Celkové hodnocení porodnice:
Dcerka se narodila 29.10.2013, jednalo se o můj třetí porod. Pro porodnici v kolínské nemocnici při mém rozhodování hovořila kromě dobré dostupnosti, přítomnost novorozenecké JIP a také velmi příjemná zkušenost z předporodního kurzu vedeného paní sestřičkou Evou Rosickou.
Přála jsem si co možná nejpřirozenější průběh porodu a hlavně nepřetržitý pobyt novorozeného dítka u mě i na porodním sále. Dnes se to moderně nazývá „bonding“. U předchozích dvou dětí narozených v Praze mi to umožněno nebylo.
Na příjmu byla nejprve porodní asistentka, Irena Vojáčková (snad si jméno pamatuji dobře). Celkem strohá, měla na monitoru jinou rodičku a vyslala mě zpět na chodbu. Brzy si však pro mě přišla a byla velmi profesionální a vstřícná. Porodopis jsem měla již sepsán, stavila jsem se asi týden před na oddělení. Tuto možnost vidím jako velké plus, protože formality mohou být v den porodu minimální a rodičky se mohou soustředit na pro ně v tu chvíli důležitější věci.
Byla jsem pak uvedena do čekacího pokoje, byla mi nabídnuta možnost napuštění vany, ale raději jsem volila sprchu. Místnost byla příjemně zařízena. Byl mi natočen monitor. Ležet mi nevadilo, ale v Podolí měli na monitorování velmi příjemná „houpací křesílka“, což bylo zvláště při kontrakcích mnohem přijatelnější.
Můj pobyt na čekacím pokoji trval přibližně tři hodiny, během té doby za mnou několikrát přišla jak porodní asistentka, tak i lékařka. Dorazil také můj manžel, vybaven zeleným nemocničním oblekem, což také hodnotím velmi pozitivně. V Podolí tatínky nechali, tak jak přišli, což mi z hygienického hlediska nepřišlo nejlepší. Asistentka i lékařka, MUDr. Dvořáková, byly profesionální. Vždy se optaly na vývoj, zda něco nepotřebuji, do ničeho mě nenutily, jejich vyčkávací postoj mi velmi vyhovoval.
Dle mých informací je možno u porodu využít epidurál či za úhradu tlumení bolestí „rajským plynem“. Já jsem však žádnou z možností neměla potřebu využít.
Když nastaly citelnější kontrakce, byla jsem asistentkou zkontrolována a následoval přesun na porodní sál. Přejít krátkou chodbou není samozřejmě nic, co by se nedalo zvládnout, jen mi to přijde jako rušivý prvek porodního procesu.
Také samotný porodní sál už tak příjemným prostředím nebyl, cítila jsem tam nedostatek soukromí, vedle komplikovaně rodila jiná maminka. Vše bylo opravdu hodně slyšet. Chápu, že je to především otázka financí, snad se někdy najdou.
Rozhodující však pro mě pochopitelně není prostředí, ale průběh a výsledek mého porodu. Velmi oceňuji, že se lékařka (jejíž jméno si bohužel přesně nepamatuji) snažila, aby porod proběhl bez nástřihu. Přístup a péči lékařky a asistentky hodnotím pozitivně. Dcerka byla pak za doprovodu tatínka odnesena na ošetření. Mě pak lékařka ošetřovala porodní poranění. Dceru pak chvíli choval tatínek, po šití jsem si myslela, že zůstane se mnou na sále, u mě v náručí. Novorozenecká sestra mi sice miminko na mou žádost dala na přiložení, chvilku, kdy jsem měla dceru na hrudi, jsem protahovala, jak to jen šlo. Pak mi bylo ale sděleno, že dcerku musí odnést. Nechtěla jsem se na sále dohadovat, a tak sem se nakonec nebránila. Škoda, možná, kdyby dětská sestra zašla za mnou před porodem na čekací pokoj a tam jsme probraly moje představy a přání, aby mi miminko neodnášeli, třeba by situace po porodu proběhla jinak.
