Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@Alberta píše:
Né, já jsem to nemyslela zle. Psala jsem, že mi jí bylo líto, že nadšená k slzám ze psa…a nikdy nepoznala uslintanou pusu od svého dítěte. Já prostě takové ženy budu vždycky litovat. ikdyž ne tak, abych jim to dávala najevo, že. A rozhodně by neměli žít někde na okraji společnosti, ať si žijí jak chtějí. Jen jim prostě neuvěřím, že jsou totálně spokojené a nic jim nechybí.
Nevím, proč bys je měla litovat. Třeba ony litují tebe
. Každý určitě někdy přemýšlí nad tím jaký by byl jiný život. Ten bezdětný jaký by byl s dětmi a ten s dětmi jaké by to bylo bez dětí. Ovšem to neznamená, že by měnil.
Samozřejmě, že se dá žít spokojený a naplněný život i bez dítěte. Jako vše je to záležitost priorit, takže někdo se dojímá nad uslintaným vlastním dítětem, někdo se dobrovolně dojímá radši nad svým uslintaným psem. Znám několik žen přes třicet, úspěšné v práci, kterým děti vůbec nic neříkají a smějí se mateřské demenci, emiminům a podobně - u jedné to vidím na téměř odpor k dětem. Jsem si u nich dost jistá, že rozhodně dítě mít nikdy nebudou a litovat toho nebudou taky. Mají podobně smýšlející partnery, věnují se radši sami sobě. Znám také padesátnici, co dítě urputně chtěla, ale nevyšlo jim tenkrát nic - otěhotnět se nikdy nepodařilo, adopce se nezdařila. Trvalo to, než se s tím srovnala, manžel bouchnul do stolu a své fyzicky vyčerpané ženě řekl, že už s těmi pokusy končí. Takže děti nemají a ona už je s tím dávno perfektně srovnaná, mají extrémně dobrý vztah s manželem, jezdí na kvanta dovolených ročně, jsou finančně velice za vodou, protože peníze cpou jen do sebe, paní se věnuje své neteři a žije si velice spokojený život
. Toliko z mého okolí.
@Naima takhle jako u té paní by to mělo podle mě dle řpírody být. mě se to mluví, já vím
ale někomu příroda dala a někomu ne, to je Bohužel tak. takže by se s tím prostě žena měla smířit a pokud všechno v rámci zdravého rozumu selže, tak žít bez dítěte, věnovat se sobě, koupit psa, a užívat si v klidu bez nevyspání a nervů děti cizí
Opravdu, jak jsem už psala, neššla bych do toho fakt za senu VŠEHO.
@Alberta píše:
Né, já jsem to nemyslela zle. Psala jsem, že mi jí bylo líto, že nadšená k slzám ze psa…a nikdy nepoznala uslintanou pusu od svého dítěte. Já prostě takové ženy budu vždycky litovat. ikdyž ne tak, abych jim to dávala najevo, že. A rozhodně by neměli žít někde na okraji společnosti, ať si žijí jak chtějí. Jen jim prostě neuvěřím, že jsou totálně spokojené a nic jim nechybí.
Já myslím, že mícháš jabka s hruškama
Nevím o tom, že by ženy, které dítě mít nemohly někoho přesvědčovaly, že jsou šťastné a nic jim nechybí
A ženy, které si bezdětnost samy vybraly jistě šťastné jsou (proč by to jinak dělaly
) A když říkáš, že těmto ženám nevěříš, tak stejně tak já nevěřím tobě, že jsi celý život s dětmi šťastná a nic ti nechybí - o tom to přeci není ![]()
@denisa 76 No jestli je číslo za nickem číslo roku tvého narození tak jsem jen o rok starší
Podle Tvých podpisků, toho máš taky dost za sebou. Držím moc moc pěsti.
Jinak jsem se rozhodla, že to budu zkoušet bez odpočinutí, ale max do 40-ti. Pak už to vzdám a budeme si s manželem užívat života prostě bez našeho dítěte
Rozhodně se z toho nezhroutím a nebudu a nemám pocit, že by můj život nebyl smysluplný
Hodně štěstí všem snažilkám.
