Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokusila bych se to zařídit tak, aby ten koníček s dětmi šel, třeba i v osekané formě, případně ať se zapojí tatínek a nechá ti jeden, dva večery v týdnu na „sama pro sebe“. Jinak se ti může stát, že se zakopeš ve stereotypu a (když to trochu sarkasticky přeženu) pak budeš lehkou kořistí nějakýho donchuána, co tě z toho stereotypu zachrání a ty budeš v pěkný ř*ti…
Podle mě (podle mojí zkušenosti) ti chybí ta možnost se na všechno vykašlat a udělat nějakou bejkárnu, třeba odcestovat na Kypr, protože jsou zrovna levný letenky, případně sebou hned po práci fláknout do postele, protože máš prostě chuť.
Už tam je ten pocit zodpovědnosti, s dětma „musíš“, i když se ti nechce. Tos jako bezdětná neměla.
Já si to zcela nepokrytě užívám teď ve střídavce, zrovna dneska mám v plánu hned po práci zaplout s přítelem do postele a vytáhnu paty možná v osm večer, jen abych se najedla. No to si jako máma dvou malých dětí jen tak dovolit nemůžeš ![]()
„Šichta“ mi začíná až v pátek kvečeru
![]()
@pet p píše:
Zralý jedinec tu kontinuální zodpovědnost unese, i když má děti pozdě. A vyrovná se i se změnou, že už nemá tu dlouhou bezdětnou svobodu.
Mít děti brzo má své výhody a mít děti pozdě má taky své výhody. Zakladatelka je měla pozdě, takže psát jí, že je měla mít dřív a nemá se teď divit, jí předpokládám moc nepomůže.
Nic jí nepomůže. ![]()
Musí v sobě holt vyštrachat toho zralého jedince, který unese kontinuální zodpovědnost. ![]()
Takže já mám názor, že to musí brát, jak to je.
Raď jí Ty, já měla do čtyřiadvaceti odrozeno, takže problematiku pozdního mateřství mám nastudovánu jenom z internetu. ![]()
Moznaby sis mela na ferovku priznat, jak moc se prizpusobujes manzelovi, z toho ta frustrace muze pramenit.
Ty nemuzes nic, on cokoliv, tys obetovala vse, on nic… Pores vztah, ostatni prijde.
@Anonymní píše:
Holky, mám dvě malé děti, muže, dům, hypotéku. Je mi přes 40. Na muže jsem cekala dlouho, proto máme děti až dyl. V podstatě si na nic nemůžu stěžovat. Jenže já si vůbec nerozumím. Přijde mi, že mi v životě porad něco chybí a nemůžu přijít na to co. Mívala jsem koníčky, ty s dětmi nejdou vůbec dělat, nemám na ně čas. Přátelství a kamarádství s jinými lidmi jsem nikdy moc nevyhledavala, jsem spíš takový solitér. Max jsem měla nějakého dobrého kamaráda, ale to už nemám, mám rodinu a ukončila jsem veškeré vztahy s jinými muži. A manžel by ani nepochopil, že místo kamarádky mám třeba kamaráda. Nepotrebuju jezdit na dovolený, chodit do divadla, nejlíp je mi doma. Tak co mi pořád chybí? Nemáte to některá stejně?
tak on ten život zas vypadá trochu jinak, když se vídáš alespoň občas s přáteli, chodíš za kulturou a koníčky upravíš dle svých časových možností. Nebo najdeš jiné. Upřímně, taky nejsem kdoví jaký extrovert, ale obsah tvého příspěvku byla moje noční můra. I s malými dětmi se dá dobře cestovat po ČR, když je odvaha, tak i do zahraničí…s přáteli udržuju nebo obnovuju kontakt hlavně teď na rodičáku…na posilovnu není čas, tak běhám…pro mě je rodičák volnost, při sezení doma bych byla taky nespokojená.
@sirikit píše:
Nic jí nepomůže.
Musí v sobě holt vyštrachat toho zralého jedince, který unese kontinuální zodpovědnost.
Takže já mám názor, že to musí brát, jak to je.
Raď jí Ty, já měla do čtyřiadvaceti odrozeno, takže problematiku pozdního mateřství mám nastudovánu jenom z internetu.
Moc nevím, co radit. Mít děti ve 24 je krásné, ale o nic víc nebo míň krásnější, než je mít třeba ve 35.
Možná je zakladatelka ten typ, co ho vychovali k tomu, aby vystudoval, zajistil se, měl rodinu, práci (jakože tak je definovaný úspěch), ale nedbalo se u nich už moc na pocit štěstí, rozvoj vlastního potenciálu, vnitřní motivaci a tak.
To, jak se cítí, nemusí fakt souviset s tím, že měla děti pozdě.
Zajimaly by me ty zajmy, ktere jsi musela hodit k ledu kvuli detem. Ano, taky jsem musela spoustu veci omezit a delat spis reakreacne, ale vzdat se vsech konivku a pratel uplne? Nechapu proc ![]()
@Mar__tanka1983 Tak to potvrzuju. Akorát my jsme si k dětem ve střídavce pořídili společného kazišuka, takže to uvolnění a odpočinek, vypnutí, je jen částečné. Nicméně dokud nebyl, byla jen práce, vztah a střídavka, tak jsem si ty dny „nemusu“ užívala moc. ![]()
@andelka83 píše:
@Mar__tanka1983 Tak to potvrzuju. Akorát my jsme si k dětem ve střídavce pořídili společného kazišuka, takže to uvolnění a odpočinek, vypnutí, je jen částečné. Nicméně dokud nebyl, byla jen práce, vztah a střídavka, tak jsem si ty dny „nemusu“ užívala moc.
