Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život introverta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.8.14 17:59
Taky jsem na tom podobně. S cizími lidmi se neumím dát do řeči, ve škole jsem si taky moc se spolužačkami nepovídala, přišlo mi, že mě nikdo ani nepustí ke slovu. Navíc nesnáším takové to plkání o ničem. Ale když si s někým rozumím, tak umím být ukecaná 
A společnost lidí mi chybí, když jsem byla jen doma s dětmi, měla jsem ponorku. V práci si povídám docela ráda, ale když nechci, nemusím Taky se furt neusmívám, asi vypadám odtažitě, někdo si asi myslí že namyšleně. A nesnáším davové akce - besídky ve školce, dny dětí, zoo o víkendu apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 18:09
Jj, vždycky jsem byla kvůli tomu někdy více, někdy méně outsider kolektivu jak na základce, tak na střední a teprve na vyšší jsem se trochu „rozkecala“ a pustila si pár lidí k „tělu“, jinak jsem měla svůj svět a nerada jsem se s kýmkoliv bavila. Manžel je taky introvert, ale moc nám to vyhovuje. žijeme si jen pro svoji rodinu, na návštěvy jezdíme velice neradi a ani nemusíme návštěvy u nás doma. Mám jen pár kamarádek (3), které velmi ráda vídám, důvěřuju jim a můžu se jim i svěřit. Nepotřebuju mít kolem sebe milion lidí jsem takhle spokojená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 18:09
Mám to podobně jako ty. Dřív jsem se s tím snažila bojovat, měla jsem za to, že jsem nějak „divná“ a nespolečenská, že normální přece je bavit se s každým na potkání a mít bohatý společenský život, a pak z toho plynuly situace, kdy jsem se na víkendové akci se stovkami lidí sesypala a brečela v koutku přetažením a vyčerpáním. Pak se mi dostala do ruky jedna chytrá knížka, díky které jsem pochopila, že je to prostě typ temperamentu a jak s ním zacházet, abych byla spokojená. Mezi lidi občas vyrážím, ale potřebuju k tomu doprovod někoho známého nebo nějaký jasně daný program a když cítím, že je toho na mě moc, tak si dám prostě time-out - uklidím se někam bokem třeba s knížkou nebo časopisem nebo se jdu sama projít. Nejhorší jsou v tomhle návštěvy u tchánovců, kde se celý víkend akorát sedí u stolu v kuchyni a plká o ničem. 
V práci jsem nikdy úplně nezapadla, neovládám umění „small talk“ (dělám v anglicky mluvící firmě), takže jsem si nikdy nedokázala vytvořit žádné kontakty a nějak na sebe upozornit. Taky jsem se setkala s tím, že mě měli za odměřenou nebo nafoukanou. Nejsem ani jedno, sebevědomí mám spíš nízké, jen si prostě pouštím lidi k tělu až po delší době a udržuju si pár blízkých přátel radši než ohromnou síť povrchních známých. Strašně ráda bych si našla kamarádku podobného založení někde v okolí, ale to seznamování, to je prostě hrůza, neumím to. 
Na internetu jsem taky o mnoho výřečnější a odvážnější než v reálu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
5.8.14 18:29
@Majulis píše:
Mě přijde, že dřív jsem to tolik neřešila, ale od té doby co je facebook a každý tam ukazuje jak se ukacený, společenský a užívá si, tak mě to docela trápilo. Teď se spíš učím být trochu sebevědomá a být pyšná na to že jsem introvert
správně děláš, já osobně nepovažuju Facebook za výhru a ani já ani manžel tam své profily nemáme a žijeme!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 19:23
Taky nemám facebook 
Resp. mám, ale nelezu tam a hrozně mě naštve, když mě občas někdo z dřívějších známých odhalí a chce se přátelit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:04
@kerrankin píše:
Ale třeba když právě o sobě někdo mluví, tak mě to i zajímá, rozhodně mi to nevadí, jenom já to prostě nějak neumím
To já na sebe umím vyžvanit hrozně moc, jak se moc s lidmi nebavím a nejsem zvyklá, tak pak žvaním. V následující minutě ale už lituji, protože je mi hned jasné, že jsem přestřelila když já mám semtam vnitřně radost, že se o mě někdo zajímá, nikdy jsem neměla moc přátel a ač jsem ráda sama, i já někdy potřebuji blízkou duši
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
6.8.14 08:37
@Majulis píše:
