Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život po dětech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
16.12.21 13:38
@Cenarius píše:
Co třeba fotky můžských penisů v telefonu? Nebo štěňátko?
Vtipný 
Ale ne moc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.21 13:42
Někdy stačí jen přestat tlačit na pilu a poslouchat sama sebe a spousta věcí vyplyne a přijde k tobě ani nevíš jak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.21 13:47
Domluvila bych si s manželem den v týdnu, kdy budu mít svůj koníček nebo čas pro sebe. Jdi plavat, běhat, co já vím co tě baví. Není nic horšího než když si chlap zvykne na to, že má děti na krku jen ženská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.21 13:48
Ale to není život po dětech, co teď prožíváš, ale život s dětmi, v rodině. A to nikdo neovlivní, jen ty (a manžel společně s tebou). Nikdo ti přesně neřekne, co ti chybí, co bys potřebovala, na co jsi zapomněla, co chceš změnit. To musíš hledat v sobě. A vidět taky hlavně to, co máš, teď, než co nemáš. A hlavní je taky komunikace..s manželem, rodinou, přáteli (abys nějaké vůbec měla, pokud je mít chceš). Nikdo tě šťastnou neudělá, to musíš ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.21 13:49
Mít děti pozdě je nevýhodné i z toho důvodu, že si předtím člověk v dospělosti zvykl na jiný způsob života, a ten mu teď chybí. Pak to také může být krize středního věku, kdy je mládí pryč a důchod daleko. V podstatě si uvědomuješ, že se budeš s dětmi zaobírat pomalu až do šedesáti a již nic zvláštního a zajímavého nezažiješ. Skončíš s dětmi a půjdeš do penze a budeš stará. To není perspektiva, která by člověka zrovna naplňovala nadšením.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.21 14:00
@Da12 píše:
Mít děti pozdě je nevýhodné i z toho důvodu, že si předtím člověk v dospělosti zvykl na jiný způsob života, a ten mu teď chybí. Pak to také může být krize středního věku, kdy je mládí pryč a důchod daleko. V podstatě si uvědomuješ, že se budeš s dětmi zaobírat pomalu až do šedesáti a již nic zvláštního a zajímavého nezažiješ. Skončíš s dětmi a půjdeš do penze a budeš stará. To není perspektiva, která by člověka zrovna naplňovala nadšením.
Souhlasím. Člověk už se nemůže starat čistě jenom sám o sebe, mít záchvat pracovitosti - nebo proflákat dva dny, když ho chytí naopak KOPR. S rodinou přichází kontinuální zodpovědnost za někoho a věčné „mamíííí…“
Což se dá v úplný pohodě ve dvaceti třiceti, zvlášť, když do rodinného kolotoče člověk naskočil chvíli po škole - ale hůř kolem čtyřicítky, tím spíš, když předtím delší dobu zažíval bezdětnou svobodu.
Tohle je velká výhoda verze „děcka brzo“, protože po čtyřicítce, v padesáti už má člověk potomstvo z baráku, nebo aspoň s končící pubertou, sice míň sil, než dvacítka - ale zmáknutou domácnost, obvykle nějaké ty jistoty v práci a spoustu času sama pro sebe a svoje radůstky.
Zakladatelce není rady pomoci, musí to holt brát, jak to je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.21 14:01
@Born66 píše: Život po dětech?Život začíná, až děcka vypadnou z baráku a chcípne pes!
To jako až děti zemřou dřív?
Praví klasik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
16.12.21 14:10
@Da12 píše:
Mít děti pozdě je nevýhodné i z toho důvodu, že si předtím člověk v dospělosti zvykl na jiný způsob života, a ten mu teď chybí. Pak to také může být krize středního věku, kdy je mládí pryč a důchod daleko. V podstatě si uvědomuješ, že se budeš s dětmi zaobírat pomalu až do šedesáti a již nic zvláštního a zajímavého nezažiješ. Skončíš s dětmi a půjdeš do penze a budeš stará. To není perspektiva, která by člověka zrovna naplňovala nadšením.
Jakože pokud má člověk malé děti ve 40, tak mezi 40 a 60 nic zvláštního a zajímavého nezažije? Takže něco zvláštního a zajímavého je možné zažít buď jen jako mladý (ať už děti má nebo ne) anebo když je starší, ale musí být bez dětí?
To mi přijde jako absolutní nesmysl.
- Citovat
- Upravit
pet p
16.12.21 14:15
@sirikit píše:
Souhlasím. Člověk už se nemůže starat čistě jenom sám o sebe, mít záchvat pracovitosti - nebo proflákat dva dny, když ho chytí naopak KOPR. S rodinou přichází kontinuální zodpovědnost za někoho a věčné „mamíííí…“
Což se dá v úplný pohodě ve dvaceti třiceti, zvlášť, když do rodinného kolotoče člověk naskočil chvíli po škole - ale hůř kolem čtyřicítky, tím spíš, když předtím delší dobu zažíval bezdětnou svobodu.
Tohle je velká výhoda verze „děcka brzo“, protože po čtyřicítce, v padesáti už má člověk potomstvo z baráku, nebo aspoň s končící pubertou, sice míň sil, než dvacítka - ale zmáknutou domácnost, obvykle nějaké ty jistoty v práci a spoustu času sama pro sebe a svoje radůstky.
Zakladatelce není rady pomoci, musí to holt brát, jak to je.
Zralý jedinec tu kontinuální zodpovědnost unese, i když má děti pozdě. A vyrovná se i se změnou, že už nemá tu dlouhou bezdětnou svobodu.
Mít děti brzo má své výhody a mít děti pozdě má taky své výhody. Zakladatelka je měla pozdě, takže psát jí, že je měla mít dřív a nemá se teď divit, jí předpokládám moc nepomůže.
- Citovat
- Upravit
16.12.21 14:17
Když se člověk neumí zabavit ve 20, tak myslím, že se nezabaví ani ve 40. Asi jsi od života čekala něco extra, ale to „něco extra“ si člověk buduje vždycky sám. Ty jen sedíš a čekáš, že to přijde samo.
Musíš si najít své záliby, zaktivnit ten život, zapojit do toho rodinu atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, mám dvě malé děti, muže, dům, hypotéku. Je mi přes 40. Na muže jsem cekala dlouho, proto máme děti až dyl. V podstatě si na nic nemůžu stěžovat. Jenže já si vůbec nerozumím. Přijde mi, že mi v životě porad něco chybí a nemůžu přijít na to co. Mívala jsem koníčky, ty s dětmi nejdou vůbec dělat, nemám na ně čas. Přátelství a kamarádství s jinými lidmi jsem nikdy moc nevyhledavala, jsem spíš takový solitér. Max jsem měla nějakého dobrého kamaráda, ale to už nemám, mám rodinu a ukončila jsem veškeré vztahy s jinými muži. A manžel by ani nepochopil, že místo kamarádky mám třeba kamaráda. Nepotrebuju jezdit na dovolený, chodit do divadla, nejlíp je mi doma. Tak co mi pořád chybí? Nemáte to některá stejně?