Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Změny nálad - propady
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Kalbe
4.9.21 23:16
@Anonymní píše:
Hezký večer, chtěla bych Vás poprosit o radu. Bojuji se změnami nálad, jestli se to takhle dá popsat. Jeden den se cítím úplně normálně, v klidu, směji se, nevadí mi být v prostředí několika lidí, vyjít ven se psem na procházku klidně mezi plné náměstí, cítím se mezi nimi dobře, jako třeba dnes, kdy jsem byla od odpoledne až do teď venku s kamarádem, za dalšími kamarády, na výletě a vůbec mi to nevadilo. A pak jsou dny, kdy mám problém opravdu sotva vstát z postele (třeba včera),sotva se vzbudím, mám stažený žaludek. Jakákoliv komunikace s kýmkoliv je pro mě složitá, mám žaludek stažený jak kdyby mě čekala nějaká velká zkouška, největším uměním dne je pro mě když se převleču z pyžama a zvládnu si udělat něco k jídlu a najíst se. V tyhle dny totiž skoro nejím, hlad sice mám, ale chut k jídlu vůbec. Během těhle dní se snažím co nejvíc vyhýbat lidem. Většinu dne proležím v posteli, prospím, jsem strašně podrážděná, jakákoliv snaha někoho vytáhnout mě ven mě strašně rozčílí, jsem na ně hnusná, podrážděná, nepříjemná (později toho samozřejmě lituji). Ruším pak plány, který jsou domluvený třeba několik týdnů dopředu, na domluvených akcích se neukážu, a těžko se to pak vysvětluje všem, co se děje. Nerozumím tomu.Po pár dnech to přejde. A opakuje se to v nepravidelných intervalech, v průběhu většinou dnů, někdy týdnů, to je různý, na ms to nezávisí. Teď když začne semestr mě tohle děsí ještě víc, nevím jak to budu zvládat ve škole. Když mám tyhle pitomý dny a musím třeba někam jít, nebo jet, je to šílený, je mi na zvracení, studený ruce, zimnice, úzkost…Jednou když jsem jela v autě mně blesklo hlavou jak rychle bych to musela napálit do toho stromu. Nikdy bych to neudělala. Samotnou mě to vyděsilo, že mě to vlastně napadlo. Divný že třeba den na to se cítím úplně v pohodě, když to přejde… Takže úplně normálně funguju. Kolikrát když mám ty špatný dny, tak si opravdu připadám strašně, jak jsem zbytečná a nikdo mě nemá rád, že nikoho nemám, komu by na mě záleželo. Teď když je mně dobře si říkám jak směšný to je, ale v tu chvíli tomu proste fakt věřím a nevidím nějaký pomyslný světlo na konci tunelu. Vím, že takhle diagnostikovat přes internet opravdu nejde, ale byla bych ráda, kdybyste mi alespoň napsali názor, zda je to normální, nebo ne, nebo co s tím? Nevím, jestli s tím někam chodit a asi si ani nedokážu představit tohle někomu říct z očí do očí, protože jinak jsem pořát ta „věčně usměvavá“. Díky za názory předem.
Nech si zkontrolovat stitnou žlázu u doktora 
- Citovat
- Upravit
4.9.21 23:54
Pokud je to tak, jak popisujete, tak doporučuji psychiatra rovnou bez obvoďáka. Může to být banalita, ale také tam může být konkrétní biologické příčina, která vás sice přímo neohrožuje na životě, ale je lepší mít jasno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 00:42
Maniodepresivni psychoza?
Urcite k psychiatrovi, tohle neni sranda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 05:45
Bych to tipla na nějakou úzkostnou poruchu, možná jdoucí do deprese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 10:20
@Lucie_Sx píše:
Maniodepresivni psychoza?Urcite k psychiatrovi, tohle neni sranda.
Tak přesně takhle jsem to napsat nechtěl, aby si zakladatelka nezačala Googlit a diagnostikovat se sama, no nic. 
Ale jestli jí to zvýší odhodlání tam jít, tak OK.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.9.21 10:31
@Kazatel píše:
Tak přesně takhle jsem to napsat nechtěl, aby si zakladatelka nezačala Googlit a diagnostikovat se sama, no nic.
Děkuji za odpovědi. Tuhle nemoc znám, ale to si nemyslím, tam jsou ty změny právě v dlouhodobějších intervalech, ne? V řádech klidně měsíců, let..?
A odhodlání nevím co by mi zvýšilo. Takhle když se cítím dobře mi to přijde jako úplná banalita a když je mi zle tak zas se nedokopu. 
A psycholog nebo psychiatr?
- Citovat
- Upravit
5.9.21 10:44
@Anonymní píše:
Děkuji za odpovědi. Tuhle nemoc znám, ale to si nemyslím, tam jsou ty změny právě v dlouhodobějších intervalech, ne? V řádech klidně měsíců, let..?
A odhodlání nevím co by mi zvýšilo. Takhle když se cítím dobře mi to přijde jako úplná banalita a když je mi zle tak zas se nedokopu.
Musíte si uvědomit, že psychické zdraví v tomto případě není psychické, ale biologické, které se jen do psychiky promítá (a to jsou i deprese, úzkosti,..). Tj. to že se to projevuje na vašich náladách neznamená, že to nemá biologickou příčinu.
Takže stejně jako když vás bolí několik dní v kuse nohy, tak jdete za doktorem, protože nevíte, jestli je to tím, že málo chodíte nebo počátky nějakého vážnějšího důvodu (např. snížený průtok krve).
