Životní nespokojenost

Anonymní
10.11.19 22:57

Životní nespokojenost

Ahoj všem. Ráda bych se vám svěřila s tím, co mě poslední dobou tíží, a zároveň si ráda třeba vyslechla něčí obdobnou zkušenost. Je mi 26, mám dokončené vš vzdělání, mám zaměstnání, které jsem si přála, a které se mi nějakou dobu nedařilo najít, partnera a s ním domácnost. Bohužel, po studiích jsem se vrátila do rodného města - maloměsta - kde jsem po odchodu v 15 letech na intr veškeré kontakty zpřetrhala a i těch pár, co zbylo, zůstalo po studiích roztroušeno po republice. Bydlím tu zpátky už dva roky a cítím, že to není nic pro mě. Navrhla jsem tedy stěhování a partner souhlasil. Zprvu se mi to zdálo jako celkem banální problém, zvlásť, když město mých studií, kam bych ráda zpátky, je celkem nedaleko, ale po dvou letech se ukazuje, že najít tam zaměstnání pro přítele zas tak jednoduché nebude. Intenzivní hledání zatím nic nepřineslo a naprosto mu rozumím, že současné pozice, na kterou studoval a kterou už si nějakým způsobem vydobyl, se pro něco nižšího vzdát nechce. Snažila jsem se nalézt nějakou realizaci alespoň tady - začala jsem chodit cvičit, přihlásila se na jazykový kurz. Přesto se ale cítím nenaplněná. Nechci se rouhat, vím, že se mi v životě nic tak hrozného neděje, rozhodně si uvědomuji, že patřím k té šťastnější části lidstva, která má práci, kde bydlet a co jíst. Mě to ale stále nějak nenaplňuje, i když se s partnerem všemožně snažíme - vyrazit na výlet, za kulturou. Nějak nejsem schopná nalézt ten smysl života. Moje mamka říká, že smysl života je jednoduchý - být šťastný. A to se mi nedaří. Práce si vážím, baví mě sice trochu míň po těch pěti letech, co ji dělám, ale vím, že nebylo lehké ji najít, ale smyslem života nebo nějakou extra realizací pro mě také není. S mým vzděláním je mé uplatnění dost zúžené, takže hledat práci jinou také není úplně jen tak. Poslední dobou začínám koketovat s myšlenkou odjet do zahraničí dělat chůvu - nejkratší program do mé destinace je rok. Jenže si říkám, zda je to řešení, abych se za rok nevrátila do toho samého a ještě třeba bez práce. Nejsem žádný životní dobrodruh, ale něco z ciziny bych zažít chtěla. Přijde mi škoda nevyužít možností dnešní doby. Z partnerova pohledu je to samozřejmě jen útěk od problému.

Omlouvám se za kilometrový text a ráda si poslechnu vaše názory, případně zkušenosti :kytka:
(prosím anonym, není to nic, s čím bych se chtěla před známými chlubit)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1333
10.11.19 23:07

Zase to „být šťastný“ :roll:. Když se na to samý zeptali Petra Nárožnýho, tak jim akorát odpověděl: „A vy si myslíte, že je třeba mořskej koník šťastnej?“. Člověk je šťastnej opravdu jenom v útržkách, v určitým časovým úseku a ne celej život. Důležitý je, aby byl spokojenej, aby dělal něco, co ho aspoň trochu baví, popřípadě měl koníčky, který ho baví, měl ten život s kým sdílet, nějakou tu rodinu, aby byli jeho blízcí zdraví, aby měl za co aspoň trochu slušně žít. Já mám pocit, že tobě chybí právě ty koníčky. Zkus si najít něco co by tě bavilo, něco, za čím bys mohla jít a na co by ses mohla těšit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10.11.19 23:11

A chceš jet do zahraničí? Nebo opravdu utíkáš? Zamysli se nad tím, co opravdu chceš a co by tě šťastnou a spokojenou učinilo a realizuj to. Je to tvůj život a když ho promrháš jen tím, že se budeš ohlížet na ostatní, můžeš toho jednoho dne litovat…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2146
10.11.19 23:12
@fera21 píše:
Zase to „být šťastný“ :roll:. Když se na to samý zeptali Petra Nárožnýho, tak jim akorát odpověděl: „A vy si myslíte, že je třeba mořskej koník šťastnej?“. Člověk je šťastnej opravdu jenom v útržkách, v určitým časovým úseku a ne celej život. Důležitý je, aby byl spokojenej, aby dělal něco, co ho aspoň trochu baví, popřípadě měl koníčky, který ho baví, měl ten život s kým sdílet, nějakou tu rodinu, aby byli jeho blízcí zdraví, aby měl za co aspoň trochu slušně žít. Já mám pocit, že tobě chybí právě ty koníčky. Zkus si najít něco co by tě bavilo, něco, za čím bys mohla jít a na co by ses mohla těšit.

Tak myslím, že tohle je jen slovíčkaření. Být šťastny, někdo to nazve být spokojený. Podle mě to má ilustrovat tu obecnou rovinu - někdo vidí smysl života v zaměstnání, někdo v dětech a někdo v obecné práci na tom, aby byl prostě tak nějak spokojený/šťastný.

