Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život introverta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Majulis
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.8.14 16:40
Mám to dost podobně.
V životě „řeším“ ty důležité věci a nějaké plky a drby, to nějak jde mimo mě a nechápu, jak vůbec někoho může napadnout tolik mluvit o „blbostech“ 
.
Když jdu s dětmi na hřiště, i kdyby tam byl chumel 20-ti bavících se maminek- což tady tak máme, tak já sedím mimo sama . I kdybych se přemohla, nerozumím si s lidma takhle někde jen tak. K životu mi stačí pár velmi dobrých přátel. Ale ani tak s nimi nemusím být každý den. Jsem docela ráda sama, mít svůj klid.
V práci se na mne asi dívali jako na podivína, jelikož já je nepotřebovala, nevedla jsem s nimi hovory- většina žen, tudíž slepičárna a já jen valila oči a časem jsem si raději brala na těch 8 hodin sluchátka na uši, co to jen šlo .
Na druhou stranu jsem docela „ukecaná“ v písemné formě. Někdy přemýšlím nad tím, proč to tak nemám naživo. Asi že psát můžu jen když se mi chce, kdežto když jdeme někam na návštěvu, tak tam se „očekává“ společenskost. 
Dokážu být i hodně společenská, jen se mi musí chtít. A taky mě to téma, co se probírá, musí zajímat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 16:41
Ahoj. Jsem na tom podobně jako ty 
Mám kolem sebe jenom pár lidí, se kterými se stýkám „pravidelně“. Na střední jsem se taky vždycky těšila, až budu moct jít domů, celý den strávený se 30 dalšími lidmi mi nedělal vůbec dobře 
Všeobecně mi samota nevadí, mám ráda svůj klid… Ale jak říkáš, na introverty je těžký narazit, takže si často připadám jako exot 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
5.8.14 16:53
Hmmmmm jo asi sem introvert…nesnášim davy, proto třeba nerada nakupuju..nesnášim vyloženě ženskej kolektiv, jelikož to je děsná slepičárna 
zlatý chlapi…nikam moc nechodim…jednou tejdně s dětma k rodičům, občas nějaká kamarádka nebo se stavim u ségry (tak jednou za měsíc v lepším případě), občas jdem s mužskym a dětma na procházku nebo vejlet či vyjedu do velkoměsta (rozuměj na Vš)…mám ráda svůj klid…když jsem chodila s klukama do mateřskýho centra většinou jsem se tam učila na zkoušky nebo si dala kafe a poslouchala, takže ve finále já vim o všech všechno a o mě nikdo nic…což má své nesporné výhody …
ale dokážu bejt i společenská a ukecaná, jen se mi musí chtít a musí to bejt s těma správnýma lidma 
Příspěvek upraven 05.08.14 v 16:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 16:55
Ahoj, jsem na tom podobně. V práci moc nekomunikuji, ale sedím v kanceláři se šéfkou, která nezavře pusu 8 hodin denně, tak že to celkem nikomu nevadí.
Od mala se zabavím nejraději sama, když jsem se narodila, tak jsme bydleli na samotě a s o 3 roky starším bratrem jsem si nikdy nerozuměla. Obrat nastal až v mých 28 letech, kdy se mě můj tehdejší partner snažil naučit komunikovat s lidmi a změnit život. Pak jsem byla pár let sama, a žádný společenský život jsem opět nevedla.
Po smrti otce jsem se ještě víc uzavřela a v práci už o sobě nemluvím vůbec. Neumím komunikovat ani s matkou. Mám jedinou kamarádku a to teprve poslední tři roky, zbytek jsou spíš známí a nebo virtuální kamarádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 16:59
Já to mám tak napůl. Mám jednu opravdu dobrou kamarádku, které můžu zavolat i ve tři ráno. S tou vyrážíme občas do hospůdky, nebo jinam, ale když tam není moc lidí. Velkou společnost nemáme rády obě. Jinak radši večery trávím doma. Kdybych měla jít někam do skupiny neznámých lidí, asi bych to těžko rozdýchávala. V zaměstnání chvilku trvalo, než jsem si na ostatní zvykla, ale teď už nemám problém. Jen občas radši zalezu do svýho kutlochu a dělám si svou práci sama. Lidi, kteří za mnou v práci chodí, prostě beru. Když se ale za mnou večer zavřou dveře bytu, jsem nejšťastnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
5.8.14 17:04
@merlose jo taky jednu takovou kámošku mám, známe se od první třídy, naháněli sme spolu chlapi
@Majulis já o sobě taky nevyprávím za to ostatní vyprávějí mě, asi vypadám důvěryhodně či co i naprosto neznámý lidi třeba ve vlaku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:11
Já si naopak myslím, že tady na diskuzních serverech nenajdeš ryzího extroverta. Toho by nebavilo psát si s někým neznámým. 
Každý je tady alespoň trochu introvert, vč. mne, ale vy jak se popisujete jste teda těžký případy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:37
Vedu klidný a tichý život 
Dobré kamarádky mám dvě - obě cca 100 km ode mě celé dny bývám sama, jen s malou, ven chodím sama, vystačím si tak a kdykoliv snesu jen mého muže. Kolikrát se z návštěv i vymlouvám, i když jsem třeba tři, čtyři týdny nikoho neviděla, krom mimina a muže (který má 2 práce a doma je minimálně). Rodina si myslí, že na ně kašlu, ale já je jen nemusím vidět tak 3× týdně, jak by chtěli oni
V práci si ženské myslely, že jsem divná. Kupodivu chlapi v práci mě zbožňovali, kupovali mi obědy, dělali, co jsem chtěla a jeden z nich si mě vzal domů a ještě mi udělal to mimino
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:39
Těžký případ opravdu nejsem. Prostě mám ráda svoji samotu v bezpečí svého bytu. Do společnosti taky chodím, s kamarádkama, s mým chlapem, nebo rodinou. Ale tam, kde je rámus, nebo spousta cizích lidí, se necítím dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majulis
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
.
Příspěvek upraven 25.09.15 v 07:52