Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zničené mládí - je pak možné vést normální život?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.4.26 10:52
Jediny, komu do toho něco je, je potenciální partner. Tomu bych ze začátku řekla, že jsem měla bouřlivé mládí - asi bych nezabíhala víc do hloubky, pokud jsi si uz jistá sama sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.26 10:56
Proto jsem už hodně tolerantní k minulosti ostatních a nikoho nesoudím, že žil jak žil, důležité je, že se chtěl změnit a dokázal to.
Lhát partnerovi nechci, že jsem byla anděl, tak bych mu to řekla asi stručně, že mládí bylo problémové.
Kromě té výchovy hrají roli i psychicke problémy: inpulzivita, ADHD.
Musím chodit na terapii. Impulzivitu zvládat je těžké, ale aspoň už ty věci jako nárazové pití, prohravani peněz, rychle navazování vztahů nebo přátelství to už nedělám.
- Citovat
- Upravit
8.4.26 11:05
Každý se může změnit. Dost takových lidí znám, ale doma bych je nechtěla. Pardón. Taky jsem skončila jako čerstvě dospělá bez domova, měla šílené rodinné zázemí včetně bití, ale právě kvůli tomu bych nechtěla být s někým kdo podobné problémy řešil takovýmto způsobem. Jinak takovým samozřejmě fandím a se spoustou z nich se bavím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.26 12:35
Tak já bych předně nepsala, že když někdo k tomuto nesklouzl, že měl štěstí. To je takový alibismus pro lidi s pohnutým osudem, kdy sami sebe přesvědčují, že jen neměli štěstí 
Aby měl člověk dobrý život, musí makat. Někdo míň, někdo víc, ale nevymlouvejme se na štěstí.
A jinak znám člověka, který žil v pohodě život, pak sklouzl k závislostem, k dluhům. A vyhrabal se z toho tak, že je dneska úspěšný a žije normální život - ale vím, že stále dochází na terapie a velmi na sobě pracuje. Není to tak, že by se z toho dostal a už vše bylo sluníčkové.
Ale taky znám člověka, co měl odjakživa sklony na vše kašlat a i když má občas světlejší chvíle, tak ani po letech si neumí udržet normální život.
A pak mám blízkého člověka, co si sáhl na dno, vyhrabal se z toho, ale aby nějak fungoval, tak se spokojil s horším životem, s tím, že nebude mít děti, nějaké závazky, jen nenáročnou práci, skromné bydlení. Sice nemá naplněný život jak by chtěl, ale je to takový kompromis, jak nespadnout do drog a dluhů.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.4.26 12:48
Mám spolužačku ze základky - zázemí a rodinu neměla nic moc, žili také trochu jako součást ghetta, ve škole byla vždycky VELMI problémové dítě, kouřila asi jako první ze třídy, vždycky problémy s chováním, velmi impulzivní, šikanovala ostatní. Po vychození základky jsem s ní neměla kontakt, ale od spolužáků jsem věděla, že odešla z domova, byla jednu dobu i na ulici, fetovala, prošla odvykačkou.
No a pak jsme měli sraz po 15 letech od ZŠ a přišel ale úplně jiný člověk. Dala se do kupy, normálně pracuje, má partnera, rodinu, je úplně v pohodě. A kromě toho když se tak nějak na srazu probíraly všechny možné věci „co bylo tehdy“, fakt mě překvapilo, jakou prokazovala sebereflexi stran toho, jak se tehdy chovala.
- Citovat
- Upravit
8.4.26 12:59
Poznam malo takych ludi - asi to nebude reprezentativny priklad, ale jedno maju spolocne: maju moj neskutocny obdiv ze s tym sekli a zmenili svoju cestu, takto povedane to vyzera jednoducho, ale je to niekolko rokov naozaj tvrdej prace a to ze ti zostane 5h na spanok povazujes za luxus. Je to tvrda praca, ktoru NIKTO neoceni, proste preto ze nedokaze pochopit cely rozmer situacie co vsetko bolo potrebne urobit/obetovat atd…
Tvoja logika zatajovania a hambenia sa nieje podla mna OK, to ta vzdy dobehne a keby aj nie tak chces zit zvysok zivota v strachu ci/kedy sa to prevali? Netvrdim ze musis svoju historiu rozpravat kazdemu koho stretnes, ale aby o tom nevedel partner?
U teba vidim jeden rozdiel a to ze stale o tom hovoris ako niekto iny, vzdy je to niekto iny, vzdy chybu urobil niekto iny… Ani jeden z tych ludi ktorych poznam takto nehovori. Moj osobny nazor je ze ty si sa vnutorne s tym nevyrovnala, stale trpis niecim co neviem ako sa vola, ale v podstate by sa to dalo opisat ako „Ja nic ja anjelik ty druhy ma do toho dotlacili“, bez ohladu na to ci to je alebo nieje pravda (ja si myslim ze nie, ale mna do toho nic) takto to nefunguje ani vo vztahoch, ani v praci ani nikde inde… na tvojom mieste by som sa nad tym zamyslel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.26 14:48
@Anonymní píše: Více
Myslím, že pokud rodině na tobě záleží, tak budou mít velkou radost, že jsi se vzchopila a žiješ normální život. Pokud by tě tížilo totéž prostředí, kde se to stalo, tak bych volila přestěhování do jiného města - nová práce, bydlení - nový začátek.