Příspěvek upraven 10.11.19 v 23:18

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.11.19 23:17
@nocenka.jalapovita píše:
A chceš jet do zahraničí? Nebo opravdu utíkáš? Zamysli se nad tím, co opravdu chceš a co by tě šťastnou a spokojenou učinilo a realizuj to. Je to tvůj život a když ho promrháš jen tím, že se budeš ohlížet na ostatní, můžeš toho jednoho dne litovat…

Děkuji za milá slova. Popravdě, nedokážu to nějak rozklíčovat - do jaké míry to opravdu chci a do jaké jen doufám, že to všechno změní (kdyby to bylo jen tak, že buď změní nebo nezmění, tak je to ještě dobré, škoda, že s tím člověk také musí něco obětovat, a případně pak řešit, že se nic nezměnilo a ještě o co všechno tím přišel).

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.11.19 23:20

@nocenka.jalapovita Každopádně tak poslední půl rok žiju s pocitem, že tak nějak hniju zaživa a představa, že se za 10 let ohlídnu a zjistím, že jsem ten krátkej životní čas prožila takto, mi přijde děsivá :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
10.11.19 23:31

Tak to změň, určitě jsi mladá, máš spoustu možností…jestli chceš do zahraničí nebo se přestěhovat..udělej to. I kdyby se to ve výsledku ukázalo jako krok špatným směrem, tak pořád je to životní zkušenost, ze které můžeš čerpat a pokud to neuděláš, tak budeš věčně přemítat nad tím, co by se mnou asi bylo kdyby jsem tenkrát odjela / přestěhovala /změnila…doplň si co potřebuješ,…Do hlavy ti nikdo nevidí, takže to hlavní rozhodnutí musíš udělat ty. Vím, že může být občas těžké odlepit se od dna ale většinou to za to stojí, kor jestli máš takové stavy. Držím pěsti at se rozhodneš jakkoliv

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10.11.19 23:52
@Anonymní píše:
@nocenka.jalapovita Každopádně tak poslední půl rok žiju s pocitem, že tak nějak hniju zaživa a představa, že se za 10 let ohlídnu a zjistím, že jsem ten krátkej životní čas prožila takto, mi přijde děsivá :nevim:

Takove etapy v zivote byvaji. Neni to nic vyjimecneho, ze si clovek rika, nemela bych byt nekde jinde, nemela bych delat neco jineho atd. A i si myslim ze to odpovida Tvemu veku. Ruzni lide se s tim popasuji ruzne. Nektere zeny vidi vychodisko v diteti, nektere v kariere, nektere vyckavaji co zivot prinese. A kazda z tech variant ma neco do sebe. Mne osobne se libi, jak jsi psala, vyzkouset delat au-pair. Naucis se dobre jazyk, poznas tamni kulturu a spoustu lidi. Rok je v tomto veku kratka doba a muze Ti to ukazat netusene obzory. A v pripade, ze Ti to nbebude sedet se muzes urcite sbalit i driv a vratit se domu. Nikdo Te tam nasilim drzet nebude.
Druha vec je, ze jsi psala ze by to mohl byt utek od problemu - v pripade, ze neco takoveho mas, a at uz jsi si toho vedoma nebo ne, tak ani 10 let v cizine Ti nepomuze tu kyzenou vnitrni spokojenost najit. Tu si totiz musi kazdy zajistit sam v sobe a necekat ji zvenku - zvenku prijde jen nakratko. Toto se ale opet da dobre resit ruznymi knihami a kurzy sebepoznan, popripade najit psychologa ci psychoterapeuta, ktery Ti sedne a s nim svoji situaci probrat. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.11.19 00:10

Trochu ze zivota.. Uplne stejne mluvila ma kamaradka. Ze ji vse ubiji a chce jet do ciziny delat aupair..

No opravdu odjela.. A za asi 3 mesice mi osala, ze toho ma.plne zuby. Ze dela za par penez sluzku a utira zadky cizim detem..

Kdyz uz utirat zadky, tak vlastnim..

Za me je to utek od problemu.. Navic odjed do toho mesta sama. Kdyz tam tak moc chces. Navic pokud uvazujes o cizine, tak sji na variantu odjet bez partnera pripravena..

A co jit na doktorat a vyjet nejak pres Erasmus ci jiny vymenny pobyt.. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
1070
11.11.19 00:34

Taky si myslím, že to je krize rané dospělosti. Bohužel ale konkrétně poradit nemůžu, já tyhle pocity asi fakt nikdy neměla (třeba jsem v tomhle ohledu retardovaná a ještě to přijde :lol: ), a tak nějak „z ničeho nic“ jsem se s věkem dostala k pocitu štěstí, a to bylo i v době, kdy jsem žádné extra životní mety splněné neměla… Ale držím palce. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.11.19 00:45
@Anonymní píše:
Trochu ze zivota.. Uplne stejne mluvila ma kamaradka. Ze ji vse ubiji a chce jet do ciziny delat aupair..

