěte psa.
Pes sice není vlastní dítě, vlastní krev, ale podle mě určitě pomůže v takových případech. Ženská je smutná atd., tak se může na toho psa zaměřit, přijde na jiné myšlenky a koneckonců je to vážně dost podobné jako s dítětem.
Taky potřebuje lásku, sám vás bude mít rád, chce si hrát, musí se vychovat, občas je na zabití… Že je osoba jen se psem k politování musel napsat někdo, komu jsou psi lhostejní a nic o nich neví. 
Až bude dětem 14, tak budou štastní, když vypadneme na víkend na chatu , pes smutně kouká celý život, i když jdeme jen na hodinku do obchodu. 
- Citovat
- Upravit
Nikina1
29.10.13 08:23
V dnešní době je spousta možností jak pomoct početí. Je moc fajn, že existuje asistovaná reprodukce a všechny lékařské a alternativní metody, psychický, fyzický atd. Akorát když se dlouho nedaří, je potřeba si říct, kde má člověk tu hranici. Někdo se bude snažit hodně dlouho, proč ne. Já se ale nechci snažit až do 40 let, abych se pak otočila a uvědomila si, že jsem se polovinu života snažila o dítě a nic jinýho vlastně nemám. To pro mě prostě nemá smysl. Chci žít naplněn život a pokud to tak bude, tak i bez dětí. Uvědomila jsem si, že jsem děti chtěla, aby mi přinesli naplnění a smysl do života. To ale prostě nejde. Musim si ho najít sama, to je podle mě cesta ven. Zjistit, čeho se mi nedostává, když dítě nepřichází a dát si to do života sama.
- Citovat
- Upravit
Littlecat23
29.10.13 10:10
@Nikina1 píše:
V dnešní době je spousta možností jak pomoct početí. Je moc fajn, že existuje asistovaná reprodukce a všechny lékařské a alternativní metody, psychický, fyzický atd. Akorát když se dlouho nedaří, je potřeba si říct, kde má člověk tu hranici. Někdo se bude snažit hodně dlouho, proč ne. Já se ale nechci snažit až do 40 let, abych se pak otočila a uvědomila si, že jsem se polovinu života snažila o dítě a nic jinýho vlastně nemám. To pro mě prostě nemá smysl. Chci žít naplněn život a pokud to tak bude, tak i bez dětí. Uvědomila jsem si, že jsem děti chtěla, aby mi přinesli naplnění a smysl do života. To ale prostě nejde. Musim si ho najít sama, to je podle mě cesta ven. Zjistit, čeho se mi nedostává, když dítě nepřichází a dát si to do života sama.
Jo to je pravda… Já jsem toho názoru že příroda ví co dělá, takže někdo má dětí fůry a někdo žádné. I když vím že je to lehké takhle říct.,když někdo touží po dítěti, tak by udělal cokoliv. A taky se to lehce kecá od někoho kdo dítě má a přišel k němu jak slepej k houslím. Ale tvůj postoj je dobrý a mě sympatický, takhle bych se zachovala já. Asi bych také zkusila to umělé oplodnění a pokud by to nešlo ani tak, tak bych se také snažila najít smysl života jinde. A jelikož mám kolem sebe pár takových žen, co ten smysl života mají i bez dětí, tak vím že to zkrátka jde. A kdoví, není všem dnům konec, děťátko ještě k tobě zavítat může 
- Citovat
- Upravit
Littlecat23
29.10.13 10:10
@Nikina1 píše:
V dnešní době je spousta možností jak pomoct početí. Je moc fajn, že existuje asistovaná reprodukce a všechny lékařské a alternativní metody, psychický, fyzický atd. Akorát když se dlouho nedaří, je potřeba si říct, kde má člověk tu hranici. Někdo se bude snažit hodně dlouho, proč ne. Já se ale nechci snažit až do 40 let, abych se pak otočila a uvědomila si, že jsem se polovinu života snažila o dítě a nic jinýho vlastně nemám. To pro mě prostě nemá smysl. Chci žít naplněn život a pokud to tak bude, tak i bez dětí. Uvědomila jsem si, že jsem děti chtěla, aby mi přinesli naplnění a smysl do života. To ale prostě nejde. Musim si ho najít sama, to je podle mě cesta ven. Zjistit, čeho se mi nedostává, když dítě nepřichází a dát si to do života sama.
Jo to je pravda… Já jsem toho názoru že příroda ví co dělá, takže někdo má dětí fůry a někdo žádné. I když vím že je to lehké takhle říct.,když někdo touží po dítěti, tak by udělal cokoliv. A taky se to lehce kecá od někoho kdo dítě má a přišel k němu jak slepej k houslím. Ale tvůj postoj je dobrý a mě sympatický, takhle bych se zachovala já. Asi bych také zkusila to umělé oplodnění a pokud by to nešlo ani tak, tak bych se také snažila najít smysl života jinde. A jelikož mám kolem sebe pár takových žen, co ten smysl života mají i bez dětí, tak vím že to zkrátka jde. A kdoví, není všem dnům konec, děťátko ještě k tobě zavítat může
- Citovat
- Upravit
Littlecat23
29.10.13 10:35
Ano, příroda, Bůh, osud, nebo prostě jen naše tělo ví co dělá. Z vlastního příkladu to vím…
Když mi bylo 22, vdala jsem se a toužila po dítěti. Po roce neúspěchů jsem byla na IVF, pak na KET, 10× na IUI. Vše bez výsledku. Někdy se objevil pozitivní test, ale do 5.tt bylo po snu…
Rozvedla jsem se, vystudovala školu, našla si nového muže a začali jsme se snažit nanovo. Manžel má těžkou genetickou vadu, tak jsme šli do IVF s darovaným spermatem. 2×IVF, 3×KET, nespočet IUI… Opět několik pozitivních testů, ale do 5tt konec… Mimo to, když jsem jezdila z kliniky po těch zákrocích, plakala jsem doma, že miminko není manželovo, že jsem mu byla legálně nevěrná… (holt hormory a stres…).
Pak se stalo něco, co se stát nemělo, otěhotněla jsem s manželem přirozeně. V 16tt jsme byli na genetice a vyšla nám těžká vývojová vada neslučitelná se životem… Musela jsem na potrat… Bylo to nejhorší rozhodnutí mého života… V ten den jsem se zřejmě smířila s tím, že už děti mít nikdy nebudeme… S dárcem mi to nešlo - embrio jsem vždy zapudila svým přístupem… S manželem to také nejde…
Doktoři nám říkali, že je nutné prostudovat tu manželovu vadu podrobněji… Čekali jsme na výsledky rok, protože tato mutace je vzácná a lékaři nevěděli, kde přesně odchylka je a jak se dědí… Nakonec zjistili, že všichni chlapečci budou zdraví… Vyrobili jsme si tedy chlapečka. Opět to trvalo nějakou dobu, ale teď mi tu spí… má 3 měsíce a jsou to ty nejkrásnější měsíce našeho života…
Naše cesta za miminkem trvala 9 let, všichni mi říkali nemysli na to, smiřovala jsem se s alternativou, že děti mít nikdy nebudeme…
Je to strašně těžké, ale pravdou je to, co píšeš Nikina1… děti by neměly být smysl, měly by přirozeně zapadnout do již existujícího smyslu bytí… a to je asi to smíření, které pak dělá zázraky o kterých se píše ("… když to vzdali, nakonec měli vlastní…) - oni totiž našli svůj smysl…
přeji klid, pochopení a vzájemnou lásku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
29.10.13 10:39
@rehonka - moc dojemný příběh a je dobře, že se šťastným koncem- hodně štěstí 
.
