Celkové hodnocení porodnice:
Bohužel moje zkušenosti s porodnicí jsou velmi negativní. Rodila jsem v září 2019 a ani v nejhorších představách jsem si nedokázala představit, jak hrozné zážitky si z porodu odnesu. Začnu tím, že se mi narodilo krásné zdravé miminko, i díky lékařům, co zrovna měli směnu. Oba lékaři byli profesionálové, celkem i příjemní. To bylo v pořádku. I když paní doktorka byla při vyšetřování dost hrubá. Všimla jsem si toho už v poradně. Vyšetření mě od ní bolelo, až mi tekly slzy, zatímco od ostatních lékařů jsem o tom ani nevěděla. Dál musím říct, že některé sestřičky byly zlaté a díky nim jsem to tam přežila (jedna z porodních asistentek, dvě na šestinedělí a obě sestřičky na JIPce).
Zbytek mi však udělal z porodu a pobytu v porodnici peklo a bylo těch sester, co se chovají k rodičkám jako k dobytku, bohužel většina. První věc, u které bych se chtěla zastavit, je, že nikoho nezajímalo, že mám bolesti. Nikdo neprojevil empatii. Sestry u porodu byly arogantní a protivné. Jedna (s ukrajinským přízvukem) po mně chtěla, abych při kontrakci lezla na postel. Ta bolest byla ale tak silná, že jsem nemohla. A ona mi na to řekla, že prý ať ji nezdržuju, ať si na tu postel vylezu, ať si může dodělat svoji práci?!?! Druhá věc, že vyhodili mého manžela, nesměl tam se mnou být. Přitom mají na webových stránkách napsané, že partner u porodu je samozřejmostí. Ale je to lež. Ujistěte se na předporodních kurzech, jak to je a nenechte se, tak jako my. Později se ještě k tomuto dostanu.
Jinak teda na fázi porodu, kdy už tlačíte, jsem mu směla zavolat, ať přijde, ale to už samozřejmě nestihl včas přijet. Další věc je, že jsem typ člověka, co si své bolesti rád prožívá o samotě. Jediné, co jsem po těch sestrách chtěla, byl respekt ke mně, jako člověku a jinak nic. Kontrakce jsem měla po 3 minutách snad 8 hodin v kuse, neotevírala jsem se. Měla jsem teplotu, měla jsem v sobě napíchané kapačky, byla jsem nonstop připojená na monitorech, protože se miminko lékařům nezdálo. Tady narážím na první věc, kdy měl být přítomen můj manžel, kvůli monitoru, jsem se nesměla hýbat, takže jsem nedosáhla na pití, telefon, nic. Sester jsem se neodvážila zeptat. Od toho tam prostě je ten doprovod, aby tam ulehčil všem práci a rodičce život.
Ležela jsem tam v těch bolestech, snažila jsem se šetřit energií a každou kontrakci prodýchávat, ale nikdo mi nevysvětlil jak. Moje chyba, že jsem nebyla na porodním kurzu, ale ne všechny máme ten luxus, že máme v těhotenství čas na takové věci. Bohužel se to sešlo tak, že jsem předporodní kurz nestihla a spolehla jsem se na to, že mi ty porodní asistentky pomohou, vysvětlí, informují, že jsou tam zkrátka od toho. Takže jsem tam takhle ležela, snažila se přežít tu bolest a dýchat a v tom se rozrazí dveře a v nich nějaká ženská, co jsem předtím neviděla (červené vlasy, brýle, později se teda představila, že je PA) a začne se mi vysmívat, že “vypadám, jako když umírám”. A prý co mi je?!?!? Ty vole rodim?!?! Tak jsem jí odpověděla, že nic, že mi sestra poradila takhle dýchat. A ona prý, že to jo, ale to jen, když to bolí. Tak jí říkám, že ano, že mě to bolí (?!?!?!) A ona na mě začala, že prý “porod bolí, to jste nevěděla?” A já říkám, že ano, ale rodím poprvé, tak mě to prostě překvapilo. A ona, že taky rodila poprvé a všechno to přežila, tak co já v podstatě tady předvádím za divadlo nebo co.
Měla jsem vždycky pauzu tak 3 minuty mezi kontrakcema, které jsem se snažila využít k odpočinku, dýchání a místo toho jsem je strávila touhle zbytečnou konverzací. Pak si ještě pamatuju, že mi říkala, že dýchám blbě, já už jsem skoro brečela, že nevím, jak ale mám dýchat. Stejně mi to pořádně nevysvětlila. Pořád mě tam jenom shazovala a ponižovala. Pak na mě řvala, že se mám uklidnit a nechat toho, když jsem křičela bolestí u vyšetřování (od pí doktorky). Nevím, co jí je do toho, tak tu práci nemá dělat, když jí vadí křičící rodičky.