No opravdu odjela.. A za asi 3 mesice mi osala, ze toho ma.plne zuby. Ze dela za par penez sluzku a utira zadky cizim detem..

Kdyz uz utirat zadky, tak vlastnim..

Za me je to utek od problemu.. Navic odjed do toho mesta sama. Kdyz tam tak moc chces. Navic pokud uvazujes o cizine, tak sji na variantu odjet bez partnera pripravena..

A co jit na doktorat a vyjet nejak pres Erasmus ci jiny vymenny pobyt.. :kytka:

Tohle riziko si samozřejmé uvědomuju. Mám známé a kamarádky, pro které to byl životní zážitek. Ale stejně tak ty, které to považuji za velkej přešlap :mrgreen:. Popravdě, asi to bude znít absurdně, ale to odstěhování od partnera do jiného města mi snad přijde ještě horší. Takové jako „tak sis tam práci nenašel, tak buď si ji najdi a doraž nebo to mezi námi vyšumí“. Přece jen odjet někam na časově ohraničený úsek mi nepřijde tak definitivní, ale samozřejmě nedělám si ani iluze o vztazích na dálku :lol:. Jinak Erasmus fajn tip, byla jsem na mgr. a bylo to super. Bohužel, studovala jsem uměleckou školu a můj obor nemá doktorský program (pouze teda jeho teoretická větev, kde kdovíjak neexceluji :mrgreen: )

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
11.11.19 00:48
@listento píše:
Taky si myslím, že to je krize rané dospělosti. Bohužel ale konkrétně poradit nemůžu, já tyhle pocity asi fakt nikdy neměla (třeba jsem v tomhle ohledu retardovaná a ještě to přijde :lol: ), a tak nějak „z ničeho nic“ jsem se s věkem dostala k pocitu štěstí, a to bylo i v době, kdy jsem žádné extra životní mety splněné neměla… Ale držím palce. :mavam:

To teda, měla jsem pocit, bůhví jak nejsem samostatná a vyspělá - od 15 z domova, od maturity ke škole zaměstnání. No a přesto po škole šok 8o. Díky za podporu a Tobě gratuluji k tomu samovolnému štěstí :lol: :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
11.11.19 03:41

A co kdybys k tomu pobytu zacala podnikat konkretni kroky? Ja kdyz mam pocit, ze uz to na tom miste nevydrzim, tak jdu po nejake te vymyslene cesticce az tam, kam to jde. A bud me to privede ke změně (a jednou jsem i litovala, ze me palilo dobre bydlo, fujtajbl) anebo jsem jasne v nejakem okamziku ucitila, ze je to blbost a ta cesta se sama uzavrela a ja pak byla vdecna, ze jsem neprisla o to, co jsem uz mela. A byly to fakt i riskantni podniky ;)

Ty mas ted pocit, ze odjezdem na rok se nadechnes svobody a sveta. Ale treba to az takova pecka nebude a navic prijdes o kluka. Hele, kdo nic nedela, nic nezkazi. Jsi mlada a bez zavazku, rodinu zatim nechces, jdi do toho :mavam:

  • Citovat
  • Nahlásit
495
11.11.19 06:30

Nevěřím, že by ti jiné město pomohlo.
Dále pak, když chceš odejít dělat chůvu do zahraničí, to asi přítele moc nemiluješ, co?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3014
11.11.19 08:08

Já ti rozumím, taky jsem se tak kdysi cítila. Potřebuju být v životně ne zběsile exaltovaně šťastná, ale prostě normálně spokojená. Mně tohle dávají koníčky a to, že se jim můžu věnovat s manželem a kamarády. Deskovky, lezení, turistika, chození na koncerty. Plánuju si koníčky stejně pečlivě jako čas na práci a rodinu, je to pro mě fakt důležité. Většinou se to sejde tak, že jednou týdně jdu s manželem na stěnu, jednou týdně večer deskovky (na to mám dvě party, jednu s manželem a společnými přáteli, a druhou s bezdětnými party-life přáteli) a jednou týdně se podaří zajít na koncert. Postupem času se k tomu přidala dcera - pro mě rodina není smyslem života, ale dceru miluju a společné zážitky mě dělají hodně šťastnou. Teď po víkendu jsem úplně nabitá pozitivní energií, strávili jsme jej v rodinném kruhu, svatomartinské tradice, dětská světýlková cesta, sledování MMA (další koníček, strašně mě baví sledovat jak si chlapi v kleci dávají na držku :mrgreen: )… drobnosti, ale bez nich by byla jen práce a povinnosti.
Musíš si přesně tohle najít, to co tebe dělá šťastnou, lidi kteří tě dělají šťastnou, a tím trávit volné chvilky. Stěhovat do zahraničí jsem se v různých fázích chtěla taky, většinou se to ukázalo jako pokus o útěk, vždycky jsem po tom začala toužit v době kdy tady nebylo nic, co mě dělá spokojenou. Když jsem to našla, do zahraničí už jedině na dovolenou :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat