Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ztráta přátel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.6.20 13:33
To teda nezni jako moc dobre kamaradky. Tak pokud ve skole neni nikdo s kym by sis rozumela, tak si zkus najit nejaky krouzek po skole, kde se seznamis s lidmi se stejnymi zajmy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.20 13:47
To už mi zavání kybersikanou. To nejsou tvé kamarádky, jen se z nudy do tebe obouvaji. Teď konci školní rok, tak od druháku bude líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.20 14:37
Jestli není pravda, co Ti o Tobě napsaly, sama bych s nima ukončila „kamarádství“. Copak je potřebuješ k životu? Najdi si jiný způsob trávení volného času, než kvákat s povrchníma slepicama o nesmyslech někde ve městě. Pokud nemáš okolo sebe kamarády, se kterýma by ses mohla vídat, tak si běž třeba zaběhat, však uvidíš jak si u sportu vyčistíš hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.20 14:42
A hlavně o sobě nepochybuj a neohýbej před nima hřbet (čili nedolízej za nimi). Běž do knihovny, půjč si tam kupu knížek a to by bylo aby nebylo 
nikdy nevíš, třeba tam potkáš někoho, s kým si sedneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.6.20 10:00
To nejsou zadne kamaradky, normalni holky, ale s prominutim slepice.. A co kluci ve tride? Ve skole? Treba na praxi? Ja si tedy s klukama vzdycky rozumela vic nez s holkama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.20 21:48
@namaluha1519 Když u nás je ve třídě jeden kluk a ten se baví se spolužačkami, které jsou něco podobného, takže to asi nevyjde omlouvám se, že odpovídám tak pozdě.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, vím že to bude znít možná dětinsky, ale strašně mě to trápí a já nevím co se v těchto situacích má udělat, aby to bylo správné. Zkrátka je mi 16 a v září jsem nastoupila na střední. První dny byly příšerné, nikdo se s mnou nebavil, nelíbilo se mi to, cítila jsem se sama. Nejspíše trochu trpím sociální fobií nebo jsem jen hodně stydlivá, nevím. Asi po týdnu školy mě rodiče dokopali abych napsala nějaké spolužačce jestli by se se mnou nechtěli bavit. Napsala jsem holce, která měla další dvě kamarádky. Přijali mě a začali se snažit, abych nebyla sama. Časem jsme si začali strašně rozumět, i když občas jsme měli jiné názory. Je pravda že za půl roku jsme byli venku asi tak jednou nebo dvakrát. Důvodem bylo že oni bydlí ve velkém městě a já to mám docela daleko a mám doma hodně povinností + jsem měla strach být venku ve městě, kde to moc neznám. Teď při karanténě jsme se pohádali, protože si stěžovali že už je štve, že s nimi nikdy nejdu ven. Což byla pravda, ale opravdu jsem se bála, neměla jsem moc času atd. Ale oni mě obvinili z výmluv. Byla to podle mého velká hádka. Asi po týdnu mi napsali že se můžeme bavit znova, ale že už mi teď kco nevěří. Nejvíc mě na tom mrzelo to, že jsem jim nikdy nelhala. Teď jsme nedávno po karanténě šli „poprvé“ ven. A i když jsem měla strach, příjemně mě to překvapilo. Bylo to docela fajn a měla jsem z toho radost, že jsme si rozuměli a že jsem to zvládla. Jenže oni mi večer napsali, že se chovám povrchně a že si myslím, že jsem lepší než oni a že
jsem jim řekla spoustu věcí o tom, aby už si někoho našli, aby začali číst maturitní knížky a že jsem prej řekla že mají dělat něco s tím jak vypadají. Že jsem zlá na lidi atd. Absolutně nevím, kde na takové věci přišli. Vůbec nic takového jsem neřekla. No prostě mi řekli že už se bavit nebudeme. Už je to asi tak 5 dní a mě to pořád strašně drásá uvnitř. Ve škole nikoho jiného moc neznám a bojím se s někým začít komunikovat. S těmito holkami sedím všude ve všech učebnách atd. Nevím jak je mám teď jako by odstřihnout. A přesto že se mi ulevilo, že už se nemusím snažit, aby proti mě neměli žádný problém… mrzí mě to, že už se nebavíme. Rodičům jsem to řekla a ti řekli ať si najdu někoho nového, ale přijde mi to těžké a obzvlášť když se s nimi budu ještě 3 roky vídat ve třídě. Chtěla bych se s nimi bavit dál bez toho, aby se mnou měli problém…ale už tenkrát při té první hádce jsem ustoupila já. Nerada někomu lezu „do prdele“. Strašně moc jsem teď smutná, když vidím že spolu tráví čas beze mě…nevím co si o nich myslet. A taky o sobě. Přemýšlím že co když mají pravdu. Prosím Vás co byste dělali na mém místě?