Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Malči píše: Více
k tomu - je to drsné na dnešní dobu - za dob mládí mých rodičů se říkalo, že bývalé kujvy jsou nejlepší manželky, tehdy se kujvou nazývala každá holka, která si nevzala prvního kluka, co s ním chodila
@stinga Tyhle věci se dařilo akorát dřív líp tutlat nebo naopak stačila jedna blbá pomluva a už to šlo. Přiznám se, že mně nejsou tady ty „otřískané“ ženské (a nemyslím jen ty, které šly za úplatu) úplně příjemné, neumím popsat, co z nich vyzařuje. Dost často jsem je poznala jako vulgární osoby, sebestředné, zneužívající druhé, kterým bych nepředstavila ani vlastního bratra. Není to tím, že bych jim záviděla pozornost, o tu nouzi taky nemám, ale něco mě na nich jako na lidech prostě odpuzuje.
Já si myslím, že všechno se dá v životě nějak překonat nebo změnit, pokud ten člověk bude opravdu sám chtít. Ale tím hlavním podle mě je, aby byl zdravý…
Protože, jakmile člověka postihne nějaká nemoc, která je navíc nevyléčitelná nebo jakýkoliv úraz, tak je pak mnohem těžší bojovat s čímkoliv ostatním. Ať už se to týká běžného života nebo čehokoliv jiného.
![]()
@lucad77 - pod divoké mládí se dá schovat cokoliv. Ale fakt nevidím důvod, proč třeba na o vnímání rande vytahovat tohle. Pokud by dotyčného zajímaly podrobnosti, tak bych mu to řekla.
Ale ja říkám, že jsem si to zničila sama. Ano, zázemí nebylo dobré, ale já to neshazuji jen na ostatní.
Nemusela jsem dělat ty hrozné věci, za které se stydím
@Anonymní píše: Více
Já bych se to snažila hodit za hlavu. Však co?
Stejně to už nezměníš. Co bylo to bylo. Důležitý je to, co je teď a to co bude… ![]()
Ale ani to, přece neví nikdo, ne? K čemu ti bude, když se tím budeš trápit? ![]()
Však snad všichni máme za sebou nějaké ty průšvihy z mládí a život jde přece dál. ![]()
Tak si ho zbytečně neztěžuj tím, že si teď budeš dávat něco za vinu. ![]()
Šanci na změnu má úplně každý. Má ale okolí povinnost to reflektovat? Nemá. Takže můžete se změnit, může se z vás během pár let stát úplný opak toho, co jste byla předtím. Ale neznamená to, že získáte zpět všechny vztahy. A lidé, kteří vás poznají a třeba by vám i dali šanci, to po zjištění vaší minulosti nemusí udělat… Jenže tohle už je rozhodnutí těch druhých. To už můžete jenom přijmout. Vy rozhodujete jen za sebe… Dělejte v životě podle sebe. Jestli se cítíte na změnu a chcete ji, tak si za tím jděte. Co sejde na tom, že někdo jiný si myslí, že když jste to jednou pohnojila, tak už nemáte nárok a musíte zůstat až do smrti tím, kým jste byla ve 20, když jste si sama se sebou neuměla líp poradit? A netajila bych nic. Protože chci, aby mě lidi milovali takovou, jaká jsem - se vším. Anebo ať mě raději nemilují vůbec. Nesnáším pocit, že mě někdo má rád jenom proto, že něco předstírám…
Hned po sš jsem začala prostituovat. Šili se mnou všichni čerti a vůbec to neberu tak, že mi to zničilo život. Naopak, dnes na to vzpomínám a směju se tomu, co jsem tam zažila, i když některé věci moc k smíchu nejsou. Vydělala jsem si tam peníze takové, které bych nikde jinde nevydělala. Bylo mi dobře. Vedu úplně normální život, i když pro někoho v něčem nestandardní. Nejsem zavislá na ničem, drogy jsem nikdy nezkusila a nemám v úmyslu zkoušet, nekouřím, piju jen příležitostně.
Tak to Tě obdivuji, že to řekneš takhle neanonymne. Přece jen byl to Tvůj život a Tvoje věc.
Někteří lidé rádi soudí druhé podle toho co dělali. Muži se občas vyptávají na počet partneru, sexuální zkušenost. Samozřejmě, že ne všichni, ale někteří jo.
Lidé někoho soudí za něco, co udělal v době kdy ho neznali a nijak to nemělo vliv na jejich život.
Jak má někdo pak mít motivaci přestat např. fetovat, když si na něj pak ukazují: ten byl/a feťák/čka.
@Anonymní píše: Více
Myslím, že bys měla začít tím, že by sis měla uvědomit, že ses tak začala chovat kvůli atmosféře v rodině, kvůli tomu, jak tě rodiče „vychovávali“. V podstatě tě do určité míry týrali. A tvoje reakce na to byla, že jsi začala unikat, chtěla sis věci dělat podle sebe, nebýt pod dohledem. Takže to ty jsi to měla těžké s rodiči, ne oni s tebou
![]()
Máš pravdu. Samozřejmě, že se nechci vymlouvat jen na druhé, sama jsem dělala chyby a jsem si toho vědoma.
Ale už tak žít nechci, jsem ráda, že jsem si to aspoň někdy uvědomila, že takhle pokračovat, že tudy cesta nevede.
Kdyz mi bylo 26, opustila jsem dobrou praci v Praze a odjela jsem do zahranici na blind s batohem a 600 euro, zjistila jsem, co to je, kdyz nikoho nemas, zadnou rodinu, ktera ti pomuze, jsi bez penez a bez papiru praci nenajdes, tak jsi opravdu NIKDO. V tu chvili se na tebe nalepi ruzne existence, ktere ti nabizi sex za penize( to ne, ale v te pr***** v jakem jsem byla, jsem o tom premyslela) a zapomenuti hledas v alkoholu. Ale narazila jsem i na dobre lidi, hlavne na chlapa, ktery je uz dvacet let mym manzelem a diky bohu a me stastne hvezde (no studovala jsem znova po nocich) mam dneska dobrou praci, dve bezvadne deti, ale na tohle obdobi nerada vzpominam a rozhodne se tim nikde nechlubim, ale dneska nikoho nesoudim, a rozhodne ne lidi, kteri to meli tim posranym navrch uz od narozeni. Myslim, ze me zachranilo to, ze jsem mela hezke detstvi a dobrou vychovu.
Ja mela zajimavou pubertu. Dost jsem kaslala na skolu, hodne jsme parili.. no bohuzel me dusili rodice a ja se vzpirala. Taky jsem mela vic partneru. V dnesni dobe asi slabota, ale celkem 13. (zadna prostituce, gambling nebo opijeni do bezvedomi). S manzelem jsem se poznala na prahu dospelosti a jsme spolu skoro 20 let, 2 deti, velmi dobre fianancni zazemi co jsme vybudovali, stala prace.. O vice sexualnich partnerech manzel nevi, ale zbytek ano. On byl vzdycky strasny slusnak, takze me nejspis ‚zachranil‘ on. Osobne bych to proste nikomu nevykladala. neni nad rceni ‚mlceti zlato‘. Co nechces aby ostatni vedeli, tak to proste nikomu nerikej.