Na druhou stranu ihned, co jsem byla propuštěna z porodního sálu a ubytována na oddělení šestinedělí, mi byla dcerka přinesena. Naše odloučení tak tedy trvalo asi hodinu. V Podolí jsem čekala na syna pět hodin.
Můj třídenní pobyt na šestinedělí hodnotím vesměs kladně. Sestřičky byly většinou milé, pouze mi vadilo, že mi při příjmu nikdo sám od sebe nepodal základní informace o chodu oddělení, že si mohu nalít na chodbě čaj a podobně. Ale dopídila jsem se toho, čeho jsem potřebovala, sama. Některé sestry se omezovaly pouze na dotaz, zda nepotřebujeme čípek na bolest, jiné byly komunikativnější a vnímavější.
Jako člověka na svém místě musím jmenovitě uvést sestru Evu Rosickou. Je to opravdu empatická, extrémně milá, vždy ochotná paní sestřička, která dělá svou práci viditelně ráda a velmi dobře.
Zařízení pokojů na oddělení je standardní, dojem z moderního nábytku kazí pouze malý prostor v pokoji. Pohyb po pokoji byl někdy opravdu logistický oříšek. Sociální zařízení je přímo na pokoji, přišlo mi, že koupelnička už by nějakou tu rekonstrukci potřebovala, chyběl mi třeba závěs při sprchování. Po použití sprchy bylo mokro téměř až v pokoji.
Jídlo podávané v Kolíně bylo chutné, porce dostatečné, čaj byl na chodbě. Jinak maminky s sebou potřebují téměř vše z domova: vložky, toaletní papír atd. Na celém oddělení bylo čisto. Postrádala jsem třeba návštěvu rehabilitační sestry a ukázku poporodního cvičení, písemný manuál uložený v pokoji v poličce mi nepřijde zrovna jako podpora, aby maminky hned po porodu cvičily správně. Jak v praxi vypadají instruktáže péče o miminko a podpora kojení nemohu moc posoudit, protože jako mamince více dětí mi bylo oznámeno, že už určitě všechno vím a znám, a byla jsem následně požádána o podpis, že jsem byla „poučena“.
Velmi mě zaujala pěkná nástěnka u sesterny se statistikou dětí a jejich jmen narozených v kolínské porodnici. Dodávalo to pocit, že každé miminko, zde narozené, tu má své místo, nechává tu svou stopu. Vyhovovalo mi také, že se miminka nemusela po kojení automaticky převažovat, jako tomu bylo v Praze.
Porod v Kolíně proběhl tak, jak jsem si přála, s minimem medicínských zásahů. První doba porodní se odehrála v soukromí čekacího pokoje, kde jsem mohla být sama s manželem. Neměla jsem v ruce žádnou kanylu, o všem jsem byla informována, všichni z gynekologicko-porodnického oddělení byli milí, vstřícní a profesionální.
Nepřetržitého pobytu miminka u mě jsem se bohužel nedočkala. Péče na oddělení šestinedělí byla standardní, některé sestry se omezovaly pouze na „distribuci“ léků proti bolesti, jiné se snažily být i nápomocné při kojení a byly maminkám oporou. V tomto ohledu je nutné vyzdvihnout sestřičku Evu Rosickou, jejíž usměvavá tvář a neúnavná ochota pomoci byla opravdu výjimečná.
Oceňuji, že regulační poplatek za pobyt bylo možno zaplatit převodem.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Svá přání vyjevit předem a dohodnout nejen s ženskými sestrami, ale i s dětskými. Zajít si na předporodní kurz.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Toaletní potřeby, toaletní papír, vložky, plenky, hodně ručníků.
Na sále byla zima jak v psinci (konec prosince). Napojili ženu na monitor a zmizeli. Chvíli mi pak trvalo, než jsem někoho na chodbě při začínajícím porodu našel.