Taky mi někdy chybí blízká duše. Jako malá jsem měla nejlepší kamarádku, ale tu od 13 zajímají jenom kluci. Ta by byla schopná začít i mého tátu. Od té doby žádnou kamarádku nemám. Doma často s přítelem koukáme na různé seriály (momentálně Upíří deníky) a někdy mi je líto, že nemám dobrou kamarádku. Ale s tolika roky samoty mi přijde, že už ani kamarádku neumím mít. Už se vůbec neumím s nikým bavit, jsem hrozně stydlivá a tak vždycky žblebtnu nějakou kravinu. A hlavně neumím dávat najevo emoce a být trochu impulsivní. Dám příklad: jsem na nějakém zápase a můj oblíbený tým dá gól. Všichni okolo mě vykřiknout nebo cokoliv a já jenom sedím a usměju. Hrozně moc bych někdy chtěla vyskočit a zařvat, ale jsem dost stydlivá a stažená. Nejsem ani schopná před přítelem mluvit anglicky jak se stydím. Myslím, že umím docela dobře, ale z té nervozity a neustálého přemýšlení co mám říkat, pak říkám takový kraviny, jako kdybych se učila angličtiny měsíc. Je mi pak trapně
Nic si z toho nedělej, přesně tyhle dva problémy mám také a už mi to ani nepřijde ani divné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
6.8.14 08:47
@Fjodorka píše:
Nic si z toho nedělej, přesně tyhle dva problémy mám také a už mi to ani nepřijde ani divné
To je fajn, že nejsem sama Někdy mi přijde, že žiju dvojí život. Ten skutečnej, ve kterým jsem ten děsnej introvert a pak ten nereálnej prostřednictvím filmů a seriálů. Už od mala mě filmy a seriály dost ovlivňovali, někdy je to až na palici
- Citovat
- Upravit
Majulis
6.8.14 11:01
@Majulis Nooo, tak koukám, že je zbytečný snažit se měnit to, jaká jsem . Mám to totiž úplně stejně jako Ty s těma emocema. Najdou se i lidi, co mi to vyčítají. A já si pak přijdu blbě, že to „neumim“ a že mi asi něco je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 14:21
@kerrankin
@Majulis
Tak to mě těší, že nejsem jediná ujetá, která si ve fantazii vytváří skoro celé nové životy a světy. Já to teda s dítětem neztratila, spíš se těším, až to budu využívat při hrách s dcerou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.14 14:34
zdravím všechny introverty
Seš taky introvert docela težkej, už od detství, prosla sem od první třidy šikanu cele trídy protože me nikdo nepochopil jaka sem trochu me i tohle poznamenalo. nemužu najit sama sebe v hlave se mi honi v spo¨lečnosti co mam říkat jestli to nebude blbí atd..dusi me to protože bych byla rada nekým jiným ale nejde to. v puberte sem mela i sklony k depresím a blbímý mišlenkami. sem proste asi introvert ačkoliv se snažím nebit neumim se brat takovou jaka sem. hrozne me to deprimuje a upřimne vyhýbam se kolektivu protože sem nervozní vnem a hrozne unavena.sem rada nekdy sama ale lidi to nechapou.ted mi je 22 a nezmením se a sem sama a cítím se tak. snažim se tvařit se jako extrovert a i chovat ale mam v sobe blok kterej už nikdy nezmizí. mam dcerku 2 letou a tou žiju je to moje zlatičko a jen ona me činni štastnou. nemam žadnou kamarádku a rada bých poznala introverku jako ja protože jedine ty poznají jaky to je.sem z přibyslavy hal. brod okres
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 15:30
Vždycky jsem si myslela, že jsem divná, jelikož do kolektivu jsem nikdy extra nezapadala. Nějak jsem se snažila být bokem a pak i v práci to bylo hodně podobné. Potkávala jsem lidi kteří mi rozumněli a byli podobné povahy a názoru jako já, ale bylo a je jich málo. Ted co mám malé dítě tak mi komunikace s dospělým člověkem chybí, když teda nepočítám manžela moc lidí s kterýma si rozumím okolo sebe nemám. Ti co jsou tak jsou k nezaplacení. Začínám si však uvědomovat, že malá zřejmě bude podobné povahy jako já a manžel. Jsme oba stejní. Nemá ráda hluk a velké davy lidí. Chodíme na cvičení upřednostnuje místa kde nikdo není a má prostor pro sebe, jakmile se nějam nahrne víc dětí zbalí se a jde pryč. Nejdřív jsem si myslela, že je to náhoda, ale čím je větší tím víc pozoruju a přemýšlím. Není komunikativní jako ostatní děti, nemluví tolik a nikdy nedělá to co má, ikdyž vím že to umí. Jako třeba básničku s plácáním apd věci co učí člověk malé děti. Stojí opodál a kouká. Až pak je něco co dělat chce tak se připojí. Mám jí ráda takovou jaká je, pro mně asi jako pro každou matku je moje holčička vyjímečná a skvělá, jenom by mně zajímalo jak dál při výchově postupovat. Doufám že se tu najde někdo kdo má děti podobné jako já:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