Jojo, taky se tretim synchronizuju babicky ![]()
@Lucie_Sx my máme hlídací a v dosahu jen jednu. Ale tak aspoň 1× za měsíc se snažíme využít hlídání a vypadnout sami někam, mimo dosah všedních dnů.. ![]()
Já myslím, že je potřeba se smířit s přesunem do další životní etapy a soustředit se na to dobré, co ti může přinést. Je to vždycky změna, když něco končí a něco začíná, neměli jsme stejné koníčky na základce a pak na střední, odchodem do jiného města na vysokou se u mě taky život obrátil naruby, pak zaměstnání zase představovalo změnu životního stylu, nedostatek času na původní koníčky a změnu okruhu přátel, minimálně těch, se kterými častěji trávím čas. Příchod dětí je další taková etapa. Určitě sis je přála. Snažila bych se přijít na to, jaké činnosti s dětmi, s rodinou ti přináší potěšení, to musí být tvá náhrada za původní koníčky. Nějaký volný čas pro sebe bys ale určitě mít měla, to si myslím, že by ses měla s manželem dohodnout. V mém okruhu všechny ženské s dětmi mají domluvený jeden večer týdne, kdy manžel nepřijde z práce pozdě, okamžitě děti přebírá a žena může dělat, co jí se chce, ať už je to sauna, sport, procházka v klidu nebo pokec s kámoškami. A jestli ten kamarád byl opravdu takový ten celoživotní přítel, myslím, že i o tom by sis měla s manželem promluvit, proč bys proboha svatbou měla utnout všechny kontakty s muži, když s nimi nehodláš být nevěrná. Já mám kamaráda z dětství a manžel zase kamarádku ze studií jako takové ty nejbližší přátele. Všichni se známe vzájemně a teď už i s partnery, stýkáme se někdy v párech společně, ale když řeknu jednou za čas, že jdu s Karlem na pivo, manželovi to vůbec nevadí, i on se s tou kamarádkou někdy vídá sám.
@pet p píše:
Jakože pokud má člověk malé děti ve 40, tak mezi 40 a 60 nic zvláštního a zajímavého nezažije? Takže něco zvláštního a zajímavého je možné zažít buď jen jako mladý (ať už děti má nebo ne) anebo když je starší, ale musí být bez dětí?
To mi přijde jako absolutní nesmysl.
@Da12 píše:
Mít děti pozdě je nevýhodné i z toho důvodu, že si předtím člověk v dospělosti zvykl na jiný způsob života, a ten mu teď chybí. Pak to také může být krize středního věku, kdy je mládí pryč a důchod daleko. V podstatě si uvědomuješ, že se budeš s dětmi zaobírat pomalu až do šedesáti a již nic zvláštního a zajímavého nezažiješ. Skončíš s dětmi a půjdeš do penze a budeš stará. To není perspektiva, která by člověka zrovna naplňovala nadšením.
@drewlet
taky nechápu, mě ty děti přijdou jako ta nejpodstatnější a nejzajímavější náplň života, i když ne zrovna vždycky růžová
Vždyť s dětmi se děje pořád něco zvláštního a zajímavého, až neuvěřitelného, v dobrém i špatném slova smyslu ![]()
Jaké byly tvé končily, že s dětmi vůbec nejdou? Týdenní vysokohorské přechody? Hloubkové potápění? Asi ne, že… všechno jde, když se chce. Já jsem postupne se všemi dětmi na rodicaku dodělala VŠ, udělala jeden kurz, teď jsem se přihlásila na druhý kurz, své koníčky nadále pěstuju, dokonce i přidávám další. Jasně, nejde to stejne, musím to omezit, přizpůsobit, musím vyřešit hlídání, domluvit vše dopředu… ale jde to. Když chci, tak to prostě jde. Sedět pořád jen doma a pohybovat se mezi prací a dětmi, tak mi hrabe taky.
@Anonymní píše:
@drewlet
taky nechápu, mě ty děti přijdou jako ta nejpodstatnější a nejzajímavější náplň života, i když ne zrovna vždycky růžováVždyť s dětmi se děje pořád něco zvláštního a zajímavého, až neuvěřitelného, v dobrém i špatném slova smyslu
přesně tak. nepotřebuji obhajovat svůj život a vůbec nezávidím někomu, kdo měl děti „zamlada“ a má je z baráku, jednak si v mládí nic neužil a za druhý bude za chvíli babkou a pojede další kolo.
Jak jsem už vybouřená, tak mě není líto, že nemohu jít s kamarády do putyky apod., protože tu životní etapu už mám za sebou…I když se kolikrát musím přemlouvat k nějaké akci, není to vůbec špatně. Nevím k čemu by mi bylo babkovatět.
@drewlet
Ale tak já zas chápu, že mít děti brzy z domu má taky své, člověk toho hodně s nimi zvládne jako parťák, protože je ještě mladý a ony už velké, může si pak užívat cestování a zábavu ve věku, kdy ještě mladý je a zároveň už většinou nějak zajištěný a netlačí ho to, jestli už by neměl tu rodinu založit, jako v mládí. Obojí má své. Rozhodně ale nesouhlasím, že roky s dětmi je potřeba přetrpět. Je potřeba si je udělat tak, aby byly fajn. Každá část života je něčím stresující a náročná, ale něčím zas krásná.