Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život si člověk nevolí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.15 22:04
Nevím, jestli jde o ten příběh, nebo o ten styl… Ale báseň s takovýma chybama 
příběh smutný, drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 22:05
Ještě si nemůžu pomoct, promiň, ale ten výraz každodenní žito je pecka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.15 22:10
@BlueFairy neval oči, ono to tak je. Kdybych se odtajnila třeba by ses divila, co lidi nosí v sobě. S mraky chybama jsem počítala, oni v krátkém příspěvku se snadno obejdou. Verše to bejt měly, ale zas tak to nevyšlo.
Jsem si říkala že to dám otci přečíst ale nemá to smysl, tak jsem to pleskla aspoň sem!
Mimochodem, nová profilovka. To seš fakt ty? Sluší!
- Citovat
- Upravit
18.2.15 22:11
@BlueFairy píše:
Ještě si nemůžu pomoct, promiň, ale ten výraz každodenní žito je pecka
No ja nevim, ale zrovna tohle je spravne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 22:16
@Anonymní píše:
@BlueFairy neval oči, ono to tak je. Kdybych se odtajnila třeba by ses divila, co lidi nosí v sobě. S mraky chybama jsem počítala, oni v krátkém příspěvku se snadno obejdou. Verše to bejt měly, ale zas tak to nevyšlo.
Jsem si říkala že to dám otci přečíst ale nemá to smysl, tak jsem to pleskla aspoň sem!
Mimochodem, nová profilovka. To seš fakt ty? Sluší!
Já jsem to nemyslela špatně, ten první příspěvek měl být do diskuze, kde anonym nazývá své dítě sviní 
ty chyby #ere pes, ale v té básni svítí do očí. Každý si neseme něco ve své třinácté komnatě, já taky. Já bych neměla odvahu jako ty, takhle to vytáhnout do ringu, ale je potřeba s tím bojovat ale to žito je tam krásný, je vidět, že je to rym z nouze ctnost, ale to je na tom právě lidské 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 22:17
@ProfZav píše:
No ja nevim, ale zrovna tohle je spravne..
Už jsem to popsala v příspěvku výš, není tam chyba, jen se mi to v tom hrozně líbilo 
je vidět, že to psal člověk od srdce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.15 22:21
Je to dobře napsané. Co na to napsat, snad jen drž se a jejich život nežij.
Podělím se s tebou o to, co jsem až po smrti mého milovaného otce pochopila.
Nemůžeš stále čekat na to, až jednou začneš žít a tvůj život za tebe nikdo jiný neodžije.
Proto se vzchop a začni dělat rozhodnutí sama za sebe, rozhodnutí, za kterými si budeš stát a udělají ti radost! Dělat kompromisy pro někoho, komu se nikdy nezavděčíš, prostě smysl nemá.
Možná, že jsem se netrefila úplně k tobě, ale tohle je zas můj příběh a tento přístup mi skutečně pomohl. Pomohl mi až tak, že mám svůj život ráda a chci ho ještě mnoho dalších let žít (to jsem určitou dobu nepociťovala a chtěla spíš svůj život vzdát)…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.2.15 22:24
@BlueFairy no jo je to asi dvacetiminutový výplod, moc jsem se s tím nemazala. Ale o to tady nejde!
Je to fakt težký, a je to hnusný ale někdy si říkám, že už nás vysvobodí jen konec. Hrozné si tohle myslet, a ani to nechci.
Podle mě každej na koho se podíváme si něco nese. Někdo je uzavřený, já to taky nikdy nikomu neřekla, ale takhle anonymně…třeba se uleví, když mi někdo poví že to co cítim je normální.
Snad to chápeš, asi to byla chyba to sem dát. Měla jsem to strčit do šuplíku nebo lépe, do koše.
- Citovat
- Upravit
18.2.15 22:29
@Anonymní píše:
@BlueFairy no jo je to asi dvacetiminutový výplod, moc jsem se s tím nemazala. Ale o to tady nejde!Je to fakt težký, a je to hnusný ale někdy si říkám, že už nás vysvobodí jen konec. Hrozné si tohle myslet, a ani to nechci.
Podle mě každej na koho se podíváme si něco nese. Někdo je uzavřený, já to taky nikdy nikomu neřekla, ale takhle anonymně…třeba se uleví, když mi někdo poví že to co cítim je normální.
