Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pred partnerem bych nikdy minulost netajila, max bych asi nezachazela do podrobnosti, pokud by o ne nestal.
S minulosti bych se asi netajila, protoze minulost te formuje do toho, jakym clovekem jsi ted. Odstehovani ale asi neni spatny napad, je asi jednodussi clveka brat takoveho, jaky je, kdyz znas minulost z doslechu, a ne, kdyz jsi ho jako trosku potkaval na denni bazi
.
S duverou rodiny to muze byt osemetne, take asi zalezi, jak dlouho situace trvala a pred jakou dobou skoncila, pokud vubec skoncila. Co vsechno se udalo.
Znam lidi, co se vymanili z „nedobre vedeneho zivota“, ale bohuzel asi vice takovych, co to nedokazali
.
Je to o každém člověku, je na něm, jestli se vzchopí a začne se léčit, nebo si uvědomí, že si sice zničil určité období života, ale to neznamená, že tak musí fungovat dál. Může udělat změnu, může se z toho dostat, ale bude to chtít obrovské množství práce na sobě.
A jak pise @ibiza, verim, ze sanci ma kazdy, ale zalezi to ciste na nem. Nikdo to za nej neudela.
Aha. Já si prošla tím, kromě prostituce, drogové závislosti a kromě kriminality, tu jsem zapomnela uvést tam taky.
Někdy se stydím za takové věci před rodinou. Měli to se mnou těžké.
Myslím si, že se určitě každý může „napravit“. Záleží, proč do těch problémů spadl, jestli třeba kvůli problémům v rodině v dětství nebo za tím může být i nějaký psychologický problém nebo diagnóza. Takže jestli to dokázal zvládnout a vyřešit a pak žít normální život.
@Anonymní píše: Více
A čím to bylo způsobené? Většinou to je právě rodinou, výchovou nebo atmosférou v rodině, která způsobuje nepřiměřené tlaky, které pak mohou vyústit v tyhle problémy.
Před nejbližšími bych minulost netajila. Ostatním do toho nic není. Každý by měl dostat druhou šanci.
Vkládám jako anonym, jsem se svou minulostí srovnaná, ale začala jsem znovu a nepotřebuju, aby na mě některé zdejší „mileny“ koukaly skrz prsty…
Bohužel, neměla jsem úplně snadný start do života, velmi, velmi špatné rodinné zázemí. Částečně vlastní vinou, částečně vinou rodičů jsem se velmi brzy dostala do dluhů, mám zkušenosti se životem na ulici a následně i prostitucí, která mě ale doslova postavila zpátky na nohy a umožnila započít kroky zpátky k normálnímu životu ve společnosti. Dnes už vedu spořádaný život, mám milovaného partnera, který prakticky vše o mé minulosti ví, a čekáme rodinu. Vždy je možnost uniknout peklu, jen člověk musí fakt hodně chtít.
PS: drogy ani alkohol u mě na nule
@Anonymní píše: Více
A nemela jsi to těžké ty s nima? Kazdy se muze napravit, za hříchy z mládí nikoho nesoudím, naopak obdivuju ty kteří se z pruserů vyhrabali a žijí normálně.
Ano znám takové lidi. Jeden můj dlouholetý kamarád si prošel kde čím. V té době kdy bral drogy a dělal kde co jsem s ním v kontaktu nebyla. Ale postavil se zpět na nohy, překonal to a dnes má můj obrovský respekt. Protože vím, že zdaleka ne každý s takovým startem do života to dokáže.
Dneska žije normální spořádaný život. Má manželku a dcerku k tomu dobrou práci. A sám se nejen, že se svou minulostí nijak netají. Ale dokonce se věnuje osvětě na základních školách a středních školách. A jak sám říká, kdybych měl sdílením svého příběhu od toho odradit jednoho jediného člověka tak to má smysl.
Takže zakladatelko pokud ses dokázala postavit na své nohy a tohle období překonat. Tak je na místě pokora, ale není třeba žádné sebemrskačství. Protože to co si dokázala ty není vůbec málo. A ono je taky třeba si uvědomit, že podobné mladí mají často ti, kteří rozhodne v dětství a dospívání neměli na růžích ustláno.
Jinak před partnerem a dětmi bych svou minulost netajila. Bude lepší když ji budou znát od tebe a ne od nějaké “dobré duše”.
Znam spoustu takových lidi, nekdo se sebral a normalne funguje, nekdo v tom pokračuje a je mu to jedno. Kazdopadne se to da překonat. Clovek se poučí, najde si nové kamarády, rodina, pokud je normalni, často pomůže a je rada za nápravu, pokud normální neni, tak zadna škoda, kdyz se odstřihnou ![]()
Dětství nebylo jednoduché, protože si rodiče mysleli, že když nebudu mit absolutně žádné soukromí a ani svůj pokoj (jednu dobu jsem spala s matkou v pokoji, pak s tátou), neklepalo se, máma lezla do PC, mobilu, tak že budu velmi slušná dívka.
Také se hodně hadali, tak jsem se tam necítila dobře.
Ve škole šikana. Takže mi nebylo dobře nikde.
Pak jsem začala tak od 16 chodit víc ven a občas si dala cigáro, víno. Od 18 jsem občas už utekla a přespala u přátel. Hodně se zlobili, že u někoho spím i když šlo o kamarádku nebo o vztah, prostě zuřili.
Za vším viděli něco špatné.
Pak jsem si hledala bohužel přátelé na okraji společnosti a chodila s nima chlastat. Pak hrozné partnery, co neměli nic, žila s nimi tak provizorně (chatka, stan), občas chlast. I tak jsem vždy práci měla.
Také jsem si prošla gamblerstvím, dluhy splacené.
S rodiči se někdy vídám, ale za tohle se stydím. Oni samozřejmě ví pravdu, jak jsem žila.
Přiznala jsem si, že jsem byla velmi problémová. Ale oni svoji chybu ve výchově nikdy nepřiznali, sice chápu, že vychovat dítě je velmi těžké, ale vše jen zakazovat a aby se jich bálo to není dobré.
Ahojky. Znáte lidi, kteří si zničili mládí (např. dluhy, gamblerství, alkoholismus, drogy, ulice, prostituce) něco z toho, prostě vedli takový život a pak se vzchopili ale až později po 30, ke 40 a začali vést normální život, stabilní zaměstnání, našli si přátelé, založili rodinu a už jsou normální?
Jak to zvládli, že je okolí nesoudilo za to, že když si zničili mládí, tak už nemají nárok se změnit?
Jde to?
Nebo si myslíte, když někdo žil takhle tak má smůlu, má dožít sám a že minulost je důležitá?
Vím, že většina lidi asi má štěstí a mladí měli úspěšně: studium, normální přátelé, normální partner, ale představte si, je to jen představa: že byste mládí měly takové.
A změnily byste se. Odjeli byste raději jinam, kde vás neznají? Jak byste tajili minulost před budoucím manželem, před dětmi, novými kolegy, přáteli?
Jak byste si získali zpátky důvěru rodiny?
Má šanci opravdu každý?