Holky, co všechny blbnete s tím psem? Já tohle vůbec nechápu, mě koupit psa nenapadlo ani na vteřinu - prostě jsem si jasně uvědomovala, že je to chabá náhrada něčeho, co nemůžu mít. Myslíte, že to tak není? Já jsem blázen do psů, vyrůstala jsem mezi nima a když nám před osmi lety jeden pošel, probrečela jsem 14 dní, ale není to řešení na neplodnost
Jinak já jsem a vždycky jsem byla karieristka ( a ani s narozením dítěte se v tomhle nic nezměnilo
), ale ve chvíli, kdy jsem chtěla dítě mi přišla práce, dovolené a podobné radosti života prostě neskutečně prázdné a zbytečné. Naše poslední dovolená před otěhotněním byla prostě jako symbol toho, že v životě něco postrádáme a že bysme oba už chtěli být někde úplně jinde. Třeba jsem tím neprocházela dost dlouho, abych otupěla, i to je možné, ale řešení typu náhradní životní projekt a pes mi přišli úplně mimo. Nemyslím to jako útok na ničí názor jen, že já jsem to cítila úplně jinak a moc tomuhle nerozumím ani když je to za mnou. Vy jste tím někdo prošli a pomohl vám pes, kariéra, dovolená nebo náhradní projekt? Kamarádka prochází momentálně tím samým, pes nezabral, kariéra taky nic neřeší a na dovolenou už ani nejezdí, protože z toho mají stejné pocity jako jsme měli my
Tím samozřejmě nechci říct, že řešení je sedět doma a brečet, jen, že si i tak člověk uvědomuje, že o něco přichází. Omlouvám se za max depresivní příspěvek ![]()
@Kalla1412 píše:
@Naima takhle jako u té paní by to mělo podle mě dle řpírody být. mě se to mluví, já vímale někomu příroda dala a někomu ne, to je Bohužel tak. takže by se s tím prostě žena měla smířit a pokud všechno v rámci zdravého rozumu selže, tak žít bez dítěte, věnovat se sobě, koupit psa, a užívat si v klidu bez nevyspání a nervů děti cizí
Opravdu, jak jsem už psala, neššla bych do toho fakt za senu VŠEHO.
Jenže kdo to určuje, co je podle zdravého rozumu?
Tu hranici má každej jinde. Tvůj názor bohužel nemá moc váhu, když dítě máš. To se pak lehce říká já bych NIKDY a já bych se smīřila
Já taky můžu říct, že bych nikdy nešla do 5.IVF,ale co když za pár let dítě pořád nebude? Nejspíš do toho půjdu (vydělám si na to). Samozřejmě mi taky přijde přehnané prodávat dům a nějak extrémně se zadlužovat. Na druhou stranu, když mi byly 4 roky a sestře rok, bydleli jsme všichni v garsonce (asi 2 roky) a taky jsme to přežili ![]()
Zakladatelko píšeš, že na další IVF nemůžete, že jste se zadlužili kvůli 1.IVF, ale ano nezpochybňuji, že tam jsou nemalé doplatky, ale ne tak děsivé, že by jste nenašetřili, třeba i za trochu delší dobu na 2. IVF? Navíc když nepůjdete do soukromých CAR, tak jsou ceny podstatně nižší…
Takže se táži, nevím jaký jste měli postup, ale to nejste schopni našetřit cca 20000? Nebo vám někdo z rodiny nepomůže? Já vím, je to dost peněz, ale né něco co by se nedalo zvládnout…Jinak přeji opravdu moc štěstí ať k vytouženému miminku dospějete… ![]()
@Marka76 píše:
@spiky01![]()
![]()
To mě baví-platí ale i tak po tobě chtějí dost peněz a každý na to bohužel nemá-kór v dnešní době. Ono je dneska IVF super byznys.
Nedočítala jsem celé. Ale zkoušela jsi nějaký CAR ve fakultní nemocnici? Jasné, že „soukromé“ si to nechají řádně zaplatit, ale kamarádka chodí do CAR u Apolináře a doplácela snad za „pero“ jen v řádech stokorun. Druhá chodí do CARu v Motole a také nic nedoplácí. Jsou tam samozřejmě delší čekací lhůty. V řádech měsíců, ale za pokus to stojí.
@Cuarentena píše:
Jinak, samozřejmě, že život bez dítěte MÁ smysl. Každý lidský život má smysl. Je pravda, že asi pro velkou část lidí je život s dítětem nebo dětmi naplněnější. Možná to z této diskuze vypadá, že většina lidí se bez dětí neobejde. Jenže se tu sešla jen určitá skupina lidí, příznivci hnutí No kidding a podobně asi na Emimino nepolezou, že.