Snad to chápeš, asi to byla chyba to sem dát. Měla jsem to strčit do šuplíku nebo lépe, do koše.
Taky jsem mívala kdysi tyhle pocity ale tím neříkám, že je to normální. Díky bohu, že mě tu držely ty moje malinké děti. Určitě se ti ulevilo aspoň trochu pro ten pocit, že jsi to (i když anonymně) sdílela a dostane se ti zpětně vazby. To je na tom to nejhorší, pokud máš zábrany se s něčím svěřit, člověk se s tím trápí sám a pak si vlastně tak celkově přijde úplně sám, nepochopený, nedoceněný.
Nemáš nikoho, komu bys to řekla? Já jsem byla i u psychologa, je to fajn si sednout a povídat povídat povídat… Připadáš si potom lehčí, jako kdyby ti někdo otevřel dveře zpátky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.15 22:36
@BlueFairy asi bych tam měla jít, mám to na mysli denně. Sveřila jsem se, ale on se takhle chová jen k rodině. Pro ostatní by se rozkrájel a radši řekne cizím o pomoc než nám, aby pak mohl říkat že nd něj kašlem.
Když já nevím, stydím se. To mám říct o doporučení praktickému? Nemůžu vyhodit týdně 500,– za doktora. Popravdě ani neveřím, že by to pomohlo!
- Citovat
- Upravit
18.2.15 22:43
A proč nemůžeš od táty odejít a pomáhat třeba jenom občas? Hlavní jsi ty, tvůj zivot ti nikdo nevrátí..
A jinak mě se ta báseň líbí, jako obsahově hodně smutný, ale pěkně se ti to rymuje, ty jo, jsi nadana, mě by ty rýmy nikdy nenapadly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Chtěla jsem napsat deník. Ale to nejde anonymně a tady jde i diskuze!
Co člověka bolí? Někoho noha, někoho ruka, někoho srdce, někoho bolí zuby v puse!
Mě bolí srdce…už dlouhá léta. Dětství? Čas kdy život vzkvétá a štěstím bouří, i takové chvilky byli, ty špatné je však často přehlušili.
Rodiče maj děti milovat, však to asi milovali. K sobě však úctu neměli a vůbec to neskrývali. To co dětským očím mělo zůstat skryto, bylo každodenní žito! Často když jsem někam jela, a telefon tam nebyl, v noci jsem se strachovala, že táta mámu zabil!
Puberta bouřlivá byla, spoustu chyb jsem udělala. Rodičům vrásky přidělala, hrdí moc býti nemohly.
18let, krásný to věk. Sbalila jsem spacák a šla. V bytě jsem týdny na zemi spávala, postupně však i postel byla.
O sebe jsem se jakžtakž postarala, o přátele však přišla.
Něco ten život stojí, vrstevníci toto ale ještě nechápaly!
Láska? Na tu jsem smůlu měla, na grázly snad magnet měla! Vykradený byt? Že bych se poučila? Párkrát jsem to musela ještě okusit! Pak přeci jen láska přišla, byla krásná a zdála se čistá. Teď už však vím že tak čistá nebyla, ale oproti předchozímu, co je to nevěra??
Pak přišel trest, na tátu úraz pad. Už nemůže chodit po nohách.
Chvíli jsem si myslela, že ho to změní, život však měl své vlastní znění. Člověk umí odpouštět, já mu odpustila. Byt jsem vyklidila, a domu se vrátila.
Byla to chyba veliká, ani úraz nezmění člověka.
Myslela jsem, že to rodinu stmelí, ale asi už pozdě bylo. Táta to těžce nese, však okolí pochopilo!
Chápu to, chápu všechno co rodině dělá, cíti křivdu, neodpustil- neodpustí, peklo nám ze života dělá. Vše psát nebudu, už takhle je to moc, a já prostě neumím říct dost. Už mám svou rodinu, svůj život a přesto žiji ten jejich, můžete poradit jak tohle přežít?
Bláhová jsem veřila, že bude líp, bohužel mě bývalé sebevědomí a píle neznamená nic.
Možná vám připadá že tady pláču a lituji se. Možná ano. Spíš ale volám o pomoct jak se odprostit a svůj život žít!
Omlouvám se za chyby a možná i ta forma bude divná, ale poslední dobou to na mě padá. Třeba tahle zpoveď pomůže!