Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@_.Emilyyy píše:
Bacha, nekdo je v 70 vic fit nez i ti mladi
To je teda fakt. Ale není to zadarmo. Obvykle kombinace dobrých genů, péče o sebe, pohybu, a osobnosti a přístupu k životu. Moje mamka je v 73 víc aktivní fyzicky, psychicky, společensky než mnoho mnohem mladších lidí. Ale nedá se s tím počítat. Může člověka zasáhnout nemoc dříve, a ovlivní to ledacos, a člověk za to nemůže.
@_.Emilyyy píše:
Bacha, nekdo je v 70 vic fit nez i ti mladi
Jojo, čas od času tu čtu výkřiky, že téměř šedesátiletá paní je v lepší kondici, než třicetiletí chlapi, ale nepřijde mi, že by tohle tvrzení mělo obecnou platnost.
Já bych si našla nějakého fajn psychologa a sešla se s ním na pár sezení. Můžete spolu mají třeba i překvapivý původ tvých pocitů. Tady nikdo nevymyslí, co za nimi je. Jestli jsi ale frustrovaná, cítíš, že ti něco chybí, tak dobrý psycholog ti může pomoct to najít a vymýšlet nějaké řešení. Investovala bych do sebe, dlouhodobá frustrace a pocit nenaplněnosti ti nepřinesou nic dobrého, to se časem projeví ve zdraví, ve vztazích…
Holky, ale ty koníčky… Moje sestra a švagrová mají shodou okolností stejný zájem - malbu a teda s dětmi to nezvládá ani jedna, fakt ten čas nemají. Já třeba moc ráda hrála na klavír, ale s ročním miminem, které u toho řve, případně hraje se mnou, z toho tedy taky už moc potěšení nemám. Běhat taky už nechodím, po porodu mě chvíli z toho bolelo břicho a teď už mi za roste
. Takže to taky odpadlo. O vysokohorské turistice a běžkování ani nemluvím
. Ano, všechno jde, ale já bych taky neměla radost ze řvoucího dítěte ve vozíku za běžkami, jakože ta naše by to celé prořvala, jsem si jistá, vůbec mě vidina takového výletu neláká. Jako podle mě to s těmi koníčky fakt není terno, když jsme na mateřské. Chce to spíš najít jiné, kompatibilní. Já teď třeba ráda vařím a dělám na zahradě. ![]()
@sirikit píše:
Jojo, čas od času tu čtu výkřiky, že téměř šedesátiletá paní je v lepší kondici, než třicetiletí chlapi, ale nepřijde mi, že by tohle tvrzení mělo obecnou platnost.
Tak ja nepisu o tom, co ctu, ale co vidim v realite
.
Neni to pravda o vdech, ale ani to neni nic neobykleho
@_.Emilyyy píše:
Tak ja nepisu o tom, co ctu, ale co vidim v realite.
Neni to pravda o vdech, ale ani to neni nic neobykleho
To ale neřeší zakladatelčin problém.
@sirikit píše:
To ale neřeší zakladatelčin problém.
Jj, to byla jem reakce na Tvuj prispevek.
@sirikit píše:Presne… Predstava ted mit na krku pubertaka, tak mne jebne
Taky se řežu smíchy.![]()
Když vidím vnouče 2× do měsíce, jsem ráda, užiju si a vrátím.
Kdo z pracujících má dneska asi tak čas na pravidelné hlídání?
Ale oproti těm, které si budou užívat vnoučat v sedmdesáti-osmdesáti, ho aspoň snadno doběhnu.
Pokud někdo hodlá po 40-50 babkovatět, jeho boj, osobně jedu „druhý kolo“ akorát tak s novým chlapem a užívám si aktivit s tím souvisejících. Takže jednou před děckama, pak při děckách, co se dá s nimi a teď už čistě jenom, co se chce nám - a přesně o tom píšu.
Lze pařit na třídenním fesťáku, nebo víkend prochrnět, nemusí už se prakticky nic, krom teda pracovních výkonů. V dnešní době do důchodu daleko i v těch padesáti.
@_.Emilyyy píše:
Bacha, nekdo je v 70 vic fit nez i ti mladi
A nekdo taky ne
@Anonymní píše:
Holky, mám dvě malé děti, muže, dům, hypotéku. Je mi přes 40. Na muže jsem cekala dlouho, proto máme děti až dyl. V podstatě si na nic nemůžu stěžovat. Jenže já si vůbec nerozumím. Přijde mi, že mi v životě porad něco chybí a nemůžu přijít na to co. Mívala jsem koníčky, ty s dětmi nejdou vůbec dělat, nemám na ně čas. Přátelství a kamarádství s jinými lidmi jsem nikdy moc nevyhledavala, jsem spíš takový solitér. Max jsem měla nějakého dobrého kamaráda, ale to už nemám, mám rodinu a ukončila jsem veškeré vztahy s jinými muži. A manžel by ani nepochopil, že místo kamarádky mám třeba kamaráda. Nepotrebuju jezdit na dovolený, chodit do divadla, nejlíp je mi doma. Tak co mi pořád chybí? Nemáte to některá stejně?
Možná ti chybí ty malé radosti z koníčku, přátel, ta energie, kterou ti to dávalo. Mít děti neznamená ukončit svůj osobní život, je nutné si část nechat právě pro radost. Jinak nastane stereotyp.
Mě děti donutily chodit víc ven mezi lidi, víc mluvit s lidmi, víc se otevřít světu - jasně, mohla jsem s nimi být sama venku (v lese, na zahradě) a pak být zase sama doma max s manželem, rodinou, ale jsme ráda, že mě to takto donutilo a zjistila jsem, že je vlastně příjemné si jen tak povídat o blbostech, někoho rozesmát, někdo zase rozesměje tebe.
Zkus s dětmi víc chodit ven, zkuste i hernicky, plavání pro děti atd., třeba narazíš na fajn maminky a dodá ti to radost.
Ale to je jen výmluva, že nemáš čas. Jasně, s dětma ho není moc, ale nemáš ho ani, když děti usnou? A co pak děláš? Dřepíš před TV?
Člověk si potřebuje dávat nějaké cíle, za něčím jít, posouvat se a taky si prostě jen hrát a užívat si.
Chyba je očekávat, že doma před TV jako vymyslíš, co tě naplňuje, a pak to začneš dělat. Funguje to přesně naopak. Budeš něco dělat, prostě jen zkoušet a nebo to, co je ti prostě příjemné. A ten smysl a cíl se z toho vyvrbí.
@Kolicek95 Teda nevím, co by moje děti potěšilo víc, než kdybys je vzala do šátku nebo dětské krosny, a vyrazila na dlouhý pochod ![]()
@Dobrej_tym píše:
@Kolicek95 Teda nevím, co by moje děti potěšilo víc, než kdybys je vzala do šátku nebo dětské krosny, a vyrazila na dlouhý pochod
Tak pochod max hodinu, hodinu a půl.
@Kolicek95 Mám dvě děti, staršímu je skoro čtyři roky. Jakože malá je v nosítku kolikrát tři čtyři hodiny, když je nějakej výlet a akce. Nemůžu sedět na zadku a starší koukat do zdi…
@Kolicek95 On tě prvorozený od jistého věku taky vytáhne, mimino nemimino ![]()