Je určitě velký rozdíl mezi bezdětností dobrovolnou a nechtěnou. A nedá mi to vzpomenout na moje čtyři staré tetičky, sestry nebožtíka dědečka, které zůstaly neprovdané. Jejich skuteční nebo potenciální ženiši totiž zahynuli v první světové válce. Tetičky vlastně suplovaly mateřskou školku a školní družinu celé široké rodině, dětem svého bratra a svých sester a i jejich vnoučatům. Myslím, že si dětí nakonec docela užily až do nejvyššího stáří a rozhodně nebyly na světě zbytečné.![]()
![]()
@Barusak78 píše:
Nedočítala jsem celé. Ale zkoušela jsi nějaký CAR ve fakultní nemocnici? Jasné, že „soukromé“ si to nechají řádně zaplatit, ale kamarádka chodí do CAR u Apolináře a doplácela snad za „pero“ jen v řádech stokorun. Druhá chodí do CARu v Motole a také nic nedoplácí. Jsou tam samozřejmě delší čekací lhůty. V řádech měsíců, ale za pokus to stojí.
Zkoušela jsem soukromé. Do Prahy to mám přes celou republiku a taky to stojí a i časově. My už jsme 2× byly a víckrát už nepůjdu. Jedno dítě už máme a jsme šťastni. ![]()
@Lucienkaaa no podle zdravého rozumu každého jednoho. U tebe je to podle zdravého rozumu pátý pokus, u mě b to bylo velké zadlužení…však jsme to taky psala, že mě se to mluví když dítě mám, ale to neznamená, že netuším, jaké to je po něm toužit
Neříkám taky, že nikdy, prostě bych musela hrát s tím, co mi život rozdal, protože vím, že bych na to prostě neměla, jak to tady psala @beruska9 o té známé, ona se s tím smířit musela, nic jiného jí nezbylo. Všem bych přála, aby mohli mít děti tehdy kdy je chtějí a tolik, kolik chtějí, ale Bohužel to takhle prostě nefunguje ![]()
@Marka76 píše:
Zkoušela jsem soukromé. Do Prahy to mám přes celou republiku a taky to stojí a i časově. My už jsme 2× byly a víckrát už nepůjdu. Jedno dítě už máme a jsme šťastni.
Jo aha
Promiň
Já to myslela na zakladatelku ![]()
Nesouhlasím s prohlášeními, že život bez dítěte nemá smysl. Dítě je součástí života, ne jeho alfou omegou. Mnoho lidí dokáže během života spoustu úžasných věcí, které jejich životu dávají smysl, hluboký smysl. A to bez ohledu na to, zda jsou dětní nebo bezdětní. Život s dítětem je pro mě život v jiné dimenzi, než do doby bez dítěte, i když kulisy mého bytí zůstaly stejné. Je to nepřenosná zkušenost, veliké obohacení. Nicméně to neznamená, že to je jediný smysl mé existence tady.
Nepochybuji o tom, že i bez dítěte se dá prožít plnohodnotný život, naplněný smysluplnou existencí a radostí, zážitky, které člověka obohatí a posunou někam, stejně jako nepochybuji o tom, že i život člověka, který má dítě/děti může být ve skutečnosti fádný, stereotypní, v podstatě prázdný a ve finále nenaplněný.
Vždycky, v jakékoliv situaci jde o úhel pohledu.
Protože jak jsem řekla úvodem, dítě není alfou a omegou našeho bytí zde, k tomu, aby život byl naplněný a smysluplný, potřebujeme ještě mnohem více.
@Kalla1412 píše:
@Lucienkaaa no podle zdravého rozumu každého jednoho. U tebe je to podle zdravého rozumu pátý pokus, u mě b to bylo velké zadlužení…však jsme to taky psala, že mě se to mluví když dítě mám, ale to neznamená, že netuším, jaké to je po něm toužitNeříkám taky, že nikdy, prostě bych musela hrát s tím, co mi život rozdal, protože vím, že bych na to prostě neměla, jak to tady psala @beruska9 o té známé, ona se s tím smířit musela, nic jiného jí nezbylo. Všem bych přála, aby mohli mít děti tehdy kdy je chtějí a tolik, kolik chtějí, ale Bohužel to takhle prostě nefunguje
Neřekla jsem, že u mě je to pátý pokus. Řekla jsem, že nechci říkat nikdy, když v té situaci nejsem. Možná bych se zhroutila po třetím nevydařeném pokusu, možná bych jich zvládla deset
A podle mě, pokud si na to dokážeme s partnerem vydělat, tak proč ne? Třeba si i adoptujeme, ale to neznamená, že se přestaneme snažit o vlastní
Neřekla jsem ani, že nevíš, jaké to je toužit po dítěti. Ale těžko můžeš VĚDĚT, že by ses smířila s bezdětností, když máš dítě
A pak taky ta tvoje finanční situace je určitě jiná orávě proto, že to dítě máš a investuješ do něj. Já s partnerem budeme radši investovat do jeho výroby než do čehokoli jiného. Ale je to jen můj názor, každý to vnímá jinak…