Celkové hodnocení porodnice:
V ivančické porodnici jsem rodila svou holčičku v srpnu 2018. Byl to můj první porod, teoreticky jsem byla připravená, porodnici v Ivančicích jsem si vybrala, protože jsem skoro místní, měla jsem dobré reference a pracuje zde i můj gynekolog. Ten měl měl ovšem v termín porodu dovolenou a nebyl tam.
Na jaře jsme byli i s manželem na „seznámení“ s porodnicí pro budoucí rodiče, takže jsem se setkala s novým primářem, vrchní sestřičkou i laktační sestrou/specialistkou, všichni na mě tehdy působili docela dobře, erudovaně a zkušeně. Bohužel zasedací místnost 5×3 m bez otevřených oken není úplně vhodná pro 20 těhulí a jejich doprovod. Měsíc před porodem jsem už do nemocnice chodila na kontroly, takže jsem se s většinou sestřiček a personálu trochu seznámila během této doby.
Rodit jsem přijela v noci, 2 dny po termínu a ač jsem měla pravidelné a časté (i když vcelku snesitelné) kontrakce, poslala mě noční směna ještě domů, abych si, cituji, ,,odpočinula´´ než se to rozjede. Dnes jsem ráda, že jsme ještě jeli domů, i když jsem samozřejmě už vůbec nespala, trávit v nemocnici více času než je nutné, nemám v plánu ani v budoucnu. Přesto mi tehdy přišlo, že se nás snažili spíš odbýt a přehodit ,,problém" na denní směnu.
Podruhé jsme dorazili kolem 9. hodiny ráno, protože se manžel bál, že porodím doma. To už mě naštěstí přijali na porodní box. V tuto chvíli mě pro změnu trochu naštvalo, že po nás opětovně chtěli vyplnit spoustu papírů, které jsem ovšem všechny vyplnila už při registraci, cca měsíc zpět. Přestože jsem byla prvorodička nikdo se mnou nijak neprošel, co se bude nebo nebude dít, na všechny své dotazy jsem se musela vyptat sama mezi kontrakcemi.
Porodní box byl v pohodě, sice ten první, průchozí, u porodního sálu, ale až na paní uklízečku v závěru, která dorazila uklidit porodní sál a docela nevybíravě tam komentovala nepořádek, se přes pokoj nikdo moc necoural. Spíš naopak, čas od času se objevila PA, zkontrolovala ozvy miminka a jak jsem otevřená, případně aby mi oznámila, že je tam až do 6. do večera. Cca 2 hodiny před tlačením mi nabídla a provedla klystýr. Když jsem oznámila, že mi praskla voda, dali mi podložku pod sebe a že jako ok, že to ještě chvilku potrvá, za hodinu byla dcera na světě.
Manžel byl většinu doby se mnou, kromě času kdy ho PA poslala odnést vzorky krve do laboratoře, v případě potřeby epidurálu, nebo jiného. Epidurál jsem původně nechtěla, ale souhlasila jsem s přípravou, kdyby náhodou. Když jsem cca 2 hodiny před tlačením o epidurál požádala, anesteziolog údajně neměl čas. Tohle se, jak jsem se později dozvěděla, stalo v tom roce více rodičkám.