Můj porod skončil akutním císařským řezem. Takže honem rychle sundat šperky (btw, to se nedělá u příjmu?!), košili. To je ta část, kde prostě měl být můj manžel, kterého sami vyhodili. Měla jsem úplně zpocené ruce, klepala jsem se bolestí, řetízek mi prostě nešel rozepnout, tak jsem porosila sestru, jestli by mi s tím mohla pomoci. Ale to jsem se teda přepočítala, že by mohla projevit trochu lidskosti, seřvala mě, že tam od toho není. No to všichni víme, prostě jsem potřebovala pomoct a nikdo jiný tam zrovna nebyl! To jsem si opravdu dovolila, zeptat se jako žena ženy, co taky rodila, jestli by byla tak moc hodná a pomohla mi a udělala něco navíc, kromě své práce. Nechápu, proč prostě v dnešní době, nesmíte mít u porodu partnera, který tam je přesně kvůli takovýmhle drobnostem!!!
Tato porodnice potřebuje vyházet personál a nabrat normální, vedení má dupat po personálu a vyžadovat nějaký standard chování, ale to se nikdy nestane. Zdravotnictví tady v Čechách je v šíleném stavu a zoufale chybí peníze na kvalifikovanou pracovní sílu. Šestinedělí je kapitola sama pro sebe. Zkusím to zkrátit. První věc, že mě kolem 2 odpoledne propustili z JIP a ve 3 mě sestra na šestinedělí seřvala, jak nějakou špínu a lůzu, jak je možný, že jsem se sprchovala jen jednou za celý den, že po císařským řezu musím minimálně 5× denně. Očividně dnes může mít vysokou školu každý debil, co má logické myšlení sotva na základku. Na JIP se nesmíte hýbat. Sprchujete se jen při propouštění. Tak jak jsem se asi tak mohla stihnout osprchovat vícekrát?! A navíc, nikdo mi žádné pokyny nedal, tak jak jsem to mohla vědět, proč hned nasazovat takový tón, jakože ta kráva tady bude dělat akorát problémy, je úplně blbá a ještě k tomu špína? Proč to neříct normálně a slušně nejdřív? Navíc kolem 4 odpoledne přišla paní doktorka mě zkontrolovat a všechny pokyny jak se starat o jizvu mi řekla. Tak co se do toho plete nějaká sestra? Informace jsem tam od nikoho žádné nedostala (kdy jsou návštěvní hodiny, jídlo, chod oddělení, nic, prostě nic). Prostě mě tam převezli a nikdo mi nic neřekl. Vše jsem se dozvěděla až předposlední den, kdy paní vedle mě na pokoji, co přišla nová, dostala tyto informace od sestry a já je samozřejmě také slyšela, díky tomu, že jsem ležela hned vedle na posteli.
No a konečně poslední věc, ale asi ta, nad kterou mi zůstává rozum stát nejvíce, byl můj poslední den na šestinedělí. Za prvé mě hned ráno po vizitě v podstatě vyhodili. Že prý potřebuje lůžko pro svoji známou, že můj pokoj je ze všech, co dnes odchází nejlepší. Takže si mám zařídit odvoz co nejdřív. Směla jsem sice milostivě čekat na odvoz ve svém pokoji, ale postel převlékli, vydezinfikovali a já musela po císaři s bolestma několik hodin sedět pouze na takové tvrdé malé plastové židli, kde mě vše bolelo už po půl hodině a sestra každou chvíli chodila nakukovat, jestli už jsem vypadla. Dokonce když jsem si v 10 hod dopoledne šla říct o umělé mlíčko pro miminko, sestra prý na mě koukala pro koho ho chci. No nevěděla jsem, na co se jako ptá, vždy mi ho normálně dávala. Nikdy jsem jméno nenahlašovala. A ona po chvíli trapného ticha říká “jo jako pro vás, než půjdete domu” TY VOLE?!?! To jako mám 4 denní miminko nechat bez mlíčka 8 hodin, než se dostanu od vizity domu? Jaktože ten den, co odcházíte domů, máte jako rodička nárok na oběd, ta porce tam pro vás je připravena a všichni vám s úsměvem říkají, ať si dáte a 4 denní miminko nemá nárok na mlíčko? Co je to za bordel?? Co jste to za lidi v téhle pekelné nemocnici?
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
dobrá nálada.