- Citovat
- Upravit
Nikina1
29.10.13 10:54
@Nikina1 vím, že ti to nijak nepomůže, že si prožíváte vlastní příběh a ten je pro vás primární, ale je důležité obklopovat se pozitivními vzory . Líbí se ti tvůj přístup… Drž se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.13 11:03
Věřím, že smířit se s tím, že člověk nemůže mít dítě, je velmi těžé 
Já sama mám klučíka a už si bez něj neumím představit ani den.
Ale mám v rodině případ, kdy to nejde. Sestřenice má už ale 39 let Otěhotněla před 3 lety přirozeně, boužel v 9 tt došlo k zamlklému těhotenství. Pak byli jednou ana umělém oplodnění, ale nevyšlo to 
Vím, že po dítěti opravdu touží. Podstoupili nějaké vyšětření, ale ona je úplně v pořádku, manžel její měl trochu horší spermio, ale nevím jak moc. Příjde mi, že když sestřenici táhne na 40, že už je to opravdu dost na první dítě. Ona však řekla, že na další umělé oplodnění jít nechce, že je to psychicky náročné. Já si ale myslím, že ve 40 čekat přirozeně na zázrak, není úplně moudré. Nevím no. Horší je,, že sestřenice nemá práci, je pořád doma. Nemá ani nějaký pravidelný koníčky. Podle mě by měla začít pracovat, mohli by i s mužem na nějakou dovolenou, užívat si života. A že by to třeba potom přišlo. Chápu, že se to lehko říká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.13 11:17
@Lo hele, to je strašně těžké soudit… Umělé je fakt masakr… Když se člověk snaží doma, tak je to zklamání po měsících snažení velké… Někdy i kroupa ukápne. Když do sebe bodáš, máš změny nálad, devastuješ si zdraví, huntuješ peněženku, tak si říkáš… Udělala jsem co jsem mohla, teď to musí vyjít… a když to pak neklapne, jsi na dne… prostě konečná… nedivím se holkám, že se bojí jít do toho znovu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nikina1
29.10.13 11:44
@rehonka píše:
@Lo hele, to je strašně těžké soudit… Umělé je fakt masakr… Když se člověk snaží doma, tak je to zklamání po měsících snažení velké… Někdy i kroupa ukápne. Když do sebe bodáš, máš změny nálad, devastuješ si zdraví, huntuješ peněženku, tak si říkáš… Udělala jsem co jsem mohla, teď to musí vyjít… a když to pak neklapne, jsi na dne… prostě konečná… nedivím se holkám, že se bojí jít do toho znovu…
Souhlas, prošla jsem si jednou neúspěšnou stimulací a pak jedním pokusem IVF. Byl to pro mě ten nejhorší zážitek v životě. Snášela jsem to fakt hrozně, jak fyzicky, tak psychicky. Moje tělo mi dalo jasně najevo, že tudy cesta nepovede. Mám ale kamarádku, která to snáší úplně v pohodě, takže je to opravdu individuální.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Vyšetření imunologie
- 16.04.26
- Lotynka11
Lze zlepšit kvalitu spermií životním stylem
- 04.05.26
- Anonymní
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Nech tomu volný průběh. To, že jsi se začla dívat na svět stylem - co ti může přinést bezdětný život, je to nejlepší, co jsi mohla udělat. Protože když dítě nepřijde, nebudeš zklamaná a když přijde, budeš mile překvapena. Jinak můj bratr s manželkou nemají děti a velice dobře se s tím srovnali, mají spoustu práce, koníčky, známé a kamarády, psy a když potřebují uplatnit nějak své city k dětem, vypůjčí si synovce a neteře.
, nemít za nikoho zodpovědnost, moci si užívat společenský či pracovní život bez omezení atd. 
Než se trápit nad tím, co nemám, je lepší si najít pozitiva na mé situaci. Na bezdětné situaci bych třeba za mě našla- moci se vyspat