Většinu kontrakcí jsem strávila na žíněnce na čtyrech, případně zavěšená o postel…nikdo se mi v tuto dobu moc nevěnoval. Ve vedlejším boxu byla další rodička a údajně jsme začaly rodit ve stejnou dobu, bohužel její porod se zkomplikoval a museli ji vézt na akutní císařský řez. Když personál zjistil, že už vlastně rodím, přesunuli mě na kozu do polosedu (pozice v kleče mi rozhodně vyhovovala víc) PA nepříjemně okomentovala, že mám strašně pevné pánevní dno a zase mě tam nechali samotnou s tím, ať tlačím. Po chvíli začali střídavě přibíhat a odbíhat pan primář i PA, občas se na mě podívala sestřička z novorozeneckého. Manžel stál mezi futry a nevěděl, co má dělat. Poté přiběhla PA i s panem primářem a že okamžitě musím porodit, protože oni musí k druhé rodičce na císařský řez. PA mi zkoušela řídit tlačení i dýchání, byla jsem naučená tlačit na výdech, nikoli na zádrž dechu, poté dokonce chtěla tlačit na břicho, což jsem okamžitě odmítla. Dcera už měla hlavičku skoro venku, takže mi pan primář udělal nástřih a malá byla na světě. Co moc oceňuji je, že mi ji hned dali na hrudník. Co mi naopak vadilo bylo, že pupečník nenechali dotepat a hned pupeční šňůru střihli, pak si dceru vzala sestřička z novorozeneckého, rychle jí dala náramek, zvážila, změřila, zabalila a dala ji tatínkovi. V tu chvíli už jen PA opravdu velmi jemně uvolnila placentu a nezašitou mě přesunula zpět do postele boxu, šili mě cca hodinu po porodu, protože všichni museli k zmíněnému císařskému řezu.
Co se týče oddělení šestinedělí, byla to jedna z nejhorších zkušeností mého života. Opravdu se divím, že se tam maminky nezblázní. Jídlo za moc nestálo, takže jsem z porodnice odcházela skoro se stejnou váhou jako před těhotenstvím. První noc jsem byla pokoji sama, ve vedlejším pokoji byla jen jedna maminka, která ale měla nějaké poporodní psychické problémy. Dcera byla první noc na novorozeneckém, abych se vyspala, na kojení a spol. mi ji dovezli až druhý den. Zmíněný první den měla službu mladá, velice milá a ochotná sestřička, na tu moc ráda vzpomínám. Další den se bohužel objevila nějaká šílená fašistka, která manžela, když v neděli přišel na návštěvu a dovezl mně i dceři nachystané věci, neustále vyhazovala. Taky mi pořád nadávala, že mám v pokoji nepořádek, ač jsem měla jen jídlo položené na stole a na přebalovacím pultu nachystané věci pro dceru. Personál novorozeneckého byl ochotný mi malou, kdykoli bylo potřeba, pohlídat. Instrukce kojení byla asi 30 vteřinová, vlastně žádná, nejdůležitější pro ně bylo, abych podepsala papír, že jsem byla v kojení instruována.
Sestřička z novorozeneckého mi ovšem moc ochotně ukazovala koupání, kterého se ale partner nesměl zúčastnit. Na ustřižení pupečního pahýlu se mě zeptali hned druhý den a provedli ho moc hezky. Celkově novorozenecké bylo super, primář je moc fajn, vyptal se mě, jak probíhal porod, kdy stříhali pupečník, jak jde kojení, apod. a celkově se zajímal o zdraví dcery.
Pustili nás o den dříve, než je běžné, protože potřebovali místo a obě jsme byly v pořádku. Poslední den se mnou na pokoji byla naprosto pohodová maminka, takže ani nevadilo, že jsem neměla pokoj pro sebe.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Nenoste si vlastní pyžamo, ani domácí oblečení, musíte být v nemocniční sterilní košili, kterou vám na požádání kdykoli vymění.
Zajděte si na „den otevřených dveří“, ať víte, co čeho tam jdete a koho můžete potkat, a zeptejte se na všechno, co vás napadne.
Pokud chcete porodní plán, klidně si ho udělejte a odevzdejte v nemocnici. Nedejte se odradit tím, že je to zbytečnost nebo výmysl. Jako pacient i rodič máte právo vědět, co se s vámi a vaším miminkem bude nebo nebude dít a pokud to jen trochu jde, máte právo o tom rozhodovat.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Toaletní papír
Poporodní kalhotky a vložky
Mýdlo na ruce, sprcháč, šampon
Kojící kloboučky
Gumové boty do sprchy, pantofle
Jídlo mi chutnalo, snědla jsem vždy všechno a bylo ho dostatek. Jinak je potřeba si vzít s sebou toaletní papír, hygienické potřeby, poporodní kalhotky a vložky potřeby pro mimimko (pleny, přebalovací podložku, oblečení pro převoz domů…).