Celkové hodnocení porodnice:
Bohužel ze své zkušenosti nemohu porodnici doporučit, a to především těm ženám, které si připravují porodní přání a o průběhu porodu mají jistá očekávání. V mém případě bylo k porodnímu přání přihlíženo jen minimálně a někteří zaměstnanci porodnice dávali najevo, že jim nejspíše celá myšlenka porodních plánů vadí, když oni svoji práci přeci dělají tak dlouho a vědí co je pro matku i dítě dobré. A to jsem se na předporodním kurzu a následně při prvních kontrolách ujišťovala, zda si přání mohu přinést.
Pokusím se svoji zkušenost velice stručně shrnout. Dojela jsem do porodnice s kontrakcemi cca po 10 minutách, byla jsem otevřená na 2-3 cm a řekli mi, že si mě tam nechají. Bylo mi často nabízeno urychlování porodu, přestože jsem říkala, že jej nechci, nechala jsem se k němu po pár hodinách dotlačit. Z mého pohledu to bylo naprosto zbytečné protože dítě i já jsme první dobu porodu, přestože již trvala déle (cca 10 hodin), zvládali dobře. V druhé době porodní mi byl napíchnut oxytocin, s tím že nemám dostatečné kontrakce, abych mohla tlačit. Z mého pohledu, prostě nebyla ještě první doba porodní u konce. Po oxytocinu se rozjely silné a bolestivé kontrakce. Co však bylo nejhorší, po oxytocinu mi najednou vypnula hlava, nemohla jsem nic a přestala jsem vnímat, to způsobilo, že mě museli dát na kozu, přestože jsem měla nacvičené a vybrané jiné polohy (připravovala jsem se s aniballem a tak jsem věděla, která poloha je pro mě ta nejvhodnější).
To nejhorší teprve přišlo. Vytlačila jsem dítěti hlavu a hned po tom mi byl proveden nástřih a tlačení na břicho. Ani u jednoho jsem dopředu nebyla informovaná a obojí jsem v porodním přání odmítla. Dále nenechali dítěti dotepat pupečník (i to jsem měla v porodním přání a také jsem na to opakovaně na sále upozorňovala). Co víc, krev z pupečníku byla odebrána a k tomu jsem tedy jistě nedala souhlas! Minimálně tím, že jsem jasně vyslovila, že chci pupečník nechat dotepat, a tedy krev byla určena pro mé dítě.
Dítě mi dali asi na 30 sekund na břicho odstřihli pupeční šňůru a dítě mi vzali. Nevím, co se dělo, nejspíše ho kontrolovali, měřili, vážili… Kontrolu dítěte jsem také chtěla provést na svém těle, aby ode mě nebylo odděleno. Dítě mi následně vrátili a dali přes něj jen jednu plenu. Bylo studené, a tak jsem musela žádat o další přikrývku. Na to mi nejspíše sestra z novorozeneckého (nebo pravdu nevím, kdo to byl, najednou se tam zjevilo na sále několik lidí) odvětila, že není divu že je studené, když ho chci na břicho, že se má oblést a dát do zavinovačky. Takže mi ho hned vzali a dali do zavinovačky. Tudíž bonding nula.
Špatně se odlučovala placenta, tak se na sále čekalo pak tedy někoho napadlo zkusit dát přisát dítě k prsu, že by to mohlo pomoci. Nevěřila jsem vlastním uším. Jasně jsem chtěla nechat dítě na bříše až po první samopřisátí, také proto, aby se mi dobře odloučila placenta. Dítě drželi, jen mi jej dali v té zabalené zavinovačce k prsu a divili se, že se dítě nechce přisát, a tak jej odnesli vedle do místnosti a dali ho partnerovi. Já se přes otevřené dveře hned po porodu, čekající na odloučení placenty a následně na zašití, dívala do vedlejší místnosti jak někde tam pod tou spoustou vrstev partner chová naše dítě, které jsem před chvilkou porodila. Měla jsem větší krevní ztrátu, a tak mi napíchli do obou rukou kapačky a nechali mě na oddělení až do rána. Dítě jsem viděla až následující den ráno.
Chápu, že mohlo dojít k nějakým komplikacím, ale bohužel mi nikdo nebyl schopen vysvětlit proč udělali tolik zásahů, přestože dítě bylo zdravé a já relativně také. Odpověď že to bylo potřeba mi nestačí. Nicméně, po porodu a následné péči o novorozence nemáte energii chodit po porodnici a ptát se. Mě všechno začlo docházet až doma. Ještě dodám, že šití nástřihu povolilo (a to jsem se informaovala hned po porodu, jestli se to může stát, abych věděla, jak moc si mohu sedat, doktor mi řekl, že jizva povolit nemůžu a pokud mě bolest pustí, tak ať si klidně sedám jak chci) no a tak se jizva rozjela. Jizvu mi zkontrolovali dvakrát, poslední den už se na to ani nikdo nepodíval, byla jsem odeslána domů. Tam jsem zjistila jak opravdu škaredě jizva vypadá a tak jsem se vydala ke své gynekoložce. Ta potvrdila že šití povolilo musela jsem to dávat dohromady a protože již to bylo pár dní po porodu nedalo se upravit vše a tak mě čeká plastika a přešití.
Na novorozeneckém oddělení to také nebyla žádná sláva. Ukázka manipulace s dítětem nula, ukázka kojení by měla být lepší, odcházela jsem domů sice rozkojená (nejspíše díky tomu, že jsem hodně četla a informace sama zjišťovala), ale i tak sem kojila přes kloboučky. Nechtěla jsem chirurgické odstranění pupečního pahýlu a stejně byl odstraněn, ani zde nikoho žádná přání nezajímají.
Na konec jen chci říct, že vím, že vše se naplánovat nedá, přichází určité komplikace a tak dále, ale šlo vidět, že personál má své postupy, jede si na svém a to co by jste chtěli vy, i když by to šlo, tak se nedělá.
Pokud tedy nemáte o porodu žádnou představu a jste ochotná do porodnice přijít a oddat se tomu co bude dělat a říkat personál, pak si myslím, že klidně do Ivančic můžete. Pokud ale čekáte a chcete nebo naopak nechcete určité věci, pak zvažte jestli jsou pro vás Ivančice skutečně vhodné.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Navštívit předporodní kurzy, zjistit si co nejvíce informací a sepsat si svou porodní plán, který ve vybrané porodnici s doktorem prokonzultujete. Doporučuji cvičit s aniballem, nacvičila jsem 33 cm a dítě mělo obvod hlavy a hrudníku 34 cm.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Nabíječku na telefon, čistou vodu a slazenou vodu pro doplnění energie.
Dále si nezapomeňte vzít toaletní papír, ten je pouze na porodním oddělení. Plenky pro miminko a jinak vám tam se vším pomohou a dodají.