Kašli na minulost, tu nezměníš. Můžeš ale změnit tady a teď.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.4.26 14:51
To stěhování zvažuji. Za rodiči můžu přijet na návštěvu. Nechci prostě potkávat ty lidi co mi připomínají minulost, ta místa…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.4.26 14:52
Ja uznávám, že jsem se chovala hrozně mě nikdo k tomu nenutil. Jen je to škoda že jsem si takhle zničila mládí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.4.26 16:41
@IcePlanet7 píše: Více
Zakladatelka ale psala, že jde o dobu dospívání a mládí. Nelze přece soudit člověka, který není úplně dospělý nebo je mu tzv. čerstvých 18, že do něčeho takového spadl. Může se stát a zároveň v nízkém věku ještě člověk nemá tolik zkušeností nebo není natolik vyzrálý, aby viděl všechny následky. Zastala bych se zakladatelky v tom, že to celé nemusí být jenom její vina. Hodně často se u lidí, kteří sklouznou k něčemu takovému, ukazuje nefunkční rodinné zázemí. Mnohdy člověk, co začne s drogami apod. právě tlumí velkou psychickou bolest, kterou si nese na základě chování jeho rodičů k němu - zneužívání, nerespektování soukromí, příliš autoritářská výchova atd. Takže v tom případě na tom právě rodiče mohou mít nemalý podíl. - Je to stejné, jako když se někdo sebepoškozuje - řeže kvůli tomu, že je se rodiče pořád hádají, rozvádějí atd. Prostě chce utlumit tu bolest. Někdo se řízne a někdo šáhne po úniku drogama a tak.
- Citovat
- Upravit
8.4.26 16:54
@Anonymní píše: Více
Asi som to nenapisal dost jasne. Ja rozhodne nikoho nesudim a prave naopak moj obdiv maju ty ktory sa s z toho dostali. Ja neviem posudit koho to bola vina a z objektivneho pohladu je to uplne jedno. Pretoze realita = pritomnost sa tym nezmeni.
Ked niekto zije tym ze mu neustale TY DRUHY ublizovali/ublizuju a prave on je ten jediny na svete ktory sa ma najhorsie a prave jemu pokazili jeho vysnivany zivot… tak sa proste z toho tazko dostane, pretoze tym ze zije v obraze ako mu TY DRUHY skodia tak nevidi tie moznosti ako moze s tym nejako pohnut. resp zije v takom tom zacarovanom kruhu ze nech urobi cokolvek tak TY DRUHY mu to zase pokazia, takze pre istotu neurobi nic.
Ked zmeni svoj pohlad na vec, zacne mysliet stylom co mozem JA urobit preto aby som sa zajtra mal lepsie, mal lepsi prijem, nasiel si lepsieho partnera/partnerku, mal krajsie byvanie… tak sa z toho da dostat.
To bolo to hlavne na co som chcel poukazat.
To ako to vzniklo, kto mal na tom aky podiel, ci by to bolo inak keby sa nieco nestalo, alebo sa stalo inak je zbytocne hrabanie sa v minulosti otvaranie starych ran a sypanie solou - co ti to prinesie? Moja odpoved je NIC, ale respektujem ze kazdy si hlada svoje odpovede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.26 16:55
Normální služný život se dá vést kdykoli, je to jen o rozhodnutí jedince.
Už ale ten úvodní dotaz samotný na mě působí jako naprostý red flag a vidím za tím člověka, který všechno, co v životě udělá špatného, má snahu svalovat vinu na svoje okolí.
Vlastně to vypadá, že svůj dobrý život podmiňuje tím, že veškeré jeho okolí ho bude chápat a respektovat…a už v tom dotazu si vyrábí berličku, že cokoli se nepovede, tak za to můžou ONI, protože ho nepřijali a bla bla…
Kdo chce žít dobře, ten hledá řešení a žije tak, kdo nechce, ten hledá jen výmluvy na svoje okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.26 16:55
Já smekám klobouk dolů před lidmi, kteří se ze závislosti dostali, vedou zcela odlišný život, mají jiné smýšlení a životní chyby se poučili. Moc jich není, ale mají můj obdiv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.26 16:55
@Králičice píše: Více
A co když mu to pak někdo propálí, že byla třeba feťačka? Mně by teda nakrklo, že mi partner něco takového tajil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.26 17:22
Tak vím, že třeba matčina sestřenice dělala společnici. Byla po rozvodu, s malým dítětem. V rámci této práce si nabrnkla staršího muže, cizince, s nímž měla druhé dítě a který ji i dítě zabezpečil, i když spolu nezůstali, dál z toho svazku těžila a měla prostě lehčí život. Dnes má děti velké a živí se normálně, vede běžný život, už je to taky asi padesátiletá dáma.
A pak záleží, někdo měl bouřlivější mládí, třeba moje sestra. Dneska žije zdravě, nepije, nekouří, má roky stabilního partnera a to taky chvíli žila všelijak včetně toho, že neměla kam jít. Bývalá spolužačka to přes své kiksy dotáhla k druhému dlouholetému manželství, dcerce, doktorátu a zajímavé práci. Záleží taky, kolik disciplíny a motivace v sobě pro ten lepší život najdeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