Tak ve vašem případě je to psychiatr, to je MUDr., obecně biologické příčiny psychických poruch řeší psychiatr, psycholog pak věci, které jsou ve sféře chování, obvykle méně závažnější. Pak jsou věci, které lze řešit oběma přístupy. Psychiatr má tu výhodu, že rychle dokáže vyloučit / potvrdit ty nejzávažnější diagnózy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.9.21 18:44
@Kazatel píše:
Musíte si uvědomit, že psychické zdraví v tomto případě není psychické, ale biologické, které se jen do psychiky promítá (a to jsou i deprese, úzkosti,..). Tj. to že se to projevuje na vašich náladách neznamená, že to nemá biologickou příčinu.Takže stejně jako když vás bolí několik dní v kuse nohy, tak jdete za doktorem, protože nevíte, jestli je to tím, že málo chodíte nebo počátky nějakého vážnějšího důvodu (např. snížený průtok krve).
Tak ve vašem případě je to psychiatr, to je MUDr., obecně biologické příčiny psychických poruch řeší psychiatr, psycholog pak věci, které jsou ve sféře chování, obvykle méně závažnější. Pak jsou věci, které lze řešit oběma přístupy. Psychiatr má tu výhodu, že rychle dokáže vyloučit / potvrdit ty nejzávažnější diagnózy.
Dobře, děkuji za odpověď. A když mu řeknu, že mně hlavou bleskly i ty myšlenky jak jsem psala výše (například jak rychle bych musela s autem narazit do stromu abych to nepřežila atd) nemůžou mě někam zavřít proti mojí vůli? Jsou to ssi stupidní dotazy, ale dost se toho bojím. Říkám si, že v tu chvíli bych mohla říkat horem dolem, že mi to jen lítá hlavou ale neudělala bych to ale stejně by mi nikdo nevěřil..
- Citovat
- Upravit
5.9.21 18:50
Nech si nejprve udelat krevni obraz - at vyloucis tu stitnou zlazu a jine zdravotni problemy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.21 19:33
@Anonymní píše:
Dobře, děkuji za odpověď. A když mu řeknu, že mně hlavou bleskly i ty myšlenky jak jsem psala výše (například jak rychle bych musela s autem narazit do stromu abych to nepřežila atd) nemůžou mě někam zavřít proti mojí vůli? Jsou to ssi stupidní dotazy, ale dost se toho bojím. Říkám si, že v tu chvíli bych mohla říkat horem dolem, že mi to jen lítá hlavou ale neudělala bych to ale stejně by mi nikdo nevěřil..
Nebojte, nezavřou vás, ale je to významný diagnostický indikátor. Jen bych zdůraznil, že to bylo opravdu jen jednou a jak se toho děsíte, prostě to popište jako tady. Není zase tak úplně důležité, co všechno vám probíhá hlavou, ale jak to prožíváte.
Musíte si uvědomit, že máte před sebou odborníka, který tyhle případy zná, on vás nechce vyřadit ze společnosti, ale pomoc vám, nejsme ve starověké Spartě, aby vás shodili ze skály.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký večer, chtěla bych Vás poprosit o radu. Bojuji se změnami nálad, jestli se to takhle dá popsat. Jeden den se cítím úplně normálně, v klidu, směji se, nevadí mi být v prostředí několika lidí, vyjít ven se psem na procházku klidně mezi plné náměstí, cítím se mezi nimi dobře, jako třeba dnes, kdy jsem byla od odpoledne až do teď venku s kamarádem, za dalšími kamarády, na výletě a vůbec mi to nevadilo. A pak jsou dny, kdy mám problém opravdu sotva vstát z postele (třeba včera),sotva se vzbudím, mám stažený žaludek. Jakákoliv komunikace s kýmkoliv je pro mě složitá, mám žaludek stažený jak kdyby mě čekala nějaká velká zkouška, největším uměním dne je pro mě když se převleču z pyžama a zvládnu si udělat něco k jídlu a najíst se. V tyhle dny totiž skoro nejím, hlad sice mám, ale chut k jídlu vůbec. Během těhle dní se snažím co nejvíc vyhýbat lidem. Většinu dne proležím v posteli, prospím, jsem strašně podrážděná, jakákoliv snaha někoho vytáhnout mě ven mě strašně rozčílí, jsem na ně hnusná, podrážděná, nepříjemná (později toho samozřejmě lituji). Ruším pak plány, který jsou domluvený třeba několik týdnů dopředu, na domluvených akcích se neukážu, a těžko se to pak vysvětluje všem, co se děje. Nerozumím tomu.Po pár dnech to přejde. A opakuje se to v nepravidelných intervalech, v průběhu většinou dnů, někdy týdnů, to je různý, na ms to nezávisí. Teď když začne semestr mě tohle děsí ještě víc, nevím jak to budu zvládat ve škole. Když mám tyhle pitomý dny a musím třeba někam jít, nebo jet, je to šílený, je mi na zvracení, studený ruce, zimnice, úzkost…Jednou když jsem jela v autě mně blesklo hlavou jak rychle bych to musela napálit do toho stromu. Nikdy bych to neudělala. Samotnou mě to vyděsilo, že mě to vlastně napadlo. Divný že třeba den na to se cítím úplně v pohodě, když to přejde… Takže úplně normálně funguju. Kolikrát když mám ty špatný dny, tak si opravdu připadám strašně, jak jsem zbytečná a nikdo mě nemá rád, že nikoho nemám, komu by na mě záleželo. Teď když je mně dobře si říkám jak směšný to je, ale v tu chvíli tomu proste fakt věřím a nevidím nějaký pomyslný světlo na konci tunelu. Vím, že takhle diagnostikovat přes internet opravdu nejde, ale byla bych ráda, kdybyste mi alespoň napsali názor, zda je to normální, nebo ne, nebo co s tím? Nevím, jestli s tím někam chodit a asi si ani nedokážu představit tohle někomu říct z očí do očí, protože jinak jsem pořát ta „věčně usměvavá“. Díky za názory předem.